K sémiotice divadla

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Obsah

Přednášky předmětu plynule navazují na první ročník a pokračují v prohlubování problematiky divadelní teorie o souvislosti, které do teoretického myšlení přinášejí nejnovější vývojové trendy současného divadla. Cyklus tak logicky zahrnuje nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí užívané metodologické i kognitivní nástroje, včetně odlišné terminologie. Cílem přednášek je tedy uvedení posluchačů do pokročilejší problematiky divadelní teorie.

Tematické okruhy:

1. Tzv. sémiotika divadla „druhého dechu“ (de Marinis, Helbo, E. Fischer – Lichte, v českém prostředí I. Osolsobě, J. Císař).
2. Fenomenologické estetické koncepty šedesátých a sedmdesátých let 20. století a jejich vliv na úvahy o divadle. Pokusy revidovat a nově definovat takové tradiční pojmy jako jsou divadelní interpretace a herecká postava (M. Dufrenne, H. Gouhier, D. Steinbeck, u nás K. Kraus, J. Czech).
3. Problematika hudebně-dramatického a tanečního divadla (opera, opereta, muzikál, balet, moderní taneční divadlo) z hlediska divadelní teorie. Specifikum divadelního jazyka těchto žánrů, včetně terminologie často značně odlišné od pojmosloví jiných druhů divadla.
4. Problémy a pociťovaná nedostatečnost sémiotického pohledu na divadlo. Výrazný nástup teatrality, pokusy nově formulovat pojem divadelnosti v širším pojetí, než tomu bylo dosud. Nikoli už divadelnost jako podstata divadelního aktu, ale jako součást každodenní reality. Sbližování pojmů performance a divadlo.

Výsledky učení

Student se orientuje v tzv. sémiotice druhého dechu a problémech, které přináší:

• Student umí vysvětlit vliv fenomenologie na divadelní myšlení.
• Student dokáže vymezit specifika hudebně-dramatického a tanečního divadla.
• Student dokáže písemně formulovat své stanovisko ke zvolenému problému v přehledně strukturovaném textu a s použitím odborné terminologie odpovídající pokročilosti studia.

Předpoklady a další požadavky

Absolvování předmětů Teorie divadla I. 1 a I. 2.

Literatura

CÍSAŘ, Jan. Člověk v situaci. Praha: ISV nakladatelství, 2000. ISBN 80-85866-67-6.

ELAM, Keir. The Semiotics of Theatre and Drama. London: Methuen, 1980. ISBN 0-416-72060-9.

ETLÍK, Jaroslav. Divadlo jako zakoušení. Divadelní revue 10, 1999, č.1, s. 3–30.

FISCHER-LICHTE, Erika. Estetika performativity. Mníšek pod Brdy: Na konári, 2011. ISBN 978-80-904487-2-8.

FISCHER-LICHTE, Erika. The Semiotics of Theater. Bloomington: Indiana University Press, 1992. ISBN 0-253-32237-5.

OSOLSOBĚ, Ivo. Divadlo, které mluví, zpívá a tančí. Praha: Supraphon, 1974.

OSOLSOBĚ, Ivo. Mnoho povyku pro sémiotiku: ne zcela úspěšný pokus o encyklopedické heslo sémiotika divadla. [Brno]: “G”, 1992. ISBN 8090111203.

OSOLSOBĚ, Ivo. Principia parodica, totiž, Posbírané papíry převážně o divadle. Ed. Jaroslav Etlík. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2007. ISBN 978-80-7331-082-0.

SCHECHNER, Richard. Performancia: teórie, praktiky, rituály. Bratislava: Divadelný ústav Bratislava, 2009. ISBN 9788089369119.

STEINBECK, Dietrich. O struktuře, ontologii a identitě divadelního uměleckého díla. In: ROUBAL, Jan, ed. Souřadnice a kontexty divadla: Antologie současné německé divadelní teorie. Praha: Divadelní Ústav, 2005, s. 3–10. ISBN 80-7008–189-9.

ZICH, Otakar. Estetika dramatického umění: teoretická dramaturgie. Praha: Panorama, 1987.

Hodnoticí metody a kritéria

Minimálně 80% účast na přednáškách (40 % klasifikace), zkouška (60 % klasifikace).

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Teorie a kritika divadelní tvorby (B.A.) (Povinné předměty)