Scénická propedeutika 2

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód Zakončení Kredity Rozsah Jazyk výuky Semestr
201SPB2 ZK 4 4 hodiny výuky týdně (45 minut), 58 až 78 hodin domácí příprava česky letní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Cílem studia je uvědomělé rozvíjení (kultivace) scénického smyslu režisérů, dramaturgů, scénografů i teoretiků a kritiků z hlediska odkrývání (dramatických) možností textu na příkladu zvolené scény-situace jejím rozehráním v čase a prostoru (tj. inscenační interpretací), na kterém se podílejí jednotlivé (základní) složky jevištního výrazu a jejich představitelé ve vzájemném dialogu.

Forma studia

Semináře, praktická cvičení a jejich reflexe.

Předpoklady a další požadavky

  1. Znalost historie a typů divadelní kultury.
  2. Ovládání základních teatrologických pojmů.
  3. Přehled o současném divadle.

Obsah kurzu

Předmět kombinující cvičení se seminářem zprostředkovává posluchačům režie, dramaturgie, scénografie i teorie a kritiky seznámení se základy scéničnosti „zevnitř“: k pojmům se v jeho rámci směřuje indukcí, tj. pomocí interpretace scén, jejichž autory jsou sami posluchači v příslušných rolích (tj. jako režiséři, dramaturgové, scénografové, herci).

Ve 2. semestru se postupuje od výběru scén-situací z hotových (klasických i současných) textů přes jejich specifickou interpretaci (tj. interpretaci směřující k odkrytí jejich scénických/dramatických možností s jistými herci v jistém režijně-scénografickém „prostředí“) k jejich rozehrání v čase a prostoru. Při tomto rozehrávání jde opět o rozvíjené scénického smyslu posluchačů, zahrnujícího jako svou druhou stranu dramatický cit. Právě tato postupně uvědomovaná vazba (scénického s dramatickým) dovoluje koncipovat příslušnou scénu-situaci nejenom z její vizuální a „vnitřně hmatové“ stránky, ale také ve spojitosti této na smyslech založené roviny s rovinou potenciálního smyslu („vnitřního tématu“). Ke splnění zvoleného úkolu přispívá každý/á student/ka z hlediska zvolené specializace směřující v případě režie, scénografie i dramaturgie, na níž se podílejí také zúčastnění teoretici, o vytvoření scénického obrazu souvisejícího s (celkovým) „názorem“ kontrolovatelným pohledem „zvenku“; tento pohled „zvenku“ doplňuje ovšem pohled „zvnitřku“, živený příslušnou mírou empatie a rozvíjený i přímo účastí na „hereckém“ ztvárnění (která ovšem není povinná). Případné překračování úzce stanovených mezí, daných specializovanou rolí, přirozeně dosahované při vzájemném dialogu o celku, přispívá k dalšímu rozvíjení smyslu pro týmovou spolupráci, a to nejenom s ohledem na příslušnou specializaci, ale také na individuální tvořivé možnosti a přirozeně se uplatňující autoritu.

Doporučená nebo povinná literatura

Otakar Zich: Estetika dramatického umění, Praha 1986

Michail Čechov: O herecké technice, Praha 1996

Also see literature for the Creative Writing course

Hodnoticí metody a kritéria

Míra tvořivé účasti na přípravě a nastudování scén-obrazů, schopnost kolektivní spolupráce.

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů