Hudební teorie - systematika 4

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Katedra

Předmět zajišťuje Katedra hudební teorie

Obsah

Cíl výuky:

Předmět doplní znalosti hudební teorie o historické povědomí o vývoji oboru. Nazírání na strukturu tónových systémů, harmonie, a forem se rozšíří o perspektivu proměn teoretické reflexe v dějinách. V druhé části semestru se otevře problematika teorie hudby 20. století.

Tematické okruhy:

• Dějiny hudebně teoretických systémů
• Hudební teorie antického Řecka
• Hudební teorie středověku a renesance
• Vývoj tonální harmonie a polyfonie období baroka a klasicismu
• Generálbasová praxe a teorie
• Vývoj teoretické reflexe harmonických jevů v 18. stol.
• Hlavní směry teoretické harmonie 19. století
• Dějiny teorie hudebních forem v 19. století od A.B. Marxe po H. Riemanna
• Teorie sonátové formy a její vývoj
• Harmonie a tónové systémy 20. století
• Hudební teorie ve 20. století - základní přehled
• Novodobá česká hudební teorie

Výsledky učení

Student umí uvažovat o oboru hudební teorie z pohledu historické perspektivy. Zná základní pojmy související s hudebně teoretickým myšlením od antiky po 20. století a dokáže je vysvětlit a správně zasadit do historického kontextu. Zná stěžejní osobnosti a díla hudební teorie a dokáže charakterizovat jejich význam a hlavní přínos. Orientuje se v teorii tónových systémů a harmonie 20. století a dokáže získané teoretické nástroje použít v analýze hudebních textů.

Předpoklady a další požadavky

nejsou

Literatura

Povinná literatura:

CHRISTENSEN, Thomas Street. The Cambridge history of Western music theory. Cambridge: Cambridge University Press, ©2002. The Cambridge history of music. ISBN 978-0-521-68698-3.

JANEČEK, Karel. Základy moderní harmonie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1965. 383 s.

JELINEK, Hanns. Uvedení do dodekafonické skladby. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1967. 194 s.

RISINGER, Karel. Česká hudební teorie 1945–1975. Živá hudba: Časopis pro studium hudby a tance. Praha: HAMU, 1983, 1983, 193-223. ISSN 0514-7735.

RISINGER, Karel. Základní harmonické funkce v soudobé hudbě. 1. vyd. Praha: SNKLHU, 1958. 94, [2] s. Hudební rozpravy; Sv. 3.

ROSEN, Charles: Sonata Forms, Norton, W.W. Co. 1988, ISBN 978-0-393-30219-6

Doporučená literatura:

FORTE, Allen. The structure of atonal music. New Haven: Yale University Press, 1973. ISBN 0-300-02120-8.

PEARSALL, Edward. Twentieth-century music theory and practice. New York : Routledge 2012.

STRAUSS, Joseph N. Introduction to Post-Tonal Theory, 3rd ed. Upper Saddle River, NJ: Prentice Hall, 2005.

Hudební věda: historie a teorie oboru, jeho světový a český vývoj. Díl 3, Disciplíny hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. 653-1036 s.

Hodnoticí metody a kritéria

Zkouška se skládá ze dvou částí:

a) Ústní zkouška, ve které student prokáže znalosti látky uvedené v anotaci předmětu.

b) Obhajoba seminární práce na samostatně zvolené téma k problematice látky Systematiky 3 nebo 4 (v rozsahu min. 10 normostran)

Známka je stanovena 50 % z ústní zkoušky a 50 % z výsledku obhajoby seminární práce.

Minimální požadovaná docházka 80 %.

Poznámka

nejsou

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Hudební teorie (Bc) - od 2021/22 (Povinné předměty s možností opakovaného zapsání)