Divadlo v historii české kultury 1

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Cílem předmětu je taková obeznámenost posluchačů a posluchaček s úlohou a vývojem divadla v moderní české kultuře, která jim umožní vytvořit si představu o tom, jak učinit potenciální vlastní příběh součástí příběhu českého divadla; jinak řečeno, má – v perspektivě jejich budoucích profesionálních aktivit – pomoci učinit příběh divadla coby součásti české moderní kultury jejich vlastním příběhem.

• Poskytnutí studentům herectví, režie a a dramaturgie KČD obraz základních tendencí divadla v kontextu příběhu české kultury.
• Poskytnutí základní orientace v probíraných tendencích, kdy při výkladech nejde o historiografický postup od jednoho tématu totožného s příslušným historickým obdobím, ale o vhled do „celkového“ vývoje české činohry víceméně při probírání každého tématu.
• Představení jednotlivých tendencí české činohry a jejich zápasů jako otevřeného dění, kde stejně důležitá jako fakta jsou otázky, které z nich vyplývají.
• Výklady a analýzy konkrétních předloh či námětů odpovídajících různým tendencím české činohry.

Forma studia

Přednáška spojená s proseminářem.

Kombinace pedagogického výkladu s příspěvky posluchačů a posluchaček, pojednávajících o těch osobnostech, resp. činech a (zejména u posluchačů režie/dramaturgie) tendencích, které jim jsou či mohou být podle vlastního mínění blízké. Příspěvky vycházejí ze studia samostatně zvolené a/či pedagogem doporučené (a z hlediska základního penza doplňující) literatury včetně vzpomínkových knih.

Předpoklady a další požadavky

Úspěšné absolvování 1. ročníku studia.

Obsah kurzu

Jednotlivá témata cyklu jsou volena z hlediska (naléhavých) potřeb katedry činoherního divadla (a tedy i české činohry a herectví jako takových), ale i ukotvují cyklus z hlediska soustavně rozvíjené koncepce. Tato koncepce i konkrétní témata jsou podloženy dlouholetým výzkumem konaným zúčastněnými pedagogy v Ústavu teorie scénické tvorby; zatímní výsledky tohoto výzkumu jsou obsaženy v publikovaných výstupech (viz Doporučená literatura).

Témata zimního semestru 2019/2020:

1. Divadlo a formování moderního českého národa.
2. Obrozenské divadlo mezi mimem a dramatem a tradice mimu na české scéně.
3. V. K. Klicpera mezi osvětou a komediantstvím.
4. J. K. Tyl a české divadlo mezi biedermeierem a nepovedenou revolucí.
5. Prozatímní divadlo a česká činohra ve stínu české opery.
6. Dva typy ženského herectví: Eliška Pešková a Otýlie Sklenářová Malá.
7. Od Kolára k Vrchlickému: místo obrozenectví světovost?
8. Jindřich Mošna a české herectví mezi šaškováním a dramatickým jednáním.
9. Národní divadlo mezi reprezentací a realitou.
10. Klicperovi dědicové (Od Šamberka ke Smočkovi).
11. Od Kvapila k Zavřelovi.

Doporučená nebo povinná literatura

Povinná literatura:

• Císař, J. Přehled dějin českého divadla, Praha 2006, 2009
• Jindřich Vodák k historii českého divadla (antologie studijních textů, eds. Vostrý / Sílová), Praha 2017
• Jak rozumět českému dramatu 19. století (antologie studijních textů, ed. Sílová / Šotek)
• V. K. Klicpera (výběr 2 ze 4 her): Veselohra na mostě, Rohovín čtverrohý, Hadrián z Římsů, Divotvorný klobouk;
• J. K. Tyl: Krvavé křtiny, (výběr jedné z následujících tří:) Strakonický dudák, Tvrdohlavá žena, Paličova dcera;
• Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně, Trilogie o Hippodamii;
• Julius Zeyer: Radúz a Mahulena;
• Ladislav Stroupežnický: Naši furianti;
• Gabriela Preissová: Gazdina roba nebo Její pastorkyňa;
• Bratři Mrštíkové: Maryša;
• Alois Jirásek (výběr 2 ze 4): Vojnarka, Otec, Jan Hus, Lucerna
• + případně podle vlastního zájmu další hry zmiňované při přednáškách

Literatura doporučená k jednotlivým tématům:

• Témata 1, 2, 5: Vostrý, J. / Sílová, Z. České drama a český hrdina, Praha 2017 (vybrané kapitoly)
• 2, 6, 8, 10: Sílová, Z. Komedianti na české scéně, Praha 2013 (vybrané kapitoly)
• 3: Šotek, M. Komedie podle V. K. Klicpery, Praha 2018
• 4: sb. Josef Kajetán Tyl 1808–1856–2006–2008, Praha 2007
• 4: Chválová, L. Žena v divadle Josefa Kajetána Tyla, Praha 2012
• 5–11: Fischer, O. „Činohra v pražských divadlech: Prozatímním, Národním, Městském“, in Československá vlastivěda, VIII. sv. (Umění), Praha 1935: 357–384 (kap. „Prozatímní divadlo“, 1862–1883); 385–421 (Národní divadlo za Šuberta, 1883–1900)
• 6: Pešková, E. „Zápisky české herečky“, 1886, Disk 26 (prosinec 2008): 171–182; Disk 27 (březen 2009): 160–170
• 6: Chválová, L. „Otýlie Sklenářová-Malá: cesta na jeviště“, Disk 35 (březen 2011): 66–80
• 11: Tille, V. Vzpomínky, Praha 2019: 114–130 (kap. František Zavřel)
• 11: Kvapil, J. O čem vím, různá vydání (kapitoly podle vlastního výběru)

Encyklopedie:

• Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století (Osobnosti a díla), Praha 2007; Česká činohra 19. a začátku 20. století (Osobnosti), Praha 2015; Česká divadla, Praha 2000; Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha 1988

Hodnoticí metody a kritéria

Ústní zkouška na základě předložené písemné seminární práce na zadané téma.

Předpokládá se znalost her a literatury.

Poznámka

Zvolený pedagogický přístup je umožněn pojetím dějin českého divadla jako zápasu tendencí, jejichž podoba se v kontextu společenského a kulturního vývoje mění, ale které se podle moudrého výroku velkého českého historika umění Maxe Dvořáka nikdy úplně neztrácí: „Vše, co umění stvořilo v historicky přehlédnutelných a mezi sebou souvisejících kulturních periodách, se nikdy neztratilo, nýbrž náleželo imanentně k obsahu celého potomního vývoje, přitom ale vždy znovu dostávalo nový význam. To platí jak o jednotlivých motivech, tak také o všeobecných směrech a řešeních.“ To je ostatně dáno už samou povahou kultury, jejíž je divadlo mnohaúrovňovou součástí. Funguje v ní totiž nejenom jako umění, ale i jako státem podporovaná instituce a v případě převážně zábavného zaměření i jako předmět podnikání; ve své vnitřní struktuře je pak také (a z jistého hlediska hlavně) obrazem i stimulem odpovídajícího společenského i individuálního (sebe)scénování. Z tohoto hlediska představuje svérázné a důležité médium, propojené zejména prostřednictvím herectví s dalšími médii vytvářejícími scénickou kulturu jako zásadně významnou oblast i rovinu fungování současné společnosti.

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Herectví činoherního divadla (M.A.) (povinný předmět)
• Režie a dramaturgie činoherního divadla (B.A.) (povinný předmět)