Teorie a kritika divadelní tvorby (B0215A310009)

Typ programu Forma studia Profil programu Standardní doba studia Jazyk výuky Katedra
bakalářský prezenční akademicky zaměřený 3 roky česky Katedra teorie a kritiky

Garant studijního programu

Jan JIŘÍK

Cíle studia ve studijním programu

Cílem bakalářského studijního programu Teorie a kritika divadelní tvorby uskutečňovaného na Divadelní fakultě AMU je vzdělávání odborníků schopných poučené reflexe různých typů současného divadelního umění - tedy divadla činoherního, pohybového, různých forem tzv. divadla alternativního a v základních aspektech též divadla hudebního -, a to bez upřednostňování jedné z těchto forem a s

porozuměním pro procesy divadelní tvorby.

Obsahem vzdělávání jsou v různé míře detailu tři základní tradiční uměnovědné okruhy, tedy teorie, historie a kritika, přičemž zejména výuka historie divadla je chápána jako vědomostní základ pro rozvoj teoretické reflexe a kritického myšlení; je tedy disciplínou sloužící zejména k pochopení současného stavu divadelní tvorby a jejích přesahů k dalším uměleckým druhům.

Díky několika stálým externím pedagogům, kteří jsou významnými představiteli současné divadelní kritiky, je studentům zajištěn zároveň náhled do fungování typických kritických platforem a jimi požadovaných výstupů (od deníkové kritiky přes divadelní čtrnáctideník a odborný časopis až po recenzovaná periodika).

Vedle teorie, historie a kritiky je v rámci studijního programu kladen důraz též (v souladu s dlouholetou tradicí katedry, která je v novém pojetí kurikula rozvíjena a prohlubována) poznávání procesů tvorby vlastním tvůrčím zakoušením, vedoucím nikoliv k veřejné prezentaci, ale naopak k reflexi a k tzv. “embodied critical thinking”. Trend prolínání teorie s praxí je běžný na srovnatelných zahraničních studijních oborech, v rámci bakalářského programu budou tyto nové tendence kritické reflexe zkoumány díky předmětu New Trends in Communicating Reflection and Criticality, vyučovaném v anglickém jazyce zahraničním profesorem s mnohaletou pedagogickou i výzkumnou zkušeností na různých evropských divadelních školách a zároveň s vizí pravidelného dlouhodobého působení na Katedře teorie a kritiky.

Součástí nově pojatého kurikula je i povinná oborová praxe: jedna v rámci přípravy divadelní inscenace mimo školu, druhá pak v rámci instituce působící v kulturní sféře a představující typického zaměstnavatele absolventů oboru (viz též níže). Silnější důraz je nově kladen na dovednosti v oblasti písemného i ústního vyjadřování, základy metodologie teatrologického výzkumu, práci s moderními informačními zdroji a nástroji (např. citační databáze) a týmovou redakční práci. Výuka v mnoha předmětech předpokládá vzájemnou spolupráci studentů a vede i k rozvoji takových způsobilostí, jakými jsou zodpovědnost vůči týmu, rozdělení práce, time management, řešení konfliktů atd.

Profil absolventa studijního programu

Absolvent bakalářského studia oboru teorie a kritiky je tvořivý odborník schopný rozvíjet své teoretické a kritické schopnosti jak v profesích bezprostředně spjatých s vlastní divadelní tvorbou (včetně vytváření podmínek pro její vznik a provozování – dramaturgie, produkce, metodika, animace kultury) a její kritickou reflexí, tak v kulturní administrativě, v institucích kulturní politiky, v médiích, v publicistice, v redakční a agenturní činnosti, případně ve školství. Bakalářským studiem absolvent získá schopnost adekvátně přemýšlet, mluvit a psát o současném divadle v jeho různých formách, čili možnost na různých pozicích aktivně reflektovat přítomný divadelní život a případně se jej účastnit.

Během studia student nabývá znalostí z teorie a historie oboru v šíři adekvátní bakalářskému stupni studia, které může jako absolvent dále prohlubovat studiem programu magisterského, anebo uplatňovat v takové profesní praxi, která požaduje spíš všeobecný záběr než úzký vhled do jedné specifické problematiky. Seznamuje se s aktuálními uměleckými snahami a tendencemi, ale také vstupuje do přímého osobního kontaktu s živou divadelní praxí a v souladu se svým osobním názorem tvorbu reflektuje.

Studijní plán oboru je prostřednictvím dané struktury a obsahové i metodologické návaznosti předmětů postaven na několika postupně se propojujících pilířích (viz cíle studia: teorie, historie, kritika, praxe, dovednosti), které se promítají do profilu absolventa a zejména výsledků učení. Výsledky učení formulované na úrovni jednotlivých předmětů představují konkrétní a v daném předmětu ověřitelné znalosti a dovednosti; na úrovni studijního programu nejde o souhrn těchto výsledků, nýbrž o syntézu získaných znalostí a dovedností, k nimž přistupují průběžně rozvíjené osobnostní a obecné způsobilosti odpovídající typu daného programu i zralosti absolventa:

Odborné znalosti:

● Absolvent chápe divadlo jako jev spoluutvářející lidskou existenci, který v průběhu času nabyl mnoha rozmanitých druhových a žánrových podob, a na základě osvojení si příslušných znalostí je schopen uvažovat jak o konstantách jeho vývoje, tak o proměnlivosti jeho vyjadřovacích forem.

● Absolvent si uvědomuje historickou proměnlivost aktivit a hodnot, které divadlo ovlivňují, a dokáže rozpoznávat a vysvětlit vazbu toho kterého divadla na uměleckou tradici a jeho vztah k sociální realitě.

● Absolvent dokáže představit různé fáze vývoje českého i světového divadla a jeho složek s použitím konkrétních příkladů (autorů, režisérů, scénografů, herců, trendů atd.), dokáže vysvětlit vztah mezi jednotlivými jazykovými kulturami v kontextu vývoje zejména západního divadla a pojmenovat specifika hlavních, jazykově určených divadelních kultur.

● Absolvent dokáže současný stav divadla interpretovat jako výslednici tohoto vývoje, a také jako výsledek interakce divadla s jinými uměleckými druhy; současnou divadelní tvorbu zároveň vnímá a analyzuje v kontextu širších společenských procesů.

● Absolvent dokáže popsat vývoj teoretického myšlení o divadle v evropské i české kultuře, je schopen vysvětlit vazbu konkrétních poetik a teoretických přístupů k formám divadla uplatňovaným v daném období.

● Absolvent dokáže popsat a vysvětlit, jak různé divadelní formy pracují s živým hercem či loutkou, s řečí, zpěvem, hudbou či pohybem, s obrazem a zvukem, s pasivním vjemem či aktivním prožitkem, resp. zapojením, se společenskou referencí nebo naopak s ostenzí a performativitou divadelní akce.

Odborné dovednosti:

● Absolvent dokáže věcně a poučeně vnímat, popisovat, analyzovat a v souladu se svým osobním názorem fundovaně hodnotit konkrétní divadelní díla, a to jak jejich dílčí složky, tak celek jako jejich syntézu, nikoliv souhrn.

● Absolvent dokáže vytvořit jasně strukturovaný odborný kritický či analytický text na zadané téma, v daném žánru a rozsahu, určený pro konkrétní periodikum či médium.

● Absolvent dokáže vytvořit ústní odbornou prezentaci na zadané téma, představující shrnutí existujících názorů a přístupů; tyto názory dokáže shrnout, vyložit, porovnat, a dokáže upozonit na jejich silné a slabé stránky.

● Absolvent je schopen přiměřeně svému teoreticko-kritickému zázemí účastnit se aktuálního divadelního dění na adekvátní pozici (kritik, lektor, redaktor atd.) a aktivně si utvářet osobitý postoj k tomu, co je „teď a tady“ vnímáno a prezentováno jako nové, pozitivní a progresivní, případně „módní“, a to různými recipienty (vlastní uměleckou sférou, divadelní kritikou, akademickým prostředím, širší diváckou obcí).

● Absolvent prokazuje adekvátní míru porozumění a empatie vůči procesům tvorby v různých druzích divadla realizovaných jak v kontextu institucionálních scén, tak v kontextu nezávislé, případně projektové tvorby, dokáže je reflektovat, případně do nich vstupovat v pozici konstruktivně kritického pozorovatele.

● Absolvent zná zásady redakční práce a je schopen se jí účastnit jako člen redakčního týmu, a to jak po stránce technické (redakce konkrétního textu jiného autora), tak po stránce organizační (redakce čísla/časopisu jako týmová činnost s daným sledem úkonů a s jasným termínem i výstupem).

● Absolvent je schopen o odborných tématech komunikovat v anglickém jazyce nejméně na úrovni B1, a to ústní i písemnou formou.

Obecné způsobilosti:

● Absolvent dokáže v psaných nebo mluvených projevech strukturovaně, srozumitelně a přesvědčivě, stylisticky vytříbeně a gramaticky správně vyjadřovat své postoje a názory, které dokládá konkrétními příklady a věcnými argumenty.

● Absolvent dokáže vyhledávat primární i sekundární zdroje v příslušných paměťových i jiných institucích, zpracovávat je a používat je v souladu se zásadami práce na odborném textu; umí používat moderní nástroje určené pro práci se zdroji.

● Absolvent je schopen se nadále sám vzdělávat, vyhodnocovat získané informace a zaujímat vůči nim kritický postoj; jeho přístup k řešeným otázkám je bezpředsudečný, dokáže ocenit a tvořivě využívat tradiční přístupy, zároveň je schopen věcně postihnout jejich omezení a hledat inovační a rozvojový potenciál pro změnu.

● Absolvent dokáže samostatně pracovat podle rámcového zadání, dodržovat harmonogram, vyhodnocovat míru pokroku v plnění zadání, případně navrhovat úpravy harmonogramu.

● Absolvent se dokáže zorientovat v konkrétní instituci působící v oboru odpovídajícím jeho odbornosti, porozumí její hierarchii i svému místu v ní, je schopen operativně se zapojit do týmové práce.

● Absolvent dokáže v rámci své pracovní pozice využívat angličtinu na úrovni B1 pro řešení standardních úkolů.

Příklady povolání:

umělecký kritik, redaktor, lektor dramaturgie, zaměstnanec v oblasti kulturní politiky atd.

Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů

Základní rámec pro koncepci studijních programů na AMU vytvářejí jednak Pravidla vnitřního hodnocení AMU, specifikující základní principy akreditačních procesů, jednak Akreditační řád AMU: ten stanoví parametry společné pro všechny studijní programy vyučované na AMU a zároveň přenáší část odpovědnosti za oborové specifikace (divadlo, hudba, tanec, film/televize) na fakulty.

Studijní plány jsou vytvářeny v souladu se Studijním a zkušebním řádem AMU. Klasifikace je udělována podle Kreditního systému (ECTS – European Credit Transfer System), který byl zaveden na základě Boloňských dohod z roku 1999 s cílem sjednotit a integrovat vysokoškolský systém v Evropské Unii. Předměty ukončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A – E (F = nevyhověl), u ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná. Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou

přednáška, seminář, cvičení, dílna, případně jejich kombinace, přičemž tři poslední formy výuky v různé míře zahrnují i vznik uměleckých výstupů. Výuka probíhá buď na týdenní bázi, nebo formou intenzivních bloků či workshopů.

Ve studijním plánu se automaticky předpokládají prerekvizity v podobě sekvencí předmětů označených postupně rostoucím číslem za názvem předmětu. Tento typ prerekvizit není specificky uváděn v příloze BIII k jednotlivým předmětům. Pokud má předmět nesekvenční prerekvizitu, tak explicitně uvedena v příloze BIII k předmětu je. Ve stejném smyslu nejsou uváděny korekvizity, ty jsou dány povinným zařazením předmětu do konkrétního ročníku a semestru společně s dalšími předměty. Studijní plán nevyužívá ekvivalencí.

Studijní plán bakalářského programu Teorie a kritika divadelní tvorby je postaven na pevném pořadí předmětů, jimiž studenti postupně budují znalosti a dovednosti (168 ECTS kreditů); dále obsahuje 12 ECTS kreditů určených pro volitelné předměty zajišťované přímo katedrou, případně jinými katedrami DAMU, např. Tvůrčí psaní, Překladatelský seminář, Základy divadelního pojmosloví, Základy tvůrčího projevu, Režijní tvorba (KČD), Dialogické jednání (KATaP), Slovo a hudba, Estetika tance (HAMU), Moc obrazu, obraz moci (FAMU) atd. Tyto předměty mohou jednak prohlubovat znalosti a kompetence divadelně-teoretické či divadelně-praktické, nebo naopak rozšiřovat znalosti a dovednosti studenta směrem k jiným uměleckým druhům (film, tanec, hudba).

Obecné informace o přijímacím řízení

Předpoklady a požadavky: maturita, zájem o divadlo a umění vůbec, přehled o aktuálním dění v českém divadle, informovanost o základní divadelně-vědné literatuře, čtenářská zkušenost s dramatickou literaturou odpovídající úrovni dosaženého vzdělání, kultivovaný písemný i ústní projev, případně literární předpoklady, schopnost porozumět obrazu, znalost jednoho cizího jazyka na úrovni B1. Předpokládá se obeznámenost s doporučenou dramatickou literaturou (seznam zveřejněn na webu katedry, rubrika Přijímací řízení).

Přijímací řízení sestává ze dvou jednodenních kol. Kritéria hodnocení jsou obsažena v popisech jednotlivých kol.

  1. kolo – písemná část
  2. MCQ test
  3. Definice pojmů
  4. Popis hereckého výkonu
  5. Odborná literatura
  6. Komentář zadaného odborného textu
  7. kolo – ústní část
  8. Motivační pohovor
  9. Herecký výkon (pokračování)
  10. Analýza zhlédnuté inscenace dle výběru adepta
  11. Analýza a interpretace fotografie významného autora
  12. Porozumění odborné literatuře

Aktuální informace o přijímacím řízení

Návaznost na další typy studijních programů

Do studijního programu mohou být přijati uchazeči se středoškolským vzděláním s maturitou. Absolventi studijního programu mohou dále studovat v navazujícím magisterskému studijním programu Teorie a kritika, dále v navazujících magisterských oborech divadelní věda, kulturní studia, kulturní dramaturgie či dalších programech s uměleckovědným, případně žurnalistickým zaměřením.

Součásti státní závěrečné zkoušky a jejich obsah

A. Bakalářská práce

Obecné požadavky

Předložený text v rámci vymezeného metodického přístupu, v daném rozsahu a v náležité formální podobě prokáže studentovy dovednosti jak v práci se sekundární literaturou, případně s prameny, ale také bude dokládat jeho schopnost kritického čtení a v neposlední řadě věcný a do jisté míry sebevědomý dialog školitelem; student by měl prokázat schopnosti na těchto úrovních:

● Vymezení relevantního tématu ve spolupráci s pedagogem, s ohledem na vlastní odborný zájem

● Kritická práce s literaturou a prameny, schopnost samostatné a co nejúplnější rešerše zdrojů v relevantních institucích (knihovny, archivy atd.), případně schopnost provést v adekvátní míře výzkum metodou orální historie

● Odborný písemný projev v rozsahu 40 normostran odpovídající strukturou, kvalitou

argumentace a jazykovou úrovní danému stupni studia a formálním požadavkům dle vnitřních předpisů AMU

Pozn.: součástí práce může být jako příloha tvůrčí výkon, například vlastní autorský text či překlad dramatického textu; tento výkon je však pouze doplňkem k teoretickému textu a není předmětem samostatné obhajoby.

Typické okruhy témat bakalářských prací v oboru Teorie a kritika divadelní tvorby:

analýza dramatu, analýza inscenace, komparace dramat/překladů, komparace inscenací, rekonstrukce inscenace, inscenační tradice konkrétní hry nebo tvorby autora, monograficky zaměřené práce na tvorbu konkrétních divadel, umělců, historiograficky zaměřená témata, teoretické výklady jevištních komponentů, teoretické zkoumání konkrétního problému v dramatu nebo inscenaci

Struktura práce

● Úvod (volba tématu a důvody, stanovení hypotézy a cíle)

● Abstrakt v čj+aj (stručné shrnutí tématu a cílů výzkumu)

● Analytická část (zvolená metodologie, formulování problémů, samotné výsledky práce se zdroji)

● Závěr (potvrzení nebo vyvrácení hypotézy, splnění/nesplnění cíle výzkumu, další možnosti výzkumu v dané oblasti a tématu)

● Seznam pramenů a literatury

B. Státní závěrečná zkouška

  1. Obhajoba bakalářské práce
  1. Teoretická ústní zkouška

a. Teorie divadla v kontextu současného umění

Cílem zkoušky z divadelní teorie je ověřit, zda se student:

• orientuje v českém divadelním pojmosloví, tj. dokáže vysvětlit současný sémantický význam daných pojmů, zná jejich významové a funkční proměny, kterými během historie prošly a rozumí, jakých způsobem zvolené pojmy umožňují pojmenovat specifické aspekty divadla

• rozumí základním poznatkům české a částečně i zahraniční divadelní teorie a dokáže

vysvětlit zdroje a východiska těchto tendencí

• dovede vysvětlit, v čem spočívá divadelně-teoretická reflexe

Vazba na předměty ZT/PZ:

Metodika přípravy a průběhu zkoušky:

Zkouška probíhá ústní formou. V rámci přípravy na zkoušku student 48 hodin předem obdrží divadelně-teoretický text vybraný z povinné literatury; tento text pak při zkoušce analyzuje, vymezí pojmy, které se v něm objevují, a vysvětlí jejich současné chápání v českém a zahraničním kontextu a i jejich případné funkční proměny.

Způsob ověření:

analýza textu - 40% klasifikace

vymezení pojmů - 30% klasifikace

začlenění pojmů do kontextu české, příp. zahraniční teorie divadla - 30% klasifikace

Rámcové tematické okruhy zkoušky:

  1. Počátky českého teoretického myšlení o divadle a vztah divadla a literární předlohy
  2. Koncepce, terminologie a přínos Zichovy Estetiky dramatického umění
  3. Divadelně-teoretické pojmy českého strukturalismu a jeho vliv na současnou teorii divadla
  4. „Divadelní jazyk“ a základní sémiotické teorie a pojmy
  5. Rozlišení komponentů divadelního díla a komponentů divadelní tvorby
  6. Problémy současné genologie, základní druhy divadla a problematika v současné době se rozvíjejících nových divadelních tendencí a forem
  7. Problematika loutkového divadla
  8. Problémy současné teorie divadla
  9. Specifika mediální povahy divadla a její srovnání s ostatními mediálními oblastmi
  10. Vizuální obrat v umění

b. Dějiny českého a světového divadla

Cílem zkoušky je ověřit znalosti studentů na třech úrovních – chronologické, kontextové a případové:

● student se bezpečně orientuje v chronologickém vývoji dějin českého a

světového divadla od jeho počátků po současnost.

● student dokáže na odpovídající úrovni uvést do souvislostí daný fenomén

z dějin divadla s kulturními a obecnými dějinami.

● student prokáže schopnost analyzovat a vysvětlit dějinné (obecné i kulturní)

procesy týkající se vybraného případového jevu.

Vazba na předměty ZT/PZ:

Metodika přípravy a průběhu zkoušky:

projevu, adekvátní a věcné reakce na dotazy zkoušejících.

Příklady otázek:

● Absurdní dramatika ve střední Evropě a její vztah k absurdní dramatice na Západě

● Zrod umělecké režie z ducha první divadelní reformy

● Komedie dell´arte a historická avantgarda

● Divadelní prostory evropské renesance

● Zámecké divadlo, jeho scénografie a technologické postupy

● Idea národního divadla a příklady její realizace

● Inspirace antickým divadlem v evropském divadle 19. a 20. století

● Publikum alžbětinského divadla a španělského divadla zlatého věku

● Novodobé poetiky a jejich vztah k poetikám Aristotela a Horatia

● Divadlo jako svátek konkrétní obce

● Vliv evropské moderny na české divadlo

● Mezi Stanislavským a Brechtem – evropské herectví po 2. světové válce

c. Současná divadelní praxe a její kritická reflexe

Cílem zkoušky je prověřit:

● zda se student orientuje v současném divadelním umění a do jaké míry je vnímá v systému ostatních uměleckých druhů

● zda je student schopen ústně/verbálně plasticky zprostředkovat zhlédnutou inscenaci, popsat jednotlivé složky a jejich interakci, zasadit ji do kontextu tvorby režiséra/divadla/souboru

● zda student dokáže srozumitelně, kultivovaně a na základě konkrétních argumentů vyjádřit svůj osobní názor na inscenaci a používat přitom vhodně a přesně odbornou terminologii

● do jaké míry je student schopen při formulaci svého hodnocení vzít v potaz vlastní zkušenost s procesy tvorby (a to i v roli pozorovatele)

● zda byl student schopen v průběhu studia a za pomoci pravidelných konzultací poučeně sledovat, průběžně dokumentovat a hodnotit vývoj zvolené inscenace (ideálně v oblouku premiéra-derniéra) a dokáže shrnujícím způsobem s oporou v konkrétních pečlivě vybraných příkladech tento vývoj – a svůj názor na něj – představit.

Vazba na předměty ZT/PZ:

Metodika přípravy a průběhu:

definovaného v rámci předmětu Kritický seminář – Divadelní vnímání na konci ZS 1. ročníku studia (Inscenace a její proměny v čase), a průběžně konzultovaného během

následujících let; tato část zkoušky trvá maximálně 15 minut.

Další studijní povinnosti

Následující povinnosti plní student průběžně a samostatně během studia tak, aby znalosti a dovednosti mohly být ověřeny v rámci některé z částí státní závěrečné zkoušky:

● Průběžná práce na bakalářském kritickém projektu “Inscenace a její proměny v čase” (viz též sylabus předmětu Kritický seminář 1 – Divadelní vnímání a návazně popis státní závěrečné zkoušky, předmět Současná divadelní praxe a její kritická reflexe v rámci SZZK)

● Zhlédnutí všech předepsaných inscenací pro přípravu SZZK (viz popis předmětu Současná divadelní praxe a její kritická reflexe v rámci SZZK)

● Znalost páteřní literatury oboru; jde o seznam titulů vycházející z povinné literatury předmětů PZ a ZT)

Charakteristika odborné praxe

Předpokládaná uplatnitelnost absolventů (typické pracovní pozice)

Typické pracovní pozice pro absolventy bakalářského studijního programu Teorie a kritika divadelní tvorby jsou:

umělecký kritik, člen redakce novin či odborného časopisu, lektor dramaturgie, zaměstnanec v kulturní sféře, zaměstnanec v médiích (rozhlas, televize)

Následující přehled uvádí pozice, na kterých se uplatnili konkrétní absolventi studijního programu:

● redaktor/redaktorka periodik a internetových portálů

● redaktor/redaktorka v nakladatelství

● kritik/kritička

● publicista/publicistka

● kurátor/kurátorka v muzeu či sbírkách

● pracovník/pracovnice PR

● administrativní pracovník/pracovnice v institucích kulturní a vysokoškolské sféry

● pracovník/pracovnice v oblasti kulturní politiky

● překladatel/překladatelka

● moderátor/moderátorka

● copywriter

● social media manager

● account manager online marketingu

● ředitel/ředitelka neziskových organizací

● produkční

● lektor/lektorka

● autor/autorka

● umělecký šéf/šéfka divadla

● ředitel/ředitelka divadla

● lektor/lektorka dramaturgie

● dramaturg/dramaturgyně

● režisér/režisérka

● asistent/asistentka režie

● herec/herečka

Platnost akreditace

Studijní program platný od Platnost studijního programu končí
14. 1. 2020 14. 1. 2030

Studijní plány programu