Dějiny dokumentárního filmu 1

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód Zakončení Kredity Rozsah Jazyk výuky Semestr
303DDF1 ZK 3 4 hodiny PŘEDNÁŠEK týdně (45 minut), 39 až 54 hodin domácí příprava česky zimní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Výsledky učení:

•Studenti získají základní vědomosti a znalosti z historie českého a dokumentárního filmu.

•Studenti shlédnou kánonická díla non-fiction kinematografie.

Forma studia

Přednáška doplněná promítáním ukázek či celých filmů.

Předpoklady a další požadavky

žádné

Obsah kurzu

Popis předmětu:

Základní oborová přednáška a projekce filmů. Během přednášky si studenti osvojí nejpodstatnější historiografické linie vývoje českého a světového dokumentárního filmu a shlédnou nejpodstatnější ukázky či celé filmy, které je reprezentují.

10 tematických okruhů v ZS:

13. 10. DAVID ČENĚK

Pojetí označení dokumentární film v počátcích kinematografie, estetické a společenské kontexty. Bratři Lumièrové a T. A. Edison – jejich pojetí dokumentu. Fabulované/rekonstruované dokumenty – Georges Méliès. Dokumentární aspekty raných filmů – Alice Guy. Dokument jako vědecký a popularizační nástroj – Jean Painlevé, lékařské filmy, Étienne-Jules Marey, Eadweard Muybridge. Dokument jako zdroj poznání - Albert Kahn, Albert Machin. Fenomén cestovatelských filmů a jejich vliv na estetiku dokumentu.

20. 10. DAVID ČENĚK

Třetí avantgarda a její dokumentární pohled (městské symfonie). Joris Ivens, Jean Epstein, René Clair, Luis Buñuel, Jean Vigo, László Moholy-Nagy, Ilja Kopalin, Michail Kaufman, Charles Sheeler, Paul Strand, Jay Leyda, Alberto Cavalcanti, Henri Storck. Vztah surrealistů k dokumentárnímu filmu. Dokument jako reflexe filmové profese (Charles Chaplin, Buster Keaton) a rané filmy o filmu.

10. 11. ALICE RŮŽIČKOVÁ

Regionální fokus na Československo 1918-1939: dokument a instituce, dokument a reklama, dokument a umění. Alexander Hackenschmied, Karel Plicka, Jiří Lehovec, Jiří Weiss.

24. 11. DAVID ČENĚK

Vlna poetismu a romantismu – Robert Flaherty, Ernest B. Schoedsack a Merian C. Cooper, Jean Epstein – Finis Terrae. Stírání hranice mezi inscenovaným a dokumentárním. Produkce amerického kontinentu ve vztahu k národnímu obrození – dokument jako zdroj poznání a reflexe (Kanada, Mexiko, Argentina, Brazílie, USA).

1. 12. PETR KUBICA

Sovětská montážní škola a její pokus změnit kinematografii až na úroveň pojmů, estetika a teorie materialismu, anti-narace a a dedramatizace jako nové východisko kinematografie. Dziga Vertov.

8. 12. MARTIN KOHOUT

Dokumentární mizanscéna ve filmech I. světové války a mimo evropské příklady (Abel Gance, Hollywood a mexická revoluce, Léon Porier, Charles Chaplin). Dokumentární film a propaganda – Leni Riefenstahlová versus střihový dokument – Esfir Šubová (SSSR). Dokumentární film a vládní zakázkové filmy: Frank Capra, John Ford, John Huston, William Wyler, George Stevens – hollywoodská praxe mění estetiku reportážního dokumentu.

15. 12. PETR KUBICA

Dokumentární film a státní agenda – nový model institucionální praxe a diskurzy konstituce: John Grierson a tzv. Britská dokumentární škola.

22. 12. JAN ROUSEK

Filmový dokumentární esej a experimentální tendence (Benjamin Christensen, José Val del Omar). Skupina třiceti. Alain Resnais, Agnès Vardová, Chris Marker. Časosběrný dokument – Georges Rouquier. Krátké filmy jako nový formát (Georges Franju). Poválečná renesance dokumentárního filmu, změny v produkci a v distribuci. Dokument jako zdroj historického poznání (Nicole Védrès). Počátky vizuální antropologie (Jean Rouch).

5. 1. DAVID ČENĚK

Rozvoj politického dokumentárního filmu: Bída v Borinage (r. Henri Storck a Joris Ivens), Země bez chleba. Témata na okraji (bezdomovectví – Georges Lecombe, chudoba, rasismus) – USA, Španělsko, Belgie, Německo, Velká Británie, Francie.

12. 1. PETR KUBICA

Syntéza impulzů avantgard a sociální narace: Joris Ivens – komplexní pohled.

Doporučená nebo povinná literatura

Doporučená literatura:

BARSAM, Richard Meran. Non-fiction Film: A Critical History. Indiana University Press, 1992. 467 s.

NAVRÁTIL, Antonín. Cesty k pravdě či lži: 70 let československého dokumentárního filmu. 2. vyd., (1. v nakl. AMU). Praha: Akademie múzických umění v Praze, Filmová a televizní fakulta v Nakladatelství AMU, 2002. 285 s. ISBN 80-7331-909-8. - ad historie českého dokumentu do konce 60. let

BARNOUW, Erik. Documentary: A History of the Non-fiction Film. New York: Oxford University Press, 1993. 400 s.

GAUTHIER

NICHOLS viz stažená kniha o non-fikčním filmu

Kapitoly Bordwell + Thompsonová

NAVRÁTIL, Antonín. Dziga Vertov, revolucionář dokumentárního filmu. Praha: Čs. filmový ústav, 1974. 252 s., [63] s. obr. příl. - ad počátky jednoho z klíčových proudů reinterpretace reality

EPSTEIN, Jean a MAYDL, Přemysl, ed. Poetika obrazů. Překlad Ladislav Šerý. Praha: Herrmann & synové, 1997. 303 s. ISBN 80-238-1138-X. - ad počátky jednoho z klíčových proudů reinterpretace reality

GAUTHIER, Guy. Dokumentární film, jiná kinematografie. 1. vyd. V Praze: Akademie múzických umění, 2004. 507 s. ISBN 80-7331-023-6. - ad historie dokumentu západní provenience a dalších okruhů, teorie

ALLEN, Robert C., GOMER, Douglas. Film History: Theory and Practice. McGraw-Hill Companies, 1985. 276 s.

SZCZEPANIK, Petr, ed. Nová filmová historie: antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2004. 528 s., [12] s. obr. příl. ISBN 80-239-4107-0.

Monografie věnované dílu jednotlivých autorů (najdete v knihovně dle hesla „dokumentární film“ v předmětovém katalogu knihoven), využijte též časopisecké články.

Hodnoticí metody a kritéria

Ústní zkouška vycházející z tematických okruhů a seznamu filmů. Hodnotí se jak znalost historicko-kontextuálních reálií, tak divácká zkušenost a schopnost kontextuální interpretace filmů. Student si vylosuje téma a následně především na základě zhlédnutých filmů prokáže schopnost analytického uvažování, základního historického přehledu a schopnosti aplikovat poznatky na konkrétní umělecká díla.

Absence empirické / divácké zkušenosti klíčových filmů může vést k opakování zkoušky. Z tohoto důvodu hraje roli i důraz na účast v přímé výuce, je požadováno minimálně 70 %, aby byl student připuštěn ke zkoušce. V odůvodněných případech lze zkoušku absolvovat i bez splnění této podmínky.

Poznámka

Předmět se koná vždy jednou za dva roky. Vypsán bude v ak. roce 2023/24.

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů