Scénická propedeutika 2

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Cílem studia je uvědomělé rozvíjení (kultivace) scénického smyslu režisérů, dramaturgů, scénografů i teoretiků a kritiků z hlediska odkrývání (dramatických) možností textu na příkladu zvolené scény-situace jejím rozehráním v čase a prostoru (tj. inscenační interpretací), na kterém se podílejí jednotlivé (základní) složky jevištního výrazu a jejich představitelé ve vzájemném dialogu.

Forma studia

Předmět kombinující cvičení se seminářem zprostředkovává posluchačům režie, dramaturgie a scénografie i teorie a kritiky seznámení se základy scéničnosti „zevnitř“: K pojmům se i ve 2. semestru směřuje indukcí, konkrétně pomocí realizace scén z hotových textů, jejichž inscenátory jsou sami posluchači.

Předpoklady a další požadavky

Nejsou žádné znalostní předpoklady nutné pro zapsání předmětu.

Obsah kurzu

Ve 2. semestru se postupuje od výběru scén-situací z hotových (klasických i současných) textů přes jejich specifickou interpretaci (tj. interpretaci směřující k odkrytí jejich scénických/dramatických možností s jistými herci v jistém režijně-scénografickém „prostředí“) k jejich rozehrání v čase a prostoru. Při tomto rozehrávání jde opět o rozvíjené scénického smyslu posluchačů, zahrnujícího jako svou druhou stranu dramatický cit. Právě tato postupně uvědomovaná vazba (scénického s dramatickým) dovoluje koncipovat příslušnou scénu-situaci nejenom z její vizuální a „vnitřně hmatové“ stránky, ale také ve spojitosti této na smyslech založené roviny s rovinou potenciálního smyslu („vnitřního tématu“). Ke splnění zvoleného úkolu přispívá každý/á student/ka z hlediska zvolené specializace směřující v případě režie, scénografie i dramaturgie, na níž se podílejí také zúčastnění teoretici, o vytvoření scénického obrazu souvisejícího s (celkovým) „názorem“ kontrolovatelným pohledem „zvenku“; tento pohled „zvenku“ doplňuje ovšem pohled „zvnitřku“, živený příslušnou mírou empatie a rozvíjený i přímo účastí na „hereckém“ ztvárnění (která ovšem není povinná). Případné překračování úzce stanovených mezí, daných specializovanou rolí, přirozeně dosahované při vzájemném dialogu o celku, přispívá k dalšímu rozvíjení smyslu pro týmovou spolupráci, a to nejenom s ohledem na příslušnou specializaci, ale také na individuální tvořivé možnosti a přirozeně se uplatňující autoritu.

Doporučená nebo povinná literatura

Otakar Zich: Estetika dramatického umění, Praha 1986

Michail Čechov: O herecké technice, Praha 1996

Viz též literaturu k předmětu Tvůrčí psaní

Hodnoticí metody a kritéria

Tvořivá a pravidelná účast na realizaci scén z hotových textů, jejichž inscenátory jsou sami posluchači; odkrývání (dramatických) možností textu na příkladu zvolené scény-situace jejím rozehráním v čase a prostoru (tj. inscenační interpretací), na kterém se podílejí jednotlivé (základní) složky jevištního výrazu a jejich představitelé ve vzájemném dialogu.

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Teorie a kritika (B.A.) (povinný předmět)