Dokumentární tvorba (B0211A310008)

Cíle studia ve studijním programu

Cílem studia bakalářského programu Dokumentární tvorba uskutečňovaného na Filmové fakultě AMU je formovat kreativní a angažovanou osobnost, filmaře schopného audiovizuálně se vyjadřovat v duchu tradic českého a světového dokumentárního filmu a svým autorským přístupem je dále rozvíjet a proměňovat.

Studium programu Dokumentární tvorba je založeno na trvale revidovaném průzkumu vztahu mezi uměleckými postupy a tvůrčí angažovaností vzhledem k osobním, odborným a společenským tématům. Podstatou dokumentární kinematografie není vymezování hranic vůči hranému filmu, neboť ty jsou volné a prostupné, ale analýza dokumentárního záznamu reality prostřednictvím široké škály filmových postupů a metod.

Obsah vzdělávání je zaměřen na získání veškerých potřebných teoretických i praktických dovedností spojených s činností režiséra-dokumentaristy ve všech stupních procesu vytváření autorského audiovizuálního díla. Kurikulum programu tvoří tři základní pilíře – soubor oborových přednášek a seminářů, které vedou studenta k analýze a pozorumění problematice dokumentární a non-fiction tvorby, sada praktických cvičení, kde si student ověří a dále rozvíjí teoreticky získané znalosti, dovednosti a způsobilosti v praxi, a konečně soubor přednášek a seminářů, které studentovi umožní vzdělat se v dějinách a teoriích audiovize, základech společenských věd a kultury a osvojit si základní úroveň anglického jazyka pro odborné účely.

Cílem je jak tvůrčí rozvíjení talentu studentů, s důrazem na schopnost autorské tvorby, tak rozvoj vědomostí a znalostí, jež jim umožní vlastní autorské záměry realizovat, tedy převádět z formy verbální do formy dramatické a obrazové. Důraz je zde kladen na úzkou vzájemnou komunikační vazbu studentů a pedagoga-vedoucího dílny i studentů-účastníků dílny navzájem a zároveň na kolektivní spolupráci studentů všech profesí ve štábu při realizaci společných praktických cvičení.

Teoretická část - výuka teorie a historie filmu a audiovizuálních médií - na praktickou část v mnoha bodech navazuje a slouží k tomu, aby byl absolvent schopen porozumět základním trendům v kinematografii, ať už minulým či současným, a dokázal svou vlastní autorskou tvorbu vnímat v jejich kontextu. Teoretické předměty jsou tak prostředkem k tomu, aby se z absolventů stali sebevědomí autoři, s rozvinutým kritickým myšlením umožňujícím jim chápat audiovizuální tvorbu ve všech jejích souvislostech uměleckých, historických i společensko-kulturních.

Studenti se v průběhu studia seznamují rovněž s metodologickými základy vědecké činnosti v oblasti filmové historie a teorie a se základy odborného psaní, směřujícími k autorství teoretické diplomové práce.

Profil absolventa studijního programu

Absolvent tříletého bakalářského programu Dokumentární tvorba ovládá podstatné profesní aspekty práce režiséra dokumentárního filmu a je schopen samostatně vytvořit autorské filmové dílo jak po stránce režie, tak po stránce jeho scénáristické přípravy a následného zpracování hotového obrazového záznamu (postprodukce). Při práci je schopen samostatně řídit tým svých spolupracovníků z dalších oborů realizace filmového díla, komunikovat prakticky se souvisejícími technickými a pracovními obory a rozumět náplni jejich práce. Absolvent je obeznámen s širším okruhem pojmů a faktů historie a teorie kinematografie od počátku do současnosti, chápe souvislosti mezi jednotlivými obdobími a tendencemi v realizaci audiovizuálních děl i v myšlení o nich, uvědomuje

si odlišnosti mezi nimi a je schopen zařadit svoji vlastní tvorbu do jejich kontextu. Díky systematické péči, které se dostávalo jeho talentu, je absolvent programu Dokumentární tvorba rozvinutou uměleckou osobností s pevným vzdělanostním a etickým základem.

Studijní plán oboru je prostřednictvím dané struktury a obsahové i metodologické návaznosti předmětů postaven na třech pilířích (viz cíle studia), které se promítají do profilu absolventa a zejména výsledků učení. Výsledky učení formulované na úrovni jednotlivých předmětů představují konkrétní a v daném předmětu ověřitelné znalosti a dovednosti; na úrovni studijního programu nejde o souhrn těchto výsledků, nýbrž o syntézu získaných znalostí a dovedností, k nimž přistupují průběžně rozvíjené osobnostní a obecné způsobilosti odpovídající typu daného programu i zralosti absolventa.

Odborné znalosti

Absolvent studijního programu -

● je všestranně vzdělaný, má základní znalosti v oblasti společenských věd a všeobecný přehled v dalších oblastech umění

● má rozsáhlé znalosti v oblasti teorie a dějin kinematografie a audiovizuálních umění

● má základní znalosti audiovizuálních technik a technologií

● má široké znalosti a porozumění předmětu a rozsahu Dokumentární tvorby (šíře užití

výrazových prostředků a odlišení žánrových kategorií)

● má široké znalosti teorií, konceptů a tvůrčích metod Dokumentární tvorby

● rozumí možnostem, podmínkám a omezením využití teorií, konceptů a tvůrčích metod

Dokumentární tvorby v praxi

● orientuje se v problematice výroby a distribuce audiovizuálního díla

● aplikuje principy vědeckého výzkumu v oblasti umění a ovládá základy psaní odborného textu

Odborné dovednosti

Absolvent studijního programu -

● je schopen vybrat téma vhodné pro dokumentární film, žánrově ho uchopit i najít klíč k jeho provedení

● rozumí jednotlivým fázím vývoje scénáře, dokáže je odlišovat a vytvářet (námět, explikace, anotace, treatment, synopse a scénosled)

● je schopen samostatně pracovat s kamerou, se zvukem, stejně jako ve střižně

● je schopen samostatné režijní, scenáristické i produkční práce v profesionálních podmínkách

● osvojil si základní prezentační dovednost

● orientuje se v základech grantové problematiky

● nadále rozvíjí kreativitu a řemeslnou dovednost, kterou získal při praktické realizaci na samostatných autorských projektech (praktická cvičení – reportáž, televizní experiment, portrét a bakalářský film)

● s využitím odborných znalostí na základě rámcově vymezeného úkolu je schopen řešit problémy v Dokumentární tvorbě

● umí vyhledat, utřídit a interpretovat informace relevantní pro řešení vymezeného problému

● umí použít některé základní výzkumné postupy oboru v rozsahu potřebném pro řešeníproblémů v Dokumentární tvorbě

Obecné způsobilosti

Absolvent studijního programu -

● je schopen se samostatně a zodpovědně rozhodovat v jen částečně známých souvislostech a základě rámcového zadání

● dle rámcového zadání a přidělených zdrojů zvládne koordinovat činnost týmu (filmového štábu) a nést odpovědnost za jeho výsledky

● do řešení problémů je schopen zahrnout úvahu o jejich etickém rozměru

● umí srozumitelně a přesvědčivě sdělovat odborníkům i laikům informace o povaze odborných a uměleckých problémů a o vlastním názoru na jejich řešení

● umí srozumitelně shrnout názory ostatních členů týmu

● umí jednat v rámci svých odborných znalostí, dovedností a způsobilostí v alespoň jednom cizím jazyce (AJ)

● je připraven samostatně získávat další odborné znalosti, dovednosti a způsobilosti na základě především praktické zkušenosti a jejího vyhodnocení, ale také samostatným studiem teoretických poznatků Dokumentární tvorby

Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů

Základní rámec pro koncepci studijních programů na AMU vytvářejí jednak Pravidla vnitřního hodnocení AMU, specifikující základní principy akreditačních procesů, stávající praxi dále formálně ukotvuje Akreditační řád AMU: určuje parametry společné pro všechny studijní programy vyučované na AMU a zároveň přenese část odpovědnosti za oborové specifikace (divadlo, hudba, tanec, film/televize) na fakulty.

Studijní plány jsou vytvářeny v souladu se Studijním a zkušebním řádem AMU, který na základě specifik vysokého uměleckého vzdělávání vymezuje v rámci typologie předmětů hlavní povinný předmět: jde o klíčový umělecký (resp. talentový) předmět profilujícího základu, u něhož hodnocení probíhá vždy komisionálně a který neumožňuje opakování atestace. Důležitou roli v systému hodnocení hraje u mnoha oborů tzv. klauzurní zkouška, tj. prezentace uměleckého výstupu před komisí: principem je komplexní hodnocení znalostí a dovedností studenta získaných v několika dílčích předmětech a uplatněných v kolektivně vznikajícím díle (např. u divadelních oborů). Dalším specifikem studijních plánů je povolená flexibilita v rozdělení kreditů (60 ECTS za akademický rok) mezi zimní a letní semestr, vycházející u některých oborů z výraznější studijní a tvůrčí zátěže spojené s dokončováním uměleckých výstupů v letním semestru. Povinnou součástí všech studijních programů je teoreticko-historický základ oboru, u akademických programů v podobě povinných předmětů profilujícího základu spoluurčujících profil absolventa a tvořících součást státní závěrečné zkoušky. Součástí každého studijního plánu je dále povinné absolvování oborově zaměřené výuky anglického jazyka, v minimálním rozsahu 6 ECTS za studijní cyklus.

Klasifikace je udělována podle Kreditního systému (ECTS – European Credit Transfer System), který byl zaveden na základě Boloňských dohod z roku 1999 s cílem sjednotit a integrovat vysokoškolský systém v Evropské Unii. Předměty zakončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A – E (F = nevyhověl), u ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná. Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou přednáška, seminář, cvičení, dílna, přičemž tři poslední formy výuky v různé míře zahrnují i vznik uměleckých výstupů. Výuka probíhá buď na týdenní bázi, nebo formou intenzivních bloků či workshopů. Ve studijním plánu se automaticky předpokládají prerekvizity v podobě sekvencí předmětů označených postupně rostoucím číslem za názvem předmětu. Tento typ prerekvizit není specificky uváděn v příloze BIII k jednotlivým předmětům. Pokud má předmět nesekvenční prerekvizitu, tak explicitně uvedena v příloze BIII k předmětu je. Ve stejném smyslu neuvádíme korekvizity, ty jsou dány povinným zařazením předmětu do konkrétního ročníku a semestru společně s dalšími předměty. Studijní plán nevyužívá ekvivalencí.

Studijní plán bakalářského programu Dokumentární tvorba obsahuje kromě povinných předmětů (celkem 153 za celé studium) i skupiny povinně volitelných předmětů B (mimo profilující základ) bez vazby na ročník studia. Předměty dále rozvíjejí znalosti, dovednosti a způsobilosti studentů získané v rámci povinných předmětů:

• Moduly a hostující dílny KDT – skupina povinně volitelných předmětů typu B z oblasti aktuální dokumentární filmové praxe, teorie a historie, student musí získat minimálně 4 kredity za studium

• Dějiny kultury – skupina povinně volitelných předmětů typu B z oblasti základů dějin výtvarného umění, hudby, literatury, divadla a filozofie, student musí získat minimálně 4 kredity za studium

• Spektrum audiovize – skupina povinně volitelných předmětů typu B z oblasti základů dějin, teorie a reflexe audiovizuálního média, student musí získat minimálně 4 kredity za studium

• Tělesná výchova – skupina povinně volitelných předmětů typu B, které nabízí Centrum pohybové přípravy, sportu a rehabilitace AMU, student musí získat minimálně 1 kredit za studium

Studijní plán obsahuje volitelné předměty: student si vybírá volitelné předměty minimálně v hodnotě 14 kreditů za studium z nabídky všech programů FAMU (např. Gramatika filmového jazyka 1- 2, Kamera - oko, Praktická dramaturgie 1-2, Produkce virtuální reality, Základy elektroakustického zvuku, Vývoj a dramaturgie TV forem, Televizní technika a technologie, Právo 1-3, Programování a obchod, Konzultační dílna KSS 1-2) a z volitelné nabídky KDT (např. Konzultační dílna KDT 1-2, Výrazové prostředky v dokumentárním filmu 1-2, Letopis, Bakalářská pedagogická praxe).

Specializace: není.

Obecné informace o přijímacím řízení

Forma, rámcový obsah a kritéria vyhodnocení výsledků přijímacího řízení pro program Dokumentární tvorba jsou nedílnou součástí vyhlášení Podmínek přijetí ke studiu v oborech bakalářského studijního programu FAMU a způsobu ověřování jejich plnění na úřední desce FAMU – viz odkaz https://www.famu.cz/cs/uchazeci/bakalarske-studijni-programy/

Oborová přijímací komise hodnotí talentové a znalostní předpoklady uchazeče/čky. Nejvyšší váhu mají talentové předpoklady, dále schopnost ke kritickému myšlení a zaujetí vlastního stanoviska. Podmínky přijímacího řízení jsou zveřejněny na http://kdt.famu.cz/prijimaci-rizeni/

Předpoklady ke studiu: Uchazeč/ka dokáže zformulovat své důvody ke studiu filmové školy na Katedře dokumentární tvorby, dále svá očekávání od studia FAMU a případné vlastní tvůrčí dráhy. V průběhu přijímacího řízení přijímací komise ověřuje předpoklady ke studiu programu Dokumentární tvorba:

● všeobecné vzdělání

● soustavný zájem o kinematografii a audiovizuální kulturu a orientace v těchto odvětvích ● přehled o aktuální společenské problematice

● vztah k jiným oborům vědění (matematika, filozofie, historie, přírodní a společenské vědy)

● schopnost samostatně myslet a utvářet si vlastní stanoviska-schopnost analyzovat a strukturovaně formulovat téma filmu

● schopnost vizualizace vyprávění

● organizační zdatnost

● sociální inteligence

● fotografická a technická způsobilost (ovládání zvukového rekordéru, kamery, fotoaparátu, práce s PC)

● schopnost sebereflexe

● schopnost pohotově a osobitě reagovat na vývoj situace, jejíž je uchazeč/ka součástí ● schopnost uchazeče/čky pracovat v psychicky zátěžové situaci

Povinné práce k přijímacímu řízení:

1. Životopis a portrét uchazeče/čky (pro jednodušší orientaci zkušební komise požaduje jeden standardní fotografický portrét uchazeče/čky 13x18cm – fotografii přidejte k prvnímu z pěti vytištěných životopisů).
2. Seznam 5 literárních a 5 filmových titulů, 1 divadelní, 1 výtvarný a 1 hudební počin, které považujete z hlediska Vašeho současného vývoje za podstatné a k nimž se případně chcete hlouběji vrátit u přijímacího pohovoru.
3. Reflexe jednoho dokumentárního filmu v rozsahu maximálně tří normostran.
4. Literární reportáž v rozsahu tří normostran, kde má uchazeč prokázat vztah ke společenským jevům, znalost problému i autorský postoj, dále postřeh a schopnost zachytit atmosféru. Přestože je reportáž sdělovaná literární formou, je třeba myslet při volbě tématu na to, že by měla být filmovatelná. Vizuální stránka je dominantní. Reportáž musí být doplněná fotoscénářem 16 fotografií, které představují charakteristický okamžik jednoho záběru. Každý záběr musí střihově navazovat na předchozí i následující. Fotografie 13x18cm v odpovídající výtvarné i technické kvalitě nalepte na šířku na papírové kartony formátu 18x18cm. Na spodní část pevného papíru či kartonu připojte vysvětlivky k jednotlivým záběrům (číslo a velikost záběru, komentář, popis pohybu osob či kamery) a celek spojte jako leporelo tak, aby se fotografie navzájem dotýkaly kratší stranou (neodevzdávejte jako 16 samostatných oddělených fotografií!).
5. Dva náměty na dokumentární film (v celkovém rozsahu nejvýše čtyř normostran):

● námět s tématem osobního charakteru, které uchazeč/ka považuje za významné

● námět s tématem společenského (politicko-sociálního) charakteru, které uchazeč/ka považuje za významné

V hlavičce námětu uveďte pracovní název filmu a předpokládanou minutáž. Náměty by měly obsahovat stručné zdůvodnění volby a charakteristiku tématu, popis místa a hlavních aktérů, naznačenou strukturu vyprávění (vývoj situace, souslednost akcí), i objasnění hypotetické metodiky vizuálního způsobu natáčení (např. páteří filmu bude časosběrný návrat ke statickému záběru daného místa v průběhu celého roku, kde bude patrný ten a ten vývoj).

1. Na FLASH DISKU předložte 1minutový nesestříhaný záběr v libovolném stylu. Může jít o zachycení proudu reality, který ve své výseči považujete za fascinující, nebo může jít o svého druhu rekonstrukci, která svými postupy hraničí s fikcí. Nezáleží na technické úrovni realizace, můžete točit kamerou či mobilem, výsledný export přizpůsobte tomu, aby bylo vnímatelné vše, co považujete za podstatné. Komise si filmy prezentuje na velkoplošné obrazovce z počítače (předpokládá se, že uchazeč/ka je rovněž autorem/kou filmového záběru a je schopen/a při ústním pohovoru objasnit okolnosti jeho vzniku).
2. Volná práce – předložte jednu ze svých autorských prací, může to být například esej, báseň, povídka, kritika, recenze, výtvarný či hudební projev, happening nebo volná herecká kreace. Uchazeč/ka může předložit i své filmové dílo na flešce (volná práce bude autorovi/rce vrácena ihned po ústním pohovoru). Pokud je volnou prací text, tak i ten 5x vytiskněte a přidejte k ostatním pracím.
3. Kolekce tří fotografií, které vystihují Vaši osobnost – abychom zabránili nedorozumění, zdůrazňujeme, že se zde nemíní autoportréty (což ovšem také není vyloučeno), ale fotografie zcela volného stylu, jejichž kritérium výběru je formulováno v prvním řádku.

Průběh přijímacího řízení:

První kolo – koná se, jen pokud se na Katedru dokumentární tvorby hlásí více než 40 uchazečů. Přijímací komise posoudí kvalitu zaslaných domácích prací a ti, kdo nevyhoví, budou včas písemně informováni cca do poloviny ledna; ostatní automaticky postoupí do druhého kola a bez písemného či jakéhokoli jiného vyzvání k účasti ve druhém kole přijímacího řízení.

V prvním kole přijímací komise ověřuje tyto předpoklady uchazeče ke studiu:

• všeobecné vzdělání
• soustavný zájem o kinematografii a audiovizuální kulturu a orientace v těchto odvětvích
• přehled o aktuální společenské problematice
• schopnost samostatně myslet a utvářet si vlastní stanoviska
• schopnost analyzovat a strukturovaně formulovat téma filmu
• organizační zdatnost
• sociální inteligenci
• schopnost vizualizace vyprávění

Ve druhém kole uchazeči absolvují tyto části:

1. Projekce a následný písemný rozbor dokumentárního filmu.
2. Písemný test všeobecného kulturního rozhledu.
3. Tříminutová zvuková reportáž na zadané téma, která musí být odevzdána téhož dne. Uchazeč/ka si s sebou přinese funkční nahrávací zařízení např. minidisk, MP3 flash rekordér atd., zařízení by mělo mít ruční mikrofon (handku). Podstatné je, aby bylo reportáži dobře rozumět, uchazeč/ka odpovídá za kvalitu zvukového záznamu.

V druhém kole přijímací komise ověřuje tyto předpoklady uchazeče ke studiu:

• všeobecné vzdělání
• soustavný zájem o kinematografii a audiovizuální kulturu a orientace v těchto odvětvích
• přehled o aktuální společenské problematice
• vztah k jiným oborům vědění (matematika, filozofie, historie, přírodní a společenské vědy)
• schopnost samostatně myslet a utvářet si vlastní stanoviska
• schopnost analyzovat a strukturovaně formulovat téma filmu
• organizační zdatnost
• sociální inteligence
• fotografická a technická způsobilost (ovládání zvukového rekordéru, kamery, fotoaparátu, práce s PC)
• schopnost sebereflexe
• schopnost pohotově a osobitě reagovat na vývoj situace, jejíž je uchazeč/ka součástí
• schopnost uchazeče/čky k pracovat v psychicky zátěžové situaci

Ve třetím kole přijímací komise během ústního pohovoru ověřuje kromě témat a zpracování předložených prací tyto předpoklady uchazeče ke studiu:

• všeobecné vzdělání
• soustavný zájem o kinematografii a audiovizuální kulturu a orientace v těchto odvětvích
• přehled o aktuální společenské problematice
• vztah k jiným oborům vědění (matematika, filozofie, historie, přírodní a společenské vědy)
• orientace v současném kulturním a politickém dění
• schopnost samostatně myslet a utvářet si vlastní stanoviska
• schopnost analyzovat a strukturovaně formulovat téma budoucího filmu
• schopnost vizualizace vyprávění
• organizační zdatnost
• sociální inteligence
• talent
• fotografická a technická způsobilost (ovládání zvukového rekordéru, kamery, fotoaparátu, práce s PC)
• schopnost sebereflexe
• schopnost pohotově a osobitě reagovat na vývoj situace, jejíž je uchazeč/ka součástí
• schopnost uchazeče/čky k pracovat v psychicky zátěžové situaci

Hodnocení a postupy do dalších kol:

Talentové a znalostní předpoklady uchazeče/ky ke studiu posuzuje přijímací komise formou bodového hodnocení se stanovenou minimální hranicí. První kolo přijímacího řízení – přijímací komise posuzuje jednotlivé položky odevzdaných domácích prací uchazeče/čky a uděluje jim následující bodová ohodnocení:

• Životopis a portrét uchazeče – min 1, max 1

• Seznam 5 literárních a 5 filmových titulů, 1 divadelní, 1 výtvarný a 1 hudební počin, které uchazeč považuje za podstatné – min. 1, max. 1 bodů

• Tři fotografie, které vystihují posluchačovu osobnost – min. 1, max. 1 bodů

• Kolekce domácích prací – min. 1, max. 1 bodů

Uchazeč/ka postupuje do dalšího kola, pokud dosáhne minimálně 4 bodů ze 4 možných.

Druhé kolo přijímacího řízení – přijímací komise posuzuje výkon uchazeče/čky v jednotlivých částech a uděluje jim následující bodová ohodnocení:

• Písemný test všeobecného kulturního rozhledu – max. 100 bodů

• Písemný rozbor promítnutého filmu – max. 50 bodů

• Zvuková reportáž na zadané téma – max. 50 bodů

• Literární reportáž a leporelo s fotoscénářem – max. 50 bodů

• Námět na dokumentární film – téma osobní – max. 50 bodů

• Námět na dokumentární film – téma společenské – max. 50 bodů

• Minutový film – max. 50 bodů

• Reflexe dokumentárního filmu – max. 25 bodů

• Volná práce – max. 25 bodů

Uchazeč/ka postupuje do dalšího kola, pokud dosáhne minimálně 220 bodů ze 450 možných.

Třetí kolo přijímacího řízení – členové přijímací komise pokládají uchazeči/čce doplňující otázky k předloženému portfoliu domácích prací, k výkonům z druhého kola přijímacího řízení a otázky vztahující se k celkovému kulturně-uměleckému přehledu. Přijímací komise posuzuje výkon uchazeče/čky v jednotlivých částech a uděluje následující bodové ohodnocení:

• Ústní pohovor – min. 500, max. 1000 bodů Uchazeč/ka uspěl/a, pokud dosáhl/a minimálně 500 bodů z 1000 možných.

Přijímací komise navrhne uchazeče, kteří tuto hranici splnili, děkanovi FAMU k přijetí do studia programu Dokumentární tvorba.

Návaznost na další typy studijních programů

Ke studiu bakalářského programu „Dokumentární tvorba“ se mohou hlásit zájemci s předchozím úplným středoškolským vzděláním (obvykle gymnázium nebo střední odborná škola).

Absolventi bakalářského programu „Dokumentární tvorba“ se mohou hlásit ke studiu navazujícího magisterského programu „Dokumentární tvorba“ nebo jiného navazujícího programu na F/AMU či jiných uměleckých školách v ČR či zahraničí.

Součásti státní závěrečné zkoušky a jejich obsah

VŠKP se zpravidla skládá ze dvou částí:

1. absolventský umělecký výkon – Autorský bakalářský film
2. písemná práce – Bakalářská teoretická práce

Státní závěrečná zkouška

1. obhajoba absolventského uměleckého výkonu – Autorského bakalářského filmu; příprava probíhá v těchto předmětech profilujícího základu:

a. Realizační dílna 1

b. Realizační dílna 2

c. Realizační dílna 3

d. Realizační dílna 4

e. Klauzurní zkouška 1

f. Klauzurní zkouška 2

g. Klauzurní zkouška 3

1. obhajoba písemné práce – Bakalářské teoretické práce; příprava probíhá v těchto předmětech ZT:

a. Metodologický seminář pro bakaláře

b. Seminář k bakalářské teoretické práci 1

c. Seminář k bakalářské teoretické práci 2

1. teoretická ústní zkouška z Dějin světové kinematografie; příprava probíhá v těchto předmětech ZT:

a. Přehled dějin světové kinematografie 1

b. Přehled dějin světové kinematografie 2

c. Přehled dějin světové kinematografie 3

1. teoretická ústní zkouška z Dějin dokumentárního filmu; příprava probíhá v těchto předmětech ZT:

a. Dějiny dokumentárního filmu 1

b. Dějiny dokumentárního filmu

2 Tematické okruhy teoretické ústní zkoušky z Dějin světové kinematografie:

1. Raný film (1895-1907) a historie médií / filmy bratří Lumiérů a Georgese Méliése, filmy Brightonské školy
2. Sovětská montážní kinematografie 20. let / Deset dní, které otřásly světem (Sergej Ejzenštejn, 1927), Matka (Vsevolod Pudovkin, 1926)
3. Německo 20. let / Kabinet doktora Caligariho (Robert Wiene, 1920), Poslední štace (Friedrich Wilhelm Murnau, 1924)
4. Desátá léta (1908-20) v USA a v Evropě: ustavení vyprávění / Vozka smrti (1921, Victor Sjostrom), Zrození národa (David Wark Griffith, 1915)
5. USA 20. léta, formování studiového systému / Chamtivost (Erich von Stroheim, 1925), Frigo na mašině (Buster Keaton, 1927)
6. Avantgarda 20-30. let / Opus 1 (Walther Ruttmann), Rhythmus 21 (Hans Richter), Vormittagsspuk (Hans Richter), Studie č. 7 a 8 (Oskar Fischinger), Komposition in Blau (Oskar Fischinger), Le Retour à la Raison (Man Ray), Ballet Mécanique (Fernand Léger), Entr’acte (René Clair), Opus Hra světel Opus III (Walter Ruttmann), Colour Box (Len lye), Trade Tattoo (Len Lye)
7. Hollywood 1930-45 I. (osobnosti filmové klasiky) / Občan Kane (Orson Welles, 1941), Jih proti severu (Victor Fleming, 1939)
8. Hollywood 1930-45 II. (žánrový film) / Přepadení (1939, John Ford), Hluboký spánek (Howard Hawks, 1946)
9. Francie 20. let / Slaměný klobouk (1927, René Clair), Ménilmontant (Dimitrij Kirsanoff, 1926) a krátké filmy Jeana Epsteina
10. Animovaný film český a světový 1930-60 / Myšlenka (Berthold Bartosch, 1932), Staré pověsti české (Jiří Trnka, 1952)
11. Ruská a německá kinematografie 1930-45 (film a propaganda) / Žid Sűss (Veit Harlan), Čapajev (Vasiljevové, 1934)
12. Poválečný film v Itálii a v Německu / Zloději kol (Vittorio De Sica, 1948), Paisa (Roberto Rossellini, 1946)
13. Británie a skandinávské země po válce / Slovo (Carl Theodor Dreyer, 1955), Pas do Pimlica (Henry Cornelius, 1949)
14. Francouzská kinematografie po válce / Jede, jede poštovský panáček (Jacques Tati), Orfeus (Jean Cocteau, 1949)
15. Poválečný americký film (do konce 50. let) / Dotek zla (Orson Welles), Sunset boulevard (Billy Wilder, 1950), V pravé poledne (F. Zinneman, 1952), Rebel bez příčiny (Nicholas Ray, 1955)
16. Francie – nová vlna 60. let a 70. léta / Bláznivý Petříček (J-L. Godard), A co dále Baltazare (Robert Bresson, 1966)
17. Americká filmová avantgarda 40. – 60. léta / At Land (M. Derenová, A. Hammid, 1943), Fireworks (Kenneth Anger, 1947), Pull My Daisy (Robert Frank, 1959); Science Friction (Stan Vanderbeek, 1959), Eyewash (Robert Breer, 1959), Mothlight (Stan Brakhage, 1963), Dog Star Man (Stan Brakhage, 1961-64), T,O,U,C,H,I,N,G (Paul Sharits, 1968), Report (Bruce Conner, 1963-67), Lapis (James Whitney, 1963-66), Walden: Diaries, Notes & Sketches (Jonas Mekas, 1969)
18. Sovětská kinematografie 60. let / Pirosmani (G. Šengelaja), Stíny zapomenutých předků (Sergej Paradžanov, 1965)
19. Skandinávie v 60. a 70. letech / Persona (Ingmar Bergman, 1966), Elvira Madiganová (Bo Widerberg 1967), Pramen panny (Ingmar Bergman, 1960), Mlčení (Ingmar Bergman, 1965) a Šepoty a výkřiky (Ingmar Bergman, 1973), Emigranti (Jan Troell, 1970), Válečné hry (Mai Zetterling, 1962), Adalen 31 (Bo Widerberg, 1969), Jsem zvědavá – žlutá (Vilgot Sjoman, 1967) a Jsem zvědavá – modrá (Vilgot Sjoman, 1968)
20. Kinematografie východní Evropy (Polské kino morálního neklidu)

Tematické okruhy teoretické ústní zkoušky z Dějin dokumentárního filmu:

1. Dva počátky kinematografie (Lumiérové x Meliés), charakteristika a diference. Charakteristika vývoje lumiérovské linie z hlediska vztahu k realitě a konstituce dokumentárního filmu (aktuality, senzační skutečné výjevy, Počátky lumiérovské linie filmu v Čechách (Jan Kříženecký, Hořické Pašije). Ustavení instituce kinematografie během do roku 1910 – podoba filmového představení. Rozvoj aktuality v 10. letech v Čechách i ve světě (Kinofa, Jalovec, Pathé journal atd.).
2. Robert Flaherty, (dokumentární) film jako dramatická rekonstrukce skutečných situací, narativní postupy u Flahertyho, technologické okolnosti natáčení (testování materiálu, vyvolávání a projekce denních prací protagonistům v průběhu natáčení v místě natáčení).
3. Montážníci – spojení důrazu na snímanou realitu („život zachycený při činu”) a její „umělou” reinterpretaci v novém skladebném celku. Dziga Vertov, asociační a analytické kořeny filmu, tvůrčí využití technologických možností filmu (triky, splývání aktuálních a archivních materiálů ve prospěch montáže; archivní rekonstrukce událostí – Esfir Šubová). Manifesty kinooků: Kinopravda, kinooko, revolucionářský, experimentální i propagandistický rozměr prvních let sovětského filmu. Francouzská poetická avantgarda se vztahem k „autentické” realitě (Jean Epstein, Louis Buňuel, René Clair, Man Ray, Jean Painlevé, ranný Alberto Cavalcanti a další). Německý čistý film z hlediska dokumentu (Walter Ruttmann, Laszlo Moholy-Nagy a později zčásti navazující Leni Riefenstahlová). Dokumentární a sociální fáze avantgard (konec 30. let: Jean Vigo, Hans Richter atd.).
4. Rozvoj Aktuality ve službách První republiky, důraz státu na dokumentaci institucionalizovaných společenských událostí a tím rozvoj filmových institucí. Dokumentace vědeckých pokusů jako počátek vzdělávacích žánrů dokumentu (Anglie, Rusko, u nás Úlehla a další). Počátky propagačního filmu v kontextu dokumentárních přístupů (Baťa).
5. Empirická estetika českého (nejen dokumentárního) filmu vycházející z vkladu fotografických a kameramanských profesí v počátcích filmu. Fotografie a film jako nástroj etnografické dokumentace (Karel Plicka). Česká reakce na ruské montážníky a další avantgardy – dva rámce: pokusy o navázání ve směru extatické svobody a dionýských aspektů avantgard (raný Alexandr Hackenschmied, Otakar Vávra, Čeněk Zahradníček) a zvláštní splynutí edukativního filmu s energií experimentů (ranný Jiří Lehovec).
6. John Grierson a formování anglické dokumentární školy i NFB. Dokumentární film jako instituce objektivního svědectví, zrod terminologického označení a následné vydělení tohoto druhu filmu se všemi jeho důsledky. Zapojení státních institucí do systému financování dokumentární kinematografie. Film jako umění vlastní rozvinuté industrializované společnosti (britská dokumentární škola, analýza nejpoužívanějších znaků v kontextu se znaky reprezentujícími obecně přijímané hodnoty průmyslové společnosti, směřující k osvícenským ideálům pokroku a blahobytu.
7. Dokumentární žánry jako zavedené nástroje produkce reality ve válečném kontextu – propaganda v duchu fašismu (Německo – Triumf vůle), komunismu (Sovětský svaz – Pád Berlína) či demokratických ideálů (USA, GB – Zač jsme bojovali, Příběh létající pevnosti, Noční nálet a další). Porovnání styčných ploch a diferencí na konkrétních příkladech.
8. USA třicátých a čtyřicátých let, Frontier Film, Ministerstvo zemědělství a jeho aktivity – koncept ekologie a osvěty ve filmu, souvislosti fotografické a filmové dokumentární tvorby, zapojení evropských tvůrců.
9. Reflexe války v dokumentárním filmu – střihové filmy jako reakce na vyhraněný styl propagandy (Život Adolfa Hitlera – Paul Rotha, Noc a mlha, Guernica – Alain Resnais, Varšavské requiem – Jerzy Bossak, Obyčejný fašismus – Michael Romm atd.)
10. Sociologicky inspirované filmové studie městského prostředí a jeho jednotlivých znaků, situací, projevů (Lionel Rogosin – Na Bowery, počátky Free cinema), rozvíjení konceptu sociálních studií různých vrstev a skupin městských aglomerací. Souvislosti s českým dokumentem šedesátých let, Schorm, Špáta.
11. Etnologická a venkovská tematika v dokumentárním filmu, antropologie každodenního života zanikající a mizející tradiční vesnice ustupující vesnici globální po druhé světové válce (Rouquier). Rozvíjení tohoto konceptu až do současnosti. Film a antropologie – Jean Rouch.
12. Joris Ivens – dějiny dokumentárního filmu a jeho hlavních konceptů soustředěné v životě jednoho filmaře: Výtvarný experiment s prostorem a časem (Most), sociální (Španělská země) a politicky angažovaný dokument (Borinage), válečný film (Daleko od Vietnamu), poetický esejistický koncept (Déšť, Setkání Seiny s Paříží).
13. Počátky nových vln v kontaktu s dokumentárním filmem (Alain Resnais, Agnes Vardová, Jean-Luc Godard, Alexander Kluge), u nás Evald Schorm, Karel Vachek, Drahomíra Vihanová ad. Pokračování Lehovcovy line syntézy „tvrdé reality” a formálně poetických postupů – Václav Hapl.
14. Cinéma direct, cinéma-vérité: technologické a technické aspekty, tvůrčí aspekty, historie, tvůrci, filmy v USA, Francii a Kanadě.
15. Politická propaganda a politicky angažovaný film konce 60. a začátku 70. let. Koncepty boje proti útisku třídnímu či národnostnímu a boje ve jménu ideologií od hospodářské krize do sedmdesátých let (Sovětské Rusko, Leni Riefenstahlová a nacistická propaganda, šedesátá léta na západě – nekritický obdiv ke komunistickým režimům, militantní film v sedmdesátých letech, Chris Marker, Joris Ivens atd.). Pokus o definování hranic mezi propagandou a angažovaností, morální aspekty tvorby.
16. Proměna paradigmatu a akcentů s nástupem televize. Televizní dokumentární žánry versus filmová line dokumentu – střet na příkladu kontroverzního vstupu Leacock-Penebaker-Mayslesové do americké televize.
17. Český dokumentární film 70. a 80. let – autorský dokumentární film 70. let, útočiště pro tvůrce Nové vlny, poetika a témata Jana Špáty, fenomén žen-dokumentaristek, nařízená témata a jejich autorská transformace, populárně naučné filmy, dokumentární film ve službách prorežimní propagandy.
18. Dokumentární film po roce 1989 – rozvoj dokumentárního filmu po roce 1989, produkční specifika, Karel Vachek a „generace Jihlava“, další významné osobnosti českého dokumentu.
19. Vývoj televizního vysílání v ČR po roce 1989 – transformace a rozvoj producentských aktivit ČT, nástup privátních vysílatelů a důsledky, technologické změny, proměna stylů a žánrů televizní tvorby.
20. Různé způsoby výroby a distribuce dokumentárních filmů - historie a současnost.

Další studijní povinnosti

Studentům je doporučeno během studia bakalářského programu Dokumentární tvorba prostudovat tento literární kánon:

Francois Rabelais – Gargantua a Pantagruel; Odeon, 1968, ISBN 01-087-68

Karl Kraus – Poslední dnové lidstva; Družstevní práce, 1933, ISBN 80-7364-035-X

John Dos Passos – USA; SNKLHU – Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1962, ISBN 01-120-62

Romain Rolland – Jan Kryštof 1; SNKLHU – Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1957, ISBN 01-047-66

Johann Wolfgang Goethe – Viléma Meistera léta učednická; SNKLHU – Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1962, ISBN 56/VIII-2

William Shakespeare – Večer tříkrálový; Atlantis, 2005, ISBN 80-7108-266-X

Jakob Böhme – Christosophia čili Cesta ke Kristu a jiné texty; Malvern, 2017, ISBN 978-80-7530-065- 2

Fjodor Michajlovič Dostojevskij – Idiot; Knižní klub, Odeon, 2004, ISBN 80-207-1163-5

Lev Nikolajevič Tolstoj – Kreutzerova sonáta; Slovenský spisovateľ, 2003, ISBN 80-220-1222-X

William Blake – Tygře, tygře, žhavě žhneš; Dokořán, 2010, ISBN 978-80-7363-306-6

Jan Amos Komenský – Všenáprava; Orbis, 1950, ISBN 978-80-254-1145-2

Charakteristika odborné praxe

Předpokládaná uplatnitelnost absolventů (typické pracovní pozice)

Absolvent tříletého bakalářského programu Dokumentární tvorba nachází široké uplatnění zejména jako autor kratších a středometrážních formátů v televizní publicistice, ve všech obvyklých audiovizuálních formátech dokumentárního žánru, ale i ve středometrážní hrané filmové či televizní tvorbě, případně na nižší pozici technického a producentského pracovníka, pro jejichž výkon je připraven díky všestranně zaměřeným komponentům studijního plánu programu Dokumentární tvorba.