Analýza a překlad odborného textu

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Student

• chápe rozdíl mezi porozuměním čtenému cizojazyčnému textu a jeho čtením optikou jeho budoucího překladu
• dokáže realizovat rámcový překlad středně náročného cizojazyčného textu, pojmenovat jeho charakteristické rysy i překladatelská úskalí
• dokáže navrhnout variantní terminologická i syntaktická řešení a vysvětlit jejich důsledky
• při hloubkovém čtení dokáže postihnout případné nekonzistentnosti či „chyby“ textu
• dokáže napsat anglické či jiné cizojazyčné resumé vlastního či existujícího textu

Prostřednictvím praktické překladatelské práce se seznamuje s problematikou a úskalími odborného překladu, zjišťuje rozdíly mezi pouhým čtením/porozuměním cizojazyčnému textu a jeho převodem do cílového jazyka, řeší otázky terminologických posunů mezi jednotlivými jazyky a zdánlivě vžitými odbornými pojmy. V neposlední řadě se učí v angličtině formulovat abstrakt vlastního odborného textu či shrnutí existujícího cizojazyčného textu.

Forma studia

Společná práce na překladu, srovnávání verzí a variant, konfrontace návrhů s existující českou a překladovou terminologií.

Předpoklady a další požadavky

Je požadována znalost angličtiny minimálně na úrovni B2; v případě zájmu o individuální překlad znalost dalšího cizího jazyka též minimálně na úrovni B2.

Obsah kurzu

Předmět se zaměřuje na překlad odborných (teoretických, historických, esejistických) textů, zejména na terminologické problémy při převodu z jazyka výchozího do jazyka cílového. Obsahem je společná analýza předlohy, vymezení pojmoslovných a dalších specifik textů (žánr, syntax, styl), diskuse o úloze doby vzniku textu, případně jazykové a národní kultuře, jemuž je poplatný.

Studenti společně překládají úryvky z různých typů odborných textů (esej, slovníkové heslo atd.), případně je možné vedle společných překladů realizovat i překlady individuální, a to podle jazykové vybavenosti studentů, případně předchozí překladatelské zkušenosti.

Doporučená nebo povinná literatura

DOPORUČENÁ LITERATURA

Jiří Levý, Umění překladu, (1963), Ivo Železný, Praha, 1998.

Jiří Levý, České teorie překladu, (1957), Ivo Železný, Praha, 1996,

I. Vývoj překladatelských teorií a metod v české literatuře,

II. Sborník zásadních studií o překladu.

Olga Krijtová, Pozvání k překladatelské praxi (Kapitoly o překládání beletrie), FF-UK, Praha, 1996.

Zlata Kufnerová, Milena Poláčková (ed.) a kol., Překládání a čeština, H+H, Jinočany, 1994.

Georges Mounin, Teoretické problémy překladu, Karolinum - nakladatelství UK, Praha, 1992.

Jan Vilikovský, Překlad jako tvorba, Ivo Železný, Praha, 2002.

Blahoslav Hečko, Dobrodružství překladu, Ivo Železný, Praha, 2000.

Milan Hrdlička, Literární překlad a komunikace, Nakladatelství ISV, Praha, 2003.

Milan Hrala (editor), Kapitoly z dějin českého překladu, Nakladatelství Karolinum, Praha, 2002.

Dle potřeby může pedagog doporučovat další literaturu českou i zahraniční, eventuálně konkrétní překlady pro inspiraci.

Texty pro překlad jsou vybírány s ohledem na jazykovou vybavenost studentů (angličtina, francouzština, popřípadě němčina či ruština).

Hodnoticí metody a kritéria

• aktivní účast na semináři (tolerují se maximálně 2 absence),
• průběžná práce na překladu,
• kompletní realizace překladu zvoleného textu v rozsahu 5 - 10 stran (článek, slovníkové heslo, studie).

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Teorie a kritika divadelní tvorby (MA) (povinný předmět)