Herectví činoherního divadla (M0215A310001)

Cíle studia ve studijním programu

Rozvíjení talentových předpokladů pro hereckou tvorbu s důrazem na schopnost týmové spolupráce při vytváření scénického díla, které umožňuje úspěšné absolvování magisterské programu a získání kvalifikace k profesionálnímu působení v divadle či TV a rozhlase nebo v dalších kulturních platformách.

Profil absolventa studijního programu

Magistr studijního programu Herectví činoherního divadla je všestranně vybavený odborník, který:

• prokazuje široké znalosti z historie, teorie a praxe divadelního umění s důrazem na tradici evropského a českého činoherního umění, orientuje se v základní primární a sekundární odborné literatuře;
• aktivně, samostatně a úspěšně plní praktické herecké úkoly v rámci realizace konkrétního inscenačního tvaru a spojené vždy s odpovídající teoretickou reflexí, využívá přitom odborné znalosti a základní metody oboru;
• dokáže tedy (spolu)vytvořit dramatickou postavu v rámci scénického tvaru v rozsahu celovečerního divadelního představení, prokazující také jeho smysl pro práci v týmu a samostatné tvůrčí myšlení;
• ovládá alespoň jeden cizí jazyk (AJ) na úrovni stanovené SERR;
• může se uplatnit jako člen souborového činoherního či jiného divadla, nebo jako herec projektových inscenací, dále jako herec ve filmu, televizi a rozhlase; zároveň v každé oblasti profesionálního působení dokáže na jednotlivých úkolech i nadále rozvíjet svůj talent;
• své schopnosti může uplatnit také jako moderátor, animátor nebo rozhlasový redaktor;
• své zkušenosti z oblasti herecké praxe může dále zkoumat a teoreticky rozvíjet v rámci doktorského studia nebo/a jako pedagog herectví některé z vysokých uměleckých škol.

Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů

Základní rámec pro koncepci studijních programů na AMU vytvářejí jednak Pravidla vnitřního hodnocení AMU, specifikující základní principy akreditačních procesů, tak stávající praxi dále formálně ukotví vznikající Akreditační řád AMU.

Studijní plány jsou vytvářeny v souladu se Studijním a zkušebním řádem AMU, který na základě specifik vysokého uměleckého vzdělávání vymezuje v rámci typologie předmětů hlavní povinný předmět: V případě studijního programu herectví činoherního divadla jde o soubor klíčových uměleckých (resp. talentových), nejtěsněji propojených předmětů profilujícího základu: Herecká tvorba, Scénická tvorba, Inscenační tvorba, jejichž výuka probíhá kontinuálně ve všech čtyřech ročnících studia a jejichž osnova je dána rámcově v souladu s hlavními cíli výuky a v jednotlivých ročnících resp. semestrech je vytvářena vedoucími pedagogy ročníků na základě konkrétních tvůrčích úkolů. Studenti jsou však vždy od počátku vedeni k intenzivní týmové spolupráci a teoretickému i praktickému poznávání jednotlivých profesí, nutných ke vzniku souborného divadelního díla. V systému hodnocení proto hraje nejdůležitější roli prezentace uměleckého výstupu (scénického útvaru na příslušném stupni studia) před komisí, tzv. klauzurní zkouška: principem je komplexní hodnocení rozvoje talentových předpokladů, znalostí a dovedností studenta, získaných v hlavních povinných předmětech a uplatněných v kolektivně vznikajícím díle. Vzhledem k charakteru hlavních předmětů není umožněno opakování atestace.

Studenti absolvují další povinné předměty, které v návaznosti na hlavní předměty rozvíjejí předpoklady pro zvolený obor, a procházejí povinným cyklem teoretických a historických přednášek a seminářů profilujícího základu, tvořících součást státní závěrečné (magisterské) zkoušky.

Specifikem studijního plánu je povolená flexibilita v rozdělení kreditů (60 ECTS za akademický rok) mezi zimní a letní semestr, vycházející z výraznější studijní a tvůrčí zátěže spojené s dokončováním uměleckých výstupů v letním semestru.

Součástí každého studijního plánu je dále povinné absolvování oborově zaměřené výuky anglického jazyka, v minimálním rozsahu 6 ECTS za studijní cyklus.

Klasifikace je udělována podle Kreditního systému (ECTS – European Credit Transfer System), který byl zaveden na základě Boloňských dohod z roku 1999 s cílem sjednotit a integrovat vysokoškolský systém v Evropské Unii.

Předměty ukončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A–E (F = nevyhověl), u ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná.

Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou přednáška, seminář, cvičení, dílna, přičemž tři poslední formy výuky v různé míře zahrnují i vznik uměleckých výstupů. Výuka probíhá buď na týdenní bázi, nebo formou intenzivních bloků, workshopů a kurzů.

Ve studijním plánu se automaticky předpokládají Prerekvizity v podobě sekvencí předmětů označených postupně rostoucím číslem za názvem předmětu. Tento typ Prerekvizity není specificky uváděn v příloze BIII k jednotlivým předmětům. Pokud má předmět nesekvenční Prerekvizity, tak je v příloze BIII k předmětu uvedena explicitně. Ve stejném smyslu neuvádíme korekvizity, ty jsou dány povinným zařazením předmětu do konkrétního ročníku a semestru společně s dalšími předměty. Studijní plán nevyužívá ekvivalencí.

Studijní plán obsahuje volitelné předměty (5 kreditů): Vzhledem k maximálnímu časovému vytížení studia jsou k dispozici předměty zařazené do celofakultní nabídky a zaměřené na dílčí praktické dovednosti (Jízda na koni, Dabingové herectví, Step).

Obecné informace o přijímacím řízení

Úspěšné složení přijímací zkoušky, probíhající ve třech kolech a zkoumající prokazatelné talentové předpoklady:

I. kolo – vyřazovací/individuální: praktické prověření základních talentových a technických předpokladů každého z posluchačů před odbornou komisí na základě předem zadaných úkolů realizovaných v domácí přípravě: Předepsány jsou tři monology z dramatické literatury dle vlastního výběru, každý v délce zhruba 3 až 5 minut, pokud možno žánrově odlišné, dvě básně opět dle vlastního výběru a dvě písně, z nichž jedna povinně lidová. Konkrétní zadání úkolů je součástí pozvánky k přijímacím zkouškám.

II. kolo – vyřazovací/ individuální:

a) pohybové předpoklady: Uchazeči podstoupí zkoušku z pohybu pod vedením pedagogů Kabinetu pohybové výchovy. Prověřuje se plasticita těla, mrštnost, smysl pro gesto, jevištní charisma, cit pro rytmus a pohyb v prostoru. Adeptům jsou zadávány etudy, ve kterých mají projevit svou kreativitu, fantazii, schopnost partnerství a kooperace. Schopnost rozvíjet zadanou situaci.

b) hlasové předpoklady: Poté následuje zkouška ze zpěvu a hlasu. Pedagogové z Kabinetu hlasové výchovy zkoumají, zda adept intonuje, jaký má zhruba hlasový rozsah, jaké má řečové vady či jiná hlasová omezení.

c) všeobecný vědomostní test: Uchazeči písemně odpovídají na 50 pojmů z oblasti historie, dějin umění s důrazem na dramatické umění v rozsahu středoškolského studia.

d) praktické prověření specifických talentových předpokladů: Na základě úkolů z I. kola se prověřuje dramatický a scénický smysl, schopnost improvizace a tvůrčí flexibilita při zadávání doplňujících individuálních úkolů.

III. kolo – vyřazovací/individuální: Skupinu 30-ti uchazečů, kteří zpravidla postupují z II. Kola, odborná komise prověřuje jako potenciální herecký ročník. Na základě skupinových či párových úkolů zadávaných přímo na místě komise vybírá finální počet úspěšných žadatelů podle schopnosti herecké spolupráce, hravosti a hrovosti, tvůrčích schopnostech projevovaných v kolektivní či párové práci. Počet přijatých uchazečů se pohybuje mezi 10 až 14.

Systém bodového hodnocení úspěšnosti:

V I. kole je maximální dosažitelný počet bodů 100 z herecké zkoušky.

Ve II. kole je maximální dosažitelný počet bodů 250; z toho test ze všeobecných kulturních znalostí = 50, pohybová individuální zkouška = 50, hlasová individuální zkouška = 25, pěvecká individuální zkouška = 25, herecká zkouška = 100.

Ve III. kole je maximální dosažitelný počet bodů 100 z talentové zkoušky.

Návaznost na další typy studijních programů

Studium režie či dramaturgie v magisterském stupni studia na DAMU nebo na příbuzných uměleckých školách (JAMU, Slovensko: VŠMU).

Součásti státní závěrečné zkoušky a jejich obsah

VŠKP se skládá z:

1. Praktické části magisterské práce, kterou tvoří tvůrčí umělecký výkon, stanovená / určená herecká role (nebo více rolí) zpravidla v absolventském představení v divadle DISK nebo i v divadelní i filmové a televizní praxi
2. Obhajoba herecké role a její písemné reflexe v rozsahu nejméně 30 ns. Student v ní prokazuje schopnost propojení dovedností a znalostí získaných jak v PZ předmětech (Herecká tvorba, Scénická tvorba, Inscenační tvorba), tak v předmětech ZT (Divadlo v historii západní kultury, Divadlo v historii české kultury, Podoby herectví, Seminář historie a teorie divadla, Teorie a praxe jevištního slova, Vývojové tendence západního divadla v moderní kultuře, Teorie divadla a jeho složek), tak i v předmětech psychosomatických (hlas, pohyb, mluva, zpěv) při řešení tvůrčích problémů vytčených konkrétním zaměřením reflexe uměleckého procesu a uměleckého výsledku, včetně problematiky sdělení a divácké percepce.
3. Ústní zkouška

a) z historie a teorie činoherního divadla – stručná úvaha doložená konkrétními příklady; tato úvaha by měla vycházet nejenom ze získaných znalosti, ale i z domýšlení vlastních zkušeností z herecké a scénické tvorby.

b) z historie a teorie oboru činoherní herectví – stručná úvaha doložená konkrétními příklady; tato úvaha by měla vycházet nejenom ze získaných znalosti, ale i z domýšlení vlastních zkušeností z herecké a scénické tvorby.

Tematické okruhy odrážejí specifická hlediska oboru a jejich obsah vychází z prokázání odborných a historicko-teoretických znalostí získaných v předmětech PZ (Herecká tvorba, Scénická tvorba, Inscenační tvorba, …), ZT (Teorie a praxe jevištního slova, jevištního pohybu, …) a předmětů rozvíjejících individuální tvůrčí kreativitu (Filmové herectví, Herectví před mikrofonem) nebo z klíčových psychosomatických pojmů.

Magisterskou zkoušku vykonávají posluchači na závěr čtvrtého ročníku.

Tematické okruhy teoretické ústní zkoušky:

(měly by podnítit ke stručné úvaze doložené konkrétními příklady; tato úvaha by měla vycházet nejenom ze získaných znalosti, ale i z domýšlení vlastních zkušeností ze ‘scénické tvorby’)

1. Dramatické (scénické) umění z hlediska jeho kulturní, estetické, příp. psychosociální funkce: dramatické umění jako kulturní činitel, hra, obraz, zábava a/či sebevyjádření
2. Dramatické umění v tradici západní (okcidentální) a východní (orientální) kultury
3. Drama, dramatičnost, dramatické v ‘civilním’ životě, ve výchově a v umění
4. Divadlo: instituce, budova, prostor, soubor, provoz, způsob komunikace, příp. vyjadřování a/či umění
5. Dramatičnost a divadelnost (scéničnost): drama (nikoli jen ve smyslu divadelní hry) a divadlo (scéna), divadelnost a podívaná, scéničnost a teatrálnost, vnější a vnitřní, zjevné a skryté
6. Hraní („scénování“) v životě a herecké (scénické, potažmo dramatické) umění
7. Mimeze: (dramatické, příp. scénické) umění jako obraz a výraz
8. Druhy a žánry dramatického (scénického) umění z hlediska nabídky (tvořivých intencí těch, kteří je dělají) a poptávky (tj. diváckých „potřeb“ a tendencí)
9. Druhy a žánry dramatického (scénického) umění ve spojitosti s jeho složkami a obvyklými, příp. možnými způsoby jejich uspořádání
10. Vztah jeviště a hlediště v zrcadle (realizovaných i možných) proměn divadelního prostoru
11. Herectví mezi přednesem role, komediantskou produkcí a sebevyjádřením: actor a player, příp. comedien a acteur, profesionál a amatér, herec a bavič
12. Klasicismus, romantismus a realismus: postoje a styly, období a tendence, obecně kulturní zdroje a lokálně dobové projevy
13. Archaické (tradiční), moderní a současné (postmoderní): doby, postoje, umění
14. Techné a enthusiasmos: předpoklady a specifika tvořivého procesu v dramatickém umění a jeho imaginativní a intelektuální momenty, intuice a řemeslo; konvence jako podmínka a překážka tvorby
15. Dramatické umění a rozvoj médií

Otázky k magisterské zkoušce z historie a teorie programu herectví činoherního divadla

(měly by podnítit ke stručné úvaze doložené konkrétními příklady; tato úvaha by měla vycházet nejenom ze získaných znalosti, ale i z domýšlení vlastních zkušeností ze ‘scénické tvorby’)

1. Základní znaky evropského herectví zejm. ve srovnání s asijským, tendence evropského herectví k chování „jako v životě“ a herectví jako tvorba, vystupování a vytváření postavy
2. Proměny českého herectví od Vojana k dnešku s ohledem na proměny stylu v souvislosti s proměnou dobové mentality
3. „Psychofyzické“ typy a typy přístupu herce k postavě (včetně příslušných teorií) a jejich vztah příslušným druhům a žánrům dramatického (scénického) umění
4. Herec na scéně a v záběru kamery z hlediska celkové problematiky chování v prostoru a tělesně–prostorového cítění
5. Herec na scéně a v záběru kamery z hlediska problematiky spontánní reakce a budování (a fixace) linie jednání: výkon a postava, od spontánní akce a reakce k uvědoměle budované linii jednání; jednota apriorně vytvářeného charakteru a geneze postavy z (třeba rozporného) jednání v různých situacích
6. Dramatické jednání a herecký (scénický) výraz: prožívání a představování, konvencionální a expresivní chování, životní a scénické konvence, text a podtext, postoj a výraz, emocionální výraz a jednání, gesto a gestus, výraz a sdělení
7. Dramatické a herecké (žádoucí) napětí: herecký výkon a fyzická existence na scéně, svalový tonus a dialektika napětí a uvolnění proti přepětí (křeči) a povolenosti, svalové cítění a pohybový smysl, tělový sebecit a herecká sebekontrola
8. Od postoje postavy v situaci k pohybovému výrazu: tělo a psychika, dech, duše a duch, konvencionální a expresivní (emocionální) projev, postoj a držení, gestus a gesto, izolovaný pohyb a celkový projev, „smyslové“ a tělesné centrum, přirozený a stylizovaný pohyb
9. Od psaného textu k hereckému mluvnímu projevu: řeč a dech, logické a rytmické členění promluvy, slovní vyjádření a emoce, text a podtext, výraz a intonace, intonace a její základní funkce, intonace v širším a užším smyslu, slova, slovní celky a smysl, mluva v kontextu celistvého hercova projevu i kontextu inscenace
10. Typy slovního vyjadřování v dramatu, stylově–žánrová intence textu, dialog a monolog: vývoj vztahu dialogu a monologu, typy monologu, monolog a „vnitřní řeč“
11. „Civilní“ mluva a verš, veršové systémy evropského dramatu, vývoj a specifičnost českého verše, pojem mluvního rytmu a jeho uplatnění v próze a ve verši; formální výstavba textu a jeho hlasová realizace v různých typech jevištních veršů, popř. v různých překladech jevištních veršů
12. Herecké a „mimoherecké“ prostředky budování postavy: herec a maska, herec a kostým, herec a rekvizita, herec a mizanscéna (aranžmá); hra a souhra; účast hereckých partnerů, režiséra a scénografa na vytváření postavy
13. Herecká postava jako subjekt jednání i element scénického obrazu: herecká postava jako svémocný fenomén a jako soubor elementů zapojovaných do celku s větší či menší mírou hercovy tvůrčí samostatnosti; postavení herectví v proměnlivé hierarchii scénických složek
14. Interpretace, nebo (sebe)výpověď: problematika vcítění a odstupu, imaginace a racionální analýzy, nového pochopení a sebevyjádření v přístupu herce k postavě v rámci (apriorního či při zkouškách společně (do)vytvářeného dramaturgicko-režijního záměru
15. Pozice herce s ohledem na žánr a styl i podmínky vzniku scénického díla: hrdinové a charaktery, herecké typy a obory; herec v různých typech divadla a dalších audiovisuálních médiích, zvláště však v divadle se stálým ansámblem; herecká individualita a tým

Další studijní povinnosti

Na konci 2. ročníku jsou posluchači povinni úspěšně složit komisionální postupovou zkoušku z programu herectví, která se skládá z praktické části (realizace hereckého úkolu v předmětech Herecká a Scénická tvorba) a z části teoretické, tj. písemné vypracování reflexe vlastních tvůrčích zkušeností při realizaci hereckých úkolů a zobecnění svých poznatků z praktické části za použití odborné literatury. Součástí zkoušky je obhajoba písemné práce a zkouška z dějin a teorie oboru.

Charakteristika odborné praxe

Většina pedagogů v obou studijních programech jsou činnými v oborových praxích (hrají, režírují, vytváří dramaturgii, řídí významná česká divadla). Tato úzká provázanost s obory studia je jedním ze základních předpokladů kvalitního vzdělání na DAMU Praha.

Posluchači skrze pedagogy konzultují specifické disciplíny divadelních složek navázaných na programy herectví a režii-dramaturgie (light design, divadelní líčení, zpěv, …) s odborníky z praxe (Národní divadlo, Divadelní ústav, Centrum světelného designu).

Pedagogové také poskytují průběžné odborné konzultace (dramaturgie, historie českého divadla, …) absolventům studijních programů, kteří působí v profesionálních divadlech (Národní divadlo Praha, Národní divadlo Brno, Městské divadlo Kladno, Městské divadlo Most, Divadlo J. K. Tyla Plzeň); garantují také oborové stáže studentů režie-dramaturgie v pražských divadlech či nabízí praktické stáže studentům režie-dramaturgie na vlastních divadelních projektech v profesionálních divadlech.

Obvyklými partnery jsou ND Praha, ND Brno, Švandovo divadlo, Div na Vinohradech, Městská divadla pražská, Divadlo pod Palmovkou, ČT, Český rozhlas, Divadlo Antonína Dvořáka Příbram.

Předpokládaná uplatnitelnost absolventů (typické pracovní pozice)

Magistr studijního programu herectví činoherního divadla je všestranně vybavený odborník, který:

• prokazuje široké znalosti z historie, teorie a praxe divadelního umění s důrazem na tradici evropského a českého činoherního umění a orientuje se v základní primární a sekundární odborné literatuře;
• aktivně, samostatně a úspěšně plní praktické herecké úkoly v rámci realizace konkrétního inscenačního tvaru a spojené vždy s odpovídající teoretickou reflexí. Využívá přitom odborné znalosti a základní metody oboru;
• dokáže tedy (spolu)vytvořit dramatickou postavu v rámci scénického tvaru v rozsahu celovečerního divadelního představení, prokazující také jeho smysl pro práci v týmu asamostatné tvůrčí myšlení;
• ovládá alespoň jeden cizí jazyk (AJ) na úrovni stanovené SERR;
• může se uplatnit člen souborového činoherního či jiného divadla, nebo jako herec projektových inscenací, dále jako herec ve filmu, televizi a rozhlase; zároveň v každéoblasti profesionálního působení dokáže na jednotlivých úkolech i nadále rozvíjet svůj talent;
• své schopnosti může uplatnit také jako moderátor, animátor nebo rozhlasový redaktor;
• své zkušenosti z oblasti herecké praxe může dále zkoumat a teoreticky rozvíjet vrámci doktorského studia nebo/a jako pedagog herectví některé z vysokých uměleckých škol.