Střihová skladba (B0211A310014)

Cíle studia ve studijním programu

Studijní program připravuje posluchače pro střihovou skladbu audiovizuálních médií v omezeném rozsahu zejména krátkých forem s důrazem na soustavné rozvíjení skladebných a tvůrčích schopností. Učí je využívat analytické metody interpretace audiovizuálních děl i v rozpracovaném stádiu a své názory prezentovat a argumentačně obhajovat.

Bakalářské studium připravuje posluchače na následné navazující magisterské studium.

Cílem výuky střihové skladby je kultivace porozumění jak jednotlivým aspektům audiovizuálního materiálu, tak i jeho vyznění v celku. Dále jde o získávání dovedností v oblasti sdělení myšlenky skrze filmovou řeč, schopnost rozklíčovat podtext. Jde tedy o celkový rozvoj osobnosti, osvojování sociálních dovedností a vytváření systémů postojů a hodnot jednotlivce, které vedou k odpovědnosti za chování a jednání v profesi, k vědomé tvorbě, k vnímání a obhajobě místa audiovizuálního umění ve společnosti.

Profil absolventa studijního programu

Absolvent bakalářského studia je připraven ke střihu krátkých televizních a v některých případech i krátkých filmových žánrů. Dokáže asistovat mistru střihu při tvorbě celovečerního filmu. Zvládá na dobré úrovni běžně dostupné technologie v oboru, ovládá základy gramatiky audiovizuálních výrazových prostředků v obrazové i zvukové složce. Získá základní znalosti v uměnovědných a společenských oborech včetně jistého kulturního rozhledu. Absolvent je schopen zastávat zejména asistentskou pozici; postavení hlavního střihače spíše u kratších a méně komplikovaných formátů. Je také na základní úrovni obeznámen s okruhem pojmů a faktů historie a teorie kinematografie od jejích počátků do současnosti. Konkrétně pak zná alespoň v základním rozsahu oblast teorie a historie střihové skladby, dokáže pracovat s poznatky naratologie a některými zákonitostmi dramaturgie. Absolvent je schopen formulovat myšlenky a umí napsat odborný text.

Odborné znalosti

• Má znalosti odborné literatury v oblasti filmu a zejména způsobů nahlížení na jeho skladbu.
• Orientuje se v problematice postprodukce audiovizuálního díla.
• Orientuje se v současné filmové a televizní tvorbě krátké stopáže, dokáže jednotlivé tendence zařadit do souvislostí a zformulovat vlastní postoj k dané problematice.
• Dokáže uvažovat o celku díla a argumentovat v ustálených dramaturgických pojmech.
• Ví, co je postava a prvky, které ji tvoří.
• Ví, jak je ve vyprávění definovaná tříaktová struktura; umí definovat prolog, epilog, expozici, háček.
• Je schopen objasnit rozdíl mezi prologem a expozicí; umí definovat, co je zápletka a dramatická situace dramatu.
• Pozná příběhové struktury a umí je uplatnit v praxi.
• Má zevrubné znalosti vertikální montáže ve zvukovém filmu.
• Má přehled o metodách tvorby audiovizuálních děl, zná současné tendence a přístupy k audiovizuálnímu dílu, zejména v oblastech gramatiky filmového jazyka, stylistických figur, typů skladby, předsnímacích jednot a orientace, principů grafické vazby, rytmické vazby, světlotonality.
• Ovládá základy psaní odborného textu.
• Má znalosti odborné literatury reflektující jednotlivé části tvůrčího procesu vzniku audiovizuálního díla.
• Zná a dokáže vysvětlit pojmy mizanscéna a montáž; časoprostor ve filmu - osa, rám, čas.

Odborné dovednosti

• Je schopen sestříhat krátký hraný, dokumentární nebo animovaný film.
• Je schopný pracovat s technologií analogového i digitálního filmového záznamu.
• Je schopen kritického myšlení, kdy dosažené znalosti v teoretické oblasti jsou odrazovou plochou pro jejich aplikování ve vlastní tvorbě.
• Ovládá hlavní vyjadřovací metody audiovizuálních médií (základy filmové řeči).
• Je schopen poznat a zprostředkovat vybrané metody audiovize - jak se vyvíjely a jaké byly kladeny specifické nároky na způsob AV komunikace v celém průběhu jejího vývoje.
• Dokáže formulovat téma a podílet se na rozvíjení a kritické reflexi scénáře krátkého filmu.
• Dokáže rozlišit a analyzovat dramatický i nedramatický text.
• Je schopný rozklíčovat podtext.
• Dokáže kreativním způsobem zpracovat pořízený audiovizuální záznam.
• Při práci se je schopen po dohodě s mistrem střihu a režisérem prakticky komunikovat se souvisejícími technickými a pracovními obory a rozumět náplni jejich práce.
• Je schopen týmové spolupráce při asistování, přípravě a realizaci uměleckého díla.
• Ovládá postprodukční proces audiovizuálního díla.

Obecné způsobilosti

• Je schopen konstruktivního tvůrčího dialogu.
• Je schopen aktivně hledat řešení uměleckého vyjádření v rámci dostupných materiálních prostředků.
• Je schopen nad svou praxí uvažovat a začlenit ji do společenského kontextu.

Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů

Základní rámec pro koncepci studijních programů na AMU vytvářejí především Pravidla vnitřního hodnocení AMU, specifikující základní principy akreditačních procesů. Stávající praxi dále formálně ukotvuje Akreditační řád AMU: určuje parametry společné pro všechny studijní programy vyučované na AMU a zároveň přenáší část odpovědnosti za oborové specifikace (divadlo, hudba, tanec, film/televize) na fakulty.

Studijní plány jsou vytvářeny v souladu se Studijním a zkušebním řádem AMU, který na základě specifik vysokého uměleckého vzdělávání vymezuje v rámci typologie předmětů hlavní povinný předmět: jde o klíčový umělecký (resp. talentový) předmět profilujícího základu, u něhož hodnocení probíhá vždy komisionálně a který neumožňuje opakování atestace. Důležitou roli v systému hodnocení hraje u mnoha oborů tzv. klauzur-ní zkouška, tj. prezentace uměleckého výstupu před komisí: principem je komplexní hodnocení znalostí a dovedností studenta získaných v několika dílčích předmětech a uplatněných v kolektivně vznikajícím díle (např. u divadelních oborů). Dalším specifikem studijních plánů je povolená flexibilita v rozdělení kreditů (60 ECTS za akademický rok) mezi zimní a letní semestr, vycházející u některých oborů z výraznější studijní a tvůrčí zátěže spojené s dokončováním uměleckých výstupů v letním semestru.

Povinnou součástí všech studijních programů je teoreticko-historický základ oboru, u akademických programů v podobě povinných předmětů profilujícího základu spoluurčujících profil absolventa a tvořících součást státní závěrečné zkoušky.

Součástí každého studijního plánu je dále povinné absolvování oborově zaměřené výuky anglického jazyka, v minimálním rozsahu 6 ECTS za studijní cyklus.

Klasifikace je udělována podle Kreditního systému (ECTS - European Credit Transfer System), který byl zaveden na základě Boloňských dohod z roku 1999 s cílem sjednotit a integrovat vysokoškolský systém v Evropské Unii.

Předměty ukončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A – E (F = nevyhověl), u ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná.

Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou přednáška, seminář, cvičení, dílna, přičemž tři poslední formy výuky v různé míře zahrnují i vznik uměleckých výstupů. Výuka probíhá buď na týdenní bázi, nebo formou intenzivních bloků či workshopů.

Ve studijním plánu se automaticky předpokládají prerekvizity v podobě sekvencí předmětů označených postupně rostoucím číslem za názvem předmětu. Tento typ prerekvizit není specificky uváděn v příloze BIII k jednotlivým předmětům. Pokud má předmět nesekvenční prerekvizitu, tak explicitně uvedena v příloze BIII k předmětu je. Ve stejném smyslu neuvádíme korekvizity, ty jsou dány povinným zařazením předmětu do konkrétního ročníku a semestru společně s dalšími předměty. Studijní plán nevyužívá ekvivalencí.

Studijní plán obsahuje skupiny povinně volitelných předmětů: A (profilující základ) a B (mimo profilující základ), bez vazby na ročník studia.

Povinné předměty

Zcela zásadní jsou pro studium Střihové skladby dílny (Dílny střihové skladby 1. ročníku 1-2, Dílna střihové skladby 1-4).

Povinně volitelné předměty: A (profilující základ)

Jde o výuku, která pomáhá pochopit jednotlivá témata teorie střihové skladby na praktických příkladech a ukázkách.

Povinně volitelné předměty: B (mimo profilující základ)

Tyto skupiny se dále dělí na tři skupiny:

• Spektrum audiovize
• Dějiny kultury
• Základy střihové skladby
• Tělesná výchova

Předměty dále rozvíjí znalosti studentů získané v rámci povinných předmětů, v oblasti filmové praxe - zejména scenáristické tvorby, práce se zvukem a filmovým obrazem, i v oblasti filmové teorie a historie, v níž je praktická filmová práce akademicky reflektována. Další předměty slouží studentům k širšímu rozhledu a pochopení filmu v kontextu jiných druhů umění a dalších humanitních oborů.

Studijní plán obsahuje volitelné předměty, který si studující vybírá z nabídky FAMU a AMU.

Obecné informace o přijímacím řízení

Předchozí studium:

Podmínkou přihlášení je úspěšné absolvování střední školy, ve výjimečných případech se postupuje dle §48 odst. 2 zákona 111/1998 Sb.

Specifické požadavky na uchazeče o studium

Přijímací komise ověřuje jako podmínky pro přijetí do studia předpoklady uchazeče o studium: prokázaný intenzivní zájem o kinematografii, literaturu, výtvarné umění a další spřízněné umělecké obory. Uchazeč musí prokázat schopnost analytické reflexe, obrazové a skladebné cítění, smysl pro temporytmus, komunikační schopnost a myšlenkovou samostatnost.

Povinné práce:

1. Písemný rozbor některého známého závažného filmového díla dle vlastního výběru.
2. Fotoscénář maximálně o 17 záběrech.
3. Tematizovaný soubor fotografií (v počtu 7-11) s jednotným estetickým názorem.
4. Krátký film libovolného žánru, jehož musí být uchazeč autorem střihové skladby.
5. Vlastní autorský počin (VAP) - může být i další krátký film, soubor fotografií, literární povídka, scénář, báseň, obraz atd. - tedy to, čím se chce uchazeč prezentovat především jako tvořivá autorská osobnost.

Průběh přijímacího řízení:

1. V prvním kole přijímacího řízení jsou minimálně pětičlennou komisí pedagogů Katedry střihové skladby hodnoceny předložené domácí práce.
2. Vlastní průběh přijímacího řízení - tedy jeho druhé kolo - probíhá v budově FAMU a osobní účast je bezpodmínečná. Vše posuzuje minimálně pětičlenná komise pedagogů Katedry střihové skladby. Průběh druhého kola:

• Písemný test všeobecných znalostí (film, umění, historie, společnost, matematika).
• Tvorba kresleného storyboardu na základě zadaného námětu - hodnotí se vyprávěcí schopnost a nápaditost řešení, nehodnotí se výtvarné schopnosti.
• Písemný rozbor filmu, který bude uchazečům promítnut - hodnotí se zejména analýza filmových výrazových prostředků s důrazem na dramaturgii a obrazovou i zvukovou skladbu.
• Formou ústní zkoušky jsou zjišťovány hlubší talentové a znalostní předpoklady uchazeče. Posuzuje se schopnost zařazovat události do společenského kontextu, reflektovat vlastní tvorbu, prokázat všeobecné vzdělání a společenský rozhled. Testuje se schopnost porozumění textu, pohotovost, schopnost argumentace, cit pro vnímání i vytváření podtextu. Komise hodnotí též smysl pro rytmus a také schopnost vyprávět.

Návaznost na další typy studijních programů

• Logickou návazností je střihová skladba v magisterském stupni FAMU.
• Je možné, že absolvent bakalářského stupně chce změnit specializaci, a tím pádem se nabízejí všechny ostatní magisterské obory FAMU (z naší zkušenosti jde často o Centrum audiovizuálních studií, dále Katedra režie nebo Katedra dokumentární tvorby).
• Z českých škol je možné navázat na prakticky zaměřená studia na AVU v Praze, UTB ve Zlíně, FAMO v Písku a tak dále. Kdo chce pokračovat spíše v teoretickém vzdělávání, má možnost studovat Filmovou vědu na UK nebo UP v Olomouci.
• Ze zahraničních škol dlouhodobě a těsně spolupracujeme s VŠMU v Bratislavě, Film School Lodž, Konrad Wolf Babelsberg.
• Dále je samozřejmě možné přihlásit se na jakoukoliv světovou školu, která vyučuje film v magisterském oboru - limitem jsou pouze znalosti vyučovacího jazyka, talent, zkušenosti a dovednosti dotyčného adepta.

Součásti státní závěrečné zkoušky a jejich obsah

Podle Studijního a zkušebního řádu (č. 27 odst 2.) se Státní závěrečná zkouška skládá z obhajoby VŠKP (písemné práce a absolventského uměleckého výkonu) a ústní zkoušky z teorie:

1. Absolventský umělecký výkon (I a II)
2. Písemná práce
3. Ústní zkouška se skládá ze dvou teoretických okruhů (I a II)

Absolventský umělecký výkon (I a II)

I) Spolupráce s bakalářským stupněm hrané, dokumentární, animované nebo multimediální režie FAMU (KR, KDT, KAT, CAS). Akceptovatelná je po předchozí domluvě s vedoucím dílny spolupráce s jinou katedrou nebo i školní koprodukce.

II) Autorské dílo (Bakalářský film KSS). Pokud student nezvládne natočit svůj vlastní krátký film, předkládá druhou spolupráci v takové formě, že stojí za každým skladebným rozhodnutím výsledného tvaru a je schopný jej obhájit. Pro takovou variantu je možné předložit i střihačovu verzi spolupráce - společného cvičení.

Obhajoba absolventského uměleckého výkonu (písemná explikace a následně ústní obhajoba)

Předměty PZ: Dílna střihové skladby 1. ročníku 1-2, Dílna střihové skladby 1-4, European Editing Masterclass 1, Klauzurní zkouška 1-2, Bakalářský film KSS.

Písemná práce

Obhajoba písemné práce (ústní obhajoba na základě psaného posudku vedoucího a oponenta práce).

Předměty ZT: Seminář k diplomové práci 1-3

Ústní zkouška se skládá ze dvou teoretických okruhů (I a II):

I) Teorie střihové skladby

Předměty ZT: Teorie střihové skladby 1-3; Kapitoly z dějin střihové skladby 1-2; Moc obrazu, obraz moci 1-2; Žánrové spektrum v dokumentárním filmu 1-2.

Zkušební komise přihlíží k absolvovaným předmětům (Povinně volitelné předměty ze skupiny A) a při výběru a kladení jednotlivých otázek zohledňuje studentův výběr absolvovaných kurzů. Doplňující otázky z teorie se často týkají skladebných postupů v odevzdaných školních filmech i témat zmiňovaných v diplomové práci.

Zvolený okruh ze skupiny pomáhá studentům pochopit jednotlivá témata a okruhy páteřního předmětu Teorie střihové skladby na praktických příkladech a ukázkách zejména dokumentárních filmů, jejich dopadu na proměnu výrazových prostředků v jednotlivých fázích kinematografie.

Okruhy otázek:

Ia - Teorie střihové skladby

1. Film a jeho historické začlenění mezi ostatní umění. Průkopníci myšlení o filmu.
2. Montážní teorie S.M.Ejzenštejna.
3. Dziga Vertov a jeho teorie filmové skladby.
4. Sovětská montážní škola. Hlavní představitelé, klíčová díla, spisy.
5. Skladebné teorie dokumentárního filmu (Gauthier, Vertov, Pelešjan).
6. Filmová teorie 20. a 30. let. Hlavní představitelé, spisy, klíčové myšlenky.
7. Gramatika filmového jazyka.
8. Stylistické figury.
9. Typy skladby.
10. Předsnímací jednoty; orientace, principy grafické vazby, rytmické vazby, světlotonalita.
11. Křivka zrání záběru a její vztah k systému filmového díla.
12. Mechanismus vazby v teorie Jerzyho Płaźewského a Jana Kučery: Otázky a odpovědi, dostředivost a rozptyl; řady, souřadí.
13. Vertikální montáž.
14. Mizanscéna a montáž.
15. Budování časoprostoru ve filmu (osa, rám, otevřená a uzavřená forma, čas).
16. Sémiotika filmu. Časové zařazení, hlavní představitelé, inspirační zdroje.
17. Tarkovského kritika sovětských montážníků a jeho vlastní koncepce filmové skladby
18. Teorie filmu a psychoanalýza.
19. Psychologie vnímání (φ efekt, sítnice, Purkyňův jev, Gestalt psychologie aj.).
20. Vymezení předmětu filmové teorie, metodologické přístupy.
21. Specifika střihové skladby animovaného filmu, typy animačních technik.
22. Typy nenarativní kinematografie a jejich charakteristika.

Ib - Dějiny filmu z hlediska střihové skladby

1. Počátky filmové skladby, první režisérské osobnosti a produkční společnosti z let 1895 – 1910.
2. Tvůrčí přínos D. W. Griffitha pro střihovou skladbu.
3. Vliv surrealismu, expresionismu a psychoanalýzy na němý film.
4. Kulešovovy experimenty a přínos sovětských montážníků pro rozvoj střihové skladby.
5. Skandinávský narativní film 20. let.
6. Francouzská a německá filmová avantgarda 20. - 30. let.
7. Československý film 20. - 30. let (hraný, dokumentární, avantgardní).
8. Nástup zvukového filmu v Evropě a USA.
9. Osobnosti sovětské montážní školy. Tvorba hlavních představitelů, nejvýznamnější díla, inspirační zdroje, poetika.
10. Evropský dokumentární film do roku 1960.
11. Italský neorealismus. Periodizace, hlavní představitelé, stylové rysy, vliv na vývoj světové kinematografie.
12. Cinema verité. Charakteristika stylu, hlavní osobnosti, vliv na světovou kinematografii.
13. Poválečná sovětská kinematografie v kontextu společenských změn.
14. Francouzská nová vlna. Narativní a stylové inovace, tvorba hlavních představitelů.
15. Československá nová vlna. Periodizace, hlavní stylové znaky, tématiky, hlavní představitelé.
16. Free Cinema. Periodizace, hlavní představitelé a jejich tvorba, společenský a kulturní kontext.
17. Německý nový film. Periodizace, hlavní představitelé a jejich tvorba, společenský a kulturní kontext.
18. Italský film po neorealismu. Klíčové osobnosti, stěžejní díla.
19. Off Hollywood. Americký nezávislý film 60. let.
20. Nový Hollywood 70. let. Společenské změny, proměna produkčního modelu, stylové a technologické inovace, domácí a zahraniční inspirace.
21. Jugoslávská „Černá vlna“ a „Pražská škola“. Hlavní představitelé, tvorba, poetika.
22. Polský film morálního neklidu. Hlavní představitelé, klíčová díla, tématika.
23. Významné osobnosti maďarské kinematografie 60. a 70. let a jejich přínos pro rozvoj filmové formy.
24. Teorie filmového žánru v kontextu inovativních stylových postupů a hry s žánry ve filmech 80. a 90. let.
25. Manifest Dogma ´95 a jeho vliv na kinematografii 90. let.
26. Expanded cinema (Laterna Magica, instalace, film ve veřejném prostoru).

II) Praktická dramaturgie a naratologie

Předměty ZT: Praktická dramaturgie 1-2, Gramatika filmového jazyka 1-2, Střihová skladba - Guest Lecture 1

Okruhy otázek:

1. Realita a film (reference, uvěřitelnost atd.) a principy vyjadřování ve filmu.
2. Příběh a prvky, které nezbytně obsahuje, film - pyramida, rozdíly mezi příběhem a způsobem vyprávění příběhu.
3. Vypravěč, vztah vypravěč - posluchač (divák), způsoby tematizování (zobrazení) vypravěče.
4. Příběhové struktury a jejich porovnání, struktura tragédie dle Aristotela.
5. Dramatická situace dramatu.
6. Prolog, epilog, expozice, „hook“(háček), rozdíl mezi prologem a expozicí.
7. Tříaktová struktura, rozdíl mezi „plot point one“, „plot point two“ a dramatickou situací dramatu.
8. Žánr a jeho funkce.
9. „Plot“ (zápletka, děj) a postava, ostenze.
10. Postava, prvky, které ji tvoří; „timeline“ a „bezprostřední minulost“ postavy.

Další studijní povinnosti

Studentům je doporučeno navštěvovat kulturní akce v širším slova smyslu, aby byli schopni skrze svůj rozhled reflektovat současné pohyby ve společnosti a zároveň si tříbili svůj cit pro výběr, který je jejich hlavním pracovním nástrojem.

Charakteristika odborné praxe

--

Předpokládaná uplatnitelnost absolventů (typické pracovní pozice)

Absolvent získává širší možnost uplatnění v evropském kontextu, a to formou pravidelného tvůrčího setkávání během studia a srovnávání se se studenty špičkových zahraničních institucí v daném oboru. Absolvent oboru střihová skladba se dokáže bez problému vřadit mezi kolegy a zúročit své nabyté vědomosti v oblasti audiovizuální tvorby kdekoliv na světě.

Specializace celé katedry na kvalitní výuku předmětů odlišuje FAMU svou úzkou a cílenou profilovaností od dalších škol ve střední Evropě, které se věnují skladbě v audiovizi.

Další výhodou je existující paralelní výuka volitelných předmětů v angličtině.

Studium na FAMU tak nabízí absolventům solidní možnost uplatnění v mezinárodním měřítku zejména v těchto profesích:

• střihač audiovizuálního díla libovolné stopáže a druhu pro televizní či on-line vysílání
• spolutvůrce audiovizuálního díla prezentovaného mimo kino či TV (media art)
• pomocný střihač filmu určeného pro kinodistribuci
• asistent pedagoga se specializací na výuku týkající se audiovize a mediální gramotnosti
• kurátor audiovizuálních sbírek (filmový archiv, rádio, produkční nebo distribuční společnost)
• dramaturg audiovizuálního díla libovolné stopáže a druhu pro televizní či on-line vysílání

Protože je výuka v praktické části studia opřena o soustavu oborových a společných cvičení, které jsou konzultovány během tvůrčích dílen od jejich vzniku, zohledňuje tak reálné prostředí vzniku filmových, televizních i multimediálních děl.

Výuka střihové skladby jako samostatného studijního oboru FAMU byla poprvé zahájena roku 1964. V profilaci a způsobu vzdělávání se pedagogové katedry snaží vycházet z kvalitních základů a po vzoru zakladatelů jsou v převážné většině sami uměleckými střihači a jsou tak sami organickou součástí v procesu uplatnitelnosti absolventů.

Kritické myšlení, schopnost týmové práce a komunikační dovednosti, které si student na škole osvojí, jsou snadno využitelné v jakémkoli tvůrčím pracovním prostředí. Jedná se totiž o přístup k práci a tvorbě obecně.