Analýza hudebně teoretického textu 2

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód Zakončení Kredity Rozsah Jazyk výuky Semestr
186AHTE2 ZK 3 1ST česky letní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Posluchači se postupně seznámí s reprezentativním souborem odborné literatury pokrývajícím, pokud možno, všechny základní oblasti a aspekty systematické i historické muzikologie.

Širší spektrum možných analytických pohledů na stejné hudební dílo od různých autorů z různých období, jednak probrat metodiku analýz hudebních děl vzniklých v různých slohových etapách od středověku do současnosti.

Forma studia

seminář

Předpoklady a další požadavky

nejsou

Obsah kurzu

Cíl výuky:

Obsahově navazuje na předmět Analýza hudebně teoretického textu 1. Cílem předmětu Analýza hudebně teoretického textu je vybavit posluchače praktickými poznatky a zkušenostmi z práce s konkrétními hudebně teoretickými texty po ose časové i předmětné a vybavit je schopností aktivně a efektivně s těmito texty pracovat. Druhým cílem je vypěstovat u posluchačů schopnost analytického a kritického pohledu na již existující hudebně teoretické texty všech kategorií a ve světle získaných poznatků a zkušeností i schopnost koncipování vlastních hudebně teoretických textů od semestrálních prací až k bakalářským, magisterským eventuálně doktorským spisům.

Tematické okruhy:

Čtení a analýza hudebně teoretických prací drobnějšího rozsahu, především statí a krátkých studií zaměřených na řešení jednoho dílčího problému.

Druhý tematický okruh: vlastní hudebně teoretická práce - seminární, ročníková, jako předstupně k práci diplomní: její příprava, formulace problému a základní osnova výkladové i dokumentační části práce.

Studium odborné literatury se zaměří především na texty věnované analýzám konkrétních hudebních děl nebo jejich částí.

Doporučená nebo povinná literatura

Povinná literatura:

DOUBRAVOVÁ, Jarmila. Houslový koncert Albana Berga z interpersonálního hlediska. Hudební věda IX, 1972, č. 2. s. 117–137.

HAVLÍK, Jaromír. Rozbor Sommerovy Vokální symfonie. In: Česká symfonie 1945-1980. Praha: Knižnice hudebních rozhledů, 1989, s. 171–185. ISBN 80-7039-005-0.

CHOLOPOVOVÁ, Valentina Nikolajevna. Tonálnost a dodekafonie v houslovém koncertu Albana Berga.. Hudební věda X, 1973, č. 4, s. 288-299

LÉBL, Vladimír. Houslový koncert Albana Berga.. Hudební věda IX, 1972, č. 1, s. 3–37.

RISINGER, Karel. Tektonické aspekty houslového koncertu Albana Berga.. Hudební věda X, 1973, č. 1, s. 56-70

Doporučená literatura:

BURLAS, Ladislav. Hudobná teória a súčasnosť. Bratislava: Tatran, 1978.

DUŠEK, Bohumil. Několik úvah nad českými harmonickými systémy. Hudební věda I, 1964, č.3, s. 450–461.

FRANĚK, Marek. Rozlišování změny tempa. Přehled současných hudebně psychologických poznatků. Hudební věda XXXV, 1998, č.2, s. 175-186.

HÁBA, Alois. Souměrnost evropského tónového systému. In: Rytmus IX, 1943/44, s. 80–83. (Přetištěno ve sborníku „Hudba národů“, Praha 1947)

HELFERT, Vladimír. Česká moderní hudba. Olomouc: Index, 1936, reprint in: Vladimír Helfert. Vybrané studie I. Praha: Editio Supraphon, 1970, s.163–312.

HUTTER, Josef, GABRIELOVÁ, Jarmila, ed. Hudební myšlení: od pravýkřiku k vícehlasu. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2006. ISBN 80-85010-88-7.

CHOLOPOV, Jurij N. ÜberWebernsBegriffssystem der Formenlehre. In: Mitteilungen der Paul SacherStiftung, No.5, Januar 1992, s.27-30.

JANEČEK, Karel. Tvorba a tvůrci: úvahy, eseje, studie, poznámky. Praha: Panton, 1968.

RISINGER, Karel. Nástin obecného hudebního funkčního systému rozšířené tonality. Praha: Svaz čs. skladatelů, 1957.

RISINGER, Karel. Základní harmonické funkce v soudobé hudbě. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1958.

RISINGER, Karel. O povaze hudební teorie (její předmět, vztah k ostatním vědám a k hudbě). Hudební věda I, 1964, č. 1, s. 129–130.

RISINGER, Karel. Vůdčí osobnosti české moderní hudební teorie: Otakar Šín - Alois Hába - Karel Janeček. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963.

RISINGER, Karel. Hierarchie hudebních celků v novodobé evropské hudbě. Praha: Panton, 1969.

RISINGER, Karel. Intervalový mikrokosmos: hudebně teoretické základy nových tónových systémů. Praha: Supraphon, 1971.

RISINGER, Karel. Nauka o harmonii 20. století. Praha: Supraphon, 1978.

RISINGER, Karel. Nauka o kontrapunktu 20. století. Praha: Panton, 1984.

RISINGER, Karel. Nauka o hudební tektonice 20. století. Praha: Akademie múzických umění, 1998. ISBN 80-85883-34-1.

ROGERS, Lynne. Varied Repetition and Stravinsky´s Compositional Process. In: Mitteilungen der Paul SacherStiftung, No. 4, April 1994, s. 22-26.

SYCHRA, Antonín. O novou estetiku hudebních forem. Hudební rozhledy I, 1948/49, s. 17-18.

TICHÝ, Vladimír. Tektonická úloha kinetiky v Českých tancích Bedřicha Smetany. Hudební věda XXXIII, 1996, č.1, s. 40-50.

ZENKL, Luděk. Temperované a čisté ladění v evropské hudbě 19. a 20. století. Praha: SPN, 1971.

ZICH, Jaroslav. Kapitoly a studie z hudební estetiky. Praha: Supraphon, 1975.

Hodnoticí metody a kritéria

Od studenta je očekávána aktivní účast v hodinách a průběžná práce na dílčích referátech dle zadání vyučujícího. Pokračování ve čtení a komentování základních spisů z oblasti hudební teorie.

Ke zkoušce je požadována rozsáhlejší písemná práce 3 - 4 NS dle zadání vyučujícího. Má povahu zhodnocení vybraného uceleného vzorku prostudované literatury s náležitým kritickým hodnotícím přístupem (analytická recenze).

Povinná účast studenta na hodinách min. 70 %.

Poznámka

Nejsou

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů