Taneční věda (N0215A310030)

Cíle studia ve studijním programu

Navazující magisterský studijní program Taneční věda rozvíjí náplň výuky v bakalářském stupni, doplňuje již získané vědomosti a dovednosti a seznamuje s dalšími tanečně vědnými disciplínami. Týká se to dalších, podrobnějších historických poznatků včetně problematiky soudobých dějin tance, rozšíření vědomostí zejména v systematických disciplínách (estetika tance, taneční antropologie, sociologie tance) a aplikovaných disciplínách (taneční kritika, taneční management). V rámci seminářů studenti rozvíjejí schopnost uplatnit teoretické poznatky v práci s konkrétním materiálem a metodologickými nástroji, prostřednictvím studia odborných textů českých i cizojazyčných rozšiřují svůj přehled o současném choreologickém výzkumu, jeho otázkách, tématech, teoretických východiscích a metodologických přístupech. Důraz je položen na rozvíjení schopnosti kritického myšlení, orientace v problematice oboru, jeho aktuálních tendencích doma i v zahraničí. Studenti se zapojují do výzkumných aktivit Ústavu pro taneční vědu, podílejí se na spolupráci s dalšími badatelskými a dokumentačními organizacemi (Etnologický ústav AV ČR, Kyliánova knihovna a archiv apod.), zapojují se do popularizačních a organizačních aktivit (v rámci činnosti katedry tance, spolupráce s NIPOS-Artama aj.). Sami se v rámci oboru profilují, zaměřují se na specifickou oborou tematiku, a to především v diplomové práci.

Profil absolventa studijního programu

Absolvent navazujícího magisterského studia Taneční vědy disponuje obsáhlými vědomostmi zejména ze sféry systematických disciplín (taneční antropologie, sociologie tance, taneční estetika), osvojil si poznatky z historie tance zejména v dílčích tématech s detailním pohledem na danou problematiku a ve sféře soudobých dějin, které navazují na obsah historických kurzů v bakalářském stupni. Ovládá řadu metodologických nástrojů, má zkušenost s jejich uplatněním při konkrétních badatelských úkolech. Má znalosti týkající se souvislostí mezi taneční vědou a dalšími humanitními a společenskými vědami, z nichž čerpá podněty pro vlastní originální řešení výzkumných témat. Orientuje se v problematice aplikovaných disciplín (taneční kritika, taneční management) a je schopen v nich prakticky působit a podílet se na popularizaci oboru. Při samostatné práci dokáže uplatnit principy kritického myšlení, vyhledat příslušné zdroje a literaturu, formulovat nový výklad jevů a problémů spojených se studiem tance v rozmanitých podobách, a to pro rozsáhlejší, komplikovaná témata.

Absolvent navazujícího magisterského programu Taneční věda se může zapojit do interdisciplinárních výzkumných aktivit či pokračovat v doktorském studiu s mezioborovým zaměřením např. ve sféře kulturní antropologie, etnologie, kulturologie, estetiky, obecné historie, hudební a divadelní vědy, multimediálních studií apod.

Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů

Základní rámec pro koncepci studijních programů na AMU vytvářejí jednak Pravidla vnitřního hodnocení AMU, specifikující základní principy akreditačních procesů, stávající praxi dále formálně ukotvuje Akreditační řád AMU: ten stanovuje parametry společné pro všechny studijní programy vyučované na AMU a zároveň přenáší část odpovědnosti za oborové specifikace (divadlo, hudba, tanec, film/televize) na fakulty. Dalším specifikem studijních plánů je povolená flexibilita v rozdělení kreditů (60 ECTS za akademický rok) mezi zimní a letní semestr, vycházející u některých oborů z výraznější studijní a tvůrčí zátěže spojené s dokončováním uměleckých výstupů v letním semestru.

Povinnou součástí všech studijních programů je teoreticko-historický základ oboru, u akademických programů v podobě povinných předmětů profilujícího základu spoluurčujících profil absolventa a tvořících součást státní závěrečné zkoušky.

Součástí každého studijního plánu je dále povinné absolvování oborově zaměřené výuky anglického jazyka, v minimálním rozsahu 6 ECTS za studijní cyklus.

Klasifikace je udělována podle Kreditního systému (ECTS - European Credit Transfer System), který byl zaveden na základě Boloňských dohod z roku 1999 s cílem sjednotit a integrovat vysokoškolský systém v Evropské Unii.

Předměty ukončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A – E (F = nevyhověl), u ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná.

Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou přednáška, seminář, cvičení, dílna, přičemž tři poslední formy výuky v různé míře zahrnují i vznik uměleckých výstupů. Výuka probíhá buď na týdenní bázi, nebo formou intenzivních bloků či workshopů.

Ve studijním plánu se automaticky předpokládají prerekvizity v podobě sekvencí předmětů označených postupně rostoucím číslem za názvem předmětu. Tento typ prerekvizit není specificky uváděn v příloze BIII k jednotlivým předmětům. Pokud má předmět nesekvenční prerekvizitu, tak explicitně uvedena v příloze BIII k předmětu je. Ve stejném smyslu neuvádíme korekvizity, ty jsou dány povinným zařazením předmětu do konkrétního ročníku a semestru společně s dalšími předměty. Studijní plán nevyužívá ekvivalencí.

Součástí studijního plánu jsou skupiny výběrových přednášek z dějin tance a systematické taneční vědy, z nichž musí studenti získat v programu celkem 12 kreditů. Dále se počítá s volitelnými předměty v celkovém počtu 16 kreditů. Kromě možnosti zvolit si další z výběrových přednášek budou navíc vypsány například předměty: Finanční řízení a fundraising, Tanec a kamera, Taneční medicína, Interpretační praxe, Jevištní praktikum, Lidová taneční kultura, Dramaturgie tance, Metodika psaní odborných statí a VŠKP, Intermédia a jevištní technologie, Historické tance, Labanova analýza pohybu/Taneční terapie, Kinetografie a další.

Obecné informace o přijímacím řízení

Přijímací zkouška se bude sestávat z pohovoru o odborné problematice, o zaměření uchazeče v magisterském studiu, o zamýšleném projektu diplomové práce.

Tezi diplomové práce spolu s odborným životopisem a bakalářskou prací předloží uchazeč komisi k nahlédnutí.

Pohovor o odborné problematice zahrnuje přehled o historické a systematické taneční vědě v rozsahu bakalářského studia tohoto oboru a přehled o současné tanečně-vědní problematice.

Přijímací komise hodnotí uchazeče/čku souhrnnou známkou, která reflektuje schopnost logického a systematického myšlení, vyjadřovací a stylistické dovednosti, přehled o tanečním dění v domácím i zahraničním kontextu, základní přehled o dějinách tance a baletu, znalost základů hudební teorie, dějin hudby a divadla, všeobecný kulturní přehled, znalost alespoň jednoho světového jazyka na pokročilé úrovni; taneční zkušenost a základní znalost tanečních technik, to vše minimálně na úrovni absolventa bakalářského cyklu.

Po ukončení přijímací zkoušky vytvoří přijímací komise pořadí dle průměrů bodových hodnot jednotlivých uchazečů/ček a k přijetí doporučí ty uchazeče/čky, kteří se umístili do pořadí odpovídajícímu směrnému číslu a minimálnímu bodovému ohodnocení pro program Taneční věda. Podmínky přijímacího řízení včetně stanovení způsobu bodového hodnocení, jeho rozmezí a směrného čísla, ošetřuje pro každý akademický rok příslušná vyhláška děkana, která podléhá schválení akademickým senátem fakulty.

Pokud nebude dostatek uchazečů splňujících podmínku bodového hodnocení, směrné číslo se nenaplní.

Návaznost na další typy studijních programů

Absolventům magisterského programu Taneční věda je umožněno pokračovat v doktorském studiu.

Součásti státní závěrečné zkoušky a jejich obsah

VŠKP:

Písemná práce – minimálně v rozsahu 80 normostran na dané téma.

Státní závěrečná zkouška

2) Obhajoba zadané písemné práce

3) Teoretická ústní zkouška

– Dějiny tance a baletu (Tanec po roce 1945 a výběrové přednášky z dějin, tj. Tradiční baletní repertoár - minulost a současnost, Jiří Kylián a jeho tvorba, Vývoj baletní dramaturgie v Rusku po roce 1917 a její vliv na český balet, Tanec v asijských kulturách)

• Systematická taneční věda (Seminář taneční vědy, Taneční estetika, Taneční antropologie, Sociologie tance, Základy tanečního managementu, výběrové přednášky, tj.: Tanec v náboženství a filosofii, Zápis a analýza lidového tance, Nové kontexty tradičního tance a folklorismus)

Tematické okruhy teoretické ústní zkoušky jsou formulovány široce, přehledově, obecně, mají doložit orientaci v problematice, schopnost utřídit příslušné obsahy, přehledně a kriticky je interpretovat.

Dějiny tance a baletu

Při formulování témat zadávaných předem ke zpracování pro SZZ jsou zohledněny historické kurzy absolvované během navazujícího magisterského studia a znalosti, které byly náplní SZZ v bakalářském stupni. Při SZZ se hodnotí věcné zpracování tématu, jeho problematizace a interpretace, orientace ve zdrojích, pramenech a literatuře.

Tematické okruhy pro státní zkoušku z dějiny tance a baletu jsou zaměřeny na reflexi tanečního umění 20. a počátku 21. století v kontextu předchozího historického vývoje, ve srovnání českého a evropského/světového dění a v souvislostech teoretické a historické problematiky. Jsou formulovány problémově. Jedná se např. o témata:

• Proměny choreografického pojetí konkrétního díla, různé způsoby zpracování konkrétního námětu (např. Srovnání choreografických verzí Svěcení jara; Othello jako námět pro choreografickou tvorbu)
• Srovnání repertoáru dvou případně více baletních scén ve vymezeném časovém období (Tendence v baletním repertoáru v poválečném období na příkladu tří významných vybraných evropských scén)
• Významné taneční události a tvorba ve vymezeném období a místě (např. Taneční dění v Čechách v osmdesátých letech 20. století)
• Proměny choreografických postupů (např. Vývoj pojetí tanečního duetu v poválečném období; Komično v poválečném baletu; Hlavní hrdina v narativních choreografických dílech; Nové výklady tradičních baletů na příkladu tvorby Matse Eka/Johna Neumeiera)
• Ohlasy obecných uměleckých a choreografických tendencí v české tvorbě (Formování českého současného tance v devadesátých letech 20. století)
• Srovnání tvorby generačních souputníků (Kylián-Forsythe-Ek a jejich srovnání; Belgická taneční scéna devadesátých let 20. století)
• Charakteristika inovativních dobových tvůrčích postupů na příkladech vlivných děl a tvůrců.
• Interakce mezi participačními a prezentačními podobami tance;
• Jevištní pojetí lidového a tradičního tance;
• Problematika historicky poučené interpretace v současné taneční tvorbě.
• Historické aspekty taneční interpretace (styly, osobnosti, techniky).
• Historický vývoj tanečních institucí a organizací (vzdělávání a školy, taneční události participační a prezentační, taneční soubory apod.).

Systematická taneční věda

Jsou stanoveny tematické okruhy pro otázky, z nichž si student jednu vylosuje při zkoušce a po krátké přípravě na místě zodpoví. Otázky jsou tvořeny ze šesti stálých okruhů a jednoho variabilního dle absolvovaných výběrových kurzů studenta.

• Tanec jako specifický druh umění, jeho podoby participační a prezentační, estetické aspekty, vazby s hudbou a divadlem.
• Možnosti uplatnění sociologických přístupů při studiu tance (tanec jako sociální jednání), teoretická východiska (sociologie těla a umění), formování, témata a představitelé sociologie tance.
• Společenské funkce tance; taneční instituce a organizace; sociální role v tanci (taneční profese).
• Využití antropologických teorií kultury při studiu tance.
• Metody a témata antropologického studia tance, významní badatelé.
• Základní otázky tanečního managementu, postavení a specifické problémy tance na současném kulturním trhu
• téma vycházející z výběrových nebo volitelných kurzů, vyučovaných v příslušném akademickém období, např. Nové kontexty tradičního tance na příkladech a jejich vědecká interpretace

Další studijní povinnosti

Charakteristika odborné praxe

Předpokládaná uplatnitelnost absolventů (typické pracovní pozice)

Absolvent je schopen začlenit se do badatelského dění v taneční vědě specifickým způsobem, formuje si vlastní pozici v oboru. Uplatnění může nalézt ve sféře tanečního výzkumu, v aplikované sféře (organizace tanečního dění, publicistická činnost), a pokud absolvoval pedagogické studium, také ve výuce dějin a teorie tance na tanečních konzervatořích.