Scénická propedeutika 2

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód	Zakončení	Kredity	Rozsah	Jazyk výuky	Semestr
203SEP2	zápočet	2	4 hodiny výuky týdně (45 minut), 8 až 18 hodin domácí příprava	česky	letní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Katedra

Předmět zajišťuje Katedra scénografie

Obsah

Ve 2. semestru se postupuje od výběru scén-situací z hotových (klasických i současných) textů přes jejich specifickou interpretaci (tj. interpretaci směřující k odkrytí jejich scénických/dramatických možností s jistými herci v jistém režijně-scénografickém „prostředí“) k jejich rozehrání v čase a prostoru. Při tomto rozehrávání jde opět o rozvíjené scénického smyslu posluchačů, zahrnujícího jako svou druhou stranu dramatický cit. Právě tato postupně uvědomovaná vazba (scénického s dramatickým) dovoluje koncipovat příslušnou scénu-situaci nejenom z její vizuální a „vnitřně hmatové“ stránky, ale také ve spojitosti této na smyslech založené roviny s rovinou potenciálního smyslu („vnitřního tématu“). Ke splnění zvoleného úkolu přispívá každý/á student/ka z hlediska zvolené specializace směřující v případě režie, scénografie i dramaturgie, na níž se podílejí také zúčastnění teoretici, o vytvoření scénického obrazu souvisejícího s (celkovým) „názorem“ kontrolovatelným pohledem „zvenku“; tento pohled „zvenku“ doplňuje ovšem pohled „zvnitřku“, živený příslušnou mírou empatie a rozvíjený i přímo účastí na „hereckém“ ztvárnění (která ovšem není povinná). Případné překračování úzce stanovených mezí, daných specializovanou rolí, přirozeně dosahované při vzájemném dialogu o celku, přispívá k dalšímu rozvíjení smyslu pro týmovou spolupráci, a to nejenom s ohledem na příslušnou specializaci, ale také na individuální tvořivé možnosti a přirozeně se uplatňující autoritu.

Výsledky učení

Cílem studia je uvědomělé rozvíjení (kultivace) scénického smyslu režisérů, dramaturgů, scénografů i teoretiků a kritiků z hlediska odkrývání (dramatických) možností textu na příkladu zvolené scény-situace jejím rozehráním v čase a prostoru (tj. inscenační interpretací), na kterém se podílejí jednotlivé (základní) složky jevištního výrazu a jejich představitelé ve vzájemném dialogu.

Předpoklady a další požadavky

Tvořivá účast na inscenaci aspoň jednoho úryvku ze zvoleného textu, jehož scénické rezehrání se rovná rozvinutí jeho dramatických možností („vnitřního tématu“).

Literatura

Otakar Zich: Estetika dramatického umění, Praha 1986

Michail Čechov: O herecké technice, Praha 1996

Viz též literaturu k předmětu Tvůrčí psaní.

Hodnoticí metody a kritéria