English versionEnglish version
Loading...
ACADEMY OF PERFORMING ARTS IN PRAGUE
FakultyCeloškolní nabídka volitelných předmětůVšechny předmětyNápovědaECTS verze
Úvodní stránka > FAMU > Katedra kamery > Restaurování a prezentace kinematografických děl v čase jejich digitalizace I.

Restaurování a prezentace kinematografických děl v čase jejich digitalizace I.

Zapsat Zobrazit rozvrh

Kód Zakončení Kredity Rozsah Jazyk výuky Semestr
304REPK ZK 2 14/s česky letní
Garant předmětu:
Jméno vyučujícího (jména vyučujících):
Jiří MYSLÍK
Výsledky učení dané vzdělávací složky:

Cílem kurzu je studenty seznámit s definicí filmového dědictví v širším estetickém, technologickém, právním i politickém kontextu. Poskytnout jim základní teoretické znalosti i procvičit klíčové praktické dovednosti. Ostatně sám prezident Evropské asociace archivů, pan Nicola Mazzanti, v prosinci roku 2011 do Závěrečné studie Digital Agenda for the European Film Heritage na straně 29 napsal: „Film Heritage Institutions are ill-equipped to proceed to in-house training in new areas such as digital preservation and digitisation that they do not really master,... who lack internal resources or highly qualified staff.“ Přesto dosud ve středoevropském regionu chybí vysokoškolský obor, který by v teoretických znalostech i praktických dovednostech potřebných ke kvalitní a hospodárné digitalizaci filmového dědictví budoucí restaurátory vzdělával. Smyslem kurzu je tento nedostatek v rámci omezených časových i kapacitních možností alespoň částečně odčinit a studentům základní teoretické znalosti a praktické dovednosti poskytnou Smyslem kurzu bude také to, aby po jeho absolvování studenti dokázali rozpoznávat míru autenticity digitálně restaurovaných filmů (tonalita a barevnost, prostorové a časové rozlišení, mikrostruktura, formát, dynamický a frekvenční průběh) a orientovali se i v zavedené zahraniční terminologii (např. pojmy restaurování, rekonstrukce, retuš, verze, surogát apod.).

Forma studia:

Přednáška, seminář

Předpoklady a další požadavky:

Nejsou

Doporučené volitelné vzdělávací složky:

Pro zájemce bude možné seznámit s praktickými základy obsluhy digitálního či filmového projektoru, stejně jako práce s inspekčním stolem při diagnostice stavu či identifikaci archivních filmových materiálů.

Obsah kurzu:

V lednu roku 2011 přestala americká společnost Eastman Kodak vyrábět a vyvolávat svou inverzní surovinu Kodachrome ? nejstarší barevný třívrstvý materiál na světě. O rok později ji od bankrotu ochránil soud, což přimělo v dubnu roku 2013 Mezinárodní federací filmových archivů během svého 69. kongresu v Barceloně, aby podpořila návrh mexického kameramana Guillerma Navarry prohlásit filmovou surovinu za součást celosvětového kulturního dědictví. Chránit film jako ohrožený druh ? podobně jako byly na seznam UNESCO zapsány lidové kroje, masopustní průvody nebo některá umělecká řemesla. O měsíc dříve ukončila výrobu filmové suroviny pro natáčení a projekce i japonská společnost Fuji. V květnu roku 2014 uzavřela svůj provoz společnost Deluxe, poslední hollywoodská filmová laboratoř se stoletou tradicí. Svou výrobu analogových filmových projektorů ukončil vloni i jeden z posledních výrobců na světě, německý Kinoton. A k poslednímu červnu loňského roku oznámila ukončení své činnosti i filmová laboratoř na Barrandově. ?Evropské filmové archivy nejsou na digitální revoluci připraveny a neumí ještě uchovávat filmy digitálně. Některé z právě vznikajících filmů mohou být navždy ztraceny, právě tak jako se to stalo v éře němého filmu, z něhož se dochovalo jen zhruba 10% všech snímků,? varovala bývalá víceprezidentka Evropské komise Neelie Krosová. Walt Disney například uvádí, že pro každý svůj film vyrobil v roce 2014 průměrně přes 100 různých masterů pro celosvětovou digitální kinodistribuci a více než 35 tisíc verzí pro všechny způsoby jeho exploatace (D-Cinema, DVB, home video, internet). Jsme tedy svědky úplného zániku filmu?

Podle mezinárodní organizace UNESCO se ve světě nachází až 200 milionů hodin audiovizuálních materiálů, z toho je více než 2.200 milionů kilometrů kinematografických materiálů na vysoce hořlavé podložce, podléhající rozkladu. Zhruba 100 milionů hodin různých audiovizuálních materiálů se nachází v Evropě, z toho až třetina je uložena v evropských filmových archivech. Zde je uchováno na filmovém pásu jen něco přes 1,04 milionu hodin. Tato kinematografická dílafilmy jsou však z více než 85% komerčně nedostupná. A pouhé 1,5% je prý dosud zdigitalizováno, přičemž situace v jednotlivých státech se ještě výrazně liší. Zatímco v každé ze sousedních zemí převyšuje počet zdigitalizovaných kinematografických děl v kvalitě umožňující jejich uvedení v digitálních kinech obvykle sto titulů, v ČR je to desetkrát méně. Ačkoliv tuzemský Národní filmový archiv, jenž oslavil v roce 2013 sedmdesáté výročí od svého založení, má ve svých sbírkách přes 16 tisíc různých českých kinematografických děl (z toho 2305 hraných), a tak disponuje jednou z deseti největších filmových sbírek na světě.

Zánik filmu se tedy v digitálním věku prozatím odkládá. Jen do většiny kin se už nebudeme moci chodit dívat na starší filmy jako dřív. Přesto, nebo možná právě proto, že je většina z více než 35 tisíc všech evropských kinosálů už jen digitálních. Za uměním starých mistrů chodíme do galerií, muzeí, nebo na koncerty. Kde se ale budeme učit od mistrů filmu o kinematografii? V náhledech na obrazovkách tabletů či mobilních telefonů? A jaké verze filmů si na nich budeme promítat? Takové, které se budou blížit obrazové a zvukové podobě, kterou měl filmu v době svého prvního uvedení? Nebo to budou pokřivené a zkomolené napodobeniny, které však možná budou odpovídat více vkusu ?moderního? diváka. Úhelným kamenem řešícím dilema zachování autentické podoby digitalizovaného díla je tzv. premiérová kopie, jejíž identifikace je často obtížná a jejíž podoba se v důsledku stárnutí barevných pigmentů od doby prvního uvedení filmu obvykle výrazně změnila. Estetická kritéria se tak snadno střetávají s etickými, přičemž rozhodci se tu má stát paměť, která je v některých ohledech stejně nespolehlivá jako existence premiérové kopie samotné. Poměrně snadná manipulace s obrazem a zvukem pomocí digitálních technologií, nejen v průběhu restaurování, vzbuzuje naděje i rozpaky zároveň. K řešení problémů, které pak logicky vznikají, může přispět nejen mezinárodní výměna zkušeností, ale i spolupráce restaurátorů s autory filmů a kurátory archivních sbírek.

Doporučená nebo povinná literatura:

Paul Read - Mark-Paul Meyer, Restoration of Motion Picture Film. Oxford: Butterworth-Heinemann 2005.

Leo Enticknap, Film Restoration: The Technology and Culture of Audiovisual Heritage. Palgrave Macmillan 2013.

Paolo Cherchi Usai, Silent cinema an Introduction. Londýn: BFU 2002.

Miloslav Novák, Rekonstrukce paměti (české) kinematografie v čase její digitalizace. In: Film a kulturná pämať. SFÚ - AČK 2014.

Raymond Spottiswoode (ed.), The Focal Encyclopedia of Film and Television Techniques. London: Focal Press 1969.

Leo Enticknap, Moving Image Technology. From Zoetrope to Digital. London: Wallflower Press 2005.

H. Mario Raimondo-Souto, Motion Picture Photography: A History, 1891-1960. North Carolina: McFarland & Company 2007

Steve J. Wurtzler, Electric Sounds. New York: Columbia University 2007.

Barry Salt, Film Style and Technology: History and Analysis. Londýn: Starword 1983.

Howard M. Tremaine, Audio Cyclopedia. Indianapolis: Howard W. Sams & Co 1969.

John G. Frayne, Elements of sound recording. London: Chapman & Hall 1949.

Torkell Sa?tervadet, FIAF Digital Projection Guide. Brusel: FIAF 2012.

Torkell Sa?tervadet, Advanced Projection Manual. Oslo: FIAF ? Norwegian Film Institute 2005.

This Film is Dangerous - A Celebration of Nitrate Film. Brusel: FIAF 2002.

50 Years of Film Archives 1938-1988. Brusel: FIAF 1988.

The Science and Technology Council of the Academy of Motion Picture Arts and Science, The Digital Dilemma: Strategic Issues in Archiving and Accessing Digital Motion Picture Materials. Hollywood: Academy of Motion Picture Arts and Sciences 2007.

The Science and Technology Council of the Academy of Motion Picture Arts and Science, The Digital Dilema 2.: Perspectives from Independent FIlmakers, Documentarians and Nonprofit Audivisual Archives. Hollywood: Academy of Motion Picture Arts and Sciences 2012.

Harold Brown, Physical Characteristics of Early Films as Aids to Identification. FIAF: 1990.

Estere Riambau (ed.), Multivesions. Barcelona: Filmoteca de Catalunya 2013.

Russell Merritt. Crying in Colour: How Hollywood coped when Technicolour. NFSA Journal 3, 2008.

Journal of Film Preservation 2013, č. 88 (April).

Journal of Film Preservation 2010, č. 83 (November).

Jiří Morávek, Filmové materiály pro I. a II. ročník SOU učební obor filmový laborant. Praha: SPN 1987.

Urban Miroslav, Filmová laboratoř. Praha: AMU 2001.

Josef Pešek, Technické aspekty sestřihu televizních pořadů na magnetických nosičích. Praha: AMU 2006.

Miloslav Hůrka, Když se řekne zvuková film. Praha: ČFÚ 1991.

Otto Levinský ? Antonín Stránská (eds.), Film a filmová technika. Praha: SNTL 1974.

Vojtěch Bouček, Filmová technika I. a II. Praha: ČVUT 1972.

Karel Vítkovský (ed.), Filmové technické minimum. Praha: ČFÚ 1982.

Miroslav Čvančara, Zaniklý svět stříbrných pláten. Praha: Academia 2011.

Pascal Kamina, Film Copyright in the European Union. Cambridge: Cambridge University Press 2002.

Miloslav Novák, Barevná komedie? v digitální podobě. Film a doba 4, 2012.

Specifikace systému digitálního kina. Verze 1.2 (Digital Cinema Initiatives, LLC; 7. 3. 2008). <http://www.mkcr.cz/assets/statni-fondy/statni-fond-pro-podporu-a-rozvoj-ceske-kinematografie/Digital_Cinema_Initiatives.doc>

Návrh 200 českých filmů pro první etapu digitalizace.

<http://www.mediadeskcz.eu/uploaded/ navrh_koncepce_digitalizace_ceskych_filmovych_del.pdf>.

Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

<http://business.center.cz/business/pravo/zakony/autorsky>

Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a změně nekterých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

<http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=499~2F2004&rpp=100#seznam>

Zákon č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů (zákon o audiovizi)

<http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=79236&fulltext=zakon~20o~20audiovizi&rpp=100#local-content>

Digital Agenda for European Film Heritage. Brusel: European Commission 2011.

<www.dae-filmheritage.eu/final-study.html>.

The New Renaissance. Report of the ?Comité des Sages?. Brusel: European Commission 2011. <http://www.ace-film.eu/wp-content/uploads/2011/02/CdS_Final_report.pdf>

Film Heritage in the EU. Brusel: European Commission 2014.

<http://ec.europa.eu/information_society/newsroom/image/4th_film%20heritage%20report%20final%20for%20transmission_6962.pdf>

Deklarace IMAGO o Digitálně restaurovaném autorizátu (DRA). Brusel: IMAGO 2012. <http://www.ceskam.cz/userfiles/files/SOUDNI%20PREKLAD%20CZ%20DRA.pdf>.

Code of Ethics. FIAF 2002.

<http://www.fiafnet.org/uk/members/ethics.html>.

Code of Ethics. AMIA 2010. <http://www.amianet.org/groups/committees/elections/2009/referendum.htm>.

Studijní materiály (vč. periodik a technických manuálů) poskytnuté vyučujícím

a dostupné z e-learningového úložiště na Dropboxu pro účastníky kurzu.

Plánované vzdělávací činnosti a výukové metody:

Přednáška, filmové projekce a praktické cvičení.

Hodnoticí metody a kritéria:

Zápočet (provedení zadaného praktického cvičení) + Zkouška (min. 70% účast, znalost z přednášek a doporučené literatury).

Webová stránka předmětu:
Poznámka:
Další informace:
Předmět je součástí nabídky volitelných předmětů fakulty
Rozvrh na zimní semestr 2014/2015:
Rozvrh zatím není připraven
Rozvrh na letní semestr 2014/2015:
Rozvrh zatím není připraven
Předmět je součástí následujících studijních plánů:
Platnost dat k 16. 6. 2015