Jazzová hudba (B0215A310003)

Cíle studia ve studijním programu

Cílem studia bakalářského programu je rozvinout nebo zdokonalit schopnost začlenění absolventa do jazzového ansámblu jakéhokoli obsazení a stylového zaměření v rámci jazzu a příbuzných žánrů. K dosažení tohoto cíle si student osvojí teoretické znalosti z oblasti historie jazzu, jazzové harmonie a aranžování. Dokáže se orientovat v různých metodách, technikách a tvůrčích postupech pro tvorbu nového uměleckého díla. Projde důkladným školením v oblasti jazzové improvizace a rozvíjení specifického hudebního sluchu. Na odpovídající úrovni kriticky reflektuje a samostatně interpretuje hudební dílo. V neposlední řadě získá praktické zkušenosti v oblasti ansámblové hry.

Profil absolventa studijního programu

Absolvent bakalářského programu je schopen zapojit se do uměleckého procesu pod vedením jiného jazzového tvůrce – skladatele, aranžéra nebo vedoucího souboru jakéhokoli stylového zaměření a obsazení v rámci jazzu a příbuzných žánrů, a naplnit tak svou specifickou roli v konkrétním hudebním kontextu. Na odpovídající úrovni samostatně interpretuje, veřejně prezentuje a teoreticko-kriticky reflektuje hudební dílo. Umí používat základní terminologii, metody a postupy jazzové improvizace a prokazuje široké znalosti historie a porozumění současné hudební interpretační nebo tvůrčí praxi.

V dlouhodobém časovém horizontu jsou absolventi bakalářského programu schopni udržet si a dále rozvíjet své umělecké ambice, dále se hudebně zdokonalovat např. dalším studiem, sledováním světového hudebního vývoje nejen v oblasti jazzu, a přibližovat se tak svému hudebnímu ideálu.

Studenti mají také možnost vykonat kdykoli během studia Státní zkoušku z pedagogické způsobilosti. Podmínkou k přihlášení k této státní zkoušce je absolvování volitelných předmětů Pedagogika, Psychologie a Didaktika/Vyučovatelská praxe.

Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů

Základní rámec pro koncepci studijních programů na AMU vytvářejí jednak Pravidla vnitřního hodnocení AMU, specifikující základní principy akreditačních procesů, stávající praxi dále formálně ukotví vznikající Akreditační řád AMU: ten stanoví parametry společné pro všechny studijní programy vyučované na AMU a zároveň přenese část odpovědnosti za oborové specifikace (divadlo, hudba, tanec, film/televize) na fakulty. Studijní plány jsou vytvářeny v souladu se Studijním a zkušebním řádem AMU, který na základě specifik vysokého uměleckého vzdělávání vymezuje v rámci typologie předmětů hlavní povinný předmět: jde o klíčový umělecký (resp. talentový) předmět profilujícího základu, u něhož hodnocení probíhá vždy komisionálně a který neumožňuje opakování atestace. Důležitou roli v systému hodnocení hraje u mnoha oborů tzv. klauzurní zkouška, tj. prezentace uměleckého výstupu před komisí: principem je komplexní hodnocení znalostí a dovedností studenta získaných v několika dílčích předmětech a uplatněných v kolektivně vznikajícím díle (např. u divadelních oborů). Dalším specifikem studijních plánů je povolená flexibilita v rozdělení kreditů (60 ECTS za akademický rok) mezi zimní a letní semestr, vycházející u některých oborů z výraznější studijní a tvůrčí zátěže spojené s dokončováním uměleckých výstupů v letním semestru.

Povinnou součástí všech studijních programů je teoreticko-historický základ oboru, u akademických programů v podobě povinných předmětů profilujícího základu spoluurčujících profil absolventa a tvořících součást státní závěrečné zkoušky. Součástí každého studijního plánu je dále povinné absolvování oborově zaměřené výuky cizího jazyka, v minimálním rozsahu 6 ECTS za studijní cyklus. Studijní plán obsahuje volitelné předměty: Pedagogika, Psychologie, Didaktika/Vyučovatelská praxe, dále např. Dějiny hudby po roce 1950, Interpretace soudobé hudby – praxe, Komunikační techniky pro interpretační obory, Úvod do hudební kompozice, Teorie interpretace, Základy elektroakustické kompozice pro jazzové obory, Pohybová a relaxační výchova, Tělesná výchova a další volitelné předměty z nabídky AMU.

Klasifikace je udělována podle *Kreditního systému (ECTS - European Credit Transfer System)*, který byl zaveden na základě Boloňských dohod z roku 1999 s cílem sjednotit a integrovat vysokoškolský systém v Evropské Unii. Předměty ukončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A – E (F = nevyhověl), u ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná.

Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou přednáška, seminář, cvičení, dílna, přičemž tři poslední formy výuky v různé míře zahrnují i vznik uměleckých výstupů. Výuka probíhá buď na týdenní bázi, nebo formou intenzivních bloků či workshopů.

Obecné informace o přijímacím řízení

Cizinci, kteří se hlásí k bezplatnému studiu v českém jazyce, přiloží k přihlášce potvrzení akreditované instituce o dosažení znalosti češtiny na úrovni B1 dle CEFR.

Průběh a hodnocení přijímací zkoušky do bakalářského studijního programu do programu jazzová hudba

Průběh a hodnocení přijímací zkoušky

1. kolo – elektronický test z dějin hudby a dalších hudebně – teoretických disciplín. Uchazeč/ka zodpoví 25 náhodně vybraných otázek s možností 3 odpovědí, z nichž jedna je správná. Pro postup do dalšího kola je nutné minimálně 15 správných odpovědí. Pokud uchazeč/ka nesplní podmínky testu, bude přijímací řízení ukončeno. V případě postupu do 2. kola se body z 1. kola nezapočítávají.
2. kolo - talentová zkouška s tímto programem:

Průběh talentové zkoušky:

Uchazeč/ka zahraje jeden jazzový standard a jednu skladbu dle vlastního výběru, možno i svou vlastní (nebo další standard kontrastního charakteru). Doprovodí jej (jí) vlastní spoluhráči, nebo doprovod obstarají členové přijímací komise (v tom případě je nutné donést notový zápis ve třech kopiích).

Musí zaznít téma (není povinné u bubeníků), improvizované sólo, doprovod sólisty (kromě saxofonistů), téma.

Zkušební komise má právo určit, co z výše uvedených požadavků uchazeč přednese a má právo jednotlivé skladby kdykoliv přerušit.

Přijímací komise hodnotí uchazeče/čku souhrnnou známkou v rozmezí 1 -25 bodů. Tato známka obsahuje hodnocení stylového cítění, instrumentálních dispozic, improvizačních schopností, skupinové interakce, přizpůsobení hry specifickým podmínkám.

Po ukončení 2. kola vytvoří přijímací komise pořadí dle průměrů bodových hodnot jednotlivých uchazečů/ček a k přijetí doporučí ty uchazeče/čky, kteří se umístili do pořadí odpovídajícímu směrnému číslu pro stud. program jazzová hudba s podmínkou, že zároveň jejich bodové hodnocení 2. kola je minimálně 20 bodů.

Pokud nebude dostatek uchazečů splňujících podmínku bodového hodnocení, směrné číslo se nenaplní.

Návaznost na další typy studijních programů

Po úspěšném absolvování bakalářského studijního programu má student možnost pokračovat ve studiu oboru v navazujícím magisterském programu na HAMU, popř. na pedagogických nebo filosofických fakultách univerzit. Další možností je soukromé individuální studium s mistry oboru.

Součásti státní závěrečné zkoušky a jejich obsah

1. Sólový recitál

Každý student odehraje svůj vlastní recitál v rozsahu 65 minut za spoluúčasti doprovodné skupiny. Ta je složená z libovolných hudebních nástrojů i hráčů, kteří mohou, ale nemusí být studenty HAMU. Repertoár recitálu mohou tvořit standardní jazzové skladby, moderní autorské skladby nebo vlastní skladby. Smyslem bakalářského koncertu je co nejlépe demonstrovat, kam se student během svého studia posunul a ukázat jeho vlastní hudebně interpretační názor na jazzovou hudbu.

2. Bakalářská práce a její obhajoba:

Vlastní text bakalářské práce (bez rejstříků atd.) zpravidla nepřesahuje 50 normostran, minimální přípustný rozsah je 20 normostran. Obsah bakalářské práce zpravidla navazuje na dramaturgii sólového recitálu.

3. Ústní zkouška

Zkouška zahrnuje témata probíraná v předmětech Jazzová teorie, Improvizace jazzových nástrojů a Dějiny jazzové hudby. Student si vylosuje dvě otázky – po jedné z obou tematických okruhů.

Tematické okruhy:

1. Jazzová harmonie: jazzové harmonii jsou věnovány otázky číslo 1 – 10 a týkají se pojmů, se kterými se setkáváme ve standardní (tonální) a modální jazzové harmonii, jako např. s charakteristikou a použitím doškálných akordů v durové a mollové tónině, charakteristikou a použitím různých typů dominantních akordů, akordickými nadstavbami, charakteristikou módů používaných v modální harmonii, harmonickou analýzou standardních jazzových témat apod.

2. Improvizace jazzových nástrojů a dějiny jazzové hudby: jazzové improvizace a dějin jazzu se týkají otázky číslo 11 – 30 a zabývají se hlavními charakteristikami improvizačního stylu jednotlivých vývojových etap jazzu i tvorbou jejich význačných představitelů v rozmezí od raného jazzu počátku 20. století až po současnost.

Studenti mají také možnost vykonat kdykoli během studia Státní zkoušku z pedagogické způsobilosti. Podmínkou k přihlášení k této státní zkoušce je absolvování volitelných předmětů Psychologie, Pedagogika a Didaktika/Vyučovatelská praxe.

Další studijní povinnosti

Charakteristika odborné praxe

Předpokládaná uplatnitelnost absolventů (typické pracovní pozice)