Dějiny dokumentárního filmu 1

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód Zakončení Kredity Rozsah Jazyk výuky Semestr
303DDF1 ZK 3 4T česky zimní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Výsledky učení:

•Studenti získají základní vědomosti a znalosti z historie českého a dokumentárního filmu.

•Studenti shlédnou kánonická díla non-fiction kinematografie.

Forma studia

Přednáška doplněná promítáním ukázek či celých filmů.

Předpoklady a další požadavky

žádné

Obsah kurzu

Popis předmětu:

Základní oborová přednáška a projekce filmů. Během přednášky si studenti osvojí nejpodstatnější historiografické linie vývoje českého a světového dokumentárního filmu a shlédnou nejpodstatnější ukázky či celé filmy, které je reprezentují.

Tematické okruhy:

1.Historické výkladové rámce, vývoj definice pojmu DF a „non-fiction“, estetické a společenské kontexty, konstituce samostatné disciplíny. Příklady počátků až po 20 léta na Západě včetně avantgard.

2.Sovětská montážní škola a její pokus změnit kinematografii až na úroveň pojmů, estetika a teorie materialismu, anti-narace a a dedramatizace jako nové východisko kinematografie. Esfir Šubová a Dziga Vertov.

3.Narace a svědectví sociální USA: Robert Flaherty – rané americké filmy.

4.Syntéza impulzů avantgard a sociální narace: Joris Ivens – komplexní pohled.

5.Regionální fokus na Československo 1918-1939: dokument a instituce, dokument a reklama, dokument a umění. Alexander Hackenschmied, Karel Plicka, Jiří Lehovec, Jiří Weiss.

6.Dokumentární film a státní agenda – nový model institucionální praxe a diskurzy konstituce: John Grierson a tzv. Britská dokumentární škola.

7.Dokumentární film a agendy institucí: USA – od Photo League k filmům New Dealu.

8.Dokumentární film a propaganda – Leni Riefenstahlová.

9.Válečný dokument jako rozvinutí válečných agend – komplexní schéma britské produkce, příklady velkých narativů a dokumentu: Sovětský svaz, USA a Německo.

10.Poválečné filmy tematizující válečnou zkušenost – příklady a diskurzy aktuální reflexe.

11.Poválečné filmy tematizující válečnou zkušenost – příklady a diskurzy reflexe s odstupem.

12.Poválečná konstituce dokumentu v kontextu umělecké kinematografie – příklady a kontexty napříč teritorii (mimo Československo).

Doporučená nebo povinná literatura

Doporučená literatura:

BARSAM, Richard Meran. Non-fiction Film: A Critical History. Indiana University Press, 1992. 467 s.

NAVRÁTIL, Antonín. Cesty k pravdě či lži: 70 let československého dokumentárního filmu. 2. vyd., (1. v nakl. AMU). Praha: Akademie múzických umění v Praze, Filmová a televizní fakulta v Nakladatelství AMU, 2002. 285 s. ISBN 80-7331-909-8. - ad historie českého dokumentu do konce 60. let

BARNOUW, Erik. Documentary: A History of the Non-fiction Film. New York: Oxford University Press, 1993. 400 s.

NAVRÁTIL, Antonín. Dziga Vertov, revolucionář dokumentárního filmu. Praha: Čs. filmový ústav, 1974. 252 s., [63] s. obr. příl. - ad počátky jednoho z klíčových proudů reinterpretace reality

EPSTEIN, Jean a MAYDL, Přemysl, ed. Poetika obrazů. Překlad Ladislav Šerý. Praha: Herrmann & synové, 1997. 303 s. ISBN 80-238-1138-X. - ad počátky jednoho z klíčových proudů reinterpretace reality

GAUTHIER, Guy. Dokumentární film, jiná kinematografie. 1. vyd. V Praze: Akademie múzických umění, 2004. 507 s. ISBN 80-7331-023-6. - ad historie dokumentu západní provenience a dalších okruhů, teorie

ALLEN, Robert C., GOMER, Douglas. Film History: Theory and Practice. McGraw-Hill Companies, 1985. 276 s.

SZCZEPANIK, Petr, ed. Nová filmová historie: antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2004. 528 s., [12] s. obr. příl. ISBN 80-239-4107-0.

Monografie věnované dílu jednotlivých autorů (najdete v knihovně dle hesla „dokumentární film“ v předmětovém katalogu knihoven), využijte též časopisecké články.

Hodnoticí metody a kritéria

Závěrečný test a na něj navazující ústní zkouška. Hodnotí se jak znalost historicko-kontextuálních reálií, tak divácká zkušenost a schopnost kontextuální interpretace shlédnutých filmů. Absence empirické / divácké zkušenosti klíčových filmů může vést k opakování zkoušky. Z tohoto důvodu hraje roli i důraz na účast v přímé výuce, je požadováno minimálně 70 %:

•70 % účast na přímé výuce (30 %)

•závěrečný test (40 %)

•ústní zkouška (30 %)

Poznámka

Předmět se koná vždy jednou za dva roky. Vypsán bude v ak. roce 2021/22.

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů