Alternativní a loutkové divadlo (N0215A310005)

Cíle studia ve studijním programu

Cílem studia je rozvoj všestranné kreativní osobnosti schopné sebeprosazení v umělecké tvorbě v oblasti alternativního divadla, kterým se rozumí všechny divadelní směry nevycházející primárně z tradičního činoherního chápání divadla, tedy z interpretace dramatického textu. Do této oblasti divadla můžeme zařadit také loutkové (objektové) divadlo, na jehož specifické české tradici byla katedra původně založena, ale také široké spektrum dalších směrů, jako je divadlo intermediální, dokumentární, imerzivní, improvizační, participační či divadlo ve specifických skupinách, v netradičních prostorech a další.

Magisterský studijní program Alternativní a loutkové divadlo je založený na kreativní symbióze teorie s praxí. Praktická část je postavená na vlastní projektové tvorbě studenta konzultované jak s pedagogy, tak s ostatními studenty magisterského studia. Teoretická část pak na hloubkovém studiu reformních divadelních proudů a jejich souvislostí se současnou progresivní částí divadelní scény. To předpokládá rozvoj osobitého kritického myšlení založeného nejen na důkladné znalosti divadelní historie a teorie, ale především na vnímání souvislostí s ostatními druhy umění a vědami (výtvarné umění, hudba, kinematografie, filozofie, estetika a další obory).

Cílem není pouze rozvoj neinterpretačních a postdramatických tendencí 20. století či rozvoj participačních technik 21. století, ale především tvorba živého divadelního jazyka, který činí divadlo jako médium potřebným komunikačním nástrojem pro společnost tady a teď. Není zde umělec, který cosi “nazkoušel”, a divák, který to přijímá. Je zde společenství, které pro sebe znovu a znovu hledá smysl a funkci divadla. Alternativnost je pak třeba chápat především v oné procesuálnosti, decentralizaci složek, nehierarchizovanosti profesí, paralelitě komponentů, rhizomatickém myšlení, sociálním přesahu, společenském smyslu atd.

Studium předpokládá pochopení pro kolektivní tvorbu a vždy intermediální a interaktivní povahu divadelní syntézy. Absolventi magisterského programu Alternativní a loutkové divadlo jsou všestrannými tvůrčími osobnostmi, schopnými integrovat osobité divadelní myšlení, tvorbu koncepce a performační dovednosti a aplikovat je v širším společenském kontextu.

Profil absolventa studijního programu

Absolvent magisterského studijního programu Alternativní a loutkové divadlo je schopen zcela samostatné autorské inovativní divadelní práce, zvládá praktické otázky realizace a chápe společenský dopad své tvorby. Ovládá všechny jevištní komponenty a jejich orchestraci v divadelní syntéze, je si však plně vědom, že toto je pouze nástroj komunikace, která tvoří primární smysl díla. Absolvent je schopen sestavit plně funkční tvůrčí tým, v němž každý svými specifickými dovednostmi spoluvytváří podhoubí pro zrod nového divadelního jazyka. Absolvent se orientuje nejen v progresivních alternativních směrech se znalostí historických konotací, ale také v celkovém kulturně sociálním diskurzu své doby, ze kterého čerpá inspiraci pro svou kreativní činnost. Divadelní tvorbu chápe nejen jako způsob autorského vyjádření, ale také jako nutnou reflexi společnosti, jako komplexní způsob přemýšlení a formu dialogu, a to nejen ve smyslu estetickém, ale i etickém.

Odborné znalosti:

• Orientuje se v současném divadle, dokáže jednotlivé tendence zařadit do širších společenských a filozofických souvislostí a zformulovat vlastní postoj k dané problematice.
• Má znalosti odborné literatury v souladu se zaměřením studovaného programu.
• Má pokročilé znalosti v oblastech aplikované teorie a současné dramaturgie (teatralita, narativita, koncept, plasticita, komunikace, interakce, drama a postdrama, autenticita, posthumanismus, identita ad.).
• Má přehled o dostupných metodách tvorby v oboru, zná také současné tendence a přístupy k materiálu, tématu a recipientům.
• Má základní znalosti o strukturaci odborného textu.
• Ovládá principy a metody uměleckého výzkumu.

Odborné dovednosti:

• Dokáže zvolit odpovídající inscenační/performační postup pro realizaci vlastní umělecké koncepce.
• Dokáže formulovat téma, uplatnit metodu uměleckého výzkumu, sbírat materiály v digitálním i skutečném světě, vytvářet strukturu a kompozice, ovládá konstrukční i dekonstrukční techniky.
• Je schopen komplexního způsobu kritického myšlení, kdy dosažené znalosti v teoretické oblasti jsou odrazovou plochou pro jejich aplikování či testování ve světě divadelní empirie.
• Na bázi laboratorního přístupu (experiment a jeho důsledky) tvořivě rozvíjí autorské performační postupy.
• Je schopen týmové spolupráce při přípravě a realizaci uměleckého díla.
• Dokáže písemnou formou reflektovat svoji uměleckou tvorbu v širších souvislostech vlastní tvůrčí dráhy i společenských konotací.
• Veškeré oborové znalosti dokáže interpretovat i rozvíjet v kontextu základních principů západní kultury, s důrazem na kritické vývojové myšlení.

Obecné kompetence:

• Je schopen kultivovaného dialogu, tedy nejen věcně argumentovat a svoje názory doložit adekvátními příklady, ale také naslouchat.
• Je schopen svůj kreativní přístup a kritické myšlení uplatnit nejen v umění, ale i v dalších oblastech občanského konání.
• Svoje dovednosti dokáže uplatnit v různých kulturních a uměleckých oblastech, stejně tak jako na akademické půdě.
• Disponuje předpoklady – s přihlédnutím k individuálnímu zaměření – k samostatnému pedagogickému působení nebo teoretickému výzkumu.
• Je schopen svou praxi začlenit do mezinárodního uměleckého kontextu.

Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů

Základní rámec pro koncepci studijních programů na AMU vytvářejí Pravidla vnitřního hodnocení AMU, specifikující základní principy akreditačních procesů. Stávající praxi dále formálně ukotví vznikající Akreditační řád AMU: ten stanoví parametry společné pro všechny studijní programy vyučované na AMU a zároveň přenese část odpovědnosti za oborové specifikace (divadlo, hudba, tanec, film/televize) na fakulty.

Studijní plány jsou vytvářeny v souladu se Studijním a zkušebním řádem AMU, který na základě specifik vysokého uměleckého vzdělávání vymezuje v rámci typologie předmětů hlavní povinný předmět: jde o klíčový umělecký (resp. talentový) předmět profilujícího základu, u něhož hodnocení probíhá vždy komisionálně a který neumožňuje opakování atestace. Důležitou roli v systému hodnocení hraje u mnoha oborů tzv. klauzurní zkouška, tj. prezentace uměleckého výstupu před komisí: principem je komplexní hodnocení znalostí a dovedností studenta získaných v několika dílčích předmětech a uplatněných v kolektivně vznikajícím díle (např. u divadelních oborů). Dalším specifikem studijních plánů je povolená flexibilita v rozdělení kreditů (60 ECTS za akademický rok) mezi zimní a letní semestr, vycházející u některých oborů z výraznější studijní a tvůrčí zátěže spojené s dokončováním uměleckých výstupů v letním semestru.

Povinnou součástí všech studijních programů je teoreticko-historický základ oboru, u akademických programů v podobě povinných předmětů profilujícího základu spoluurčujících profil absolventa a tvořících součást státní závěrečné zkoušky.

Součástí každého studijního plánu je dále povinné absolvování oborově zaměřené výuky anglického jazyka, v minimálním rozsahu 6 ECTS za studijní cyklus.

Klasifikace je udělována podle Kreditního systému (ECTS - European Credit Transfer System), který byl zaveden na základě Boloňských dohod z roku 1999 s cílem sjednotit a integrovat vysokoškolský systém v Evropské Unii.

Předměty ukončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A – E (F = nevyhověl), u ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná.

Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou přednáška, seminář, cvičení, dílna, přičemž tři poslední formy výuky v různé míře zahrnují i vznik uměleckých výstupů. Výuka probíhá buď na týdenní bázi, nebo formou intenzivních bloků či workshopů.

Ve studijním plánu se automaticky předpokládají prerekvizity v podobě sekvencí předmětů označených postupně rostoucím číslem za názvem předmětu. Tento typ prerekvizit není specificky uváděn v příloze BIII k jednotlivým předmětům. Pokud má předmět nesekvenční prerekvizitu, tak explicitně uvedena v příloze BIII k předmětu je. Ve stejném smyslu neuvádíme korekvizity, ty jsou dány povinným zařazením předmětu do konkrétního ročníku a semestru společně s dalšími předměty. Studijní plán nevyužívá ekvivalencí.

Studijní plán obsahuje jednu skupinu povinně volitelných předmětů, ze které musí student získat v průběhu studia minimálně 8 kreditů.

Student si dále vybírá volitelné předměty z nabídky všech fakult AMU v celkové hodnotě nejméně 10 kreditů. V nabídce volitelných předmětů zajišťovaných Katedrou alternatvního a loutkového divadla jsou například tyto: Teorie divadla, Hudební aktivity, Kritický seminář, Tělo v historii, Alternativy světového divadla 20. a 21. století, Animace, Dramaturgie jako funkce, Dějiny scénografie, Loutkovost a loutkovitost, Úvod do estetiky loutkového divadla.

Obecné informace o přijímacím řízení

Vzhledem ke stále se rozšiřujícímu poli performativních umění a jejich uplatnění v celospolečenské praxi není oblast prvního stupně vzdělání uchazečů o studium limitována a jejich dosavadní zkušenost s divadlem není vyžadována. Program je určen pro uchazeče, kteří absolvovali bakalářské studium jakéhokoliv typu a mají předpoklady pro uměleckou tvorbu.

Podmínkou k přijetí je úspěšné složení talentové přijímací zkoušky a posouzení talentových předpokladů na základě předložené dokumentace.

Během příjimacího řízení bude kladen důraz na:

• osobní motivaci uchazečů
• dosavadní kreativní, odbornou či vědeckou práci
• schopnost kolektivní práce

Návaznost na další typy studijních programů

Předchozí studium

• bakalářské studijní programy Herectví, Režie-dramaturgie a Scénografie ALD
• po úspěšném složení přijímací zkoušky možnost pokračovat v navazujícím studiu pro absolventy bakalářských studijních programů ostatních kateder ze všech fakult AMU, ale i z jiných umělecky, humanitně či jinak zaměřených škol mimo AMU, včetně zahraničních škol (podmínkou je nostrifikace diplomu a znalost češtiny)

Navazující studijní programy:

Doktorské studijní programy na DAMU

• Alternativní a loutková tvorba a její teorie
• Autorské herectví, jeho teorie a psychosomatika
• Scénická tvorba a teorie scénické tvorby
• Teorie a praxe dramatické výchovy
• Teorie a praxe divadelní tvorby

Doktorský studijní program na Janáčkově Akademii múzických umění

• Dramatická umění

Příklady zahraničních doktorských programů pro divadelní umělce

• Doktorský studijní program na Vysoké škole múzických umění (Bratislava)
• University of Manchester: Applied Theatre Professional Doctorate
• Conservatoire National Supérieur d’Art Dramatique (Paříž): Programme doctoral SACRe (Science-Arts-Création-Recherche)
• University of Birmingham: Drama and Theatre Studies Practice Based PhD
• University of the Arts in Helsinki: Doctoral programme in Artistic Research in Performing Arts
• Leiden University, Academy of Creative and Performing Arts (Nizozemí): PhD Arts Doctoral Programme

Součásti státní závěrečné zkoušky a jejich obsah

Magisterská státní závěrečná zkouška se skládá z těchto samostatně klasifikovaných částí:

1. Absolventský tvůrčí výkon a jeho reflexe
2. Písemná diplomová magisterská práce (VŠKP) a její ústní obhajoba
3. Ústní zkouška z teorie a dramaturgie

SZZ bude rozdělena do dvou fází. V první probíhá reflexe absolventského tvůrčího výkonu a obhajoba VŠKP. Po jejím úspěšném absolvování následuje druhá fáze, jejímž obsahem je ústní zkouška z teorie a dramaturgie.

1. Absolventský tvůrčí výkon a jeho reflexe

Tvůrčí výkon v autorském divadelním díle nebo jiná specifická performační aktivita nebo jejich soubor. Student předloží písemnou reflexi svého absolventského tvůrčího výkonu. V rámci SZZ proběhne diskuze.

Předměty PZ, jejichž obsah se promítá do této části SZZ:

● Inscenační tvorba 1, 2, 3, 4

● Strategie a reflexe 1, 2, 3, 4

● Hledání stylu 1, 2, 3, 4

1. Písemná diplomová magisterská práce (VŠKP) a její ústní obhajoba

Písemná práce je výslednou formulací uměleckého výzkumu, analyzuje teoretickou základnu pro hledání stylu, reflektuje vlastní tvůrčí postupy v rámci autorského divadelního díla nebo performační aktivity.

Předměty PZ, jejichž obsah se promítá do této části SZZ:

● Výzkum k diplomové práci 1, 2

● Inscenační tvorba 1, 2, 3, 4

● Strategie a reflexe 1, 2, 3, 4

● Hledání stylu 1, 2, 3, 4

1. Ústní zkouška z teorie a dramaturgie

Student si k této části SZZ vybere nejpozději měsíc před konáním zkoušky tři ze seznamu nabízených témat. Týden před konáním SZZ odevzdá abstrakty a osnovy vlastních přednášek k jednotlivým tématům. Komise v den konání SZZ vybere jedno z témat k veřejné rozpravě. Student vybrané téma odprezentuje před komisí formou výkladu v trvání 15-20 min. Po uvedení tématu proběhne rozprava mezi komisí a studentem. Hlavním kritériem hodnocení této části SZZ je schopnost vnímat a promýšlet divadlo jako součást širšího společensko-politického i uměleckého rámce.

Předměty PZ, jejichž obsah se promítá do této části SZZ:

● Aplikovaná teorie 1, 2

● Dramaturgie přítomnosti 1, 2

● Hledání stylu 1, 2, 3, 4

● Inscenační tvorba 1, 2, 3, 4

Další studijní povinnosti

Charakteristika odborné praxe

Předpokládaná uplatnitelnost absolventů (typické pracovní pozice)

Absolventi tohoto programu najdou uplatnění nejen v sektoru nezávislé divadelní scény, kde mohou působit jako jednotlivci či jako součást divadelních skupin, ale také jako zaměstnanci subvencovaných činoherních a loutkových divadel. Ve všech těchto případech se může jednat o pozice: umělecký ředitel, režisér, dramaturg, scénograf, herec, skladatel a interpret scénické hudby, performer, produkční atp.

Dalšími potencionálními oblastmi uplatnění jsou film, rozhlas, televize, moderování, dabingová studia, široká oblast kulturní animace, dramatická výchova a jiné aktivity na pomezí divadla a vzdělání, paradivadelní nebo sociálně zaměřené projekty, až po obory týkající se komunikace či koučování. Může dojít i k propojení se sférou muzejních instalací či progresivní výtvarné scény.

Kritické myšlení, týmová práce a komunikační dovednosti, které si student na škole osvojí, jsou snadno využitelné v jakémkoli tvůrčím pracovním prostředí. Jedná se o přístup k práci a tvorbě obecně. Působení na nezávislé divadelní scéně ovšem dominuje. Tato oblast za posledních deset let nabyla překvapivé šíře a dynamiky. Pro absolventy naší katedry nabízí dostatek příležitostí, jak začít uměleckou kariéru.