Základy dramaturgie 2

Zobrazit rozvrh

Garant předmětu

Kateřina SCHWARZOVÁ

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Anna HRNEČKOVÁ, Kateřina SCHWARZOVÁ

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Student:

• odlišuje a definuje znaky různých druhů moderního dramatu (zejm. drama epické a absurdní),
• definuje specifika epické výstavby dramatu a principy montáže a uplatňuje je v praktických úkolech,
• analyzuje a interpretuje dramatický text a divadelní inscenaci,
• získané poznatky a zkušenosti tvůrčím způsobem aplikuje na vlastní tvorbu.

Forma studia

Semináře.

Předpoklady a další požadavky

Nejsou.

Obsah kurzu

Základy dramaturgie jsou zaměřeny na objasnění základních pojmů z oblasti teorie dramatu a divadla, porozumění způsobům, jakými může být koncipováno dramatické a divadelní dílo a co tvoří podstatu jejich účinnosti s důrazem na praktickou dramaturgii, tvorbu dramaturgicko-režijní koncepce a inscenační představy a souběžné objasňování specifik našeho oboru. Předmět zahrnuje kromě analýz textů a inscenací také různá praktická cvičení jak z oblasti práce s textem, tak z oblasti tvůrčího psaní, která studenty mají připravit na navazující předmět Dramatizátorský seminář a Divadelní projekt.

Kurz je koncipován jako třísemestrální. Cílem kurzu je vybavit posluchače teoretickými poznatky a umožnit jim získat vlastní praktickou zkušenost v oblasti dramaturgické analýzy, vytváření dramaturgicko-režijní koncepce s inscenační představou a dramaturgických úprav textu.

Tematické okruhy:

• Dramatický a epický princip
• Epické drama a divadlo. Základní postupy a principy. Principy využívané v divadle hraném dětmi (dále DHD).
• Montáž, koláž, kompozice. Využití v DHD.
• Autorské divadlo. Hledání tématu a vznik autorského divadelního tvaru. Dramaturgicko-režijní koncepce autorského tvaru. Scénář autorského divadla. Kolektivní tvorba.
• Společné principy s DHD.
• Postdramatické divadlo, nové formy, dokudivadlo. Specifika ve využití vybraných principů pro DHD.
• Analýzy textů.
• Praktická dramaturgická práce podpořená inscenační představou.
• Drobná autorská cvičení, montáž.

Doporučená nebo povinná literatura

Povinná literatura:

• CARRIÈRE, Jean Claude. Vyprávět příběh. Přeložili Tereza BRDEČKOVÁ a Jiří DĚDEČEK. Praha: Národní filmový archiv, 1995. 216 s. Přel. z: Scénariste ou le voyage à Bruxelles; Raconter une histoire. ISBN 80-7004-081-5.
• KOVALČUK, Josef. Autorské divadlo 70. let: (Vztah scénáře a inscenace). Praha: ÚKVČ, 1982. 84 s. Knihovnička amatérského divadla, sv. 5.
• KOVALČUK, Josef. Od tématu ke scénáři: Příprava inscenace v autorském divadle. Brno: Městské kulturní středisko, 1985. 56 s.
• KOVALČUK, Josef. Znaky autorského divadla. In KOVALČUK, Josef aj. Divadelní studie: Sborník přednášek. Brno: JAMU, 1991. ISBN 80-85429-05-5.
• OSLZLÝ, Petr. Dramaturgie jako filosofické a tvarové hledání a utváření občanského postoje. In Přednáška o divadle a umění. Brno: JAMU Brno, 2007. s. 53-58, 6 s. ISBN 978-80-86928-24-1.
• OSLZLÝ, Petr. Dramaturgie jako konceptuální umělecký výkon na hranici divadla a jiných druhů umění. In Přednáška o divadle a umění. Brno: JAMU Brno, 2007. s. 105-112, 8 s. ISBN 978-80-86928-24-1.
• RICHTER, Luděk. Literatura, divadlo a my: převod literárního díla do loutkového divadla. Praha: ÚKVČ; Hradec Králové: KKS Hradec Králové, 1985. 136 s.
• ULRYCHOVÁ, Irina: Montáž – inspirace pro dramaturgii divadla hraného dětmi: Ozvěny Dětské scény Tvořivá dramatika 2015, Roč. XXVI, č. 3 (76) (2015)

Doporučená literatura:

• ARTAUD, Antonin. Divadlo a jeho dvojenec. Přeložili Jan KOPECKÝ a Ladislav ŠERÝ. Praha: Herrmann & synové, 1994. 176 s. Přel. z: Le Théâtre et son double.
• BARBA, Eugenio; SAVARESE, Nicola. Slovník divadelní antropologie: O skrytém umění herců. Přeložili Jan HANČIL, Dana KALVODOVÁ, Jitka SLOUPOVÁ a Nina VANGELI. Praha: NLN; Praha: Divadelní ústav, 2000. 288 s. Přel. z: A Dictionary of Theatre Anthropology. The Secret Art of the Performer. ISBN 80-7008-109-0 (DÚ). ISBN 80-7106-369-X (NLN).
• BRAUN, Kazimierz. Druhá divadelní reforma? Přeložil Jiří VONDRÁČEK. Praha: Divadelní ústav; Praha: Městská knihovna; Praha: AMU; Brno: JAMU, 1993. 176 s. Přel. z: Druga reforma teatru? ISBN 80-7008-037-X.
• BRECHT, Bertolt. Myšlenky. Přeložili Ludvík KUNDERA a Marta STAŇKOVÁ. Praha: ČS, 1958. 168 s. Otázky a názory, sv. 7.
• BROOK, Peter. Pohyblivý bod: Čtyřicet let divadelního výzkumu 1946-1987. Přeložil Jan HANČIL. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1996. 248 s. Přel. z: The Shifting Point.
• BROOK, Peter. Prázdný prostor. Přeložil Alois BEJBLÍK. Praha: Panorama, 1988. 232 s. Přel. z: The Empty Space.
• CÍSAŘ, Jan. Proměny divadelního jazyka. Praha: Melantrich, 1986. 200 s. Ed. Estetika divadelní a filmové tvorby
• CÍSAŘ, Jan. Vývoj divadelního jazyka. České Budějovice: Krajské kulturní středisko České Budějovice, 1990. 134 s. ISBN 80-85028-36-0.
• EJZENŠTEJN, Sergej Michajlovič. O stavbě uměleckého díla. Přeložili Jiří TAUFER a Lubomír LINHART. Praha: Československý spisovatel, 1963. 124 s.
• FINK, Eugen. Hra jako symbol světa. Přeložil Miroslav PETŘÍČEK. Praha: Český spisovatel, 1993. 272 s. Přel. z: Spiel als Weltsymbol. ISBN 80-202-0410-5.
• FISCHER-LICHTE, Erika. Estetika performativity. Přel. Markéta POLOCHOVÁ. Mníšek pod Brdy: NA KONÁRI, 2011. 336 s. Přel. z: Ästetik des Performativen [2004]. ISBN 978-80-904487-2-8.
• GROTOWSKI, Jerzy. Divadlo a rituál. SaD 9, 1991, s. 52-60. Týž: Performer. SaD 3, 1999, s.101-104. přeložila Jana Pilátová
• HOŘÍNEK, Zdeněk. Cesty moderního dramatu. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1995. 164 s. ISBN 80-900066-8-X.
• HOŘÍNEK, Zdeněk. Divadlo mezi modernou a postmodernou. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1998. 208 s. ISBN 80-902482-3-3.
• JURKOWSKI, Henryk. Magie loutky. Skici z teorie loutkového divadla. Přeložila Jana PILÁTOVÁ. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1997. 288 s. Přel. z: Szkice z teorii teatru lalek. ISBN 80-902482-0-9.
• KASÍKOVÁ, Hana. Příběh je zdí. Tvořivá dramatika, 1996, roč. VII, č. 2, s. 9-13. ISSN 1211-8001.
• KERR, Walter. Jak nepsat hru. Orbis, 1963. 223 s.Edice: Knihovna divadelní tvorby
• KOLANKIEWICZ, Leszek. Samba s Bohy. Překl. a ed. J.Pilátová. Taneční zóna 5 /zima 2001
• KRAUS, Karel. Divadlo ve službách dramatu. Praha: Divadelní ústav, 2001. 640 s. ISBN 80-7008-113-9.
• LEHMANN, Hans Thies. Postdramatické divadlo. Prel. Anna Grusková a Elena Diamantová. Bratislava: Divadelný ústav, 2007. 368 s. Ed. Svetové divadlo. Prel. z: Postdramatisches Theater. ISBN 978-80-88987-81-9.
• LÉVY-STRAUSS. Claude. Cesta masek. Přeložil Zdeněk JUSTOŇ. Liberec: Dauphin; Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 1996. 200 s. Přel. z: La voie des masques. ISBN 80-86019-22-5
• PAVIS, Patrice. Divadelní slovník: slovník divadelních pojmů. Přel. Daniela Jobertová. Praha: Divadelní ústav, 2003. s. 496. Přel. z: Dictionnaire du Théâtre [1996]. ISBN 80-7008-157-0.
• PAVLOVSKÝ, Petr (ed.). Základní pojmy divadla: Teatrologický slovník. Praha: Libri; Praha: Národní divadlo, 2004. 352 s. ISBN 80-7277-194-9 (Libri); ISBN 80-7258-171-6 (Národní divadlo).
• PILÁTOVÁ, Jana. Hnízdo Grotowského: na prahu divadelní antropologie. Vyd. 1. Praha: Institut umění - Divadelní ústav, 2009. 581 s. Světové divadlo. ISBN 978-80-7008-239-3.
• PILÁTOVÁ, Jana (ed.). Jerzy Grotowski a Teatr Laboratorium: Texty: (první část). Praha: Pražské kulturní středisko, 1990130 s. ISBN 80-85040-05-3.
• PILÁTOVÁ, Jana (ed.). Jerzy Grotowski a Teatr Laboratorium: Texty: (druhá část). Praha: Pražské kulturní středisko, 1990. 126 s. ISBN 80-85040-07-7.
• PILÁTOVÁ, Jana (ed.). Jerzy Grotowski a Teatr Laboratorium: Texty: (třetí část). Praha: Pražské kulturní středisko, 1990. 134 s. ISBN 80-85040-07-8
• PÖRTNER, Paul. Experimentální divadlo. Přeložil Jan RAK. Praha: Orbis, 1965. Horizont, sv. 1. 176 s. Přel. z: Experiment Theater
• RICHTER, Luděk. Praktická dramaturgie v kostce. Praha: Společenství pro pěstování divadla pro děti a mládež Dobré divadlo dětem, 2003. 60 s. ISBN 80-902975-1-X.
• SZONDI, Peter. Teória modernej drámy. Prel. Ernest Marko. Bratislava: Tatran, 1969. Prel. z: Theorie des modernen Dramas 1880-1950 [1956]. 176 s.
• ULRYCHOVÁ, Irina. Ruth Beall Heinigová – Improvizace s oblíbenými příběhy. Tvořivá dramatika. 1996, roč. VII, č. 2, s. I-IV.
• STANZEL, Franz K. Teorie vyprávění. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1988. 321 s. Ars. Literárněvědná řada.

Hodnoticí metody a kritéria

Kredity jsou uděleny na základě aktivity na seminářích, splnění průběžných písemných úkolů a na základě výběru východisek pro závěrečnou práci.

Během semestru se vyžaduje samostatná četba.

Rozvrh na zimní semestr 2021/2022:

Rozvrh zatím není připraven

Rozvrh na letní semestr 2021/2022:

Rozvrh zatím není připraven

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Dramatická výchova bakalářské kombinované (povinný předmět s možností opakovaného zapsání)