Konzervování a restaurování fotografie (B0211A310019)

Cíle studia ve studijním programu

Bakalářský studijní program vychází ze současných vědomostí v oboru konzervování a restaurování fotografických materiálů. Studijní program je zaměřen na studium materiálů, technik a postupů, jimiž byl v minulosti i současnosti získáván fotografický obraz. Samozřejmostí je technické a technologické zvládnutí zákonitostí fotografie, znalosti z oboru teorie a historie fotografie a dalších oborů s fotografií bezprostředně souvisejících. Studenti získají znalosti z dějin umění, kultury a společnosti, o historii fotografie a fotografických technik, o materiální podstatě a chemických procesech, které se odehrávají při vzniku, stárnutí a degradaci fotografických materiálů. Následně získají přehled o praktických možnostech zpomalení degradačních změn, konzervování fotografických materiálů a jejich dlouhodobém ukládání. Studijní program tak je zaměřen zejména na znalosti, praktické zkušenosti a dovednosti v oblasti konzervování fotografických materiálů a jejich dlouhodobého ukládání.

Profil absolventa studijního programu

Absolvent bakalářského studijního programu je vybaven znalostmi a dovednostmi, které mu umožňují v praxi působit v roli konzervátora fotografických materiálů. Absolventi jsou schopni odborně posoudit stav fotografií a fotografických sbírek a navrhnout postupy jejich konzervace a dlouhodobého uložení, které jsou v závislosti na dostupném technickém vybavení schopni samostatně realizovat.

 

Odborné znalosti

Absolvent studijního programu:

• zná a rozumí druhům poškození fotografických materiálů, rozumí metodám jejich předcházení a stabilizace
• zná principy profesní etiky a rozumí povaze fotografických materiálu, zná zásady preventivní péče o fotografické materiály
• zná základy digitalizace fotografických sbírek
• má znalosti z oblasti dějin umění, kultury a společnosti
• zná technické principy a tvůrčí postupy různých fotografických technik
• má hluboké znalosti v oblasti historie fotografie a fotografických technik s důrazem na technologické, sociální a kulturní kontexty jejich vývoje – znalosti se neomezují pouze na oblast umělecké fotografie, nýbrž se dotýkají i řady dalších oblastí, ve kterých je využívána zejména dokumentární funkce fotografií (např. vědecká fotografie a široká oblast tzv. vernakulární či užité fotografie).

 

Odborné dovednosti

Absolvent studijního programu:

• umí stanovit kritéria a požadavky na konzervátorský zásah na fotografických materiálech
• v praxi umí aplikovat různé metody stabilizace fotografických materiálů, umí fotografie konzervovat tak, aby nedocházelo k jejich poškození
• umí rozpoznat limity konzervátorského zásahu, je schopen provést preventivní konzervátorský zásah, a to s vypracováním písemné a fotografické dokumentace
• je schopen vypracovat plán dlouhodobému konzervování a uložení fotografických materiálů
• má prakticky osvojené základy digitalizace fotografických sbírek jakožto nástroje jejich uchování a šíření
• má prakticky osvojené řemeslné dovednosti pro historické fotografické techniky a tvůrčí postupy, které dokáže bezpečně identifikovat a rozlišovat
• v praktické rovině ovládá techniky klasické fotografie a nových obrazových médií, tyto pak dokáže využít ve vlastní práci

 

Obecné způsobilosti

Absolvent studijního programu:

• má komunikační dovednosti a umí pracovat v týmu
• zná základní aspekty odborného výzkumu
• je připraven k dalšímu institucionalizovanému či samostatnému studiu a získávání zkušeností v oblasti nejen konzervování, ale i restaurování fotografických materiálů
• je schopen komunikovat a sdílet své znalosti a dovednosti

Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů

Základní rámec pro koncepci studijních programů na AMU vytvářejí jednak Pravidla vnitřního hodnocení AMU, specifikující základní principy akreditačních procesů, stávající praxi dále formálně ukotví vznikající Akreditační řád AMU: ten stanoví parametry společné pro všechny studijní programy vyučované na AMU a zároveň přenese část odpovědnosti za oborové specifikace (divadlo, hudba, tanec, film/televize) na fakulty.

Studijní plány jsou vytvářeny v souladu se Studijním a zkušebním řádem AMU, který na základě specifik vysokého uměleckého vzdělávání vymezuje v rámci typologie předmětů hlavní povinný předmět: jde o klíčový umělecký (resp. talentový) předmět profilujícího základu, u něhož hodnocení probíhá vždy komisionálně a který neumožňuje opakování atestace. Důležitou roli v systému hodnocení hraje u mnoha oborů tzv. klauzurní zkouška, tj. prezentace uměleckého výstupu před komisí: principem je komplexní hodnocení znalostí a dovedností studenta získaných v několika dílčích předmětech a uplatněných v kolektivně vznikajícím díle (např. u divadelních oborů). Dalším specifikem studijních plánů je povolená flexibilita v rozdělení kreditů (60 ECTS za akademický rok) mezi zimní a letní semestr, vycházející u některých oborů z výraznější studijní a tvůrčí zátěže spojené s dokončováním uměleckých výstupů v letním semestru.

Povinnou součástí všech studijních programů je teoreticko-historický základ oboru. U profesně zaměřených programů jsou povinnými předměty profilujícího základu rovněž praxe v institucích, a to v rozsahu minimálně jednoho semestru. Součástí každého studijního plánu je dále povinné absolvování oborově zaměřené výuky anglického jazyka, v minimálním rozsahu 6 ECTS za studijní cyklus.

Klasifikace je udělována podle Kreditního systému (ECTS - European Credit Transfer System), který byl zaveden na základě Boloňských dohod z roku 1999 s cílem sjednotit a integrovat vysokoškolský systém v Evropské Unii.

Předměty ukončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A – E (F = nevyhověl), u ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná.

Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou přednáška, seminář, cvičení, dílna, přičemž tři poslední formy výuky v různé míře zahrnují i vznik uměleckých výstupů. Výuka probíhá buď na týdenní bázi, nebo formou intenzivních bloků či workshopů.

Ve studijním plánu se automaticky předpokládají prerekvizity v podobě sekvencí předmětů označených postupně rostoucím číslem za názvem předmětu. Tento typ prerekvizit není specificky uváděn v příloze BIII k jednotlivým předmětům. Pokud má předmět nesekvenční prerekvizitu, tak explicitně uvedena v příloze BIII k předmětu je. Ve stejném smyslu neuvádíme korekvizity, ty jsou dány povinným zařazením předmětu do konkrétního ročníku a semestru společně s dalšími předměty. Studijní plán nevyužívá ekvivalencí.

Studijní plán je obvyklým způsobem tvořen předměty povinnými, povinně volitelnými a volitelnými. Rozdíly v časové náročnosti absolvování jednotlivých předmětů jsou vyjádřeny počtem kreditů, které student za úspěšné absolvování předmětu získá (používán je kreditní systém ECTS, rozsah jedné vyučovací hodiny je 45 minut).

 

POVINNÉ předměty jsou rozloženy do šesti semestrů. Celkově jich musí každý student absolvovat 50, čemuž odpovídá 146 získaných kreditů. Do profilujícího základu je zařazeno 42 předmětů, jimž odpovídá 129 kreditů. Mezi profilující předměty byly zařazeny předměty, které pokrývají znalosti a dovednosti nezbytné pro kvalifikované konzervování fotografických materiálů.

 

Studenti musí získat 152 kreditů za POVINNÉ PŘEDMĚTY (včetně 6 kreditů za AJ), 21 kreditů za POVINNĚ VOLITELNÉ PŘEDMĚTY a 7 kreditů za VOLITELNÉ PŘEDMĚTY.

Kreditová náročnost je do šesti semestrů rozložena rovnoměrně, a to v rozmezí 25 až 27 kreditů za semestr. Pouze v 2LS musí student získat 30 kreditů, což je dáno zejména tím, že v tomto semestru musí absolvovat praxi v archivech, která je ohodnocena 10 kredity. V posledním semestru studia je pak zátěž naopak nejnižší (v 3LS musí studenti získat 15 kreditů), a to s ohledem na skutečnost, že studenti věnují většinu studijního času psaní bakalářské práce a práci na individuálním konzervátorském projektu.

POVINNĚ VOLITELNÉ předměty jsou rozděleny do dvou typů. Předměty typu A patří do profilujícího základu (vždy se velmi úzce týkají média fotografie), studentům je nabízeno 18 předmětů celkově ohodnocených 34 kredity, přičemž student musí získat minimálně 15 kreditů. Povinně volitelné předměty typu B (fakultní nabídka PV předmětů) jsou nabízeny ve dvou skupinách (Spektrum audiovize, Dějiny kultury), student musí získat z každé skupiny 3 kredity.

VOLITELNÉ předměty si studenti vybírají z nabídky předmětů vyučovaných na FAMU. Student musí získat 7 kreditů za volitelné předměty. Nabídka volitelných předmětů je široká, což je vedeno snahou poskytnout studentům volnost v zaměření jejich pozornosti do těch oblastí, které je nejvíce oslovují a které mohou být přínosné například pro jejich zpracovávání bakalářské práce či konzervátorského projektu. Za povinné jazykové kurzy musí studenti získat 6 kreditů.

Výuka je v ZS realizována v průběhu dvanácti týdnů, v LS pak v průběhu čtrnácti týdnů. V letním semestru jsou poslední dva týdny výuky tzv. “realizační”. V těchto týdnech neprobíhá výuka podle rozvrhu, nýbrž studenti podle individuálního harmonogramu pracují na dokončování svých tvůrčích výstupů či teoreticky zaměřených písemných prací. Pedagogové všech předmětů jsou studentům k dispozici k individuálním konzultacím na základě vzájemné domluvy mezi studenty a pedagogy.

Obecné informace o přijímacím řízení

Přijímací komise hodnotí znalostní předpoklady uchazeče v oblastech teorie, dějin a technik fotografie, chemie a všeobecného historicko-kulturního přehledu. Komise také posoudí výtvarné dovednosti uchazeče. Podmínky přijímacího řízení budou zveřejněny na webových stránkách katedry. Ke studiu v tomto programu mohou podávat přihlášky absolventi gymnázií, středních uměleckoprůmyslových škol či například středních uměleckých škol, popřípadě i studenti VOŠ. U přijímacích zkoušek jsou ověřovány znalosti v oblastech umění, chemie a věd o umění a kultuře. Účelem přijímacího řízení je ověřit schopnost uchazeče k dalšímu rozvoji jeho talentu, teoretických znalostí a profesních dovedností. Uchazeč se o přijetí do bakalářského studia uchází podáním přihlášky a bakalářského projektu s povinnými pracemi.

 

Přijímací řízení je dvoukolové. V prvním kole posoudí komise předložené domácí práce bez přítomnosti uchazeče. Druhé kolo se skládá z následujících částí:

1. test z dějin a teorie umění, všeobecného kulturního přehledu, obecné chemie a technologických základů fotografie (se zaměřením na negativní a pozitivní fotografické procesy klasické fotografie);
2. explikace domácích prací;
3. pohovor, během kterého uchazeč ozřejmí svou představu o studiu.

 

K přijímacímu řízení do bakalářského studia uchazeč předkládá:

1. Fotografické portfolio tvořené souborem alespoň deseti fotografií zhotovených klasickou analogovou fotografickou technikou. Portfolio musí být doplněno podrobným popisem použitých fotografických materiálů, zvolené technologie vyvolání negativu, zhotovenou kontaktní kopií a zvětšeninou 24x30 cm ke každému snímku.
2. Motivační dopis, který obsahuje: a) základní biografické údaje a data o své dosavadní činnosti a studiu; b) zdůvodnění zájmu o obor, motivace ke studiu.

Profesní a znalostní předpoklady uchazeče ke studiu posuzuje přijímací komise formou bodového hodnocení se stanovenou minimální hranicí pro přijetí. Přijímací komise navrhne uchazeče, kteří tuto hranici splnili, děkanovi FAMU k přijetí do studia.

Návaznost na další typy studijních programů

Do studijního programu se mohou hlásit absolventi libovolné střední školy, předpoklady ke studiu však lze očekávat zejména u absolventů středních výtvarně a technicky zaměřených škol či gymnázií. Na tento studijní program navazují následující studijní programy:

• magisterský studijní program Konzervování a restaurování fotografie;
• magisterský studijní program Fotografie.

Součásti státní závěrečné zkoušky a jejich obsah

Ke státní závěrečné zkoušce student předkládá:

(1) Bakalářskou absolventskou práci, tedy konzervovaný fotografický fundus či jeho část (dle konkrétní náročnosti) doplněný o dokumentaci konzervování v rozsahu minimálně 20 normostran.

(2) Teoretickou bakalářskou práci. Téma navrhuje student sám, ale je schvalováno komisí pedagogů. Předpokládaná témata jsou buď historická, restaurátorko-konzervátorská či chemicko-technologická. Důraz je kladen na původnost tématu, samostatnost při zpracování a odpovídající přehled o stávající odborné literatuře, pramenech, úrovni současného poznání dané problematiky, mezinárodních zkušenostech atd. Doporučuje se, aby téma teoretické bakalářské práce souviselo s konzervovaným fundusem.

Návrh témat kvalifikační prací:

Témata jsou navrhována samotnými studenty a následně podléhají schvalování komisí pedagogů programu SP. Mezi témata kvalifikačních prací může patřit například:

• Konzervace poškozených skleněných negativů z archivu vybrané instituce

• Konzervace a archivace DOP želatinostříbrných pozitivů

• Konzervace a archivace albuminových fotografií

• Konzervace rodinných alb (různé fotografické techniky)

Téma navrhuje student sám, žádá jak o souhlas s tématem, tak o přidělení vedoucího práce. Týká se jak teoretické práce, tak absolventské práce (konzervovaný fotografický fundus).

 

Státní závěrečná zkouška se skládá z:

1. Obhajoba absolventského konzervátorského výkonu výkonu (odpovídá znalostem získaným v předmětech Ateliér klasické fotografie 1, Historické fotografické techniky 1, Klauzurní zkouška 1, Ateliér restaurování a konzervování fotografie 1, Historické fotografické techniky 2, Praxe v archivu katedry fotografie v Berouně, Klauzurní zkouška 2, Ateliér restaurování a konzervování fotografie 2, Historické fotografické techniky 3, Klauzurní zkouška 3, Ateliér restaurování a konzervování fotografie 3, Historické fotografické techniky 4, Praxe v archivech, Klauzurní zkouška 4, Ateliér restaurování a konzervování fotografie 4, Konzervátorský projekt 1, Klauzurní zkouška 5, Ateliér restaurování a konzervování fotografie 5, Konzervátorský projekt 2, Klauzurní zkouška 6)
2. Obhajoba teoretické písemné práce (na tuto část SZZ jsou studenti připravování zejména v Semináři bakalářské práce 1 a 2)
3. Teoretická ústní zkouška, která je skládána ze dvou tematických okruhů:

a) Teorie a praxe konzervování fotografických materiálů (témata spojená s fotografickou chemií, identifikací, vlastnostmi a degradací fotografických materiálů a postupy konzervování fotografických materiálů), tedy oblast, která odpovídá znalostem získaným v následujících předmětech profilujícího základu: Chemické základy fotografie 1, Optické základy fotografie 1, Základy chemie a toxikologie, Metody průzkumu fotografických a filmových materiálů, Chemické základy fotografie 2, Optické základy fotografie 2, Chemie pro konzervátory a restaurátory 1, Chemie polymerních materiálů, Poškození materiálu fotografií a degradační procesy, Identifikace fotografických materiálů, Chemie pro konzervátory a restaurátory 2, Chemie rozpouštědel, Barevné fotografické materiály – procesy, identifikace, degradace 1, Chemie pro konzervátory a restaurátory 3, Chemie pigmentů, Barevné fotografické materiály – procesy, identifikace, degradace 2.

b) Kulturně historický kontext restaurování a konzervování fotografických materiálů se zaměřením na teorii a dějiny péče o památky a témata v současnosti reflektovaná v odborné veřejnosti, tedy oblast, která odpovídá znalostem získaným v následujících předmětech profilujícího základu: Dějiny a teorie fotografie 1, Management fotografických sbírek, Úvod do historie, teorie a etiky konzervování a restaurování, Dějiny a teorie fotografie 2.

 

Student v obou výše uvedených tematických okruzích zodpovídá konkrétní otázky (z předem známého seznamu), vede odborný dialog se studijní komisí, prokazuje přehled o relevantní literatuře, pramenech a na teoretické rovině zdůvodňuje jednotlivé praktické konzervátorské postupy. Prokazuje znalosti v oblasti chemie a fotografické chemie. Je schopen odborného dialogu v oblasti kulturně-historického kontextu fotografie a prokazuje celkový kulturní a společenský přehled.

Další studijní povinnosti

Každý student je povinen absolvovat praxi v institucích zajišťujících dlouhodobé uchovávání a restaurování historických fotografických materiálu. Praxe studentů je realizována v rámci předmětů 307KRPXB Praxe v archivu katedry fotografie v Berouně a zejména pak 307KRPVA Praxe v archivech. Každý student v letním semestru druhého ročníku absolvujte praxi v rozsahu 250 hodin. Cílem praxe je poznání fungování institucí zajišťujících dlouhodobé uchovávání historických fotografických materiálu a praktické uplatnění vyučovaných postupů na zavedených restaurátorských pracovištích.

Studenti budou vysláni na praktické nebo studijní stáže do různých institucí. Konkrétní činnosti studenta v průběhu semestru budou stanoveny individuálně na základě dohody vedoucího ateliéru s vedoucím restaurátorem přijímací instituce a studentem podle možností přijímací instituce a zájmu studenta. Praxi je možné absolvovat i v institucích, kde student získá zkušenosti s restaurováním a konzervováním papíru či jiných obdobných materiálů, případě jejich kombinace. Studenti budou podporováni ve výběru instituce i mimo již smluvně zajištěných pracovišť (muzea, galerií a školy v zahraničí) na základě individuální konzultace a dohody s vedoucím ateliéru. Podporováno je vykonání praxe na vybraném zahraničním pracovišti.

Student z praxe zpracuje zprávu o svém působení na dané instituci, kterou prezentuje na konci semestru v Ateliéru konzervování a restaurování fotografie. Součástí zprávy musí být i dokumentace prováděných konzervátorských zásahů.

Charakteristika odborné praxe

Archivní a muzejní praxe je nedílnou součástí studijního plánu, student absolvuje praxi v archivech FAMU (viz předmět Praxe v archivu katedry fotografie v Berouně, rozsah 42 d), a rovněž tak ve vybrané instituci mimo FAMU (viz předmět Praxe v archivech, minimální rozsah 250 h/semestr). V letním semestru bude praxi přizpůsoben rozvrh. Výuka bude probíhal dva dny v týdnu, tři plné pracovní dny budou vyhrazeny praxi (24 h týdně). Konkrétní činnosti studenta v průběhu semestru budou stanoveny individuálně na základě dohody vedoucího oboru s vedoucím restaurátorem přijímací instituce a studentem podle možností přijímací instituce a zájmu studenta. Praxi je možné absolvovat i v institucích, kde student získá zkušenosti s konzervováním papíru či jiných obdobných materiálů, případě jejich kombinace. Studenti budou podporováni ve výběru instituce i mimo již smluvně zajištěných pracovišť (např. muzea, galerie a školy v zahraničí) na základě individuální konzultace a dohody s vedoucím ateliéru. Smluvně zajištěné instituce:

Národní technické muzeum

Moravská galerie

Muzeum umění Olomouc

Slezské zemské muzeum v Opavě

Uměleckoprůmyslové muzeum

Centrum pro výzkum fotografie, UDU AV ČR

NPÚ Praha

Předpokládaná uplatnitelnost absolventů (typické pracovní pozice)

Absolventi studijního programu mohou nalézt profesní uplatnění zejména v rámci řady institucí (muzea, galerie, archivy apod.), které disponují fotografickými sbírkami, jež vyžadují odbornou konzervátorskou péči. Své znalosti mohou dále rozvíjet v navazujícím magisterském programu.