Teorie divadla I. 1

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Výsledky učení dané vzdělávací složky

● student se orientuje ve východiscích české teorie divadla

● rozumí rozdílu ve formování divadelně-teoretického myšlení v Čechách a v Německu

● dokáže vysvětlit ústřední pojmy Zichovy Estetiky dramatického umění a vliv českého strukturalismu na divadelní teorii

Forma studia

přednáška

Předpoklady a další požadavky

Nejsou.

Obsah kurzu

Přednáškový a seminární cyklus Teorie divadla je profilovým předmětem bakalářského stupně výuky teorie divadla. Studenti se seznámí s elementárními teatrologickými pojmy užívanými v české divadelní vědě a také s vymezením těchto pojmů v souvislostech obecné teorie umění, estetiky a teorie ostatních uměleckých druhů.

Cíl předmětu:

Studenti se během přednáškového cyklu v ZS seznámí s počátečními východisky české teorie divadla.

Osnova předmětu:

Obsahová náplň přednášek vychází především z tradice české strukturálně-sémiotické školy, která počínaje šedesátými léty dvacátého století syntetizovala dvě (původně odlišné) teoretické linie vzniklé v Čechách a dnes tvoří hlavní metodologickou a terminologickou osu českého teoretického myšlení o divadle. Jde o teorii divadla, vycházející ze Zichovy Estetiky dramatického umění a jejího pojmoslovného aparátu a o teoretická východiska, která vnesl do českého divadelního myšlení meziválečný československý strukturalismus. V přednáškách pak půjde nejprve o objasnění úplných počátků českého divadelně - vědného myšlení a poté o pečlivou analýzu jednotlivých, postupně se v českém prostředí formujících, divadelně – teoretických pojmů (herecká postava, dramatická osoba, dramatická situace, divadelní inscenace, divadelní představení, režie, dramaturgie, scénografie, mizanscéna,

dramatická postava, jevištní postava, syžet, fabule, děj, atd.)

Tematické okruhy:

1. J. Durdík, O. Hostinský, herbartismus a počátky teoretického uvažování o divadle v Čechách.
2. Počátky a vliv německé divadelní vědy (Theaterwissenschaft) na české myšlení o divadle. Postupná emancipace a odlišení divadla od literatury. Věda o divadle jako samostatná disciplína (M. Herrmann, A. Kutscher, H. Dinger aj.).
3. O. Zich a pojmy jeho Estetiky dramatického umění (herecká postava, dramatická osoba, obě významové představy - obrazová a technická).
4. Vliv ruské formální školy (Šklovskij a další) na českou divadelní teorii. Meziválečný československý estetický a literární strukturalismus a jeho pohled na divadlo (Mukařovský, Honzl, Veltruský, Brušák a další).
5. F. de Saussure a sémiologie. První pokusy o systematické chápání divadelního jazyka jako specifické znakové struktury.
6. Složky divadelního výrazu.

Doporučená nebo povinná literatura

Povinná literatura:

BOGATYREV, Petr Grigor'jevič, BENEŠ, Bohuslav, ed. a KOLÁR, Jaroslav, ed. Souvislosti tvorby: cesty k struktuře lidové kultury a divadla. Překlad Jaroslav Kolár. Praha: Odeon, 1971.

CÍSAŘ, Jan. Život jevišti: formování české realistické kritiky. Praha: Orbis, 1962.

ETLÍK, Jaroslav. Termíny k dohodnutí. In: Miloslav Klíma a kol. Divadlo a interakce 1/2006. Praha: Pražská scéna ve spolupráci s katedrou alternativního a loutkového divadla Divadelní fakulty AMU, 2006. ISBN 80–86102–51–3, s.13–26.

HONZL, Jindřich a POKORNÝ, Jaroslav, ed. K novému významu umění: divadelní úvahy a programy 1920-1952. 1. vyd. Praha: Orbis, 1956.

HONZL, Jindřich. Roztočené jeviště: Úvahy o novém divadle. Praha: Odeon, 1925.

HOSTINSKÝ, Otakar. Studie a kritiky. Praha: Československý spisovatel, 1974.

MUKAŘOVSKÝ, Jan a CHVATÍK, Květoslav, ed. Studie z estetiky. Praha: Odeon, 1966.

OSOLSOBĚ, Ivo. Dramatické dílo jako komunikace komunikací o komunikaci. Otázky divadla a filmu = Theatralia et cinematographica 1/1970. Brno: Univerzita J.E. Purkyně, 1970, s. 11-46.

POKORNÝ, Jaroslav. Složky divadelního výrazu. Praha: Ústav pro učebné pomůcky průmyslových a odborných škol, 1946.

VELTRUSKÝ, Jiří. Příspěvky k teorii divadla. Překlad Kateřina Hilská. Praha: Divadelní ústav, 1994. ISBN 80-7008-046-9.

ZICH, Otakar. Estetika dramatického umění: teoretická dramaturgie. Praha: Panorama, 1987.

Doporučená literatura (průběžně v celém cyklu Teorie divadla I.-III.):

CÍSAŘ, Jan. Proměny divadelního jazyka. Praha: Melantrich, 1986.

ETLÍK, Jaroslav. Divadlo jako zakoušení. Divadelní revue 10, 1999, č. 1, s. 3–30.

HERMANN, Max. Prožívání divadelního prostoru. Divadelní revue 22, 2011, č. 3, s. 52–57.

HOŘÍNEK, Zdeněk. Divadlo jako hra. Brno: Blok, 1970.

KOTTE, Andreas. Divadelní věda: úvod. Překlad Jana Slouková. Praha: Kant, 2010. ISBN 978-80-7437-019-9.

OSOLSOBĚ, Ivo. Ostenze, hra, jazyk: sémiotická studie. Brno: Host, 2002. ISBN 80-7294-076-7.

PAVIS, Patrice. Divadelní slovník: slovník divadelních pojmů. Ed. Anne Ubersfeld – Daniela Jobertová. Praha: Divadelní ústav, 2003. ISBN 80-7008-157-0.

PAVLOVSKÝ, Petr (ed.). Základní pojmy divadla: teatrologický slovník. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-194-9.

Hodnoticí metody a kritéria

minimálně 80% účast na přednáškách (40% klasifikace)

závěrečné kolokvium, které prověří dosažené znalosti (60% klasifikace)

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Teorie a kritika divadelní tvorby (B.A.) (povinný předmět)