Herecká výchova 1

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód Zakončení Kredity Rozsah Jazyk výuky Semestr
205XHEV1 Z 1 10 hodiny výuky za celý semestr (45 minut), 18 až 23 hodin domácí příprava česky zimní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Cílem předmětu je objevit možnosti vlastního těla jako nástroje sdělování a tento nástroj se naučit.

Forma studia

Improvizování, práce na roli, postupně i podíl na tvorbě jevištního tvaru.

Předpoklady a další požadavky

Schopnost kooperace, vnímavost k partnerovi, empatie, představivost, smysl pro rytmus slova i pohybu.

Obsah kurzu

Předmět prohlubuje uvědomělou rovnováhu v psychosomatické rovině posluchačovy osobnosti. Smyslem práce v herecké výchově je formou intuitivně sdílené zkušenosti vznášet nárok na organickou kultivaci posluchačovy osobnosti a zároveň učit se pojmenovat technický nárok, jenž je sledovatelný intelektem a směřuje k pochopení a uchopení konkrétní dovednosti.

Doporučená nebo povinná literatura

BROOK, Peter. Pohyblivý bod: Čtyřicet let divadelního výzkumu 1946-1987. Přel. Jan Hančil. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1996. 248 s. Přel. z: The Shifting Point.

ČECHOV, Michail. Hercova cesta. Přel. Zoja Oubramová. Praha: Panorama, 1990. 224 s. Přel. z: Puť akťjora. ISBN 80-7038-154-X.

---. O herecké technice. Přel. Zoja Oubramová. Praha: Divadelní ústav; Praha: DAMU, 1996. Přel. z: To the Actor. 134 s. Edice Světové divadlo. ISBN 80-7008-054-X.

DIDEROT, Denis. Herecký paradox. Přel. Jan Binder. In DIDEROT, Denis. O umění: výbor statí a textů. Praha: Odeon, 1983. 436 s. Ed. Estetická knihovna, sv. 9. Přel. z: Paradoxe sur le comédien.

GROTOWSKI, Jerzy. Divadlo a rituál: texty 1965-1969. Přel. z polštiny. Bratislava, Kalligram, 1999. 208 s. ISBN 80-7149-276-0.

HYVNAR, Jan. Herec v moderním divadle: vize, metody a techniky herectví 20. století. Praha: Pražská scéna, 2000. ISBN 80-86102-07-6

KRÖSCHLOVÁ, Eva. Jevištní pohyb: Herecká pohybová výchova. 2., dopl. vyd. Praha: AMU, Divadelní fakulta, katedra autorské tvorby a pedagogiky, 1998. 240 s. ISBN 80-85883-32-5.

LUKAVSKÝ, Radovan. Být nebo nebýt: Monology o herectví. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1981. 248 s.

MARTINEC, Václav. Herecké techniky a zdroje herecké tvorby: Příručka pro adepty a studenty herectví. Praha: Pražská scéna-IPOS-Vyšší odborná škola herecká, 2003. 192 s. ISBN 80-7068-171-3.

RUTTE, Miroslav. O umění hereckém: K estetice a psychologii divadelní a filmové tvorby. Praha: Jos. R. Vilímek, 1946. 416 s.

STANISLAVSKIJ, vl. ALEXEJEV, Konstantin Sergejevič. O hereckej práci. Prel. a prepracovala Viera Mikulášová-Škridlová. Bratislava: TÁLIA-press, 1997. 276 s. Prel. z: Rabota akťjora nad soboj. Dněvnik učenika [1938]. ISBN 80-85455-47-1.

VOSTRÝ, Jaroslav. Proměny herectví: Metodický materiál pro potřeby amatérských divadelních souborů. Praha: OKS Praha-západ, 1983. 58 s.

Hodnoticí metody a kritéria

Kredity jsou uděleny na základě aktivity na odborných cvičeních.

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů