Herectví se zaměřením na autorskou tvorbu a pedagogiku (B. A.) (B0215A310004)

Cíle studia ve studijním programu

Jde nám především o hlubinné studium herectví a autorství a jejich elementů.

Přitom herectví vnímáme jako schopnost jednat a hrát (si), autorství jako schopnost originálního myšlení a imaginace.

Dále nám jde o studium dramatické hry jakožto stimulu i cíle herectví a autorství.

Studujeme arteficielitu těchto fenoménů, protože v umělecké expresivitě jsou tyto fenomény patrnější a uchopitelnější. Zároveň je studujeme nejen s vědomím jejich estetického, ale také etického, sociálního, filosofického a psychologického horizontu.

Jinými slovy nám jde o studium herectví nikoli ve smyslu interpretace přidělené role, ale ve smyslu autorském. Tedy jde nám explicitně o výchovu k tvořivé osobnosti, schopné stát za svými autorskými činy, osobně je prezentovat a rozvíjet v dialogu s prostředím, do něhož vstupuje, a to jak na poli uměleckém, tak mimouměleckém.

K těmto tvořivým aktivitám musí mít student dostatečnou kondici, neboť existence ve společenském prostoru klade na každého značné psychosomatické nároky. Proto je studium herectví se zaměřením na autorskou tvorbu a pedagogiku založeno na získávání zkušeností v hlavních dimenzích lidského projevu: na výchově k hlasu, k řeči, k pohybu, ke hře a k dialogickému jednání. Tedy je zaměřeno k vlastním předpokladům herecké tvořivosti a tvorby a schopnosti být partnerem. Integrujícími disciplínami jsou autorské čtení a autorská prezentace.

Ve vybraných psychosomatických disciplínách studuje náš student podobné věci jako herec tzv. tradičního divadla (ve výchově řeči se učí vyprávění, pohádky, povídky, verše, proslov apod., ve výchově k hlasu se učí mluvní i zpěvní hlas, písničky, uměleckou píseň, dueta, sbor, recitativ apod., při herecké se učí monolog, dialog, klasické divadelní texty, řízenou improvizaci apod.), ale důraz je při tom kladen na psychosomatiku (celostnost, bytostnost), filiace se „skutečným“ jednáním, schopnost přivádět tyto věci k jejich původní sdělnosti a funkčnosti.

Student postupně získává kondici důkladným zážitkovým poznáním psychosomatických disciplín a reflexí jejich problematiky. Je vybaven nezbytným rozhledem, je veden k nalézání osobního tématu a k jeho scénickému uchopení.

Teoretické předměty jsou voleny tak, aby těmto dovednostem poskytovaly reflexi a širší horizont.

Důraz je také kladen na transparentnost a veřejnou prezentaci studia (autorská čtení a představení, festival Autorská tvorba nablízko).

„Při studiu psychosomatických disciplín začíná postupně, během dvou, tří, čtyř let, vznikat a projevovat se psychosomatická kondice. To je jistá zralost, připravenost, pohotovost a někdy i potřeba, chuť, puzení veřejně vystupovat, jednat, chovat se, prožívat přímo, bezprostředně, spontánně, kreativně a produktivně, svobodně a odpovědně. Ve zpětné vazbě zcela kvalitně.“ (Vyskočil, Ivan: Úvodem. In: Psychosomatický základ veřejného vystupování, jeho studium a výzkum, s. 7, Praha 2000)

Profil absolventa studijního programu

Absolvent je schopen na dobré řemeslné úrovni instrumentálním způsobem ovládat své výrazové prostředky, tedy hlas, řeč, gesto, pohyb, tělo apod., ale zejména je dovede vnímat, prožívat a jednat jimi psychosomaticky (celistvě), tedy jako s přirozenou součástí své osobnosti. Týká se jejich používání jak v umělecké, tak mimoumělecké oblasti.

Absolvent je schopen vymyslet, vyvíjet a realizovat autorské nápady na úrovni menších a středních produkcí, a to jak v jedné osobě, tak ve spolupráci s ostatními, přičemž má kompetenci tvůrčí tým autorsky vést.

Absolvent je schopen kvalitního veřejné vystupování jak v divadelní, šířeji kulturní sféře, tak mimo ni.

Absolvent je schopen psát vlastní autorské texty se scénickou potencí, zejména na úrovni menších a středních tvarů.

Absolvent je schopen autorským způsobem zacházet s jinými texty a podněty vůbec a zapojit se do nakladatelské branže.

Absolventi působí jako autoři vlastních projektů divadelních, výtvarných, literárních ad., v mediální sféře a také v pedagogických či pomáhajících profesích.

Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů

Stručný popis systému studia:

Studijní plány jsou vytvářeny v souladu se Studijním a zkušebním řádem AMU, který na základě specifik vysokého uměleckého vzdělávání vymezuje v rámci typologie předmětů hlavní povinný předmět: jde o klíčový umělecký (resp. talentový) předmět profilujícího základu, u něhož hodnocení probíhá vždy komisionálně a který neumožňuje opakování atestace.

Povinnou součástí všech studijních programů je teoreticko-historický základ oboru v podobě povinných předmětů profilujícího základu spoluurčujících profil absolventa a tvořících součást státní závěrečné zkoušky.

Součástí každého studijního plánu je dále povinné absolvování oborově zaměřené výuky cizího jazyka (ve studijním plánu v kategorii povinně volitelných předmětů – možnost zvolit jazyk) v minimálním rozsahu 6 ECTS za studijní cyklus.

Studijní plán obsahuje ve velmi omezeném rozsahu také volitelné předměty. Studenti mají ovšem minimální možnost si volitelné předměty zapsat kvůli vysokému počtu hodin povinných a povinněvolitelných předmětů (týká se obzvláště 1. a 2. ročníku).

Popis kreditového systému:

Klasifikace je udělována podle Kreditního systému (ECTS – European Credit Transfer System), který byl zaveden na základě Boloňských dohod z roku 1999 s cílem sjednotit a integrovat vysokoškolský systém v Evropské unii.

V rámci tříletého studia získá student za absolvování jednotlivých předmětů celkem 180 kreditů (+/– 30 kreditů za semestr, 60 kreditů za rok).

Předměty ukončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A – výborně = 1, B – výborně mínus = 1,5, C – velmi dobře = 2, D – velmi dobře minus = 2,5, E – dobře = 3, F – nevyhověl = 4. U ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná.

Rozsah vyučovací hodiny a další relevantní údaje k tvorbě studijních plánů:

Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou přednáška, seminář, dílna.

Těžištěm studijního plánu Herectví se zaměřením na autorskou tvorbu a pedagogiku jsou psychosomatické disciplíny, založené na precizně navozované a reflektované empirii.Dále pak okruh základních teoretických, popř. historiografických, předmětů, které tuto empirii pomáhají zasazovat do obecnějších souvislostí, arteficielních, psychologických, filosofických, pedagogických a mentálních vůbec. Jde o hlubinné, kontinuitní a dlouhodobé praktické i teoretické poznávání a zkoumání. Nové trendy jako komparativní impulsy zajišťujeme zejména formou workshopů, obvykle s hostujícími pedagogy.

Obecné informace o přijímacím řízení

V obecnosti:

Dobré tělesné a duševní předpoklady.

Dobré, dalšího rozvoje a kultivace schopné talentové a osobnostní předpoklady.

Potřeba a schopnost učit se, studovat, účastnit se společného studia a díla.

Předpokládá se aktivní znalost alespoň jednoho světového jazyka.

V konkrétnosti:

U adepta prověřujeme míru nadání a schopnost rozvoje u základních psychosomatických disciplín, tedy u hlasu, řeči a pohybu. Dále zkoumáme schopnost členit jevištní dění, hrově jednat, souhrát, autenticky reagovat, improvizovat (předpoklady k herectví). A konečně důležitá je i schopnost formulovat autorské nápady (autorské texty).

Prostý součet těchto dovedností však nezaručuje autorskou osobnost, proto je nutnou součástí přijímacích zkoušek i pohovor (motivace, orientace stran kultury, umění, filozofie, společenského dění) a zjišťování osobnostních dispozic vůbec.

Přijímací zkoušky jsou v naprosté většině dvoukolové.

Návaznost na další typy studijních programů

Uchazeči se obvykle rekrutují z řad absolventů gymnázií, středních škol, VOŠ. Rozhodující jsou však osobnostní předpoklady, talent, motivace apod.

Na bakalářský stupeň studia lze navázat v magisterském stupni téhož oboru: Herectví se zaměřením na autorskou tvorbu a pedagogiku, popř. v dalších specializacích dramatických umění DAMU (herectví, režie, dramaturgie atd.), AMU a jiných VŠ, zejména uměleckých a humanitních.

Součásti státní závěrečné zkoušky a jejich obsah

Státní závěrečná zkouška bakalářská se skládá z těchto samostatně klasifikovaných částí:

1. Absolventská prezentace (tvůrčí výkon)
2. Písemná diplomová bakalářská práce a její ústní obhajoba
3. Historie a teorie autorského herectví (ústní zkouška)
4. Historie a teorie divadla (ústní zkouška)

Celková klasifikace SZZ: A – B – C – D – E – F

Celkový výsledek studia: prospěl – neprospěl

1. Absolventská prezentace

Absolvující student vytvoří autorský, sdělný, přesvědčivý jevištní tvar (min. 30 min.), v němž integruje dovednosti a zkušenosti nabyté během studia v jednotlivých předmětech.

Klasifikace: A – B – C – D – E – F

1. Písemná diplomová bakalářská práce a její ústní obhajoba

Student na konci studia napíše teoretickou práci, která se zpravidla opírá o osobní zkušenost v oboru.

Klasifikace: A – B – C – D – E – F

1. Historie a teorie autorského herectví (ústní zkouška na základě vylosované otázky)

Základní okruhy sestávají z reflexe autopsie psychosomatických disciplín (dialogické jednání, autorské čtení, výchova k hlasu, řeči, pohybu, ke hře a herectví, vč. vlastní zkušenosti), z teorie těchto disciplín a z témat dotčených na teoretických předmětech (ZT).

Klasifikace: A – B – C – D – E – F

Okruhy otázek:

1. Dialogické jednání s vnitřním partnerem

Smysl. Možnosti. Aplikace. Osobní zkušenost. Nedivadlo Ivana Vyskočila jako zdroj jeho psychosomatické koncepce.

1. Autorské čtení

Jeho nároky a smysl. Jeho jevištní žánry (kabaret, text-appeal).

1. Výchova k řeči

Smysl řeči a výchovy k řeči, autenticita versus kultivace. Orální gesto, jednání řečí, nonverbální složka řeči, tělovost řeči. Praktická interpretace textu, interpretace textu jako objevování autora. Výchova k řeči versus autorské čtení, DJ, recitace, herecká, zpívané slovo (rozdíly, podobnosti, průniky).

1. Výchova k hlasu

Psychosomatický pohled na hlasovou výchovu. Kultivace hlasového projevu. Hlasový projev pěvecký a mluvený. Hlas a jeho role v autorském projevu.

1. Výchova k pohybu

Základní pojmy: tempo, rytmus, dynamika, neutralita jako výchozí bod, gesto, hlava, ramena, pánev a polohy pánve, hesla týkající se rukou a nohou ad.

Základní absolvovaná témata: prostor, výchozí bod/situace – hledání neutrality, iniciace pohybu jednotlivými částmi těla, hra rukou a nohou (čtyři letory, příběh), barvy, zvíře a člověk, taneční klauniáda jako první pokus, klauniáda a její principy, hra s objektem.

Reflektujte, jak jste/byste využil/a principy některého ze základních absolvovaných témat ve vlastní tvorbě, nebo v pedagogice (příprava lekce, konkrétní struktura; možná praktická ukázka – krátký videozáznam, fotodokumentace).

1. Výchova k herectví

Osobnostní herectví a autenticita. Bytostný projev, tělové zapojení, celostnost. Jevištní osobnost versus civilní kvazi autentický projev.

Konvencionální a expresivní chování a scénické jednání. Význam konvencionálního chování pro kontury herecké postavy. Sebeprezentace/sebescénování, hraní a scénické jednání. Status a jeho význam pro situaci.

Maska, typ, role, setkání s určujícím vnějším tvarem. Souvislost typu a dramatického žánru. Autorské herectví a hraní rolí. Brechtova pouliční scéna. Vyskočilovo narativní divadlo a divadlo vzniklé z hospodské historky.

Výchova k herectví: Průniky Stanislavského systému s dialogickým jednáním a autorským herectvím (okruhy pozornosti a veřejná samota, dané okolnosti, představivost a fantazie, tvůrčí stav, adekvátní jevištní napětí a tělové zapojení, průběžné jednání). Pozornost a soustředění. Michail Čechov, důležitost představy, psychologické gesto, atmosféra a individuální pocit.

Herectví jako zaměřené scénické působení. Konkrétnost. Charakteristika zacíleného jednání. Herectví jako reakce na konkrétní impuls. Představa jako impuls k jednání.

1. Hra

Východiska. Smysl. Možnosti. Aplikace. Hráč. Teorie hry a její autoři: Eugen Fink, Johan Huizinga, Roger Caillois, Jiří Černý ad.

1. Historie a teorie divadla (ústní zkouška na základě vylosované otázky)

Student prokazuje základní orientaci v historii a teorii divadla, zejména ovšem schopnost interpretovat vybraný dramatický text, jednak v intencích autora, jednak v intencích svých.

Klasifikace: A – B – C – D – E – F

Okruhy otázek:

1. Legendy a teorie o původu divadla
2. Antické divadlo a drama, tragédie a komedie
3. Středověké divadlo a drama, smíchová a duchovní kultura
4. Alžbětinské divadlo a Shakespeare – profesionálové
5. Španělské divadlo zlatého věku – barokní divadlo duchovní a výchovné
6. Italské renesanční divadlo, komedie a commedia dell´arte
7. Francouzské divadlo a drama v 17. a 18. století
8. Německé divadlo a drama od 18. do půlky 19. století
9. Vídeňské lidové divadlo a české divadlo
10. Podoby romantismu: ruské a francouzské divadlo 19. století
11. Podoby realismu: začátky moderního dramatu
12. Reformy evropského divadla, inscenace – vize a realita, změna světa i divadla, tzv. Velká divadelní reforma (soubor, režisér, inscenace)
13. Avantgardy – manifesty; jiné herectví a inscenace, „ismy“
14. Epické divadlo, Brecht, jeho předchůdci a pokračovatelé
15. Absurdní drama a divadlo
16. Inscenační divadlo u nás i ve světě
17. Autorské divadlo u nás i ve světě
18. Druhá divadelní reforma

Další studijní povinnosti

Studenti 2. ročníku (součinně bakalářského i magisterského programu) mají (pod supervizí katedry) v plné gesci organizaci každoročního festivalu Autorská tvorba nablízko, otevřenou přehlídku toho nejzajímavějšího, co se v rámci studia na KATaP podařilo vytvořit a zrealizovat, v české i anglické verzi.

Festival funguje jako možnost širší publikace autorských pokusů, tvarů, inscenací vzniklých na katedře, součástí jsou i workshopy, jimiž katedra umožňuje zájemcům o studium a odborné i širší veřejnosti praktické poznání psychosomatických disciplín.

Charakteristika odborné praxe

Informace o spolupráci s praxí vztahující se ke studijnímu programu:

Absolventské, popřípadě i jiné autorské prezentace, jež vznikly v rámci studia KATaP, jsou výběrově uváděny i po absolutoriu ve veřejných prostorách mimo DAMU včetně zahraničí. Festivaly, s nimiž pravidelně spolupracujeme (optikou roku 2020): Kočí v Chotči (Choteč u Jičína), Horem Dolem (Provodov u Zlína), Cihlafest (Slapy), platforma Open Sunday v gesci CreW collective, Po Pás (série autorských improvizovaných setkání s vybranými hosty ve Studiu Alta) ad.

V letech 2016–2020 jde například o představení Slovobraz (Karolína Plachá a Daniela Grohová); Bohemia (Anna Luňáková a kol.); Oj Kyjeve, Kyjeve (Maryanna Kozak);

cyklus Boršč (Eva Čechová a Hana Malaníková); Trilogie vzdoru (Oskar Bábek); Případy Léona Ciftona (Václav Zimmermann a Bára Purmová); Sólo pro pejska (Daniela Grohová); písničkové recitály studentů prof. Přemysla Ruta.

Předpokládaná uplatnitelnost absolventů (typické pracovní pozice)

Studium je zaměřeno šířeji než jen k herectví v tradičním smyslu slova, jeho cílem je sebevědomá, tvořivá osobnost, jejíž uplatnění může být – a také bývá – velmi rozmanité. Často se absolventi katedry uplatňují autoři vlastních projektů divadelních, výtvarných, literárních ad., pracují rovněž v mediální sféře a nakladatelské branži, působí rovněž v tzv. pedagogických a pomáhajících profesích nejrůznější specializace. Možné a časté je rovněž následné studium, nejenom na KATaP, ale také na jiných oborech.