Strunné nástroje (B0215A310026)

Od akademického roku 2022/2023.

Typ programu Forma studia Profil programu Standardní doba studia Jazyk výuky Katedra
bakalářský prezenční akademicky zaměřený 3 roky česky Katedra strunných nástrojů

Garant studijního programu

Leoš ČEPICKÝ

Cíle studia ve studijním programu

Studium v bakalářském programu Strunné nástroje se specializacemi Harfa, Housle, Kontrabas, Kytara, Viola a Violoncello je zaměřeno na doplnění a prohloubení technických dovedností získaných na středním stupni vzdělávání, kultivování individuálního hudebního projevu studenta a zprostředkování teoretických znalostí o dějinách a teorii hudby a její interpretaci. Student je veden ke schopnosti samostatně analyzovat technické a interpretační problémy, navrhovat strategie jejich řešení a efektivně strukturovat vlastní práci. Rozvíjeny jsou zdravé fyziologické a psychologické návyky spojené s nácvikem a veřejným provozováním hudby. Prostřednictvím vlastní interpretace sólové, komorní a orchestrální hudby se student seznamuje se širokou škálou interpretačních přístupů a nástrojových technik spojených s různými typy repertoáru.

Profil absolventa studijního programu

Absolvent bakalářského programu Strunné nástroje kvalitně ovládá široké spektrum repertoáru a je vybaven teoretickými vědomostmi i praktickými zkušenostmi, které mu umožňují samostatné a stylově vhodné interpretační pojetí děl. Chápe svůj obor v širších souvislostech hudebního umění a umění obecně, je obeznámen s historií a současností oboru a tyto vědomosti uplatňuje ve vlastní umělecké činnosti. Je schopen teoretické reflexe oboru a orientuje se v umělecké praxi. Absolvent disponuje technickou zdatností a interpretační vyspělostí, která podmiňuje zvládnutí náročného, rozsáhlého a stylově různorodého repertoáru a která umožňuje vstup do hudební profese nebo do navazujícího magisterského studia.

Odborné znalosti

Absolvent studijního programu Strunné nástroje

Odborné dovednosti

Absolvent studijního programu Strunné nástroje

Obecné způsobilosti

Absolvent studijního programu Strunné nástroje

Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů

Základní rámec pro koncepci studijních programů na AMU vytvářejí Pravidla vnitřního hodnocení AMU, specifikující základní principy akreditačních procesů, stávající praxi dále formálně ukotvuje Akreditační řád AMU: ten stanovuje parametry společné pro všechny studijní programy vyučované na AMU a zároveň přenáší část odpovědnosti za oborové specifikace (divadlo, hudba, tanec, film/televize) na fakulty.

Studijní plány jsou vytvářeny v souladu se Studijním a zkušebním řádem AMU, který na základě specifik vysokého uměleckého vzdělávání vymezuje v rámci typologie předmětů hlavní povinný předmět: jde o klíčový umělecký (resp. talentový) předmět profilujícího základu, u něhož hodnocení probíhá vždy komisionálně a který neumožňuje opakování atestace. Dalším specifikem studijních plánů je povolená flexibilita v rozdělení kreditů (60 ECTS za akademický rok) mezi zimní a letní semestr, vycházející u některých oborů z výraznější studijní a tvůrčí zátěže spojené s dokončováním uměleckých výstupů v letním semestru.

Povinnou součástí všech studijních programů je teoreticko-historický základ oboru, u akademických programů v podobě povinných předmětů profilujícího základu spoluurčujících profil absolventa a tvořících součást státní závěrečné zkoušky.

Součástí každého studijního plánu je dále povinné absolvování oborově zaměřené výuky anglického jazyka, v minimálním rozsahu 6 ECTS za studijní cyklus.

Klasifikace je udělována podle Kreditního systému (ECTS - European Credit Transfer System), který byl zaveden na základě Boloňských dohod z roku 1999 s cílem sjednotit a integrovat vysokoškolský systém v Evropské Unii.

Předměty ukončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A – E (F = nevyhověl), u ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná.

Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou přednáška, seminář, cvičení, dílna, přičemž tři poslední formy výuky v různé míře zahrnují i vznik uměleckých výstupů. Výuka probíhá buď na týdenní bázi, nebo formou intenzivních bloků či workshopů.

Ve studijním plánu se automaticky předpokládají prerekvizity v podobě sekvencí předmětů označených postupně rostoucím číslem za názvem předmětu. Tento typ prerekvizit není specificky uváděn v příloze BIII k jednotlivým předmětům. Pokud má předmět nesekvenční prerekvizitu, je tato explicitně uvedena v příloze BIII k předmětu. Ve stejném smyslu neuvádíme korekvizity, ty jsou dány povinným zařazením předmětu do konkrétního ročníku a semestru společně s dalšími předměty.

Studijní plán obsahuje jednu skupinu povinně volitelných předmětů „Teoretický základ pro 3. ročník“ s předměty: Historicky poučená interpretace 1 a 2, Hudební dramaturgie 1 a 2, Hudební kritika a popularizace hudby 1 a 2. Student musí z této skupiny získat minimálně 2 kredity.

Studijní plán obsahuje volitelné předměty: Pedagogika, Psychologie, Didaktika/Vyučovatelská praxe harfy, kytary, nízkých smyčců, vysokých smyčců, Pohybová a relaxační výchova a další předměty z nabídky AMU. Student musí během celého bakalářského studia získat z volitelných předmětů minimálně 10 kreditů.

Specializace: Studijní plán obsahuje specializace Harfa, Housle, Kontrabas, Kytara, Viola, Violoncello. Student se do příslušné specializace přímo hlásí.

Obecné informace o přijímacím řízení

Pro všechny specializace bakalářského studijního programu Strunné nástroje je organizováno přijímací řízení, které se skládá ze dvou kol. Obě kola probíhají prezenční formou.

  1. kolo – elektronický test z dějin hudby a dalších hudebně – teoretických disciplín. Uchazeč/ka zodpoví soubor náhodně vybraných otázek s možností 3 odpovědí, z nichž jedna je správná. Pokud uchazeč/ka nesplní předem stanovenou minimální bodovou hranici pro postup do 2. kola, bude přijímací řízení ukončeno. V případě postupu do 2. kola se body z 1. kola nezapočítávají.
  2. kolo – talentová zkouška

Pro každou specializaci jsou pro každý akademický rok vypisovány přesné podmínky talentových zkoušek – konkrétní program (určení povinných skladeb a skladeb dle vlastního výběru, zda je povinností hrát tyto skladby zpaměti atd.) Tyto požadavky jsou každoročně aktualizovány a umísťovány na odpovídající místa studijní části fakultního webu. Takto jsou zároveň k dispozici uchazečům o studiu na HAMU.

Talentová zkouška probíhá prezenční formou před zkušební komisí tak, že uchazeč přednese stanovený program. Zkušební komise má právo určit, které z požadovaných skladeb uchazeč přednese. Zkušební komise má právo jednotlivé skladby kdykoliv přerušit.

Přijímací komise hodnotí uchazeče/čku souhrnným bodovým ohodnocením, které obsahuje posuzování talentových a instrumentálních dispozic, zejména pak technického zvládnutí skladby, zvukové představivosti, stylového cítění, pamětních dispozic a individuálního interpretačního přínosu.

Po ukončení 2. kola vytvoří přijímací komise pořadí dle průměrů bodových hodnot jednotlivých uchazečů/ček a k přijetí doporučí ty uchazeče/čky, kteří se umístili do pořadí odpovídajícímu směrnému číslu a minimálnímu bodovému ohodnocení pro jednotlivé specializace studijního programu Strunné nástroje.

Podmínky přijímacího řízení včetně stanovení způsobu bodového hodnocení, jeho rozmezí a směrného čísla, ošetřuje pro každý akademický rok příslušná vyhláška děkana, která podléhá schválení akademickým senátem fakulty.

Pokud nebude dostatek uchazečů splňujících podmínku bodového hodnocení, směrné číslo se nenaplní.

Návaznost na další typy studijních programů

Absolventi bakalářského programu Strunné nástroje mají možnost se přihlásit do navazujícího magisterského programu Strunné nástroje na HAMU v Praze či na jiných uměleckých školách v České republice i zahraničí.

Součásti státní závěrečné zkoušky a jejich obsah

Specializace Harfa:

VŠKP se skládá ze dvou částí:

  1. Absolventský umělecký výkon – sólový recitál v rozsahu 65 minut, z toho případně s komorním souborem v rozsahu do 20 minut (příslušné předměty profilujícího základu: Hra na harfu 1–6, Komorní hra 1–6, Hra v orchestru 1–6)
  2. Písemná práce v rozsahu minimálně 20 NS

Státní závěrečná zkouška

  1. Obhajoba absolventského uměleckého výkonu
  2. Obhajoba písemné práce
  3. Teoretická ústní zkouška: příslušné předměty profilující základu: Dějiny a literatura harfy 1, 2

Tematické okruhy teoretické ústní zkoušky:

  1. Historický vývoj stavby nástroje – první harfy (Egypt a Mezopotámie), háčkové a jednozářezové harfy
  2. Dizzi, Bochsa, Nadermann – tvorba pro harfu
  3. Harfová literatura pro jednozářezovou harfu (charakteristiky, nejvýznamnější skladatelé)
  4. Dvouzářezová harfa – od prvních harf S. Erard do dnes (srovnání harf různých výrobců – Salvi, Lyon Healy, Camac…)
  5. Skladby pro harfu od Dittersdorfa, Mozarta, Dusíka, Spohra
  6. Parish Alvars a jeho tvorba pro harfu
  7. Německá harfová škola – Grimm, Zabel, Posse
  8. Souhrn Francouzské harfové školy (Hasselmas, Renier, Laskine, Jamet, Tournier,

Salzedo, Grandjany)

  1. Francouzská harfová škola na přelomu19. a 20. století (L. Laskine, H. Renier, M.Tournier)
  2. Česká harfová škola – Jan Křtitel Krumpholtz, Trneček
  3. Česká harfová škola v 20. století – Patras, Kodadová, Váchalova. Tvorba českých skladatelů 20. století pro harfu.
  4. Nejvýznamnější harfisté 20. století Marcel Tournier, Nicanor Zabaleta, francouzská harfová škola v Americe (M. Grandjany a C. Salzedo), Alberto a Victor Salvi
  5. Harfové školy – česká, ruská, francouzská, německá, Salzedova metoda
  6. Použití harfy v orchestru
  7. Soudobý repertoár pro harfu

Specializace Housle:

VŠKP se skládá ze dvou částí:

  1. Absolventský umělecký výkon – sólový recitál v rozsahu 65 minut, z toho případně s komorním souborem v rozsahu do 20 minut (příslušné předměty profilujícího základu: Hra na housle 1–6, Komorní hra 1–6, Hra v orchestru 1–6)
  2. Písemná práce v rozsahu minimálně 20 NS

Státní závěrečná zkouška

  1. Obhajoba absolventského uměleckého výkonu
  2. Obhajoba písemné práce
  3. Teoretická ústní zkouška: příslušné předměty profilující základu: Dějiny a literatura vysokých smyčců 1, 2

Tematické okruhy teoretické ústní zkoušky

  1. Historický vývoj houslařských škol a stylů, dualizmus předalpského a zaalpského houslařství, postupný příklon k italským stavebním zásadám, významní představitelé do konce 20. století
  2. Vývoj v oblasti menzury a rozměrů nástrojů – housle renesanční, barokní a dvě etapy debarokizace
  3. Základní typy barokních smyčců a podstata reformy vedoucí k současnému smyčci
  4. Vývoj v oblasti materiálů, použitých technologií, způsoby měření akustických parametrů
  5. Užití houslí a sepětí významných interpretů a špičkových nástrojů
  6. Cesty šíření italských houslí po Evropě
  7. Houslařské sbírky
  8. Houslařské soutěže ve 20. století
  9. Sólová koncertní, komorní i orchestrální literatura pro housle podle jednotlivých slohových období
  10. Nejdůležitější interpreti, autoři a školy

Specializace Kontrabas:

VŠKP se skládá ze dvou částí:

  1. Absolventský umělecký výkon – sólový recitál v rozsahu 65 minut, z toho případně s komorním souborem v rozsahu do 20 minut (příslušné předměty profilujícího základu: Hra na kontrabas 1–6, Komorní hra 1–6, Hra v orchestru 1–6)
  2. Písemná práce v rozsahu minimálně 20 NS

Státní závěrečná zkouška

  1. Obhajoba absolventského uměleckého výkonu
  2. Obhajoba písemné práce
  3. Teoretická ústní zkouška: příslušné předměty profilující základu: Dějiny a literatura nízkých smyčců 1, 2

Tematické okruhy teoretické ústní zkoušky

  1. Historický vývoj houslařských škol a stylů, dualismus předalpského a zaalpského houslařství, postupný příklon k italským stavebním zásadám, významní představitelé do konce 20. století
  2. Historický vývoj oprav a restaurátorství od konce 18. století do současnosti, základní terminologie
  3. Typy barokních smyčců a vývoj, vedoucí k současným smyčcům
  4. Historický vývoj techniky hry od baroka do konce 19. století
  5. Čeští kontrabasisté – interpreti a pedagogové, historie institucionálního vzdělávání kontrabasistů ve světě a v Čechách
  6. Problematika tzv. autentické interpretace, práce s urtextem, práce s prameny
  7. Moderní stavitelství autentických nástrojů pro historickou interpretaci
  8. Přehled kontrabasové literatury od baroka do konce 19. století v souvislosti s kompozičním a slohovým vývojem
  9. Sepětí významných interpretů a špičkových nástrojů, cesty šíření italských nástrojů po Evropě
  10. Houslařské sbírky, houslařské soutěže
  11. Sólová koncertní, komorní i orchestrální literatura pro kontrabas podle jednotlivých slohových období

Specializace Kytara:

VŠKP se skládá ze dvou částí:

  1. Absolventský umělecký výkon – sólový recitál v rozsahu 65 minut, z toho případně s komorním souborem v rozsahu do 20 minut (příslušné předměty profilujícího základu: Hra na kytaru 1–6, Komorní hra 1–6, Hra v orchestru 1–6)
  2. Písemná práce v rozsahu minimálně 20 NS

Státní závěrečná zkouška

  1. Obhajoba absolventského uměleckého výkonu
  2. Obhajoba písemné práce
  3. Teoretická ústní zkouška: příslušné předměty profilující základu: Dějiny a literatura kytary 1, 2

Tematické okruhy teoretické ústní zkoušky

  1. Historický vývoj (včetně konstrukce) kytary a nástrojů kytarového typu
  2. Sólová koncertní, komorní i orchestrální literatura pro kytaru podle jednotlivých slohových období
  3. Nejdůležitější interpreti, autoři a školy
  4. Zápis hudby v různých slohových obdobích
  5. Vývoj nástroje a jeho literatury v souvislosti s jinými oblastmi umění
  6. Vývoj nástroje a jeho literatury v období renesance – renesanční kytara, loutna a vihuela
  7. Vývoj nástroje a jeho literatury v období baroka – barokní kytara, loutna, theorba a vihuela
  8. Vývoj nástrojů kytarového typu a jejich literatury v 19. století – Vídeň a Paříž
  9. Vývoj nástrojů kytarového typu a jejich literatury v 19. století – Londýn a Španělsko
  10. Vývoj nástrojů kytarového typu a jejich literatury v 20. století – Evropa, Amerika
  11. Vývoj v oblasti materiálů a použití moderních technologií při výrobě kytary

Specializace Viola:

VŠKP se skládá ze dvou částí:

  1. Absolventský umělecký výkon – sólový recitál v rozsahu 65 minut, z toho případně s komorním souborem v rozsahu do 20 minut (příslušné předměty profilujícího základu: Hra na violu 1–6, Komorní hra 1–6, Hra v orchestru 1–6)
  2. Písemná práce v rozsahu minimálně 20 NS

Státní závěrečná zkouška

  1. Obhajoba absolventského uměleckého výkonu
  2. Obhajoba písemné práce
  3. Teoretická ústní zkouška: příslušné předměty profilující základu: Dějiny a literatura vysokých smyčců 1, 2

Tematické okruhy teoretické ústní zkoušky

  1. Historický vývoj houslařských škol a stylů, dualismus předalpského a zaalpského houslařství, postupný příklon k italským stavebním zásadám, významní představitelé do konce 20. století
  2. Vývoj v oblasti menzury a rozměrů nástrojů – housle renesanční, barokní a dvě etapy debarokizace
  3. Základní typy barokních smyčců a podstata reformy vedoucí k současnému smyčci
  4. Vývoj v oblasti materiálů, použitých technologií, způsoby měření akustických parametrů
  5. Užití houslí a viol, sepětí významných interpretů a špičkových nástrojů, cesty šíření italských houslí po Evropě
  6. Houslařské sbírky
  7. Houslařské soutěže ve 20. století
  8. Sólová koncertní, komorní i orchestrální literatura pro violu podle jednotlivých slohových období
  9. Nejdůležitější interpreti, autoři a školy

Specializace Violoncello:

VŠKP se skládá ze dvou částí:

  1. Absolventský umělecký výkon – sólový recitál v rozsahu 65 minut, z toho případně s komorním souborem v rozsahu do 20 minut (příslušné předměty profilujícího základu: Hra na violoncello 1–6, Komorní hra 1–6, Hra v orchestru 1–6)
  2. Písemná práce v rozsahu minimálně 20 NS

Státní závěrečná zkouška

  1. Obhajoba absolventského uměleckého výkonu
  2. Obhajoba písemné práce
  3. Teoretická ústní zkouška: příslušné předměty profilující základu: Dějiny a literatura nízkých smyčců 1, 2

Tematické okruhy teoretické ústní zkoušky

  1. Historický vývoj houslařských škol a stylů, dualizmus předalpského a zaalpského houslařství, postupný příklon k italským stavebním zásadám, významní představitelé do konce 20. století
  2. Souvislosti mezi violoncellem a gambou, gambová literatura v repertoáru violoncellisty
  3. Violoncello picollo, vícestrunná violoncella, bariton, arpéggion
  4. Vývoj v oblasti menzury a formátů nástrojů – violoncella renesanční, barokní
  5. Historický vývoj techniky hry od baroka do konce 19. století
  6. Čeští violoncellisté – interpreti a pedagogové, historie institucionálního vzdělávání violoncellistů ve světě a v Čechách
  7. Problematika tzv. autentické interpretace, práce s urtextem, práce s prameny. Moderní stavitelství autentických nástrojů pro historickou interpretaci
  8. Přehled violoncellové literatury od baroka do konce 19. století v souvislosti s kompozičním a slohovým vývojem
  9. Vývoj v oblasti materiálů, použitých technologií, způsoby měření akustických parametrů

Další studijní povinnosti

Charakteristika odborné praxe

Předpokládaná uplatnitelnost absolventů (typické pracovní pozice)

Absolvent nachází profesní uplatnění jako samostatný umělec ve svobodném povolání nebo člen komorních a orchestrálních těles. Po vykonání Státní zkoušky z pedagogické způsobilosti získává oprávnění vykonávat profesi učitele hudby na základních uměleckých školách a konzervatořích. Podmínkou k přihlášení k této státní zkoušce je kdykoli během studia absolvování volitelných předmětů Psychologie, Pedagogika a Didaktika/Vyučovatelská praxe (harfy, kytary, nízkých smyčců, vysokých smyčců).

Platnost akreditace

Studijní program platný od Platnost studijního programu končí
2. 12. 2020 2. 12. 2030

Výčet oborů/specializací

Studijní plány programu