Proseminář čtení textů o divadle 2

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód Zakončení Kredity Rozsah Jazyk výuky Semestr
207PCO2 zkouška 2 2 hodiny výuky týdně (45 minut), 29 až 39 hodin domácí příprava česky letní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Katedra

Předmět zajišťuje Katedra teorie a kritiky

Obsah

Pokračování a prohlubování problematiky.

Kurz se věnuje analýze stěžejních textů především české pozichovské strukturálně-sémiotické školy. Zároveň však nabídne i jejich zařazení do kontextu zahraniční teorie divadla. Závěry by měly studentům sloužit k hlubšímu porozumění termínům české teorie divadla (herecká postava a dramatická osoba, významová představa obrazová a technická, jevištní postava, záměrnost a nezáměrnost, intepretace, komponenty divadelní tvorby, režie a dramaturgie, artefakt a estetický objekt a dílo, autorství, mediální struktura divadelního aktu, zakoušení, ad.). Stejně tak by měl seminář studentům na základě rozebíraných textů ozřejmit specifika českého myšlení o divadle.

Výsledky učení

Po absolvování předmětu bude student schopen samostatně kriticky analyzovat probírané texty, případně další studie, tj. pojmenovat klíčové pasáže, formulovat abstrakt a teze, interpretovat jednotlivé termíny ap., a zařadit je do kontextu české teorie divadla.

Předpoklady a další požadavky

Absolvování kurzu v zimním semestru akademického roku.

Literatura

Texty k analýze budou vybírány z následujícího seznamu literatury:

CÍSAŘ, Jan. Hmota v pohybu a prostoru. In Disk, č. 10. Praha: AMU, 2004, s. 30-44.

CÍSAŘ, Jan. Proměna Herectví. In České divadlo 4: Nad současným českým herectvím. Praha: DÚ, 1981, s. 7-19.

ETLÍK, Jaroslav. Činohra. In Divadelní revue, 2001, č. 1, s. 61-62.

ETLÍK, Jaroslav. Divadlo jako zakoušení: Vztah noetického a ontologického principu v divadelním umění. In. Divadelní revue 10, 1999, č. 1, s. 3-30.

ETLÍK, Jaroslav. Termíny k dohodnutí. In KLÍMA, Miloslav a kol. Divadlo a interakce. Praha: Pražská scéna, 2006, s. 13-26.

FISCHER-LICHTE, Erika. Čím je představení v kultuře performancí? Pokus o definici. In Divadelní revue, 2009, č. 3, s. 13-21.

HOSTINSKÝ, Otakar. O klasifikaci uměn. In. O umění. praha: Československý spisovatel, 1956, s.

PAVLOVSKÝ, Petr. Člověk a předmět na jevišti. In Divadelní revue, č. 3. Praha: DÚ, 1995, s. 73-75.

PŠENIČKA, Martin. Nejen k postdramatickému konceptu Hans - Thiese Lehmanna. In. Divadelní revue, 2010, č. 1, s. 29-49.

VEDRAL, Jan. Horizint události: Dramaturgie řádu, postdramaturgie chaosu. Divadelná fakulta Vysokej školy múzických umení Bratislava. Vyd. 2009. 232 s. Vedoucí disertační práce Miloš Mistrík.

CÍSAŘ, Jan. Teorie herectví loutkového divadla. Praha: SPN, 1985. 114 s.

CÍSAŘ, Jan. Proměny divadelního jazyka. Praha: Melantrich, 1986. 195 s. (vybrané kapitoly)

FISCHER-LICHTE, Erika. Estetika performativity. Praha: NA KONÁRI, 2011, 336 s. (vybrané kapitoly)

HONZL, JINDŘICH. Roztočené jeviště: Úvahy o novém divadle. Praha: Odeon, 1925. 182 s.

HOŘÍNEK, Zdeněk. Divadlo jako hra. Brno: Blok, 1970. 152 s.

Hodnoticí metody a kritéria

Pravidelná aktivní účast na seminářích (maximálně 20% absence), písemná práce. Hodnocení studentů bude vycházet jednak z aktivity na seminářích, jednak ze závěrečné zkoušky, která prověří schopnost porozumět probírané látce a formulovat zobecňující závěry.

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů