Sémiotika a scénologie chování

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Obsah

Předmět se zabývá lidskou schopností vytvářet vlastní chováním a jednáním neskutečnou skutečnost. Vychází z teorie oboru scénologie pěstovaného na DAMU a z výzkumů vyučujícího. Výrazně je zaměřen na tzv. nespecifickou scéničnost, tedy na mimodivadelní performativitu a teatralitu.

Tematické okruhy:

• Divadlo jako komunikace.
• Sémiotika chování, komunikace a divadelní komunikace.
• Scénologie obecně, dramatismus, performační studia, metafora divadla a dramatu jako výkladové paradigma „světa“.
• Scénické chování na ose „nespecifické/každodenní – specifické/jevištní“.
• Performativní pojetí edukace.

Výsledky učení

Student:

• vysvětlí pojem „znaková komunikační situace“;
• vysvětlí podstatu scénického chování;
• pozorováním a poslechem identifikuje ve vlastním životě i v životě dalších lidí (resp. též postav dramatických her) nespecificky scénické prvky;
• předvede postupy práce s tématem „nespecifická scéničnost“ jako s učivem.

Předpoklady a další požadavky

Nejsou.

Literatura

Povinná literatura:

• BRAUN, Kazimierz. Druhá divadelní reforma?: studie. 1. vyd. Překlad Jiří Vondráček. Praha: Divadelní ústav, 1993. 171 s. Světové divadlo. ISBN 80-7008-037-X.
• CÍSAŘ, Jan. Člověk v situaci. Praha: Institut sociálních vztahů, 2000. 144 s. ISBN 80-85866-67-6
• GOFFMAN, Erving. Všichni hrajeme divadlo: sebeprezentace v každodenním životě. Praha: Studio Ypsilon, 1999. 247 s. ISBN 80-902482-4-1
• OSOLSOBĚ, Ivo. Mnoho povyku pro sémiotiku: ne zcela úspěšný pokus o encyklopedické heslo sémiotika divadla. Brno: „G“, 1992. 223 s. ISBN 80-901112-0-3.
• VALENTA, Josef. Maska a tvář. Disk, 32, 2010, s. 107-115 ISSN 1213-8665
• VALENTA, Josef. Scénologie (každodenního) chování. 1. vyd. Praha: KANT - Karel Kerlický, 2011. 201 s. ISBN 978-80-7437-055-7.
• VOSTRÝ, Jaroslav. Scéna a scéničnost v době všeobecné scénovanosti. Disk, 15, 2006, s. 6-18.
• VOSTRÝ, Jaroslav. Scénické působení a zrcadlové neurony. Disk. 28, 2009, s. 7- 28.
• VOSTRÝ, Jaroslav. Scénický smysl a dramatický cit. Disk, 19, 2007, s. 7-18.

Doporučená literatura:

• CAILLOIS, Roger. Hry a lidé: maska a závrať. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1998. 215 s. ISBN 80-902482-2-5.
• CÍSAŘ, Jan. Člověk v situaci. Vyd. 1. Praha: ISV, 2000. 141 s. Média. ISBN 80-85866-67-6.
• FRAŇKOVÁ, Slávka; KLEIN, Zdeněk. Úvod do etologie člověka. Praha: HZ, 1997. 194 s. ISBN 80-86009-15-7.
• VALENTA, Milan. Dramaterapie. Vyd. 2., V nakl. Portál 1. Praha: Portál, 2001. 150 s. ISBN 80-7178-586-5.
• VELTRUSKÝ, Jiří. Příspěvky k teorii divadla. Praha: Divadelní ústav; Praha: DAMU, 1994. 272 s. ISBN 80-7008-046-9.
• VOSTRÝ, Jaroslav. Herectví v životě a herectví na scéně (scénologie chování). Praha: DAMU 2008.
• VOSTRÝ, Jaroslav. O hercích a herectví: osobnost a umění. Vyd. 1. Praha: Achát, 1998. 274 s. ISBN 80-902221-7-X.
• VOSTRÝ, Jaroslav. Předpoklady hereckého projevu. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, 1991. 146 s.
• WILSON, Edward O. O lidské přirozenosti: máme svobodnou vůli, nebo je naše chování řízeno genetickým kódem?. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1993. 247 s. Edice 21; sv. 2. ISBN 80-7106-076-3.

Hodnoticí metody a kritéria

Kredity jsou uděleny na základě docházky (70 %) na semináři a aktivní účasti v diskusích.

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Dramatická výchova dvouleté prezenční magisterské (Povinné předměty s možností opakovaného zapsání)