Dějiny světového a českého divadla 5

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Katedra

Předmět zajišťuje Katedra výchovné dramatiky

Obsah

Předmět zprostředkovává jak hlavní etapy vývoje českého i světového divadla, tak proměny divadelního jazyka od počátků po současnost. Cílem je pojmenovat podstatu a proměny divadla a divadelnosti v zrcadle vybraných dramat z různých kulturních etap a okruhů, vnímat divadlo a drama jako zpráva o vztahu člověka k sobě, ke společnosti a ke světu v historických souvislostech, sledovat antropologicky universální i kulturně a sociálně podmíněné funkce divadla v zrcadle dramatu a vnímat esteticky a sociálně specifické prvky a funkce divadla v historických kontextech. Cílem předmětu je také vytvořit společný diskurz, který vychází z nejednotného základu studentů přicházejících s různou vědomostní a zkušenostní základnou.

Předmět je koncipován jako pětisemestrální.

Tematické okruhy:

• Politické divadlo a jeho počátky v Německu, epické divadlo Bertolta Brechta.
• Absurdní divadlo: výklad pojmu, zdroje, autoři.
• Druhá divadelní reforma: (Peter Brook Jerzy Grotowski a Tadeusz Kantor).
• Malé formy a studiová divadla v moderním českém divadle.

Výsledky učení

Student:

• charakterizuje období historie divadelní kultury, zná hlavní představitele, tvůrce, jejich dílo, na základě studia jejich děl a vlastní četby charakterizuje jejich dílo v kontextu vývoje,
• vyčte z dramatu autorské strategie a tvůrčí postupy a srovnává je,
• pojmenuje přesahy vybraných her a divadelních konvencí do současného divadla, pojmenuje aktuálnost dějin divadla,
• vnímá divadlo a dějiny divadla jako nástroj kultivace myšlení a kritického myšlení (divadlo jako reflexe společenské situace), pojmenuje didaktický rozměr dějin divadla a dramatických textů pro dramatickou výchovu,
• orientuje se v různých způsobech provozování divadla a inscenační praxe, v proměnách funkcí divadla a divadelního autorství,
• studenti si vytváří významovou síť-mapu divadelní kultury,
• formuluje svůj kritický názor a pokládá dotazy.

Předpoklady a další požadavky

Nejsou.

Literatura

Povinná literatura:

• BRAUN, Kazimierz. Druhá divadelní reforma: studie. Brno, Praha: Městská knihovna v Praze, Akademie múzických umění v Praze, Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Institut umění - Divadelní ústav, 1993. ISBN 80-7008-037-X.
• BROCKETT, Oscar G. Dějiny divadla. Přel. Milan Lukeš a Zdena Benešová. Praha: Nakladatelství Lidové noviny; Praha: Divadelní ústav, 1999. 948 s. Přel. z: History of the Theatre [1968, 1999]. ISBN 80-7008-096-5 (Divadelní ústav). 80-7106-364-9 (Lidové noviny). (vybrané kapitoly)
• BROOK, Peter. Prázdný prostor. Praha: Panorama, 1988.
• CARLSON, Marvin A. Dejiny divadelných teórií. Bratislava: Divadelný ústav, 2006. ISBN 80-88987-23-7. (vybrané kapitoly)
• CÍSAŘ, Jan. Divadla, která našla svou dobu. Praha: Orbis, 1966.
• FISCHER-LICHTE, Erika. Dejiny drámy : epochy identity v divadle od antiky po súčasnosť. 1. vyd. Bratislava: Divadelný ústav, 2003. 520 s. ISBN 80-88987-47-4 (váz.). (vybrané kapitoly)
• JUST, Vladimír. Divadlo v totalitním systému: příběh českého divadla (1945-1989) nejen v datech a souvislostech.Praha: Academia, 2010. ISBN 978-80-200-1720-8.
• HOŘÍNEK, Zdeněk. Cesty moderního dramatu. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1995. ISBN 80-900066-8-X.
• KŁOSSOWICZ, Jan. Divadlo Tadeusze Kantora. Praha: Institut umění - Divadelní ústav, 2017. ISBN 978-80-7008-394-9.
• PILÁTOVÁ, Jana. Hnízdo Grotowského: na prahu divadelní antropologie. Praha: Institut umění - Divadelní ústav, 2009. ISBN 978-80-7008-239-3.
• SCHERHAUFER, Peter. Čítanka z dejín divadelnej réžie. IV, Od Artauda po Brooka. Bratislava: Divadelný ústav, 2007. ISBN 978-80-88987-90-1.
• Zadané hry v dostupných překladech

Doporučená literatura:

• PAVIS, Patrice. Divadelní slovník: slovník divadelních pojmů. Přel. Daniela Jobertová. Praha: Divadelní ústav, 2003. s. 496. Přel. z: Dictionnaire du Théâtre [1996]. ISBN 80-7008-157-0.
• SCHERHAUFER, Petr. Čítanka z dejín divadelnej réžie: od neandertálca po Meiningenčanov. Bratislava: NOC, 1998. 368 s. ISBN 80-85455-74-9.
• VELTRUSKÝ, Jiří. Příspěvky k teorii divadla. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1994. 270 s. České divadlo. ISBN 80-7008-046-9.
• CÍSAŘ, Jan. Přehled dějin českého divadla. 2. vyd. V Praze: Akademie múzických umění, 2006. 314 s. ISBN 80-7331-072-4.
• CÍSAŘ, Jan. Vývoj divadelního jazyka. Vyd. 1. České Budějovice: Krajské kulturní středisko, 1990. 131 s. ISBN 80-85028-36-0.

Hodnoticí metody a kritéria

Esej na zadané téma, docházka min. 75 % a aktivní účast v diskusích na seminářích.

Během semestru se vyžaduje samostatná četba, obecná znalost české a světové literatury a dramatické literatury zvlášť, schopnost reflexe, analýzy a interpretace.

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Dramatická výchova bakalářské kombinované (Povinné předměty s možností opakovaného zapsání)