Režie činoherního divadla (N0215A310036)

Cíle studia ve studijním programu

Cílem studia v magisterském studijním programu Režie činoherního divadla je v návaznosti na bakalářský studijní program Režie-dramaturgie činoherního divadla, (během něhož si student osvojil odpovídající odborné znalosti a základní metody profesního oboru jako nezbytné předpoklady pro tvorbu scénického tvaru menšího rozsahu), připravit studenta, aby dokázal jako silná, originální a tvůrčí osobnost s jedinečným viděním světa samostatně vytvořit inscenaci v rozsahu celovečerního představení v podmínkách profesionálního divadla. Cílem studia je především rozvíjení specifických osobnostních a talentových předpokladů a obsah studia je proto na základě obecných parametrů v jednotlivých semestrech dále konkretizován podle individuálních uměleckých, společenských a filozofických preferencí i s ohledem na možnost dalšího osobnostního zrání a uměleckého vývoje každého ze studentů. Cílem studia zároveň je, aby student dokázal na základě hlubokých odborných znalostí teoreticky reflektovat vlastní práci a vnímal ji v širších kulturních, historických a sociálních souvislostech. Cílem studia v předmětech profilujícího základu Režijní tvorba, Scénická tvorba a Inscenační tvorba je v průběhu přípravy při seminářích i během zkoušek ve spolupráci se skupinou herců maximálně rozvinout schopnost studenta v dialogu s tvůrčím týmem samostatně vytvořit a obhájit režijně-dramaturgickou koncepci a realizovat ji prostřednictvím vzájemného jednání postav v situacích a syntézou všech složek jevištního výrazu v jediný, záměrný, strukturovaný, dynamický a smysluplný celek scénického díla. Student má tyto schopnosti prokázat zejména ve své absolventské inscenaci, jejíž režie realizovaná zpravidla v divadle Disk nebo v jiném profesionálním divadle tvoří jako přihlášený umělecký výkon praktickou část jeho magisterské práce. Nedílnou součástí realizace tvůrčího výkonu je rovněž kultivace odborných znalostí využívaných jako prostředek tvůrčí činnosti. Teoretická reflexe režie absolventské inscenace uvedená do širších souvislostí tvoří základ písemné části magisterské práce a spolu s ústní zkouškou z historie a teorie dramatického umění a z historie a teorie oboru režie činoherního divadla je v rámci obhajoby uměleckého výkonu a magisterské práce rovněž součástí státní závěrečné zkoušky. Základním hodnotícím výstupem studia v magisterském studijním programu Režie činoherního divadla je prokazatelná schopnost samostatné tvorby inscenace jako uměleckého artefaktu v rozsahu celovečerního díla s jedinečným osobním interpretačním vkladem i odpovídající volbou a organizací široké škály scénických prostředků a postupů v podmínkách profesionálního divadla.

Profil absolventa studijního programu

Absolvent magisterského studijního programu Režie činoherního divadla je odborník, který si v souladu s cíli studia osvojil odborné a historicko-teoretické znalosti z oblasti dramatického umění i tvůrčí schopnosti a technické dovednosti odpovídající potřebám současné profesionální umělecké praxe v oboru režie činoherního divadla. Absolvent dokáže vytvořit a obhájit specifickou a originální režijní koncepci, dokáže režijně vést inscenační tým/herecký soubor a v tvůrčím dialogu s partnery dokáže na odpovídající umělecké i profesionální úrovni samostatně vytvořit souborné umělecké scénické dílo – inscenaci - jakožto celistvou strukturu a specifický systém v rozsahu celovečerního představení. Absolvent dokáže své schopnosti a dovednosti uplatnit v inscenacích různých žánrů a typů i v divadlech různých typů a zaměření (činohra, opera, muzikál, kabaret, experimentální studiová scéna, autorské a alternativní divadlo apod.) i při realizaci nezávislých autorských divadelních projektů. Součástí jeho dovedností je rovněž schopnost teoretické reflexe specifických problémů divadelní režie v kontextu současného vývoje dramatických umění i v rámci širších kulturních, sociálních a historických souvislostí. Absolvent rovněž ovládá profesionální základy režijní práce v ostatních mediích, především v rozhlase a v televizi a má rozvinuty obecné i specifické způsobilosti pro organizaci a řízení umělecké instituce (umělecký šéf souboru či ředitel divadla) i pro uměleckou pedagogickou činnost. Ve všech těchto oblastech může najít budoucí profesionální uplatnění.

Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů

Základní rámec pro koncepci studijních programů na AMU formálně ukotvuje Akreditační řád AMU a základní principy akreditačních procesů dále specifikují Pravidla vnitřního hodnocení AMU. Studijní plány jsou vytvářeny v souladu se Studijním a zkušebním řádem AMU, který na základě specifik vysokého uměleckého vzdělávání vymezuje v rámci typologie předmětů hlavní povinný předmět.

Výuka v navazujícím magisterském studijním programu Režie činoherního divadla je vždy koncipována individuálně pro jednotlivé studenty podle jejich talentu, individuálních uměleckých, společenských a filozofických preferencí, podle složení ročníku, ve kterém působí a podle pedagogů, kteří je učí. Studijní plány se v každém z ročníků zaměřují na rozvoj specifických talentových předpokladů jedné až tří osobností, které se zejména v rámci skupiny klíčových uměleckých (resp. talentových), nejtěsněji propojených předmětů profilujícího základu: Režijní tvorba, Scénická tvorba a Inscenační tvorba soustředí především na realizaci individuálních tvůrčích projektů (inscenací), s nimiž souvisí konkrétní téma a náplň jejich dvouletého magisterského studia. V rámci předmětu Inscenační tvorba je završením studia každého ze studentů vlastní inscenace realizovaná zpravidla ve školním studiovém divadle DISK. Osnova předmětů profilujícího základu je vzhledem ke specifickému a individuálnímu zaměření studia dána pouze rámcově v souladu s hlavními cíli výuky a v jednotlivých ročnících resp. semestrech je vytvářena vedoucími pedagogy ročníků na základě konkrétních individuálních tvůrčích úkolů a projektů každého ze studentů. Studenti jsou vždy vedeni k intenzivní týmové spolupráci v rámci školy, zejména se studenty z dalších oborů: dramaturgie, scénografie, herectví a produkce i k teoretickému a praktickému poznávání jednotlivých profesí, nutných ke vzniku souborného scénického díla (inscenace). Vzhledem ke klíčovému významu a nejvyšší časové náročnosti předmětů zaměřených na realizaci (režii) souborného scénického díla - inscenaci - mají tyto předměty nejvyšší kreditové ohodnocení (Scénická tvorba 14 kreditů; Inscenační tvorba 17 kreditů za semestr). V celkovém systému hodnocení studenta je kladen zvláštní důraz na prezentaci uměleckého výstupu (scénického útvaru) před komisí (tzv. klauzurní zkouška) či při veřejném představení realizovaném v podmínkách profesionálního divadla: principem je komplexní hodnocení rozvoje talentových předpokladů, znalostí a dovedností studenta uplatněných v kolektivně vznikajícím díle. Vzhledem k charakteru hlavních předmětů není umožněno opakování atestace.

Studenti absolvují další povinné předměty, které v návaznosti na hlavní předměty rozvíjejí předpoklady pro zvolený profesní obor a procházejí povinným cyklem teoretických a historických přednášek a seminářů teoretického základu, tvořících součást státní závěrečné (magisterské) zkoušky.

Specifikem studijního plánu je povolená flexibilita v rozdělení kreditů (60 ECTS za akademický rok) mezi zimní a letní semestr, vycházející z výraznější studijní a tvůrčí zátěže spojené s dokončováním uměleckých výstupů v letním semestru. Součástí každého studijního plánu je dále povinné absolvování oborově zaměřené výuky anglického jazyka, v minimálním rozsahu 6 ECTS za studijní cyklus. Studijní plán tvoří převážně povinné předměty. Pro dosažení plného počtu kreditů pro absolvování studia ve druhém ročníku magisterského studijního programu je třeba získat 5 kreditů doporučených z volitelných předmětů.

Předměty ukončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A–E (F = nevyhověl), u ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná.

Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou přednáška, seminář, cvičení, dílna, přičemž tři poslední formy výuky v různé míře zahrnují i vznik uměleckých výstupů. Výuka probíhá buď na týdenní bázi, nebo formou intenzivních bloků, workshopů a kurzů.

Ve studijním plánu se automaticky předpokládají prerekvizity v podobě sekvencí předmětů označených postupně rostoucím číslem za názvem předmětu. Tento typ prerekvizity není specificky uváděn v příloze BIII k jednotlivým předmětům. Pokud má předmět nesekvenční prerekvizity, tak je v příloze BIII k předmětu uvedena explicitně. Ve stejném smyslu neuvádíme korekvizity, ty jsou dány povinným zařazením předmětu do konkrétního ročníku a semestru společně s dalšími předměty. Studijní plán nevyužívá ekvivalencí.

Obecné informace o přijímacím řízení

Základní podmínkou k přijetí ke studiu do magisterského studijního programu Režie činoherního divadla je Bakalářská zkouška z bakalářského studijního programu Režie-dramaturgie činoherního divadla nebo z obsahově příbuzného studijního programu na Divadelní fakultě AMU, k jehož absolvování je nutno složit talentovou přijímací zkoušku (např. Režie a dramaturgie alternativního a loutkového divadla) a úspěšné složení přijímací zkoušky, ve které student předkládá a před přijímací komisí obhajuje individuální tvůrčí projekt, s nímž souvisí téma a náplň dvouletého magisterského studia. Nezbytnou podmínkou pro přijetí je rovněž přihlášený umělecký výkon, jímž je režijní realizace inscenačního útvaru („bakalářská inscenace“) v minimálním časovém rozsahu 30 minut, založeného na hotovém (příp. k danému účelu adaptovaném) dramatickém textu nebo jeho části: realizace má prokázat schopnost tematizovaného rozehrání dramatické situace ve scénicky definovaném prostoru.

Pokud uchazeč přichází z jiné vysoké školy, musí doložit ověřené osvědčení o vykonané bakalářské zkoušce ve studijním programu, který svým obsahem a zaměřením odpovídá studijnímu programu Režie-dramaturgie činoherního divadla na Divadelní fakultě AMU a doložit umělecký výkon, jímž je režijní realizace inscenačního útvaru („bakalářská inscenace“) v minimálním časovém rozsahu 30 minut, založeného na hotovém (příp. k danému účelu adaptovaném) dramatickém textu nebo jeho části: realizace má prokázat schopnost tematizovaného rozehrání dramatické situace ve scénicky definovaném prostoru. Kromě toho musí uchazeč projít dvoukolovým přijímacím řízením s následujícím rámcovým obsahem a kritérii hodnocení výsledků:

I. KOLO – VYŘAZOVACÍ:

1. Vědomostní test – U vědomostního testu se hodnotí celkový kulturně historický rozhled a znalosti z historie a teorie divadla a z historie a teorie oboru režie-dramaturgie činoherního divadla odpovídající obsahu státní bakalářské zkoušky studijního programu Režie-dramaturgie činoherního divadla; maximálně možno získat 50 bodů.
2. Esej – U eseje je posuzována schopnost formulovat a obhájit názor v širším kontextu a

schopnost samostatně uvažovat; maximálně možno získat 50 bodů.

1. Hodnocení domácích prací – U domácích prací je hodnocena zejména schopnost písemné analýzy a režijně-dramaturgické koncepce s konkrétní představou scénické realizace jedné jednoaktové hry zvolené na základě vlastního výběru a jedné celovečerní hry, kterou si uchazeč zvolí z několika navržených dramatických textů. Dále je hodnocena úroveň logického myšlení, chápání hlubšího smyslu předlohy, divadelní představivost, fantazie a dramatické cítění; maximálně možno získat 100 bodů.

V prvním kole je maximální počet dosažitelných bodů 200 bodů, minimální počet bodů nezbytných pro postup do II. kola je 90 bodů. Pokud uchazeč nedosáhne minimálního počtu bodů, do II. kola nepostupuje a bude mu doručeno rozhodnutí o nepřijetí ke studiu.

II. KOLO

1. Komise v pohovoru s uchazečem zkoumá druh praktického profesního školení, kterým prošel a prověřuje jeho odborné teoretické vzdělání.
2. Uchazeč v diskusi s komisí obhajuje předloženou domácí práci a režijně-dramaturgickou koncepci zvolených dramatických textů.
3. Komise pomocí individuálních cvičení zkoumá a hodnotí osobnostní a talentové předpoklady uchazeče (psychické dispozice, schopnost empatie a komunikace, tvořivost, představivost a originalitu přístupu, smysl pro rozehrání dramatické situace v prostoru, schopnost fabulace a interpretace reality uměleckými prostředky).

Ve II. kole je maximální počet dosažitelných bodů 100 bodů, minimální počet bodů nutných pro přijetí je 60 bodů. Pokud uchazeč dosáhne ve druhém kole 60 bodů, je komisí navržen pro přijetí ke studiu.

Návaznost na další typy studijních programů

Po absolvování a řádném ukončení magisterského studijního programu, je možné pokračovat v dalším studiu v doktorandském studijním programu na Divadelní fakultě AMU, či na jiných vysokých školách s programy odpovídajícího zaměření (JAMU, VŠMU, UK, MU).

Součásti státní závěrečné zkoušky a jejich obsah

Studium v magisterském studijním programu Režie činoherního divadla se řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou.

Státní závěrečná zkouška se skládá z těchto částí:

a) Obhajoba vysokoškolské kvalifikační práce, která se skládá z přihlášeného absolventského uměleckého výkonu – režie absolventské inscenace a magisterské diplomové práce

b) Ústní zkouška z historie a teorie dramatického umění a z historie a teorie oboru

režie činoherního divadla

Absolventský výkon:

Absolventským výkonem je část vysokoškolské kvalifikační práce, kterou student prokazuje úroveň své umělecké práce vytvořením vlastního uměleckého díla, jímž je režie absolventské inscenace s využitím plné škály výrazových prostředků na úrovni profesionálního celovečerního představení realizovaná v Disku nebo v jiném profesionálním divadle. Absolventská inscenace vzniká v rámci předmětů profilujícího základu Režijní tvorba, Scénická tvorba a Inscenační tvorba.

Diplomová práce:

Magisterská diplomová práce s minimálním rozsahem 40 normostran má charakter teoretické studie, která zpravidla vychází z reflexe vlastní tvůrčí práce na absolventské inscenaci a je fundovanou analýzou konkrétních problémů režie a možností jejich řešení. Diplomovou prací student prokazuje, že je schopen na základě propojení dovedností a znalostí získaných jak v PZ předmětech (Režijní tvorba, Scénická tvorba, Inscenační tvorba), tak v předmětech ZT (Vývojové tendence západního divadla v moderní kultuře, Teorie divadla a jeho složek) i na základě rešerší odborné literatury samostatně řešit tvůrčí problémy vytčené konkrétním zaměřením reflexe uměleckého procesu.

Průběh a obsah státní závěrečné zkoušky:

1. Student v průběhu obhajoby absolventské inscenace a diplomové práce odpovídá na otázky položené oponentem v oponentském posudku a má před zkušební komisí prokázat schopnost střízlivého sebehodnocení a reflexe, v níž odbornost brání jak přeceňování, tak nedoceňování vlastních uměleckých výsledků.
2. Student v průběhu ústní zkoušky z historie a teorie odpovídá na vybrané otázky

a) z historie a teorie dramatického umění – zaměření tematických okruhů této zkoušky a její obsah má prokázat úroveň studentových odborných a historicko-teoretických znalostí získaných zejména v předmětu PZ Režijní tvorba a ZT ((Vývojové tendence západního divadla v moderní kultuře, Teorie divadla a jeho složek);

b) z historie a teorie oboru režie činoherního divadla – tematické okruhy obrážejí specifická hlediska oborů a jejich obsah vychází z prokázání odborných a historicko-teoretických znalostí získaných zejména v předmětu PZ Režijní tvorba a ZT (Vývojové tendence západního divadla v moderní kultuře, Teorie divadla a jeho složek).

Tematické okruhy teoretické ústní zkoušky:

a) Otázky k magisterské zkoušce z historie a teorie dramatického umění

1. Dramatické (scénické) umění z hlediska jeho kulturní, estetické, příp. psychosociální funkce: dramatické umění jako kulturní činitel, hra, obraz, zábava a/či sebevyjádření
2. Dramatické umění v tradici západní (okcidentální) a východní (orientální) kultury
3. Drama, dramatičnost, dramatické v ‘civilním’ životě, ve výchově a v umění
4. Divadlo: instituce, budova, prostor, soubor, provoz, způsob komunikace, příp. vyjadřování a/či umění
5. Dramatičnost a divadelnost (scéničnost): drama (nikoli jen ve smyslu divadelní hry) a divadlo (scéna), divadelnost a podívaná, scéničnost a teatrálnost, vnější a vnitřní, zjevné a skryté
6. Hraní („scénování“) v životě a herecké (scénické, potažmo dramatické) umění
7. Mimeze: (dramatické, příp. scénické) umění jako obraz a výraz
8. Druhy a žánry dramatického (scénického) umění z hlediska nabídky (tvořivých intencí těch, kteří je dělají) a poptávky (tj. diváckých „potřeb“ a tendencí)
9. Druhy a žánry dramatického (scénického) umění ve spojitosti s jeho složkami a obvyklými, příp. možnými způsoby jejich uspořádání
10. Vztah jeviště a hlediště v zrcadle (realizovaných i možných) proměn divadelního prostoru
11. Herectví mezi přednesem role, komediantskou produkcí a sebevyjádřením: actor a player, příp. comedien a acteur, profesionál a amatér, herec a bavič
12. Klasicismus, romantismus a realismus: postoje a styly, období a tendence, obecně kulturní zdroje a lokálně dobové projevy
13. Archaické (tradiční), moderní a současné (postmoderní): doby, postoje, umění
14. Techné a enthusiasmos: předpoklady a specifika tvořivého procesu v dramatickém umění a jeho imaginativní a intelektuální momenty, intuice a řemeslo; konvence jako podmínka a překážka tvorby
15. Dramatické umění a rozvoj médií

b) Otázky k magisterské zkoušce z historie a teorie oboru režie činoherního divadla

1. Od Diderota k dnešku: vznik a vývoj evropské dramaturgie (v širším smyslu „myšlení o divadle“) s ohledem na vznik a vývoj moderní režie
2. Vznik a vývoj české dramaturgie s ohledem na vznik a vývoj české moderní režie (Kvapil, Hilar, E. F. Burian, Grossman a další: kde končí dramaturg a začíná režisér?)
3. Vznik a proměny moderní evropské režie ve vztahu k vývoji dramaturgie (režiséři „intelektuálové“, režiséři „aranžéři“ a „herečtí“ režiséři; dvojí význam pojmu „herecká“ režie)
4. Vznik a proměny české moderní režie ve vztahu k dramaturgii a s ohledem na evropský kontext
5. Drama a divadelní (scénický) prostor: vznik, typy a proměny novověkého scénického umění a vývoj evropské scénografie
6. Vznik a proměny českého novodobého scénického umění a vývoj české scénografie
7. Drama, dramatické a dramatično s ohledem na problematiku vztahu estetické kategorie a pojmu historické poetiky (dramatičnost Dostojevského románů a lyričnost divadla E. F. Buriana)
8. Časoprostor dramatu a časoprostor scénického díla se zřetelem ke specifickému časoprostoru různých žánrů a stylů
9. Dramatické dílo a příběh, inscenace a režijní fabulování: fabule a děj, režijní řešení a scénické jednání, námět, fabule a téma
10. Dramatická, jevištní a herecká postava v různých (historicky zakotvených) žánrech a stylech dramatické a scénické tvorby, režisérův podíl na vzniku herecké a jevištní postavy (viz vztah hereckých a mimohereckých prostředků při budování jevištní postavy u E. F. Buriana)
11. „Civilní“ mluva a verš, veršové systémy evropského dramatu, vývoj a specifičnost českého verše, pojem mluvního rytmu a jeho uplatnění v próze a ve verši; výstavba hereckého mluvního partu a režijní „orchestrace“, hlasy a zvuky, hudba jako konstitutivní element a jakou pouhý doprovod
12. Od rozehrání situace k pohybu v prostoru: postoj a držení, gestus a gesto, gestus postavy a gestus scény, jednotlivý pohyb a pohyb celku, výtvarná stránka hereckého pohybu v prostoru a scénografické řešení, režie a choreografie
13. Interpretace a realizace: analýza a pochopení, dílo a (aktuální) kontext, „čtení“ textu a jeho konkretizace, dramaturgicko–režijní představa a geneze scénického díla; ilustrace záměru a tvořivý (zkušební) proces
14. Klasický text jako kulturní fenomen a jako materiál: interpretace, aktualizace, adaptace, variace
15. Původnost a tradice: „klasika“ („klasičnost“) a současnost („modernost“), kánony a konvence a jejich porušování („novátorství“), individuální a generační přístup, navazování a módnost

Další studijní povinnosti

U studentů režie je nezbytné promyšleně a systematicky kombinovat teoretickou a praktickou výuku, modifikovanou podle individuálního zájmu a zaměření.

Charakteristika odborné praxe

Významnou součástí je povinná odborná praxe v divadle profesionálního typu (např. i školním divadle DISK), rozhlase nebo televizi, účast na přípravě a zkoušení inscenace.

Předpokládaná uplatnitelnost absolventů (typické pracovní pozice)

Absolventi magisterského studijního programu Režie činoherního divadla se mohou uplatnit – a úspěšně se uplatňují – především jako režiséři v celé šíři divadelní tvorby v divadlech různého typu i zaměření (činohra, opera, muzikál, kabaret, experimentální studiová scéna, autorské a alternativní divadlo apod.), jako režiséři nezávislých a autorských divadelních projektů, ale i v ostatních médiích, zejména jako režiséři rozhlasových a televizních inscenací, případně i jako asistenti režie ve filmovém průmyslu. Dále nacházejí uplatnění jako vedoucí pracovníci v divadlech (umělecký šéf, ředitel) i dalších kulturních institucích. Mohou rovněž nalézt uplatnění jako odborní redaktoři v nakladatelstvích a médiích, pedagogové uměleckých oborů, lektoři v uměleckých agenturách, odborní pracovníci v oblasti PR i v produkční a správní sféře, jako pracovníci reklamních agentur apod.

Uplatnění absolventů:

- Veřejná profesionální divadla – režisér, umělecký šéf, ředitel

- Soukromá divadla – režisér, umělecký šéf, ředitel

- Režisér jednotlivých divadelních projektů

- Rozhlasový režisér či redaktor

- Televizní režisér či redaktor

- Nakladatelský redaktor

- Lektor v umělecké agentuře

- Překladatel

- Pedagog – lektor ZUŠ

- Odborný vedoucí pracovník v oblasti kultury

- Kulturní management

- Odborný vedoucí pracovník ve státní správě

- Pracovník reklamní agentury

- Marketingový pracovník

- Tiskový mluvčí

- Odborný pracovník v oblasti PR