Seminář hudební teorie 3

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód Zakončení Kredity Rozsah Jazyk výuky Semestr
186SHTE3 Z 2 2 hodiny SEMINÁŘŮ týdně (45 minut), 32 až 42 hodin domácí příprava česky zimní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Student přistupuje k přípravě svého referátu samostatně, používá znalosti z hudebně teoretické literatury nastudované během 1. a 2. semestru a využívá vlastní kreativity při práci v oblasti hudební teorie, rozvíjí tvůrčí invenci při formulaci a řešení teoretických problémů, účastní se kvalifikovaně a kompetentně odborné diskuse a umí při ní využívat věcné argumenty.

Forma studia

seminář

Předpoklady a další požadavky

nejsou

Obsah kurzu

Cíl výuky:

Cílem studia je výchova k samostatné tvůrčí práci v oboru hudební teorie, postupné rozvíjení tvůrčí invence při formulaci a řešení hudebně teoretických problémů a postupný rozvoj schopnosti studenta účastnit se kvalifikovaně a kompetentně odborné diskuse.

Tematické okruhy:

Základní náplní semináře je prezentace výsledků vlastní samostatné práce posluchačů v hudebně teoretickém oboru (předkládají se témata z oboru hudební teorie systematické, analytické i syntetické). Student 2. roč. bakalářského stupně volí pro svůj referát téma z připravované bakalářské práce nebo z látky probírané přímo v předmětu Hudební teorie – systematika 3 popř. z dalších hudebně teoretických předmětů 3. semestru. Na půdě semináře též vystupují hosté - pedagogové a doktorandi z příbuzných pracovišť akademií a univerzit z domova i ze zahraničí. Každé vystoupení a rozprava k němu je následně podrobena společnému hodnocení.

Doporučená nebo povinná literatura

Povinná literatura:

GANTER, Claus. Kontrapunkt für Musiker. 1. München; Salzburg: Katzbichler, 1994. ISBN 3-87397-130-5.

HŮLA, Zdeněk. Nauka o kontrapunktu. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1958.

HŮLA, Zdeněk. Nauka o kontrapunktu. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965.

RISINGER, Karel. Nauka o kontrapunktu XX. století. Praha: Panton, 1984.

TICHÝ, Vladimír. Místo nauky o kontrapunktu v soustavě hudebně teoretických disciplín. K aktuálním otázkám hudební teorie. In: Hudebně teoretické texty k diskusi o stavu a perspektivách oboru a jeho výuky. 1. Praha: AMU, 2000, s. 93-102.

Doporučená literatura:

JEPPESEN, Knud. Kontrapunkt: Lehrbuch der klassischen Vokalpolyphonie,. Leipzig: Breitkopf & Härtel, 1956.

JIRÁNEK, Jaroslav. Úvod do historie hudební analýzy a teorie sémantické hudební analýzy. Praha: St. pedag. nakl., 1991.

RISINGER, Karel. Metodika výuky evropského kontrapunktu XX. století. Živá hudba. Praha: AMU, 1976. s. 139 - 158, ISSN 0514-7735.

TANEJEW, Sergej a Andreas WEHRMEYER. Die Lehre vom Kanon. 1. Berlin: E. Kuhn, 1994.

Hodnoticí metody a kritéria

Udělení zápočtu podmiňuje vystoupení studenta na semináři s referátem o celkové délce 45 minut a jeho aktivní účast v diskusi o svém vystoupení i o dalších referátech.

Minimální požadovaná docházka 90 %.

Poznámka

nejsou

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů