Pedagogika tance (B0215A310016)

Cíle studia ve studijním programu

Bakalářské studium programu Pedagogika tance poskytuje vzdělání v oblasti taneční pedagogiky, které zahrnuje praktickou zkušenost s různými tanečními technikami a styly, metodiku a didaktiku taneční výchovy se zaměřením na lidový, klasický a moderní a současný tanec a přehled o historickém vývoji tance. Důraz je položen na získání znalostí a dovedností tvořících základní korpus taneční pedagogiky.

Studentům se dostane metodicky ukotveného vzdělání v oblasti taneční pedagogiky. Mohou si vybrat jednu ze tří specializací: klasický tanec, moderní a současný tanec a lidový tanec. Seznámí se prakticky i teoreticky s dalšími tanečními technikami a styly, metodikou a didaktikou tance pro všechny věkové kategorie. Získají přehled o historickém vývoji tance a znalosti z oboru pedagogiky, psychologie a hlasové výchovy nezbytné pro budoucí profesi pedagoga.

Budoucí pedagogové tance, kteří projdou intenzivní taneční praxí korigovanou vysokoškolským studiem pedagogiky tance, přispějí osobitým způsobem k rozvoji tanečního školství.

Profil absolventa studijního programu

Absolvent bakalářského studia programu Pedagogika tance si osvojí dovednost metodického a didaktického myšlení a komplexního uvažování o pohybu opřeného o anatomické znalosti těla, a také tvořivé dovednosti, a to na základě prohlubování svých praktických tanečních zkušeností a teoretických vědomostí ve vybraném zaměření.

Je schopen kvalifikovaně vést výuku tanečních technik a repertoáru specializovanou dle zvoleného studijního plánu (klasický tanec, moderní a současný tanec a lidový tanec). Zároveň získává přehled o dějinách a teorii tance, díky kterému může vnímat zvolený obor v souvislostech tance obecně i dalších uměleckých oborů a kultury.

Prokazuje široké znalosti historie, teorií, konceptů a metod tanečního umění i daného oboru, umí je využívat v umělecké/tvůrčí praxi v oblasti tanečních umění. Umí vyhledat, utřídit a interpretovat informace či inspirační zdroje relevantní pro řešení vymezeného problému či umělecké ztvárnění zadaného tématu. Umí používat taneční terminologii a základní technologie daného oboru a v míře odpovídající příslušnému oboru organizačně, autorsko-právně, příp. autorsko-technicky zabezpečit veřejnou prezentaci uměleckého výkonu. Je způsobilý dle rámcového zadání a přidělených zdrojů v rámci svého oboru koordinovat činnost tvůrčího týmu při realizaci uměleckého díla menšího rozsahu a jednoduššího charakteru a nést odpovědnost za jeho výsledky. Je způsobilý do řešení problémů zahrnout úvahu o jejich etickém rozměru. Je způsobilý srozumitelně a přesvědčivě sdělovat odborníkům i laikům informace o povaze odborných problémů v oblasti tance a nonverbálního divadla a vlastním názoru na jejich řešení. Je způsobilý efektivně a harmonicky spolupracovat na kolektivních projektech v týmu a srozumitelně shrnout názory ostatních členů týmu. Je způsobilý jednat v rámci svých odborných znalostí a dovedností v alespoň jednom cizím jazyce. Je způsobilý samostatně získávat další odborné znalosti, dovednosti a způsobilosti na základě především praktické zkušenosti a jejího vyhodnocení, ale také samostatným studiem teoretických poznatků oboru.

Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů

Základní rámec pro koncepci studijních programů na AMU vytvářejí jednak Pravidla vnitřního hodnocení AMU, specifikující základní principy akreditačních procesů, stávající praxi dále formálně ukotvuje Akreditační řád AMU: ten stanovuje parametry společné pro všechny studijní programy vyučované na AMU a zároveň přenáší část odpovědnosti za oborové specifikace (divadlo, hudba, tanec, film/televize) na fakulty.

Studijní plány jsou vytvářeny v souladu se Studijním a zkušebním řádem AMU, který na základě specifik vysokého uměleckého vzdělávání vymezuje v rámci typologie předmětů hlavní povinný předmět: jde o klíčový umělecký (resp. talentový) předmět profilujícího základu, u něhož hodnocení probíhá vždy komisionálně a který neumožňuje opakování atestace. Důležitou roli v systému hodnocení hraje u mnoha oborů tzv. klauzurní zkouška, tj. prezentace uměleckého výstupu před komisí: principem je komplexní hodnocení znalostí a dovedností studenta získaných v několika dílčích předmětech a uplatněných v kolektivně vznikajícím díle (např. u divadelních oborů). Dalším specifikem studijních plánů je povolená flexibilita v rozdělení kreditů (60 ECTS za akademický rok) mezi zimní a letní semestr, vycházející u některých oborů z výraznější studijní a tvůrčí zátěže spojené s dokončováním uměleckých výstupů v letním semestru.

Povinnou součástí všech studijních programů je teoreticko-historický základ oboru, u akademických programů v podobě povinných předmětů profilujícího základu spoluurčujících profil absolventa a tvořících součást státní závěrečné zkoušky.

Součástí každého studijního plánu je dále povinné absolvování oborově zaměřené výuky anglického jazyka, v minimálním rozsahu 6 ECTS za studijní cyklus.

Klasifikace je udělována podle Kreditního systému (ECTS - European Credit Transfer System), který byl zaveden na základě Boloňských dohod z roku 1999 s cílem sjednotit a integrovat vysokoškolský systém v Evropské Unii.

Předměty ukončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A – E (F = nevyhověl), u ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná.

Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou přednáška, seminář, cvičení, dílna, přičemž tři poslední formy výuky v různé míře zahrnují i vznik uměleckých výstupů. Výuka probíhá buď na týdenní bázi, nebo formou intenzivních bloků či workshopů.

Ve studijním plánu se automaticky předpokládají prerekvizity v podobě sekvencí předmětů označených postupně rostoucím číslem za názvem předmětu. Tento typ prerekvizit není specificky uváděn v příloze BIII k jednotlivým předmětům. Pokud má předmět nesekvenční prerekvizitu, tak explicitně uvedena v příloze BIII k předmětu je. Ve stejném smyslu neuvádíme korekvizity, ty jsou dány povinným zařazením předmětu do konkrétního ročníku a semestru společně s dalšími předměty. Studijní plán nevyužívá ekvivalencí.

Specializace: Uchazeč se hlásí již přímo do jedné ze tří specializací: klasický tanec, moderní a současný tanec, lidový tanec. Poměr kreditové zátěže specializační části vůči společnému základu je 20%.

Studijní plán počítá s volitelnými předměty ve druhém a třetím ročníku, volitelné předměty tvoří 13 kreditů z celkových 180. Budou vypsány například předměty: Tanec a kamera, Tanec na špičkách, Repertoár lidového tance, Interpretační praxe, Jevištní praktikum, Lidová taneční kultura, Dramaturgie tance, Analýza tance, Metodika psaní odborných statí a VŠKP, Intermédia a jevištní technologie, Historické tance, Labanova analýza pohybu, Kinetografie a další.

Obecné informace o přijímacím řízení

Znalost tanečních technik na vyspělé úrovni absolventů taneční konzervatoře, pedagogický talent a zájem o obor, znalost hudební teorie, přehled o dějinách umění, tance a baletu, všeobecný kulturní přehled, pedagogická nebo umělecká odborná praxe vítána.

Požadavky na přijetí

Uchazeč dodá na katedru tance společně s přihláškou tyto podklady:

1. profesní životopis s důrazem na dosaženou úroveň tanečního vzdělání
2. motivační dopis s důrazem na zamýšlené zaměření

Přijímací řízení se skládá ze dvou vyřazovacích kol:

1. KOLO

1) Uchazeč si pro první kolo připraví k pedagogickému předvedení 2 kombinace z tanečních technik klasického tance, moderního a současného tance anebo lidového tance a zároveň komisi předloží písemnou přípravu těchto dvou pedagogických ukázek

3) písemný test všeobecné kulturní vyspělosti, z dějin tance a baletu a z dějin a teorie hudby

4) praktická zkouška z tanečních technik (klasické, moderní a současné, lidové)

1. KOLO

1) pohovor o základních poznatcích o systému taneční techniky (klasický, moderní a současný nebo lidový tanec); vyžaduje se metodický přístup k rozboru jednotlivých prvků

2) pohovor o pedagogice tance - příprava a provedení hodiny, postoj pedagoga k žákům, zájem o obor, přehled o dění v oblasti umění apod.

3) předvedení dvou vlastních pedagogických ukázek, kterých přípravu odevzdal v 1. kole.

Podmínky přijímacího řízení včetně stanovení způsobu bodového hodnocení, jeho rozmezí a směrného čísla, ošetřuje pro každý akademický rok příslušná vyhláška děkana, která podléhá schválení akademickým senátem fakulty.

Pokud nebude dostatek uchazečů splňujících podmínku bodového hodnocení, směrné číslo se nenaplní.

Cizinci, kteří se hlásí k bezplatnému studiu v českém jazyce, přiloží k přihlášce potvrzení akreditované instituce o dosažení znalosti češtiny na úrovni B1 dle CEFR.

Návaznost na další typy studijních programů

Absolventi bakalářského stupně pedagogiky tance se mají možnost hlásit do navazujícího magisterského programu katedry tance na HAMU v Praze či jiných uměleckých školách v České republice i zahraničí.

Součásti státní závěrečné zkoušky a jejich obsah

VŠKP se skládá ze dvou částí:

1. Absolventský umělecký výkon – Pedagogický výstup (předvedení vyučovací hodiny na zadané téma)
2. Písemná práce v rozsahu min. 20 stran

Státní závěrečná zkouška

1. Obhajoba pedagogického výstupu
2. Obhajoba písemné práce
3. Ústní zkouška

a. Didaktika a metodika zvolené specializace

b. Dějiny tance a baletu

c. Pedagogická psychologie

Další studijní povinnosti

Hospitace na tanečních odděleních Základních uměleckých škol, v tanečních souborech a na tanečních konzervatořích.

Posluchač si během studia tvoří vlastní profesní portfolio, do nějž průběžně vkládá výstupy ze zadaných úkolů a samostatné činnosti v rámci hlavních předmětů. Hotové portfolio prezentuje při státní závěrečné zkoušce z didaktiky a metodiky své specializace.

Charakteristika odborné praxe

Pedagogická praxe při výuce na katedře tance, případně na jiných tanečních školách a jiných institucích.

Předpokládaná uplatnitelnost absolventů (typické pracovní pozice)

Absolvent bakalářského programu Pedagogika tance je schopen kvalifikovaně vést výuku tanečních technik a repertoáru specializovanou dle zvoleného studijního plánu. Je připraven metodicky vést taneční hodiny pro všechny věkové kategorie. Může se uplatnit jako tanečník, taneční pedagog, baletní mistr, repetitor, asistent choreografa a podobně, a to jak v divadlech a baletních či tanečních souborech, tak v uměleckém školství.

Je vybaven také přehledem o dějinách a teorii tance, základy taneční kompozice, improvizace, choreografie, scénické praxe, dramaturgie a produkce, takže se může věnovat i umělecké tvůrčí nebo organizační činnosti v oboru.