Realizační dílna 2

Zobrazit rozvrh

Garant předmětu

Martin MAREČEK

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Rudolf ADLER, Miroslav JANEK, Martin MAREČEK, Alice RŮŽIČKOVÁ, Martin ŘEZNÍČEK, Helena TŘEŠTÍKOVÁ

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Výsledky učení

-Studenti kultivují dialogické schopnosti a režijní dovednosti.

-Student získávají přehled o uměleckých oborech, ekonomickém a politickém dění a sociální problematice ve vztahu k dokumentární tvorbě.

-Studenti jsou schopni analýzy děl svých kolegů i vlastní sebereflexe.

-Studenti prohloubí svou mediální gramotnost a interpretační citlivost.

-Studenti se stávají nejenom autory/autorkami, ale i autoritami.

Forma studia

Dílna

Předpoklady a další požadavky

Přehled o uměleckých oborech, ekonomickém a politickém dění, sociální problematice. Schopnost analýzy a reflexe. Kreativita.

Obsah kurzu

Popis předmětu

Realizační dílna je hlavním profesním předmětem studentů Katedry dokumentární tvorby. Těžištěm její náplně je co nejintenzivnější dialog s vedoucím pedagogem dílny.

Realizační dílna je společenství vzniklé vzájemnou volbou studentů a učitele, v němž vznikají svobodně tvůrčí podněty a v procesu tvorby jsou dokončovány konkrétní projekty v atmosféře dělné spolupráce, pedagogicky efektivního sdílení profesních zkušeností ve všech fázích vzniku díla a také v otevřených diskusích, v nichž se tříbí a upevňují osobní stanoviska, umělecký projev a individuální rukopis.

Základem práce jsou důkladné rozbory námětů posluchačů v kolektivu dílny i individuálně, rozpravy o jejich možné společenské i umělecké účinnosti a systematický výklad, jak postupovat při jejich realizaci.

Ve fázi vytváření díla (natáčení a skladebné dokončování) pak pedagog analyzuje materiál především ve střižně.

Realizační dílna vede studenty k tomu, aby nepodléhali profesním stereotypům, ale aby se snažili vlastním ohledáváním stylů překvapovat nejen diváky, ale i sami sebe. Podněcuje je k prověřování způsobů, jak chápat aktuální dění a dobu, v níž žijeme, a ke schopnosti reflektovat ji filmem.

Tematické okruhy

-Tvůrčí dialog. Prostředí zaručuje bezpečí při hledání formulací a stavebních prvků filmového jazyka, ale vybízí ke kritické reflexi.

-Sonda k tématu. Zrcadlení připravovaného filmu. Promýšlení důvodů a možných významů díla ve společenských souvislostech.

-Analýza detailů tvůrčí praxe. Nahlížení vrstev režijní práce. Prověrka stylů a škály jejich pravidel.

-Autorství. Průběžné ověřování motivací k tvorbě. Rozvíjení osobní filmové řeči.

Doporučená nebo povinná literatura

Doporučená literatura:

BARNOUW, Erik: Documentary: A History of the Non-Fiction Film. 2. vyd. Oxford University Press, 1993. ISBN-10: 9780195078985

BAZIN, André. Co je to film? Překlad Ljubomír Oliva. Praha: Čs. filmový ústav, 1979. 240, [2] s. [24] s. obr. příl.

CARRIÈRE, Jean-Claude. Vyprávět příběh. Překlad Tereza Brdečková a Jiří Dědeček. Vyd. v ČR 2. Praha: Limonádový Joe, 2014. 200 s. ISBN 978-80-905624-2-4.

ELLIS, Jack T.: New History of Documentary Film. 1. vyd. New York, Continuum, 2005. ISBN-10: 0826417515

EJZENŠTEJN, Sergej Michajlovič. O stavbě uměleckého díla: výběr ze statí, teoretických úvah a studií. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1963. 124 s. Otázky a názory; sv. 43.

GAUTIER, Guy. Dokumentární film, jiná kinematografie. 1. vyd. V Praze: Akademie múzických umění, 2004. 507 s. ISBN 80-7331-023-6.

GOGOLA ml., Jan. Smrt dokumentárnímu filmu! Ať žije film! Od díla k dění! Praha: Dipl. pr. FAMU, 2001.

NICHOLS, Bill. Úvod do dokumentárního filmu. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2010. 316 s. ISBN 978-80-7331-181-0.

MONACO, James. Jak číst film: svět filmů, médií a multimédií: umění, technologie, jazyk, dějiny, teorie. 1. vyd. Praha: Albatros, 2004. 735 s. Albatros Plus; 35. ISBN 80-00-01410-6.

THOMPSON, Kristin a BORDWELL, David. Dějiny filmu: přehled světové kinematografie. Překlad Helena Bendová. 2., opr. vyd. V Praze: Akademie múzických umění, 2011. 827 s., [24] s. obr. příl. ISBN 978-80-7331-207-7.

Hodnoticí metody a kritéria

-prezence, aktivní účast v dialogu (25 %)

-aktivita při dramaturgické přípravě a realizaci literárních podkladů (25 %)

-aktivita při realizaci ročníkových praktických cvičení v konzultacích s pedagogem (25 %)

-včasné dokončení společných praktických cvičení „Autorský portrét“ a „Televizní experiment“ a následné předvedení při klauzurních projekcích (25 %)

Poznámka

Rudolf Adler:

Cílem a smyslem předmětu a jeho programu je konstruktivní a pozitivní naplnění pojmu „Tvůrčí dílna“ v reminiscenci na tradici atelierů malířských a sochařských dílen vzdálenější historie a kolektivního úsilí programově definovaných uměleckých skupin různých tvůrčích oborů nedávné minulosti a současnosti.

Představuji si ji jako dobrovolné společenství, zaujatých, dělných, schopných, pevně morálně profilovaných a vzájemně odpovědných tvůrčích individualit, vyladěných umělecky, názorově i emotivně podobným směrem. Jako společenství, kde vznikají svobodně tvůrčí podněty a v procesu tvorby jsou dokončovány konkrétní výsledky v atmosféře dělné spolupráce, pedagogicky efektivního sdílení profesních zkušeností a znalostí ve všech fázích vzniku projektu a také v otevřených diskusích, v nichž se tříbí a upevňují osobní stanoviska, umělecký projev a individuální rukopis.

Helena Třeštíková:

Základem mé koncepce vedení studentů v dílně dokumentárního filmu jsou dvě základní východiska:

1. Doba studia je pro studenty jedinečnou dobou zrání, profilace jejich osobnosti, dobou, ze které budou do jisté míry čerpat svůj celý další profesní i soukromý život. Proto je mým pedagogickým cílem dovést dílnu k tomu, aby se stala skutečně profesně i lidsky obohacujícím setkáním, aby v ní vládla nepředstíraná opravdovost, zodpovědnost k sobě samému, ke své práci, ke svému talentu, ale i ke svému času a k času ostatních.
2. Dokumentární film je nejenom dobrou možností pro formální experiment nebo pro osobní tvůrčí sebevyjádření, ale je zejména nejlepším možným prostředkem pro zaznamenávání autentické skutečnosti, reálné současnosti a jejího ducha. Žádný jiný druh zobrazování nemá takové schopnosti zachytit jak vizuální svět kolem nás, tak myšlení a trendy specifické pro dobu, ve které vzniká. Chci proto vést studenty ke hledání způsobů, jak hlouběji chápat aktuální dění a vůbec dobu, ve které žijeme, její znaky, ideje a specifičnosti a ty dokumentárním způsobem zachycovat a zpracovávat.

Míra Janek:

Podstata naší spolupráce by měla být vzájemně lidská, umělecká a profesionální inspirace. Snažím se vést své studenty k tomu, aby netočili filmy jako Vachek, Janek, Třeštíková, Špáta, Febio, Česká televize atd., ale aby věřili ve své téma a svému způsobu filmového projevu. Stejně tak ale nepodceňujte nutnost zvládnutí základů filmového řemesla. Vaše malé filmy ať se nesnaží vyřešit velké a důležité společenské problémy, ale spíše ať nahlížejí do osudů jednotlivých lidí. Nenatáčejte filmy, v nichž někdo od začátku až do konce jen mluví, ale snažte se pracovat s obrazovým výrazem a filmovým tichem. Pokud je to možné, nevytvářejte filmy o umělcích, ale snažte se sami sdílet umění. Nebuďte náchylní k formálním trendům, televiznímu obtěžování a žánrovým příkladům. Podněcujte pohyb a neupadejte do beznaděje. Buďte spokojeni s výsledky své práce, ale nebuďte pompézní. Choďte často do školy a předkládejte svou práci včas.

Alice Růžičková:

Osobně se přimlouvám za větší posun zpátky k původnímu významu slova „dílna“, tedy k dělnému tvůrčímu prostoru (laboratoři či ateliéru), kde jde především o rozvíjení kreativity a uvolňování autorské spontaneity. Dílna podle mého názoru je prostor pro důvěryplný brainstorming, místo možných pokusů a omylů, právo na hledání a tvořivou chybu. Měla by obsahovat i různé metody vyučovacího procesu (nejen dialogickou formu, ale i tvůrčí laboratoř – např. výtvarné a fotografické experimenty s barvami a matérií, společná výroba instalací či objektů, které by se vztahovaly k filmu, návštěvy a diskuse se zajímavými hosty, vycházky do galerií, divadel či terénu, exkurze k spřáteleným školám a ateliérům na přednášky, které mohou doplnit výuku FAMU). Bez zajímavosti není ani souběžná forma arteterapie, kdy během vlastního rozvíjení tvořivosti a fantazie dochází též samovolnému uvolňování psychiky a vytváření lepších a hodnotnějších vztahů s kolegy v dílně. Je zde i prostor k dlouhodobějším domácím zadáním (např. připravit zpětný scénář scény z oblíbeného filmu a zakreslení poloh, kde stála kamera), kdy jde o motivaci najít vlastní originální řešení, o zainteresování do procesu sebevzdělávání, v němž si student sám nastavuje míru obtížnosti úkolu. Myslím také, že podstatné není ani tak množství cvičení, jako jejich pravý účel, za jakým jsou zadávána - jako cvičení žánrová (např. anketa, fejeton, gag), jako cvičení stylu a vyjadřovacích prostředků (např. a lá Vertov, Hackenschmied, Lehovec) nebo jako cvičení tematická (např. o slunci, o druhé odmocnině, jak se vidím). Školní film by měl být každým rokem jen jeden, pokud možno dobře řemeslně zpracovaný a autorsky objevný.

Rozvrh na zimní semestr 2021/2022:

Rozvrh zatím není připraven

Rozvrh na letní semestr 2021/2022:

• Týdenní přehled
• Seznam

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Dokumentární tvorba - bakalář-1920-1ročník (povinný předmět)
• Dokumentární tvorba - bakalář_2020 (povinný předmět)