Přednes a metodika přednesu 3

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Katedra

Předmět zajišťuje Katedra výchovné dramatiky

Obsah

Rozšíření možnosti přednesové práce pro ty, kteří se chtějí dále věnovat zejména sólovému přednesu.

• Trénink smyslové představivosti (asociace, představy, hry s metaforou, podtexty).
• Užití vlastní zkušenosti pro pochopení životní zkušenosti jiných lidí. Staré známé nahlížet nově.
• Posuzování umělecké zralosti básní.
• Pohled pod povrch textů k jejich jádru, významu, do hloubky.
• Pocitový „rozbor“ textu (intuitivní recitace, intuitivní montáž).
• Pásmo, kompozice, montáž.
• Inspirované psaní. („Pochopit básníka můžeme také tehdy, dovedeme-li se alespoň na chvílí také stát básníkem.“)
• Ego - obraz sebe sama (já materiální, já sociální, já duchovní).
• Výběr textu vzhledem k psychofyzickým předpokladům, životním a interpretačním zkušenostem.
• Dramaturgický rozbor (odhalení smyslu, vztah k životní skutečnosti, forma, jazyk, styl).
• Interpretační příprava (vytvoření představy, vnitřní organizace textu, technika mluvního projevu, nastudování, fixování tvaru).
• Komunikace. Autor, čtenář, přednašeč, posluchač - divák. Zpětná vazba.
• Mimojazykové prostředky (pohyb, postoj, gesto, tvář ; prostor, světlo, kostým, „emocionální působení na posluchače“).
• Kritéria hodnocení přednašečova výkonu. Čím se liší dětský přednes od přednesu uměleckého.

Výsledky učení

• Poznat a uvědomit si v praxi zákonitosti mluveného projevu, rozvíjet schopnost vnímat a posuzovat kvalitu textů, hledat způsob jak sdělit publiku vlastní zážitek z četby, vlastní názor a postoj.
• Na základě analýzy textu účelně použít vnitřní a vnější výrazové prostředky. Využít dovednosti získané v předmětu hlasová výchova při přípravě sólového i společného vystoupení.
• Seznámit se s metodami, které mohou děti nenásilně přivést k recitaci. Probrat okruhy témat, které děti v souvislosti s jejich věkem zajímají.

Předpoklady a další požadavky

Každý ze studentů, budoucích učitelů dramatické výchovy, by měl mít vlastní zkušenost s přípravou a realizací sólového přednašečského vystoupení eventuálně skupinového. Na základě poznání tohoto procesu by měl umět nabytou zkušenost převést a využít v práci s dětmi a mládeží. Pestrou a zajímavou činností vzbudit jejich zájem o literaturu, četbu a přednes. Důležitým předpokladem nabytí této zkušenosti je aktivní účast v hodinách.

Literatura

BRUKNER, Josef; FILIP, Jiří. Poetický slovník. Praha: Mladá fronta, 1997. 368 s. ISBN 80-204-06506.

FIŠAR, Vlastimil. Přednes prózy. 3., upr. vyd. Praha-Prostějov: IPOS ARTAMA-Kulturní klub Duha, 1994. 48 s. ISBN 80-7068-082-2.

HÁLA, Bohuslav. Výslovnost spisovné češtiny: [Díl] 1. Zásady a pravidla. Výslovnost slov českých. 2. vyd. Praha: Academia, 1967. 100 s.

HÁLA, Bohuslav-SOVÁK, Miloš. Hlas - řeč - sluch: Základní věci z anatomie, fysiologie a hygieny hlasového, mluvícího i sluchového ústrojí, z foniatrie, fonetiky, orthoepie, orthofonie atd. Praha: Česká grafická Unie, 1941. 244 s.

HALADA, Vladimír. Technika jevištní řeči. Praha: Orbis, 1961. 124 s. Ed. Knižnice ochotnického divadla, sv. 5.

HRABÁK, Josef. Úvod do teorie verše. 4., rozš. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1970. 260 s.

HŮRKOVÁ, Jiřina. Próza versus poezie. Praha-Prostějov: IPOS-ARTAMA ve spolupráci s kulturním klubem DUHA, 1998. 44 s. ISBN 80-7068-125-X.

HŮRKOVÁ-NOVOTNÁ, Jiřina; MAKOVIČKOVÁ, Hana. Základy jevištní mluvy 1, 2. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984, 1986. 136, 288 s.

JUSTL, Vladimír (ed.). Ano - slyšet se navzájem. Praha: Divadelní ústav, 1985. 240 s., 112 s. obr. příl.

KUBÁLEK, Vratislav. Dětský přednes a rozvoj kulturních aktivit dítěte. Praha: Albatros, 1983. 152 s.

MISTRÍK, Jozef. Hovory s recitátorem. Přel. Vlastimil Fišar. Praha: Supraphon, 1976. 176 s. Přel. z: Hovory s recitátorom.

MUSILOVÁ, Daniela; HŮRKOVÁ-NOVOTNÁ, Jiřina; HALADA, Vladimír; HRAŠE, Jiří; MACHKOVÁ, Eva. Slovníček uměleckého přednesu. 2., rejd. vyd. Praha: SKKS, 1981 [1976]. 174 s.

NOVOTNÁ-HŮRKOVÁ, Jiřina. O přesvědčivosti uměleckého přednesu. Praha: ÚKVČ, 1979. 64 s. Umělecký přednes, sv. 36.

---. Výslovnostní norma v uměleckém přednesu. 2., upr. vyd. Praha: AMU, 1983. 144 s.

PAVELKOVÁ, Soňa; VOBRUBOVÁ, Jana; ŠTEMBERGOVÁ, Šárka. Výchova dětského přednašeče. Praha: ÚKVČ, 1989. 104 s. Umělecký přednes, sv. 36. ISBN 80-7068-011-3.

ROMPORTL, Milan aj. Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Výslovnostní slovník. Praha: Academia, 1978. 320 s.

ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava. Mimojazykové prostředky v uměleckém přednesu. Praha: Kulturní dům hl. m. Prahy-krajské kulturní středisko, 1985. 40 s.

ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava; HŮRKOVÁ-NOVOTNÁ, Jiřina. Mluvený projev a přednes. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984. 304 s.

ŠTEMBERGOVÁ-KRATOCHVÍLOVÁ, Šárka. Metodika mluvní výchovy dětí. 3., revid. vyd. Praha: Sdružení pro tvořivou dramatiku, 1994. 178 s. ISBN 80-901660-1-6.

VŠETIČKA, František. Stavba básně. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1994. 160 s. ISBN 80-7067-311-7.

ZÁMEČNÍKOVÁ, Emilie. Cesta k přednesu aneb Průvodce pro pedagogy a mladé recitátory. Praha: NIPOS-ARTAMA, 2009. 144 s. ISBN 978-80-7068-236-4.

Hodnoticí metody a kritéria

• Kredity jsou udělovány na základě aktivity při cvičeních a seminářích.
• Během semestru se vyžaduje samostatná četba.
• Podmínky úspěšného ukončení předmětu: aktivní účast na seminářích a cvičeních a práce na vlastním sólovém vystoupení.

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Dramatická výchova - tříleté kombinované (B.A.) (Povinné předměty)