Lidový tanec (H0N0779C)

Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů

Základní rámec pro koncepci studijních programů na AMU vytvářejí jednak Pravidla vnitřního hodnocení AMU, specifikující základní principy akreditačních procesů, stávající praxi dále formálně ukotvuje Akreditační řád AMU: ten stanovuje parametry společné pro všechny studijní programy vyučované na AMU a zároveň přenáší část odpovědnosti za oborové specifikace (divadlo, hudba, tanec, film/televize) na fakulty.

Studijní plány jsou vytvářeny v souladu se Studijním a zkušebním řádem AMU, který na základě specifik vysokého uměleckého vzdělávání vymezuje v rámci typologie předmětů hlavní povinný předmět: jde o klíčový umělecký (resp. talentový) předmět profilujícího základu, u něhož hodnocení probíhá vždy komisionálně a který neumožňuje opakování atestace. Důležitou roli v systému hodnocení hraje u mnoha oborů tzv. klauzurní zkouška, tj. prezentace uměleckého výstupu před komisí: principem je komplexní hodnocení znalostí a dovedností studenta získaných v několika dílčích předmětech a uplatněných v kolektivně vznikajícím díle (např. u divadelních oborů). Dalším specifikem studijních plánů je povolená flexibilita v rozdělení kreditů (60 ECTS za akademický rok) mezi zimní a letní semestr, vycházející u některých oborů z výraznější studijní a tvůrčí zátěže spojené s dokončováním uměleckých výstupů v letním semestru.

Povinnou součástí všech studijních programů je teoreticko-historický základ oboru, u akademických programů v podobě povinných předmětů profilujícího základu spoluurčujících profil absolventa a tvořících součást státní závěrečné zkoušky.

Součástí každého studijního plánu je dále povinné absolvování oborově zaměřené výuky anglického jazyka, v minimálním rozsahu 6 ECTS za studijní cyklus.

Klasifikace je udělována podle Kreditního systému (ECTS - European Credit Transfer System), který byl zaveden na základě Boloňských dohod z roku 1999 s cílem sjednotit a integrovat vysokoškolský systém v Evropské Unii.

Předměty ukončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A – E (F = nevyhověl), u ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná.

Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou přednáška, seminář, cvičení, dílna, přičemž tři poslední formy výuky v různé míře zahrnují i vznik uměleckých výstupů. Výuka probíhá buď na týdenní bázi, nebo formou intenzivních bloků či workshopů.

Ve studijním plánu se automaticky předpokládají prerekvizity v podobě sekvencí předmětů označených postupně rostoucím číslem za názvem předmětu. Tento typ prerekvizit není specificky uváděn v příloze BIII k jednotlivým předmětům. Pokud má předmět nesekvenční prerekvizitu, tak explicitně uvedena v příloze BIII k předmětu je. Ve stejném smyslu neuvádíme korekvizity, ty jsou dány povinným zařazením předmětu do konkrétního ročníku a semestru společně s dalšími předměty. Studijní plán nevyužívá ekvivalencí.

Specializace: Uchazeč se hlásí již přímo do jedné ze tří specializací: klasický tanec, moderní a současný tanec, lidový tanec. Poměr kreditové zátěže specializační části vůči společnému základu je 25 %.

Předměty společného základu jsou: Magisterský seminář – příprava magisterské práce 1 - 4, Didaktika taneční výchovy 1 – 2, Pedagogika 1 – 2, Tanec po roce 1945 1 – 2, Kineyiologie 1 – 2, Organizace řízení v tanečním vzdělávání 1 – 2, Základy taneční estetiky 1 – 2, Anglický jazyk pro odborné účely 3 - 4 (ve studijním plánu jsou tyto označeny *).

Součástí studijního plánu jsou povinně volitelné tréninky jiné než vlastní specializace, které zvyšují technickou zdatnost studenta i jeho vnímání metodické práce v kontextu jiných tanečních technik.

Studijní plán počítá s volitelnými předměty, které tvoří 22 kreditů z celkových 120. Budou vypsány například předměty: Tanec a kamera, Tanec na špičkách, Repertoár lidového tance, Interpretační praxe, Jevištní praktikum, Lidová taneční kultura, Dramaturgie tance, Analýza tance, Metodika psaní odborných statí a VŠKP, Intermédia a jevištní technologie, Historické tance, Labanova analýza pohybu, Kinetografie a další.

Návaznost na další typy studijních programů

Absolvent magisterského programu pedagogika tance se může hlásit do doktorského programu příbuzného oboru - taneční věda nebo choreografie a teorie choreografie. Je způsobilý také k pokračování v doktorském programu na jiných humanitních či uměnovědných oborech.

Další studijní povinnosti

Povinnou složkou studia je aktivní účast studentů na odborných diskusích, přehlídkách, rozborových či tanečně-vzdělávacích seminářích a workshopech pořádaných AMU nebo jinými institucemi. Student si systematicky prověřuje probraná témata ve své pedagogické praxi. Sleduje a srovnává výukové metody různých pedagogů - absolvuje observace u doporučených pedagogů nebo vzdělávacích institucí s tanečním zaměřením různého typu (tj. státní konzervatoře, taneční studia, profesionální taneční soubory) a vytváří strukturovaný záznam z hospitací. Studuje povinnou a doporučenou odbornou literaturu.

Studenti systematicky pracují na své magisterské práci a v rámci ní se věnují své výzkumné činnosti.

Posluchač si během studia tvoří vlastní profesní portfolio, do nějž průběžně vkládá výstupy ze zadaných úkolů a samostatné činnosti v rámci hlavních předmětů. Hotové portfolio prezentuje při státní závěrečné zkoušce z didaktiky a metodiky své specializace.

Charakteristika odborné praxe

Předpokládaná uplatnitelnost absolventů (typické pracovní pozice)

Absolvent magisterského programu Pedagogika tance je schopen kvalifikovaně vést výuku tanečních technik a repertoáru specializovanou dle zvoleného studijního plánu. Je připraven metodicky vést taneční hodiny pro všechny věkové kategorie. Může se uplatnit jako tanečník, taneční pedagog, baletní mistr, repetitor, asistent choreografa a podobně, a to jak v divadlech a baletních či tanečních souborech, tak v uměleckém školství.

Je vybaven také přehledem o dějinách a teorii tance, základy taneční kompozice, improvizace, choreografie, scénické praxe, dramaturgie a produkce, takže se může věnovat i umělecké tvůrčí nebo organizační činnosti v oboru.

Platnost akreditace