Choreografie a režie (H0N0027A)

Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů

Základní rámec pro koncepci studijních programů na AMU vytvářejí jednak Pravidla vnitřního hodnocení AMU, specifikující základní principy akreditačních procesů, stávající praxi dále formálně ukotvuje Akreditační řád AMU: ten stanovuje parametry společné pro všechny studijní programy vyučované na AMU a zároveň přenáší část odpovědnosti za oborové specifikace (divadlo, hudba, tanec, film/televize) na fakulty.

Studijní plány jsou vytvářeny v souladu se Studijním a zkušebním řádem AMU, který na základě specifik vysokého uměleckého vzdělávání vymezuje v rámci typologie předmětů hlavní povinný předmět: jde o klíčový umělecký (resp. talentový) předmět profilujícího základu, u něhož hodnocení probíhá vždy komisionálně a který neumožňuje opakování atestace. Důležitou roli v systému hodnocení hraje u mnoha oborů tzv. klauzurní zkouška, tj. prezentace uměleckého výstupu před komisí: principem je komplexní hodnocení znalostí a dovedností studenta získaných v několika dílčích předmětech a uplatněných v kolektivně vznikajícím díle (např. u divadelních oborů). Dalším specifikem studijních plánů je povolená flexibilita v rozdělení kreditů (60 ECTS za akademický rok) mezi zimní a letní semestr, vycházející u některých oborů z výraznější studijní a tvůrčí zátěže spojené s dokončováním uměleckých výstupů v letním semestru.

Povinnou součástí všech studijních programů je teoreticko-historický základ oboru, u akademických programů v podobě povinných předmětů profilujícího základu spoluurčujících profil absolventa a tvořících součást státní závěrečné zkoušky.

Součástí každého studijního plánu je dále povinné absolvování oborově zaměřené výuky anglického jazyka, v minimálním rozsahu 6 ECTS za studijní cyklus.

Klasifikace je udělována podle Kreditního systému (ECTS - European Credit Transfer System), který byl zaveden na základě Boloňských dohod z roku 1999 s cílem sjednotit a integrovat vysokoškolský systém v Evropské Unii.

Předměty ukončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A – E (F = nevyhověl), u ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná.

Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou přednáška, seminář, cvičení, dílna, přičemž tři poslední formy výuky v různé míře zahrnují i vznik uměleckých výstupů. Výuka probíhá buď na týdenní bázi, nebo formou intenzivních bloků či workshopů.

Ve studijním plánu se automaticky předpokládají prerekvizity v podobě sekvencí předmětů označených postupně rostoucím číslem za názvem předmětu. Tento typ prerekvizit není specificky uváděn v příloze BIII k jednotlivým předmětům. Pokud má předmět nesekvenční prerekvizitu, tak explicitně uvedena v příloze BIII k předmětu je. Ve stejném smyslu neuvádíme korekvizity, ty jsou dány povinným zařazením předmětu do konkrétního ročníku a semestru společně s dalšími předměty. Studijní plán nevyužívá ekvivalencí.

Specializace: Uchazeč se hlásí již přímo do jedné ze dvou specializací: Choreografie a režie a Taneční produkce a organizace. Poměr kreditové zátěže specializační části vůči společnému základu je 36 %.

Součástí studijního plánu jsou povinně volitelné předměty společné pro obě specializace v rámci skupin:

Výběrový praktický kurz (Trénink klasického tance, Trénink moderního a současného tance, Trénink lidového tance, Taneční výchova dětí, Tanec s partnerem, Základy choreografie pro pedagogiku a taneční vědu) a Výběrová přednáška ze systematické taneční vědy (Sociologie tance, Taneční antropologie, Kritický seminář, Tanec v náboženství a filozofii, Nové kontexty lidové taneční kultury a folklorismus, Zápis a analýza lidových tanců). Studenti specializace Choreografie a režie z nich musí získat dohromady 14 kreditů, studenti specializace Taneční produkce a organizace 10 kreditů.

Pro specializaci Taneční produkce a organizace je povinná ještě Výběrová přednáška z dějin tance (Jiří Kylián a jeho tvorba, Tanec v asijských kulturách, Vývoj baletní dramaturgie v Rusku po roce 1917 a její vliv na český balet, Tradiční baletní repertoár - minulost a současnost), z níž musí za studium získat minimálně 4 kredity

Studijní plán počítá s volitelnými předměty, které tvoří ve specializaci Choreografie a režie 24 kreditů a ve specializaci Taneční produkce a organizace 22 kreditů z celkových 120. Kromě možnosti zapsat si jako volitelný i některý z výběrových předmětů budou vypsány například předměty: Tanec a kamera, Taneční medicína, Interpretační praxe, Jevištní praktikum, Lidová taneční kultura, Dramaturgie tance, Metodika psaní odborných statí a VŠKP, Intermédia a jevištní technologie, Historické tance, Labanova analýza pohybu/Taneční terapie, Kinetografie a další.

Návaznost na další typy studijních programů

Studenti mohou pokračovat v doktorském studiu v programech Choreografie a teorie choreografie nebo Taneční věda.

Další studijní povinnosti

Charakteristika odborné praxe

Předpokládaná uplatnitelnost absolventů (typické pracovní pozice)

Absolventi navazujícího magisterského programu Choreografie se obvykle uplatňují jako choreografové různých žánrů tanečního umění, nezávislí umělci, tvůrci i performeři. Stávají se také členy tvůrčích a uměleckých týmů jako asistenti režie a choreografie, repetitoři, produkční nebo PR pracovníci, projektoví manažerští pracovníci, umělečtí vedoucí či režiséři. Ovládají schopnosti pro vedení projektu a řízení týmu.

V případě absolvování předmětů pedagogického minima mohou také učit na všech stupních uměleckých tanečních škol.

Platnost akreditace