Scénická propedeutika 1

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód Zakončení Kredity Rozsah Jazyk výuky Semestr
201SPB1 ZK 4 4 hodiny výuky týdně (45 minut), 64 až 84 hodin domácí příprava česky zimní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Cílem studia je uvědomělé rozvíjení (kultivace) scénického smyslu režisérů, dramaturgů i teoretiků a kritiků z hlediska odkrývání (dramatických) možností textu na příkladu zvolené scény-situace jejím rozhráním v čase a prostoru (tj. inscenační interpretací), na kterém se podílejí jednotlivé (základní) složky jevištního výrazu a jejich představitelé ve vzájemném dialogu.

Forma studia

Semináře, praktická cvičení a jejich reflexe.

Předpoklady a další požadavky

  1. Znalost historie a typů divadelní kultury.
  2. Ovládání základních teatrologických pojmů.
  3. Přehled o současném divadle.

Obsah kurzu

Předmět kombinující cvičení se seminářem zprostředkovává posluchačům režie, dramaturgie, scénografie i teorie a kritiky seznámení se základy scéničnosti „zevnitř“: k pojmům se v jeho rámci směřuje indukcí, tj. pomocí interpretace scén, jejichž autory jsou sami posluchači v příslušných rolích (tj. jako režiséři, dramaturgové, scénografové, herci).

V 1. semestru se postupuje od jednoduchých statických výjevů (scén-obrazů), vyjadřujících jistou situaci, k jejich rozehrání v čase a prostoru. Při tomto rozehrávání jde o rozvíjení scénického smyslu posluchačů, jehož rozhodující součástí je cit pro prostorové řešení umožňující příslušný pohyb v rámci daného uspořádání, opřený o vědomí příslušných „energetických“ vlastností každého (scénického) prostoru. Tento scénický smysl se rozvíjí jak z hlediska vizuálního (tj. scénického v úzkém smyslu), tj. takového, na jehož úrovni se stýká pohled režiséra a scénografa s pohledem diváků, tak z hlediska „vnitřně hmatového“ (tj. dramatického), které je rozhodující pro vlastní uvědomělé scénické jednání (i jeho divácký spoluprožitek): dalo by se mluvit přímo o hereckém smyslu, kdyby jím nemusel disponovat režisér a scénograf i dramatik a dramaturg a do příslušné míry také kritik a teoretik. Je jasné, že rozehrávání daných výjevů vychází tedy na prvním místě z rozvíjení scénického smyslu v rovině režijně-scénografické, příp. dramaturgické, a nikoli ve specificky herecké rovině, i když herecká účast posluchačů všech oborů je pro skutečné poznání základů scéničnosti (tj. poznání „zevnitř“) také významná. Při koncipování a rozvíjení jednotlivých scén se posluchači, zaujímající (střídavě) různé role, zároveň učí týmové spolupráci, jinak řečeno, umění tvůrčího inscenačního dialogu.

Doporučená nebo povinná literatura

Jaroslav Vostrý: Režie je umění, Praha (AMU) 2001

Otakar Zich: Estetika dramatického umění, Praha 1986

Michail Čechov: O herecké technice, Praha 1996

Also see literature for the Creative Writing course

Hodnoticí metody a kritéria

Tvořivá účast na inscenaci aspoň jednoho (rozvinutého) scénického výjevu, u dramaturgů, režisérů a scénografů v rámci příslušného oboru, u teoretiků zpravidla dramaturgická.

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů