Scénická propedeutika 1

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód	Zakončení	Kredity	Rozsah	Jazyk výuky	Semestr
203SEP1	zápočet	2	4 hodiny výuky týdně (45 minut), 14 až 24 hodin domácí příprava	česky	zimní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Katedra

Předmět zajišťuje Katedra scénografie

Obsah

V 1. semestru se postupuje od jednoduchých statických výjevů (scén-obrazů), vyjadřujících jistou situaci, k jejich rozehrání v čase a prostoru. Při tomto rozehrávání jde o rozvíjení scénického smyslu posluchačů, jehož rozhodující součástí je cit pro prostorové řešení umožňující příslušný pohyb v rámci daného uspořádání, opřený o vědomí příslušných „energetických“ vlastností každého (scénického) prostoru. Tento scénický smysl se rozvíjí jak z hlediska vizuálního (tj. scénického v úzkém smyslu), tj. takového, na jehož úrovni se stýká pohled režiséra a scénografa s pohledem diváků, tak z hlediska „vnitřně hmatového“ (tj. dramatického), které je rozhodující pro vlastní uvědomělé scénické jednání (i jeho divácký spoluprožitek): dalo by se mluvit přímo o hereckém smyslu, kdyby jím nemusel disponovat režisér a scénograf i dramatik a dramaturg a do příslušné míry také kritik a teoretik. Je jasné, že rozehrávání daných výjevů vychází tedy na prvním místě z rozvíjení scénického smyslu v rovině režijně-scénografické, příp. dramaturgické, a nikoli ve specificky herecké rovině, i když herecká účast posluchačů všech oborů je pro skutečné poznání základů scéničnosti (tj. poznání „zevnitř“) také významná. Při koncipování a rozvíjení jednotlivých scén se posluchači, zaujímající (střídavě) různé role, zároveň učí týmové spolupráci, jinak řečeno, umění tvůrčího inscenačního dialogu.

Výsledky učení

Cílem studia je uvědomělé rozvíjení (kultivace) scénického smyslu režisérů, dramaturgů, scénografů i teoretiků a kritiků z hlediska chápání a vytváření jevištného obrazu, resp. dramatické situace. Jde přitom jak o jeho praktické („instinktivní“) uplatňování na úrovni imaginativního myšlení, tak o seznámení s příslušnými pojmy, které umožňují reflexi příslušné scénické aktivity, nezbytnou už z hlediska jejího úspěšného dotvoření, a to i ve spojitosti s možností vzájemného dorozumění inscenačního týmu.

Předpoklady a další požadavky

Tvořivá účast na inscenaci aspoň jednoho (rozvinutého) scénického výjevu, u dramaturgů, režisérů a scénografů v rámci příslušného oboru, u teoretiků zpravidla dramaturgická.

Literatura

Jaroslav Vostrý: Režie je umění, Praha (AMU) 2001

Otakar Zich: Estetika dramatického umění, Praha 1986

Michail Čechov: O herecké technice, Praha 1996

Viz též literaturu k předmětu Tvůrčí psaní.

Hodnoticí metody a kritéria