Dějiny světového a českého divadla 4

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Katedra

Předmět zajišťuje Katedra výchovné dramatiky

Obsah

Předmět zprostředkovává jak hlavní etapy vývoje českého i světového divadla, tak proměny divadelního jazyka od počátků po současnost:

• Původ a podstata divadla. Zdroje divadla (hra, rituál, mýtus, tanec, masky, vyprávění, svátek, obyčeje); divadelnost a divadlo, divadlo a kultura; divadlo každodennosti.
• Dramatičnost, klasické drama; tragické a komické, dionýské a apollinské. Zpěv a vyprávění, orální tradice - mýtus a epos, Homér, nejstarší divadelní (??) texty, mystéria, drama.
• Antické divadlo; proměny divadla, jeho typy a funkce, zdroj pozdější inspirace. Divadelní slavnosti: organizace, diváci, prostor, herci, hudba a tanec, kostýmy, masky; helénistické a římské divadlo; dnešní inscenace antiky.
• Středověké divadlo a drama; karneval, lidová kultura a divadlo.
• Typy italského divadla a dramatu od renesance; divadelní prostor, scénografie. Intermezza, divadlo dvorské, učené, lidové, taneční, zpívané, výtvarné, komedie dell´arte.
• Anglické divadlo a drama; divadelní profesionálové; Shakespeare. Typy souborů, financování a vládní regulace divadla.
• Španělské divadlo a drama; náboženské a výchovné divadlo; baroko. Autos sacramentale, jezuitské divadlo, Komenský, Evropané: Don Quijote, Don Juan, Faust.
• Francouzské divadlo a drama 1500-1800; vznik, trvání a proměny stylu. Co působí na formování divadla? Normativní estetika, politika, filozofie, konkurence (oficiální vs. neoficiální divadla), monopoly, organizace hereckých společností, reformy herectví, spisy o divadle.
• Německé divadlo a drama a jeho reformy; fenomén národních divadel (funkce dramaturga).
• Evropské divadlo a drama od r. 1800 k počátkům moderního divadla; divadlo umělecké x populární (od romantismu k realismu). Typy, žánry: drama, melodrama, vaudeville, burleska, fraška. Divadelní provoz: hvězdný systém, technické novinky a divadlo.
• Podoby realistického dramatu; iluzivní divadlo.
• Velká divadelní reforma (od Wagnera k modernismu); nové drama a inscenační divadlo. Nové výrazové prostředky, divadelní umělec - režisér; iluzívní a antiiluzivní divadlo.
• Meziválečná a poválečná léta evropského divadla. Avantgarda, „-ismy“, epické divadlo, existencialismus a absurdní drama.
• Druhá divadelní reforma; nové sociální vztahy, repertoárové a alternativní divadlo.
• Proměny herectví a režie ve 20. stol. - Stanislavskij, Mejerchold, Brecht, Grotowski (a další).

Výsledky učení

• Seznámit posluchače s hlavními etapami divadelního umění.
• Seznámit posluchače s proměnami divadelního jazyka a s proměnami funkcí divadla.
• Prohlubovat u posluachačů vnímavost k textům, k jejich motivické stavbě, tématům, kompozici, jazyku.
• Naučit je analyzovat texty a vnímat je ve vztahu k různým divadelním realizacím v jednotlivých historických etapách.

Předpoklady a další požadavky

• Obecná znalost české a světové literatury a dramatické literatury zvlášť.
• Schopnost reflexe, analýzy a interpretace.
• Kreativní předpoklady.

Literatura

BRAUN, Kazimierz. Druhá divadelní reforma? Přel. Jiří Vondráček. Praha: Divadelní ústav; Praha: Městská knihovna; Praha: AMU; Brno: JAMU, 1993. 176 s. Přel. z: Druga reforma teatru? ISBN 80-7008-037-X.

BROOK, Peter. Pohyblivý bod: Čtyřicet let divadelního výzkumu 1946-1987. Přel. Jan Hančil. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1996. 248 s. Přel. z: The Shifting Point.

---. Prázdný prostor. Přel. Alois Bejblík. Praha: Panorama, 1988. 232 s. Přel. z: The Empty Space.

BROCKETT, Oscar G. Dějiny divadla. Přel. Milan Lukeš a Zdena Benešová. Praha: Nakladatelství Lidové noviny; Praha: Divadelní ústav, 1999. 948 s. Přel. z: History of the Theatre [1968, 1999]. ISBN 80-7008-096-5 (Divadelní ústav). 80-7106-364-9 (Lidové noviny).

CÍSAŘ, Jan. Přehled dějin českého divadla: I. Od počátků do roku 1862. Praha: AMU, Divadelní fakulta, katedra teorie a kritiky, 2004. 100 s. ISBN 80-7331-007-4.

---. Přehled dějin českého divadla: II. Od roku 1862 do roku 1945. Praha: AMU, Divadelní fakulta, katedra teorie a kritiky, 2004. 220 s. ISBN 80-7331-027-9.

---. Vývoj divadelního jazyka. České Budějovice: Krajské kulturní středisko České Budějovice, 1990. 134 s. ISBN 80-85028-36-0.

ČERNÝ, František (ed.). Dějiny českého divadla I, II, III, IV. Praha: Academia, 1968, 1969, 1977, 1983. 428, 432, 660, 708 s.

HYVNAR, Jan. Herec v moderním divadle. Praha: Pražská scéna, 2000. 296 s. ISBN 80-86102-07-6.

LEHMANN, Hans Thies. Postdramatické divadlo. Prel. Anna Grusková a Elena Diamantová. Bratislava: Divadelný ústav, 2007. 368 s. Ed. Svetové divadlo. Prel. z: Postdramatisches Theater. ISBN 978-80-88987-81-9.

PAVIS, Patrice. Divadelní slovník: slovník divadelních pojmů. Přel. Daniela Jobertová. Praha: Divadelní ústav, 2003. s. 496. Přel. z: Dictionnaire du Théâtre [1996]. ISBN 80-7008-157-0.

SCHERHAUFER, Petr. Čítanka z dejín divadelnej réžie: od Goetheho a Schillera po Reinhardta. Bratislava: NOC, 1998. 328 s. ISBN 80-85455-75-7.

---. Čítanka z dejín divadelnej réžie: od neandertálca po Meiningenčanov. Bratislava: NOC, 1998. 368 s. ISBN 80-85455-74-9.

---. Čítanka z dejín divadelnej réžie: od futuristov po Ejzenštejna. Bratislava: Divadelný ústav, 1999. 368 s. ISBN 80-88987-02-4.

STEHLÍKOVÁ Eva. Antické divadlo. Praha: Univerzita Karlova, Karolinum, 2005. 384 s. ISBN 80-246-1105-8.

Hodnoticí metody a kritéria

Během semestru se vyžaduje samostatná četba a aktivní účast v diskusích na seminářích, která je podmínkou k účasti na zkoušce. Zkouška písemná a ústní. Celkové hodnocení se skládá ze 30 % z hodnocení aktivity na seminářích, 40 % z písemné části zkoušky a 30 % z ústní části zkoušky.

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Dramatická výchova - tříleté kombinované (B.A.) (Povinné předměty)