Rozbor skladeb pro Hudební produkci 4

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód Zakončení Kredity Rozsah Jazyk výuky Semestr
108RSPP4 ZK 2 2 hodiny SEMINÁŘŮ týdně (45 minut), 29 až 39 hodin domácí příprava česky letní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Student se naučí nahlížet na skladby z analytického hlediska. Po prohloubení znalostí z hudebně teoretických disciplín (hudební formy, harmonie, kontrapunkt, instrumentace a další) dokáže aplikovat tyto poznatky při rozboru jednotlivých kompozic. Získá přehled o analytických postupech, které dokáže samostatně uplatnit u skladeb různých obsazení, žánrů i slohových období.

Forma studia

seminář

Předpoklady a další požadavky

nejsou

Obsah kurzu

Cíl výuky:

Cílem předmětu je základní vhled do hudebního textu. Porozumění hudební tkáni jak z hlediska vertikálního, tak horizontálního, jak z hlediska detailu, tak z hlediska celku. Vztah hudebního obsahu s užitou hudební stylizací.

Výuka probíhá formou rozboru skladeb čtením v partituře (hudební forma, harmonie, kontrapunkt, struktura, instrumentace a další charakteristické prvky ve skladbě), následného poslechu skladeb z nahrávek s partiturou, diskuse nad předloženým rozborem. Předpokládá se znalost základních pojmů z harmonie, hudebních forem a kontrapunktu. Na počátku semestru pedagog připraví studentům několik ukázkových rozborů. Studenti v průběhu semestru pracují na analýze jedné skladby 19. – 20. století, zadané s přihlédnutím k jejich individuálním preferencím a dispozicím. Nejméně jednou za semestr prezentují konečnou podobu své kompletní analýzy na semináři.

Tematické okruhy:

  1. Rozbor klavírních a sólových skladeb
  2. Rozbor komorních skladeb
  3. Rozbor orchestrálních skladeb
  4. Rozbor vokálních skladeb
  5. Seznámení s novodobými analytickými postupy vhodnými pro poznávání děl 20. století.

Doporučená nebo povinná literatura

Povinná literatura:

HONS, Miloš. Hudební analýza. Praha: Togga, 2011. ISBN 978-80-87258-28-6.

JANEČEK, Karel. Hudební formy. Praha: SNKLHU, 1955.

TICHÝ, Vladimír. Harmonicky myslet a slyšet. Praha: NAMU, 2011. ISBN 978-80-7331-199-5

Doporučená literatura:

BURLAS, Ladislav. Formy a druhy hudobného umenia. Žilina: Žilinská univerzita, 2006. ISBN 80-8070-522-4.

HONS, Miloš. Hudba zvaná symfonie. Praha: Togga, 2005. ISBN 80-902912-6-0.

HŮLA, Zdeněk. Nauka o harmonii. Praha: SNKLU, 1956.

HŮLA, Zdeněk. Nauka o kontrapunktu. Praha: Editio Supraphon, 1985.

JANEČEK, Karel. Melodika. Praha: SNKLHU, 1956.

JANEČEK, Karel. Harmonie rozborem. Praha: SHV, l963.

JANEČEK, Karel. Tektonika. Praha: Supraphon, 1968.

JANEČEK, Karel. Základy moderní harmonie. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1965.

KOHOUTEK, Ctirad. Hudební styly z hlediska skladatele. Praha: Panton, 1976.

RISINGER, Karel. Hierarchie hudebních celků v novodobé evropské hudbě. Praha: Panton, 1969.

TICHÝ, Vladimír. Úvod do studia hudební kinetiky. Praha: HAMU, 1994. ISBN 80-85467-07-0.

Notové materiály a nahrávky analyzovaných skladeb.

Hodnoticí metody a kritéria

Atestace je udělena na základě: aktivity na seminářích, docházky minimálně 50 %, vypracování a prezentace semestrální práce. Závěrem studenti vykonávají zkoušku, která spočívá v odevzdání a obhájení písemně zpracovaného rozboru za tento semestr.

Poznámka

Nejsou.

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů