Teorie divadla 2

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód	Zakončení	Kredity	Rozsah	Jazyk výuky	Semestr
204TDV2	zkouška	1	2 hodiny výuky týdně (45 minut), 4 až 9 hodin domácí příprava	česky	letní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Katedra

Předmět zajišťuje Katedra alternativního a loutkového divadla

Obsah

Divadelní teorie zaměřená na vytváření divadelního díla.
Základní terminologie, domácí i zahraniční.
Divadelní sémiotika.
Pojem struktury a pojem kompozice.
Výhody a nevýhody strukturálně - sémiotického přístupu k divadelnímu dílu.
Problematika divadelní interpretace.

Ontologický princip v divadelním umění

Divadlo a jeho specifické mediální aspekty; divadlo nejen jako umělecký druh; divadlo X film X fotografie; kult obrazu (od mimesis k simulakru, od malby k performance); H.-T. Lehmann a postdramatické divadlo; ontologický princip v divadelním umění; estetika performativity; srovnání východisek a závěrů v myšlení E. Fischer-Lichte a J. Etlíka a vytyčení základních průsečíků i rozporů.
J. Etlík a divadlo jako zakoušení, 2. část; E. Fischer-Lichte a estetika performativity, načrtnutá už i ve starších studiích s j. Roseltem; H.-T. Lehmann a jeho postdramatické divadlo.
Doložení dosažených poznatků na příkladech české i světové produkce (záznamy a diskuse nad viděnými představeními).

Výsledky učení

Seznámit posluchače s problematikou divadelní teorie v celé její šíři a zároveň je poučit o elementárních teatrologických pojmech, užívaných v české divadelní vědě. To vše samozřejmě uvádět v souvislostech současného vývoje obecné teorie umění a estetiky, a také v kontextu s nejrůznějšími metodologickými školami a divadelněvědními trendy v zahraničí.
Seznámit studenty podrobně se strukturálně - sémiotickým pohledem na divadlo, převažujícím v české divadelní teorii, také ovšem s jeho limity a nevýhodami.
Pěstovat schopnost studenta orientovat se na vysoké úrovni v problematice divadelní teorie, a to jak v rovině obecné, tak i z hlediska jednotlivých druhů divadla, či jiných, v posledním období vzniklých, typů divadelního nebo performančního aktu.

Předpoklady a další požadavky

Nejsou žádné znalostní požadavky nutné pro zapsání předmětu.

Literatura

Divadlo (časopis, ročníky 1956-1970)

Divadelní revue (časopis, ročníky 1990-2011)

Císař Jan: Proměny divadelního jazyka

Etlík Jaroslav: Divadlo jako zakoušení

Honzl Jindřich: K novému významu umění

Honzl Jindřich: Základy a praxe divadla

Mukařovský Jan: Studie z estetiky

Mejerchold Vsevolod: Rekonstrukce divadla

Pavis Patrice: Divadelní slovník

Vostrý Jaroslav: Režie je umění

Vostrý Jaroslav: Ejzenštejnovy lekce divadelní režie

Základní pojmy divadla (teatrologický slovník, ed. P. Pavlovský)

Hodnoticí metody a kritéria

Známky a kredity jsou uděleny na základě minimálně 80% účasti na přednáškách, která je podmínkou k účasti na zkoušce. Hodnocení je provedeno po ukončení přednáškového cyklu, a to ústní, případně písemnou, zkouškou.