Klasický tanec (H0N0779A)
Specializace studijního programu Pedagogika tance
Cíle studia
Profil absolventa
Absolvent magisterského studia oboru Pedagogika tance si systematicky prohloubí odborné
metodické a didaktické znalosti v dané specializaci, které logicky navazují a rozvíjí jeho
tvořivé pedagogické dovednosti, myšlení a komplexní uvažování o pohybu opřené o
anatomické znalosti těla, které si osvojil v bakalářském programu.
Je schopen kvalifikovaně vést výuku tanečních technik a repertoáru specializovanou dle
zvoleného studijního plánu (klasický tanec, moderní a současný tanec a lidový tanec) v
různých věkových skupinách a na všech úrovních odborné pokročilosti tanečního interpreta.
Je schopen vnímat úlohu tanečního pedagoga nejen z hlediska úzce odborné taneční
výuky, ale také z hlediska pedagogické psychologie a uvědomovat si odpovědnost za
celkový vývoj tanečního umělce. Musí dokázat definovat cíle, volit metody a postupy.
Základními hodnotami ve výuce by měly být především – schopnost motivace,
komunikativní dovednosti, empatie, respekt a důvěra, otevřenost, pozitivní přístup, neustálé
sebevzdělávání, hledání nových cest a přístupů, sebereflexe. Absolvent si upevňuje
přesvědčení o účinnosti pedagogického působení v souladu s hodnotovou orientací a z
hlediska zásad komunikace v demokratické společnosti.
Absolvent programu získá detailnější přehled o vývoji tance 2. poloviny 20. a počátku 21.
století a základy tanečního managementu a produkce. Student se učí kontextualizovat
odborné téma a vnímat zvolený obor v souvislostech tance obecně i ve vztahu k dalším
uměleckým oborům a kultuře.
Prokazuje široké znalosti historie, teorií, konceptů a metod tanečního umění i daného oboru,
umí je využívat v umělecké/tvůrčí praxi v oblasti tanečních umění. Umí klást otázky a
vyhledat, utřídit a interpretovat informace či inspirační zdroje relevantní pro řešení
vymezeného problému či umělecké ztvárnění zadaného tématu. Umí používat taneční
terminologii a základní technologie daného oboru a v míře odpovídající příslušnému oboru
organizačně, autorsko-právně, příp. autorsko-technicky zabezpečit veřejnou prezentaci
uměleckého výkonu. Je způsobilý dle rámcového zadání a přidělených zdrojů v rámci svého
oboru koordinovat činnost tvůrčího týmu při realizaci uměleckého díla menšího rozsahu a
jednoduššího charakteru a nést odpovědnost za jeho výsledky. Je způsobilý do řešení
problémů zahrnout úvahu o jejich etickém rozměru. Je způsobilý srozumitelně a přesvědčivě
sdělovat odborníkům i laikům informace o povaze odborných problémů v oblasti tance a
nonverbálního divadla a vlastním názoru na jejich řešení. Je způsobilý efektivně a
harmonicky spolupracovat na kolektivních projektech v týmu a srozumitelně shrnout názory
ostatních členů týmu. Je způsobilý jednat v rámci svých odborných znalostí a dovedností v
alespoň jednom cizím jazyce. Je způsobilý samostatně získávat další odborné znalosti,
dovednosti a způsobilosti na základě především praktické zkušenosti a jejího vyhodnocení,
ale také samostatným studiem teoretických poznatků oboru.
Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů
Základní rámec pro koncepci studijních programů na AMU vytvářejí jednak Pravidla vnitřního hodnocení AMU, specifikující základní principy akreditačních procesů, stávající praxi dále formálně ukotvuje Akreditační řád AMU: ten stanovuje parametry společné pro všechny studijní programy vyučované na AMU a zároveň přenáší část odpovědnosti za oborové specifikace (divadlo, hudba, tanec, film/televize) na fakulty.
Studijní plány jsou vytvářeny v souladu se Studijním a zkušebním řádem AMU, který na základě specifik vysokého uměleckého vzdělávání vymezuje v rámci typologie předmětů hlavní povinný předmět: jde o klíčový umělecký (resp. talentový) předmět profilujícího základu, u něhož hodnocení probíhá vždy komisionálně a který neumožňuje opakování atestace. Důležitou roli v systému hodnocení hraje u mnoha oborů tzv. klauzurní zkouška, tj. prezentace uměleckého výstupu před komisí: principem je komplexní hodnocení znalostí a dovedností studenta získaných v několika dílčích předmětech a uplatněných v kolektivně vznikajícím díle (např. u divadelních oborů). Dalším specifikem studijních plánů je povolená flexibilita v rozdělení kreditů (60 ECTS za akademický rok) mezi zimní a letní semestr, vycházející u některých oborů z výraznější studijní a tvůrčí zátěže spojené s dokončováním uměleckých výstupů v letním semestru.
Povinnou součástí všech studijních programů je teoreticko-historický základ oboru, u akademických programů v podobě povinných předmětů profilujícího základu spoluurčujících profil absolventa a tvořících součást státní závěrečné zkoušky.
Součástí každého studijního plánu je dále povinné absolvování oborově zaměřené výuky anglického jazyka, v minimálním rozsahu 6 ECTS za studijní cyklus.
Klasifikace je udělována podle Kreditního systému (ECTS - European Credit Transfer System), který byl zaveden na základě Boloňských dohod z roku 1999 s cílem sjednotit a integrovat vysokoškolský systém v Evropské Unii.
Předměty ukončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A – E (F = nevyhověl), u ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná.
Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou přednáška, seminář, cvičení, dílna, přičemž tři poslední formy výuky v různé míře zahrnují i vznik uměleckých výstupů. Výuka probíhá buď na týdenní bázi, nebo formou intenzivních bloků či workshopů.
Ve studijním plánu se automaticky předpokládají prerekvizity v podobě sekvencí předmětů označených postupně rostoucím číslem za názvem předmětu. Tento typ prerekvizit není specificky uváděn v příloze BIII k jednotlivým předmětům. Pokud má předmět nesekvenční prerekvizitu, tak explicitně uvedena v příloze BIII k předmětu je. Ve stejném smyslu neuvádíme korekvizity, ty jsou dány povinným zařazením předmětu do konkrétního ročníku a semestru společně s dalšími předměty. Studijní plán nevyužívá ekvivalencí.
Specializace: Uchazeč se hlásí již přímo do jedné ze tří specializací: klasický tanec, moderní a současný tanec, lidový tanec. Poměr kreditové zátěže specializační části vůči společnému základu je 25 %.
Předměty společného základu jsou: Magisterský seminář – příprava magisterské práce 1 - 4, Didaktika taneční výchovy 1 – 2, Pedagogika 1 – 2, Tanec po roce 1945 1 – 2, Kineyiologie 1 – 2, Organizace řízení v tanečním vzdělávání 1 – 2, Základy taneční estetiky 1 – 2, Anglický jazyk pro odborné účely 3 - 4 (ve studijním plánu jsou tyto označeny *).
Součástí studijního plánu jsou povinně volitelné tréninky jiné než vlastní specializace, které zvyšují technickou zdatnost studenta i jeho vnímání metodické práce v kontextu jiných tanečních technik.
Studijní plán počítá s volitelnými předměty, které tvoří 22 kreditů z celkových 120. Budou vypsány například předměty: Tanec a kamera, Tanec na špičkách, Repertoár lidového tance, Interpretační praxe, Jevištní praktikum, Lidová taneční kultura, Dramaturgie tance, Analýza tance, Metodika psaní odborných statí a VŠKP, Intermédia a jevištní technologie, Historické tance, Labanova analýza pohybu, Kinetografie a další.
Obecné informace o přijímacím řízení
Průběh a hodnocení přijímací zkoušky do magisterského studijního programu v oboru
pedagogika tance
Přijímací zkouška se bude sestávat z pohovoru o odborné problematice, o zaměření
uchazeče v magisterském studiu, o tezích zamýšlené diplomní práce. V předkládaných
tezích musí uchazeč v oboru pedagogika tance prokázat znalost kontextu dané oblasti.
Odborná problematika zahrnuje znalosti pedagogických metod výuky tance a metodiky
vybrané taneční techniky na úrovni absolventa bakalářského cyklu, orientaci ve
vzdělávacích systémech, tanečních institucích a významných osobnostech.
Uchazeč zadá dvě předem připravené příkladné vazby s metodickým výkladem se
zaměřením na zvolenou specializaci. Zároveň předloží svou bakalářskou práci.
Přijímací komise hodnotí uchazeče/čku souhrnným bodovým ohodnocením, které obsahuje
hodnocení znalosti tanečních technik (klasické, moderní, lidové), pedagogický talent a
zájem o obor dokumentovaný nejlépe pedagogickou praxí, znalost hudební teorie, přehled o
dějinách tance a baletu, všeobecný kulturní přehled, jevištní praxi, to vše minimálně na
úrovni absolventa bakalářského cyklu.
Po ukončení přijímací zkoušky vytvoří přijímací komise pořadí dle průměrů bodových hodnot
jednotlivých uchazečů/ček a k přijetí doporučí ty uchazeče/čky, kteří se umístili do pořadí
odpovídajícímu směrnému číslu a minimálnímu bodovému ohodnocení pro studijní program
Pedagogika tance.
Podmínky přijímacího řízení včetně stanovení způsobu bodového hodnocení, jeho rozmezí
a směrného čísla, ošetřuje pro každý akademický rok příslušná vyhláška děkana, která
podléhá schválení akademickým senátem fakulty.
Pokud nebude dostatek uchazečů splňujících podmínku bodového hodnocení, směrné číslo
se nenaplní.
Návaznost na další typy studijních programů
Absolvent magisterského programu pedagogika tance se může hlásit do doktorského programu příbuzného oboru - taneční věda nebo choreografie a teorie choreografie. Je způsobilý také k pokračování v doktorském programu na jiných humanitních či uměnovědných oborech.
Součásti státní závěrečné zkoušky a jejich obsah
VŠKP se zpravidla skládá ze dvou částí:
- Absolventský umělecký výkon – pedagogický výstup (předvedení vyučovací hodiny v
rozsahu 90 minut na zadané téma) (předměty profilujícího základu: Didaktika a metodika KT
/ MST / LT, Pedagogický seminář KT / MST / LT, Taneční praxe MST / Repertoár KT / LT)
- Písemná práce v rozsahu min. 40 NS
Státní závěrečná zkouška
- Obhajoba pedagogického výstupu dané specializace
- Obhajoba písemné práce
- Teoretická ústní zkouška
a. Didaktika a metodika KT / MST / LT (předměty profilujícího základu: Didaktika a metodika
KT / MST / LT, Pedagogický seminář KT / MST / LT, Taneční praxe MST / Repertoár KT / LT,
Didaktika taneční výchovy, Tanec po roce 1945)
b. Pedagogika (předmět profilujícího základu Pedagogika)
Tematické okruhy teoretické ústní zkoušky
Pedagogika: Vymezení pojmu pedagogika a její postavení v systému věd. Základní zdroje
informací a poznání v pedagogice. Základní problémy terminologie pedagogiky. Problémy
odborného diskurzu v pedagogice v českém i v mezinárodním kontextu. Klíčové termíny
pedagogické vědy a jejich vztahy (výchova, vzdělání, vzdělávání, vzdělanost, problematika
studia a překladu zahraničních textů). Vymezení odborných termínů edukace, edukační
realita, edukační procesy, prostředí edukace. Vymezení základních pedagogických disciplín
v jejich vzájemných vztazích a jejich potenciál pro pedagogickou praxi. Vymezení hraničních
pedagogických disciplín ve vztazích k pedagogickým disciplínám základním a jejich
potenciál pro pedagogickou praxi. Etika ve vzdělávání. Vývoj pedagogiky v období od
prvních dokladů o výchově po období antiky (klíčové osobnosti a jejich pedagogické
představy ve vztahu k dnešku). Vývoj pedagogiky v období středověku (komparace se
současností). Přínos a odkaz pedagogického díla J. A. Komenského. Vývoj pedagogiky v
období osvícenství, 19. století, hlavní pedagogické směry 20. století. Specifika „klasických“
alternativních pedagogických směrů (Montessori pedagogika, vzdělávací systém Rudolfa
Steinera, koncepce Célestina Freineta, lesní/přírodní škola, Daltonské školy, Jenský plán)
Český vzdělávací systém ve srovnání se vzdělávacím systémem jiné země. Právní rámec
vzdělávání.
Didaktika a metodika moderního a současného tance: Vliv postmoderního myšlení na vznik
a vývoj současného tance. Proměna pojetí tělesnosti ve XX. století. Alignment a dynamický
alignment. (Funkčnost a estetika. Postojové návyky. Účinné a neúčinné napětí v těle.)
Koncept propojení temeno – kostrč a jeho uplatnění v pohybu. (Představa středové osy těla
jako nástroj k vysvětlení principů pohybů. Tři váhové celky.) Zapojení imaginace a různých
druhů vizualizace do výuky. Centrum těla jako opora stability těla. Propojení centra a
periferií. Mechanismus dýchání. Svalová a kosterní struktura horní končetiny. (Obrácené
polohy těla, jejich inspirační zdroje, základní pohybové principy a přípravná cvičení.) Těžiště
z hlediska biomechanického. (Centrální těžiště a těžiště jednotlivých tělesných struktur a
jejich pohyb v prostoru.) Stabilita a mobilita dolních končetin. Využití tvořivých metod ve
výuce různých věkových kategorií a tanečních úrovní. Tvorba v pedagogické praxi. Nervový
systém jako organizátor pohybu. Metody analýzy tanečního pohybu. Taneční lekce
výzkumného typu. Základní principy floor work, jeho využití v tréninkové praxi i
choreografiích. Improvizace v současném tanci: prostředek výuky, druh lekce (stavba lekce,
témata), způsob tvorby, typ představení. Vztah vnitřního a vnějšího prostoru. (Kinesféra.
Prostor u R. Laban a W. Forsytha. Různé možnosti a zvyklosti ve využívání vnějšího
prostoru v tanečních hodinách.) Kontaktní improvizace (hlavní znaky, její principy a formy
prezentace, vliv kontaktní improvizace na tvorbu partnerského tance.) Partnerský tanec jako
dialog těl. Základní didakticko–metodické principy techniky partnerského tance a příklady
přípravných cvičení. Umělecké partnerství a genderová otázka choreografů moderního a
současného tance. Klíčové aspekty v taneční pedagogice 21. století. Estetika a tvorba
moderních a současných choreografů v repertoáru velkých baletních těles. Tělo jako nástroj
a péče o něj u interpreta i pedagoga. Vzdělávání pedagogů, jejich motivace a obrana proti
vyhoření. Problematika druhé kariéry tanečníků. Struktura formálního a neformálního
vzdělávání v ČR. Problematika českého tanečního školství po roce 1945 až do současnosti.
Různé koncepty tanečních škol v Evropě i mimo. Taneční festivaly jako zdroj informací a
organizace.
Didaktika a metodika klasického tance:
metodický vývoj a principy jednotlivých prvků, principy a cíle techniky klasického tance,
inovace v technice klasického tance a její význam, taneční medicína a její význam ve výuce
tance, kompenzační, doplňkové metody a jejich význam ve výuce klasického tance, úloha
„baletního mistra“ - repetitor, asistent choreografa, pedagog, nejvýznamnější
metody-systémy výuky klasického tance a jejich základní specifikace a rozdíly (Vaganova,
Balanchine, Bournonville, Cecchetti), role pedagoga v životě tanečníka, hlavní cíle a rozdíly
ve výuce klasického tance v profesionálních tanečních souborech, tanečních
konzervatořích, soukromých komerčních studiích, ZUŠ, vztah techniky klasického tance k
ostatním tanečním technikám, technika sur le pointes (základní vysvětlení pojmu a principů,
přístup k využití této techniky na profesionálních tanečních školách a v amatérské taneční
sféře), adagio v technice klasického tance (základní vysvětlení pojmu a principů), allegro v
technice klasického tance (základní vysvětlení pojmu a principů), kreativita tanečního
pedagoga – tvorba enchainement, tradiční repertoár jako součást výuky techniky klasického
tance (Petipa, Balanchine)
Didaktika a metodika lidového tance:
Historické vrstvy lidového tance a formy. Vliv specifiky oblasti na pérování a provedení
tanečních kroků. Vliv instrumentální a vokální hudby na vývoj lidového tance.
Didaktický postup výuky jednotlivých základních kroků. Postavení a práce paží v lidovém
tanci, pozice, polohy paží a držení v páru a ve skupině. Rozdíl mezi tanci točivými tanci a
tanci s pevnou vazbou na hudební doprovod. Vliv na tance oblastí mají přírodní podmínky,
kroj, obuv a způsob obživy (na postavení těla při tanci). Do které oblasti patří náš
nejpomalejší tanec, v jakém taktu a kolika taktový je jeho taneční motiv a charakter pohybu.
Přínos jiných tanečních technik pro výchovu tanečníků lidového tance, které to jsou a proč.
Choreografické osobnosti, které vycházely a vycházejí při své tvorbě z lidového tance.
Česká beseda. Partnerská práce v lidovém tanci. Skladatelé. Vliv zpěvu při tanci. Dětské
lidové taneční hry. Tanec ve výroční a rodinné obřadnosti. Kalendářní a rodinný cyklus
života na vsi. Taneční příležitosti.
Další studijní povinnosti
Povinnou složkou studia je aktivní účast studentů na odborných diskusích, přehlídkách, rozborových či tanečně-vzdělávacích seminářích a workshopech pořádaných AMU nebo jinými institucemi. Student si systematicky prověřuje probraná témata ve své pedagogické praxi. Sleduje a srovnává výukové metody různých pedagogů - absolvuje observace u doporučených pedagogů nebo vzdělávacích institucí s tanečním zaměřením různého typu (tj. státní konzervatoře, taneční studia, profesionální taneční soubory) a vytváří strukturovaný záznam z hospitací. Studuje povinnou a doporučenou odbornou literaturu.
Studenti systematicky pracují na své magisterské práci a v rámci ní se věnují své výzkumné činnosti.
Posluchač si během studia tvoří vlastní profesní portfolio, do nějž průběžně vkládá výstupy ze zadaných úkolů a samostatné činnosti v rámci hlavních předmětů. Hotové portfolio prezentuje při státní závěrečné zkoušce z didaktiky a metodiky své specializace.
Charakteristika odborné praxe
Předpokládaná uplatnitelnost absolventů (typické pracovní pozice)
Absolvent magisterského programu Pedagogika tance je schopen kvalifikovaně vést výuku tanečních technik a repertoáru specializovanou dle zvoleného studijního plánu. Je připraven metodicky vést taneční hodiny pro všechny věkové kategorie. Může se uplatnit jako tanečník, taneční pedagog, baletní mistr, repetitor, asistent choreografa a podobně, a to jak v divadlech a baletních či tanečních souborech, tak v uměleckém školství.
Je vybaven také přehledem o dějinách a teorii tance, základy taneční kompozice, improvizace, choreografie, scénické praxe, dramaturgie a produkce, takže se může věnovat i umělecké tvůrčí nebo organizační činnosti v oboru.
Platnost akreditace
| Studijní program platný od | Platnost studijního programu končí |
|---|---|
| 26. 3. 2021 | 26. 3. 2031 |