Dramaturgie činoherního divadla (N0215A310037)

Dvouleté studium dramaturgie je zaměřeno na rozvíjení individuálních talentových předpokladů jednotlivých studentů a samostatné umělecké tvorby, a to autorské, překladatelské nebo upravovatelské. Stejně tak je zaměřeno na rozvíjení schopnosti spolupráce s režisérem a hereckým souborem, s cílem výrazně se podílet na inscenaci jednoaktové a v závěru studia celovečerní hry v divadle Disk nebo v jiném divadelním prostoru, který umožňuje rozvinout součinnost všech inscenačních složek v podmínkách odpovídajících nároků profesionálního divadla. Absolventi by měli být dobře technicky vybaveni pro svou profesi, ovládnout široké spektrum dovedností a znalostí z teorie a historie svého oboru v souvislosti s vývojem světového umění a historie vůbec. Měli by se orientovat v širokém domácím i zahraničním kontextu a být schopen tvůrčím způsobem interpretovat soudobé divadlo i vlastní zkušenost s ním.

Typ programu Forma studia Profil programu Standardní doba studia Jazyk výuky Katedra
magisterský navazující na bakalářský prezenční akademicky zaměřený 2 roky česky Katedra činoherního divadla

Garant studijního programu

Daria ULLRICHOVÁ

Cíle studia ve studijním programu

Cílem výuky je výchova a podpora silných, originálních osobností s jedinečným viděním světa, velkou mírou sebereflexe a schopností dalšího samostatného osobnostního zrání a uměleckého vývoje. Student magisterského oboru dramaturgie by se měl stát invenčním členem inscenačního týmu, nejbližším spolupracovníkem režiséra, interním hodnotitelem zkušebního procesu. Musí umět získat pro dramaturgicko-režijní koncepci celou skupinu herců a pomoci jim hledat a fixovat čitelnou podobu dramatické postavy v souhře s partnery. Musí též umět inspirovat kolektivní tvorbu.

Strategickým cílem a hodnotícím výstupem je vytvoření textové podoby inscenace (vlastní hry, překladu, dramatizace) jako uměleckého artefaktu s prokazatelným osobním, buď interpretačním, či autorsko-tvůrčím vkladem. K tomu patří i tvorba a redakce celého konvolutu doprovodných textových materiálů, které slouží propagaci a doplnění inscenace. Student dramaturgie je zodpovědný nejen za příslušnou jednotlivou inscenaci, ale aktivně se podílí na celku uměleckého programu (repertoáru KČD) v divadle Disk. Model generačního divadla umožňuje studentům v předchozím studiu získané znalosti a vědomosti, jakož i osobní invenci a kreativitu, uplatnit a “prožít” v komplexnosti požadavků, které jsou kladeny na funkci dramaturgie. Umělecký program, “repertoár” absolvujícího ročníku nestojí pouze na pevných textech a principech interpretačního divadla, ale potencionálně zahrnuje širokou škálu přístupů k divadelní tvorbě. Podoba repretoáru je sice odvislá od individuálního zaměření studentů, kteří se v jednotlivém ročníku sejdou, leč stalo se již pravidlem, že podíl autorských textů (kolektivní projekt, původní tvorba, dramatizace, překlad) je převažující a není vyjímkou, že repertoár se skládá pouze z dramatických textů a scénářů ještě neuvedených. Zažitá zkušenost nejen umožňuje plynulý přechod do praxe v divadlech s pravidelným provozem, ale zážitek týmové spolupráce a možnosti generační výpovědi vedla dokonce ke vzniku několika nezávislých divadelních uskupení s vyhraněným uměleckým programem (např.: Tygr v tísni, Maso, Ductus Deferens), jejichž jádro se formovalo během studia.

Magisterský program studia je tedy orientován na ověřitelný výstup ve školním divadle. V půběhu čtyř semestrů student dramaturgie testuje a rozvíjí svou schopnost týmové spolupráce, souběžně v hlavních předmětech specifikuje a profiluje individuální osobitý talent. V hlavním předmětu Dramaturgie je věnována mimořádná pozornost vlastní autorské tvorbě.

Profil absolventa studijního programu

Díky odborným dovednostem v uměleckých oborech režie a dramaturgie, odborným a historicko-teoretickým znalostem z oblasti dramatického umění, které si v souladu s cíli studia a potřebami profesionální umělecké praxe osvojil, je absolvent magisterského studia Dramaturgie činoherního divadla odborník, který je svými schopnostmi a vědomostmi plně vybaven a připraven vytvářet samostatně, v tvůrčím dialogu s partnery, souborné umělecké dílo – inscenaci, a to v divadlech rozdílného typu a zaměření, a též profilovat umělecký program divadla z hlediska dlouhodobější koncepce. Dále má rozvinuty obecné i specifické způsobilosti pro řízení umělecké instituce (umělecký šéf souboru či ředitel divadla) a pro uměleckou pedagogickou činnost.

Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů

Základní rámec pro koncepci studijních programů na AMU formálně ukotvuje Akreditační řád AMU a základní principy akreditačních procesů dále specifikují Pravidla vnitřního hodnocení AMU.

Studijní plány jsou vytvářeny v souladu se Studijním a zkušebním řádem AMU, který na základě specifik vysokého uměleckého vzdělávání vymezuje v rámci typologie předmětů hlavní povinný předmět: V případě magisterského studijního programu Dramaturgie činoherního divadla jde o soubor klíčových uměleckých (resp. talentových), nejtěsněji propojených předmětů profilujícího základu: Dramaturgická tvorba, Scénická tvorba a Inscenační tvorba, která je realizována zpravidla ve školním studiovém divadle DISK. Osnova těchto předmětů je dána rámcově v souladu s hlavními cíli výuky a v jednotlivých ročnících resp. semestrech je vytvářena vedoucími pedagogy ročníků na základě konkrétních tvůrčích úkolů. Studenti jsou však vždy vedeni k intenzivní týmové spolupráci a teoretickému i praktickému poznávání jednotlivých profesí, nutných ke vzniku souborného scénického díla (inscenace). Vzhledem ke klíčovému významu a nejvyšší časové náročnosti předmětů zaměřených na realizaci souborného scénického díla - inscenaci - mají tyto předměty nejvyšší kreditové ohodnocení (Scénická tvorba 10 kreditů; Inscenační tvorba I. 10 kreditů, Inscenační tvorba II. a III. 15 kreditů za semestr). U studenta je hodnocena jeho schopnost osobního tvůrčího vkladu i týmové spolupráce,.též vlastní autorská tvorba (původní hra, adaptace, dramatizace, překlad) při prezentaci realizovaného uměleckého výstupu (scénického útvaru) před komisí (tzv. klauzurní zkouška) či při veřejném představení v podmínkách profesionálního divadla: principem je komplexní hodnocení rozvoje talentových předpokladů, znalostí a dovedností studenta uplatněných v kolektivně vznikajícím díle. Vzhledem k charakteru hlavních předmětů není umožněno opakování atestace.

Studenti absolvují další povinné předměty, které v návaznosti na hlavní předměty rozvíjejí předpoklady pro zvolený profesní obor, a procházejí povinným cyklem teoretických a historických přednášek a seminářů teoretického základu, tvořících součást státní závěrečné (magisterské) zkoušky.

Specifikem studijního plánu je povolená flexibilita v rozdělení kreditů (60 ECTS za akademický rok) mezi zimní a letní semestr, vycházející z výraznější studijní a tvůrčí zátěže spojené s dokončováním uměleckých výstupů v letním semestru. Součástí každého studijního plánu je dále povinné absolvování oborově zaměřené výuky anglického jazyka, v minimálním rozsahu 6 ECTS za studijní cyklus. Studijní plán tvoří převážně povinné předměty. Pro dosažení plného počtu kreditů pro absolvování studia ve druhém ročníku magisterského studijního programu je třeba získat 5 kreditů doporučených z volitelných předmětů.

Předměty ukončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A–E (F = nevyhověl), u ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná.

Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou přednáška, seminář, cvičení, dílna, přičemž tři poslední formy výuky v různé míře zahrnují i vznik uměleckých výstupů. Výuka probíhá buď na týdenní bázi, nebo formou intenzivních bloků, workshopů a kurzů.

Ve studijním plánu se automaticky předpokládají prerekvizity v podobě sekvencí předmětů označených postupně rostoucím číslem za názvem předmětu. Tento typ prerekvizity není specificky uváděn v příloze BIII k jednotlivým předmětům. Pokud má předmět nesekvenční prerekvizity, tak je v příloze BIII k předmětu uvedena explicitně. Ve stejném smyslu neuvádíme korekvizity, ty jsou dány povinným zařazením předmětu do konkrétního ročníku a semestru společně s dalšími předměty. Studijní plán nevyužívá ekvivalencí.

Obecné informace o přijímacím řízení

Bakalářská zkouška z programu Režie-dramaturgie nebo příbuzného oboru, k jehož absolvování je nutno složit talentovou přijímací zkoušků. Dále pak teatrologických oborů, v tomto případě je nutné doložit i záznam inscenace (minimálně v rozsahu jedné hodiny) s prokazatelně vlastním tvůrčím vkladem. Úspěšné složení přijímací zkoušky, ve které student předkládá a zdůvodňuje téma a náplň dvouletého magisterského studia. Pokud student přichází z jiné divadelní školy, musí projít dvoufázovým přijímacím řízením, které se skládá z písemného vypracování analýzy a režijně-dramaturgické koncepce jedné jednoaktové hry a jedné celovečerní hry s konkrétní představou jejich jevištní realizace. Komise následně zkoumá v rozhovoru s uchazečem jeho talentové a vzdělanostní předpoklady, druh praktického profesního školení, kterým prošel, jeho psychické dispozice a komunikační dovednosti.

Návaznost na další typy studijních programů

Po absolvování a řádném ukončení magisterského studijního programu je možné pokračovat v dalším studiu v doktorském studijním programu na Divadelní fakultě AMU či na jiných vysokých školách s programy odpovídajícího zaměření (JAMU, VŠMU, UK, MU).

Součásti státní závěrečné zkoušky a jejich obsah

Studium v magisterském studijním programu Dramaturgie činoherního divadla se řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou.

Státní závěrečná zkouška se skládá z těchto částí:

a) Obhajoba vysokoškolské kvalifikační práce, která se skládá z přihlášeného absolventského uměleckého výkonu – dramaturgie absolventské inscenace a magisterské diplomové práce

b) Ústní zkouška z historie a teorie dramatického umění a z historie a teorie oboru

dramaturgie činoherního divadla

Absolventský výkon:

přihlášený tvůrčí umělecký výkon realizovaný v Disku nebo v jiném profesionálním divadle a vznikající v rámci hlavních uměleckých předmětů Dramaturgická tvorba, Scénická tvorba, Inscenační tvorba a kterou tvoří dramaturgická spolupráce na absolventské inscenaci s prokazatelně osobním tvůrčím vkladem. Alternativní možností je vlastní autorská tvorba vztahující se k divadelnímu tvaru (původní dramatický text, překlad, adaptace).

Diplomová práce:

Magisterská diplomová práce s minimálním rozsahem 40 normostran má charakter teoretické studie, která zpravidla vychází z reflexe vlastní tvůrčí práce na absolventském výkonu a je fundovanou analýzou konkrétních problémů dramaturgie a možností jejich řešení. Diplomovou prací student prokazuje, že je schopen na základě propojení dovedností a znalostí získaných jak v PZ předmětech (Dramaturgická tvorba, Scénická tvorba, Inscenační tvorba), tak v předmětech ZT (Vývojové tendence západního divadla v moderní kultuře, Teorie divadla a jeho složek) i na základě rešerší odborné literatury samostatně řešit tvůrčí problémy vytčené konkrétním zaměřením reflexe uměleckého procesu.

Průběh a obsah státní závěrečné zkoušky:

  1. Student v průběhu obhajoby absolventské inscenace a diplomové práce odpovídá na otázky položené oponentem v oponentském posudku a má před zkušební komisí prokázat schopnost střízlivého sebehodnocení a reflexe, v níž odbornost brání jak přeceňování, tak nedoceňování vlastních uměleckých výsledků.
  2. Student v průběhu ústní zkoušky z historie a teorie odpovídá na vybrané otázky

a) z historie a teorie dramatického umění – zaměření tematických okruhů této zkoušky a její obsah má prokázat úroveň studentových odborných a historicko-teoretických znalostí získaných zejména v předmětu PZ Dramaturgická tvorba a ZT ((Vývojové tendence západního divadla v moderní kultuře, Teorie divadla a jeho složek);

b) z historie a teorie oboru dramaturgie činoherního divadla – tematické okruhy obrážejí specifická hlediska oborů a jejich obsah vychází z prokázání odborných a historicko-teoretických znalostí získaných zejména v předmětu PZ Dramaturgická tvorba a ZT (Vývojové tendence západního divadla v moderní kultuře, Teorie divadla a jeho složek).

Tematické okruhy teoretické ústní zkoušky:

Otázky k magisterské zkoušce z historie a teorie dramatického umění

pro všechny obory DAMU

(měly by podnítit ke stručné úvaze doložené konkrétními příklady; tato úvaha by měla vycházet nejenom ze získaných znalosti, ale i z domýšlení vlastních zkušeností ze ‘scénické tvorby’)

  1. Dramatické (scénické) umění z hlediska jeho kulturní, estetické, příp. psychosociální funkce: dramatické umění jako kulturní činitel, hra, obraz, zábava a/či sebevyjádření
  2. Dramatické umění v tradici západní (okcidentální) a východní (orientální) kultury
  3. Drama, dramatičnost, dramatické v ‘civilním’ životě, ve výchově a v umění
  4. Divadlo: instituce, budova, prostor, soubor, provoz, způsob komunikace, příp. vyjadřování a/či umění
  5. Dramatičnost a divadelnost (scéničnost): drama (nikoli jen ve smyslu divadelní hry) a divadlo (scéna), divadelnost a podívaná, scéničnost a teatrálnost, vnější a vnitřní, zjevné a skryté
  6. Hraní („scénování“) v životě a herecké (scénické, potažmo dramatické) umění
  7. Mimeze: (dramatické, příp. scénické) umění jako obraz a výraz
  8. Druhy a žánry dramatického (scénického) umění z hlediska nabídky (tvořivých intencí těch, kteří je dělají) a poptávky (tj. diváckých „potřeb“ a tendencí)
  9. Druhy a žánry dramatického (scénického) umění ve spojitosti s jeho složkami a obvyklými, příp. možnými způsoby jejich uspořádání
  10. Vztah jeviště a hlediště v zrcadle (realizovaných i možných) proměn divadelního prostoru
  11. Herectví mezi přednesem role, komediantskou produkcí a sebevyjádřením: actor a player, příp. comedien a acteur, profesionál a amatér, herec a bavič
  12. Klasicismus, romantismus a realismus: postoje a styly, období a tendence, obecně kulturní zdroje a lokálně dobové projevy
  13. Archaické (tradiční), moderní a současné (postmoderní): doby, postoje, umění
  14. Techné a enthusiasmos: předpoklady a specifika tvořivého procesu v dramatickém umění a jeho imaginativní a intelektuální momenty, intuice a řemeslo; konvence jako podmínka a překážka tvorby
  15. Dramatické umění a rozvoj médií

Otázky k magisterské zkoušce z historie a teorie oboru

dramaturgie činoherního divadla

(měly by podnítit ke stručné úvaze doložené konkrétními příklady; tato úvaha by měla vycházet nejenom ze získaných znalosti, ale i z domýšlení vlastních zkušeností ze ‘scénické tvorby’)

  1. Vznik a vývoj evropské dramaturgie (v širokém smyslu „myšlení o divadle“) s ohledem na její „složky“ (vč. teoreticko–kritické) a na její (historické) podoby
  2. Vznik a vývoj české dramaturgie s ohledem na evropský kontext
  3. Vznik a proměny moderní evropské režie ve vztahu k vývoji dramaturgie (režiséři „intelektuálové“, režiséři „aranžéři“ a „herečtí“ režiséři; dvojí význam pojmu „herecká“ režie)
  4. Vznik a proměny české režie ve vztahu k dramaturgii a s ohledem na evropský kontext
  5. Divadlo a literatura vč. problematiky děl různých literárních druhů a jejich dramatizace či scénování
  6. Drama, dramatické a dramatično s ohledem na problematiku vztahu estetické kategorie a pojmu historické poetiky (dramatičnost Dostojevského románů a lyričnost divadla EFB)
  7. Dramatičnost a divadelnost (scéničnost): jejich vývoj, podstata a vzájemný vztah
  8. Časoprostor dramatu a časoprostor scénického díla se zřetelem ke specifickému časoprostoru různých žánrů a stylů
  9. Dramatické dílo a příběh: fabule a děj, námět (putující syžet) a téma
  10. Dramatická, jevištní a herecká postava v různých (historicky zakotvených) žánrech a stylech dramatické a scénické tvorby
  11. Fenomen interpretace: analýza a pochopení, dílo a (aktuální) kontext, „čtení“ a realizace, dramaturgicko–režijní představa a dramaturgický či kritický komentář
  12. Klasický text jako kulturní fenomen a jako materiál; interpretace, překlad, aktualizace, variace
  13. Dramaturgie a opatřování (psaní) textů: autor píšící pro divadlo a dramatický spisovatel v divadle, postavení autora a textu ve vývoji evropského divadla
  14. Problematika překladu
  15. Původnost a tradice: „klasika“ („klasičnost“) a současnost („modernost“), kánony a konvence a jejich porušování („novátorství“), individuální a generační přístup, navazování a módnost

Další studijní povinnosti

U studentů dramaturgie je nezbytné promyšleně a systematicky kombinovat teoretickou a praktickou výuku, modifikovanou podle individuálního zájmu a zaměření.

Charakteristika odborné praxe

Významnou součástí je povinná odborná praxe v divadle profesionálního typu (např. i školním divadle DISK), rozhlase nebo televizi, účast na přípravě a zkoušení inscenace.

Předpokládaná uplatnitelnost absolventů (typické pracovní pozice)

Absolventi se mohou uplatnit – a uplatňují se – úspěšně jako dramaturgové v divadlech, televizi a rozhlase, odborní redaktoři v nakladatelstvích, médiích, uměleckých agenturách, při výuce uměleckých oborů, jako vedoucí pracovníci, v produkční a správní sféře apod.

Uplatnění absolventů:

- Veřejná profesionální divadla – dramaturg, vedení souboru, vedení divadla

- Soukromá divadla – dramaturg, vedení souboru, vedení divadla

- Jednotlivé divadelní projekty

- Rozhlasový redaktor

- Nakladatelský redaktor

- Televizní redaktor

- Lektor v umělecké agentuře

- Překladatel, dramatik, scénarista

- Pedagog – lektor ZUŠ

- Odborný vedoucí pracovník v oblasti kultury

- Kulturní management

- Odborný vedoucí pracovník ve státní správě

- Pracovník reklamní agentury

- Marketingový pracovník

- Tiskový mluvčí

- Odborný pracovník v oblasti PR

Platnost akreditace

Studijní program platný od Platnost studijního programu končí
10. 2. 2022 10. 2. 2025

Studijní plány programu