Divadlo v historii západní kultury 1

Zobrazit rozvrh

Garant předmětu

Jitka GORIAUX

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Jitka GORIAUX, Milan ŠOTEK

Katedra

Předmět zajišťuje Katedra činoherního divadla

Obsah

Předmět kombinující přednášku s proseminářem vychází ze základního předpokladu sepětí historie a teorie divadla s jeho „praktickým“ poznáváním, k němuž dochází i v dalších (především hlavních uměleckých) předmětech. Nejde tedy o přehled dat a jmen, ale především o studium konkrétních předloh či námětů odpovídajících různým tendencím západní činohry, k nimž zvolená témata poskytují základní orientaci:

Přehled témat přednášek v zimním semestru 2021/2022

1. Zdroje a povaha západní kultury v perspektivě vzniku a podob divadla
2. Antická kultura a vznik a základní tendence evropského divadla
3. Antické Řecko a vznik dramatu
4. Shakespeare a obraz člověka v evropské kultuře
5. Italský vynález scénografie a směry novodobého evropského divadla
6. Od komedie dell’arte k Molièrovi
7. Barokní divadlo mezi scéničností a scénovaností
8. Francouzský klasicismus a jeho rozporné dědictví
9. Od Marivauxe k Beaumarchaisovi a hře ze současnosti
10. Goldoni a Gozzi a odkaz lidové komedie ve středoevropském divadle

.

Výsledky učení

Cílem předmětu je poskytnout studentům 1. ročníku herectví, režie a dramaturgie KČD a scénografie KS obraz základních tendencí divadla západní kultury v kontextu příběhu, ve kterém by měli nalézt i oni/y své místo; to současně předpokládá představení jednotlivých tendencí a jejich zápasů jako otevřeného dění, kde stejně důležitá jako fakta jsou otázky, které z nich vyplývají.

Výsledkem by měla být základní orientace v probíraných tendencích divadla západní kultury, kdy při výkladech nejde o historiografický postup od jednoho tématu totožného s příslušným historickým obdobím, ale o vhled do „celkového“ vývoje při probírání každého tématu. S tím souvisí zásadní vědomí spojitosti vývoje divadla s vývojem obrazu světa a obrazu člověka v západní kultuře a z jejího vědomí pramenící vědomí aktivní úlohy divadla a jeho možností. Úhel pohledu - s vědomím odpovědnosti k základnímu poslání výuky uměleckých oborů na KČD a KS – není teatrologický, ale dramaturgický.

Předpoklady a další požadavky

Úspěšně vykonaná přijímací zkouška.

Literatura

Povinná literatura:

Brockett, O. Dějiny divadla, Praha: Lidové noviny 1999, 2. vyd. 2008 (příslušné kapitoly)

Kotte, A. Divadelní věda. Úvod, Praha: KANT 2010 (vybrané kapitoly)

+ alespoň jeden z materiálů z Vámi zvoleného tématu

+ podle vlastního uvážení další literatura, zadávaná průběžně při přednáškách (viz seznam k jednotlivým tématům).

Sofokles: Král Oidipus, Antigona

Plautus: Lišák Pseudolus

William Shakespeare: Romeo a Julie, Othello, Hamlet nebo Král Lear, Richard III. nebo Macbeth; Večer tříkrálový nebo Sen noci svatojanské

Calderón de la Barca: Život je sen

Pierre Corneille: Cid

Molière: Tartuffe, Don Juan

Marivaux: Triumf lásky a / nebo Hra lásky a náhody

Beaumarchais: Figarova svatba

Goldoni: Sluha dvou pánů, Mirandolina nebo Poprask na laguně

Gozzi: Král jelenem

Schiller: Úklady a láska, Marie Stuartovna nebo Panna Orleánská

Přehled doporučené literatury k jednotlivým tématům zimního semestru 2021/2022:

1. Zdroje a povaha západní kultury v perspektivě vzniku a podob divadla

Hry: Sofokles, Král Oidipus / Brecht, Matka Kuráž ¨

Studie:

Auerbach, E. Mimesis, Praha 1968: 8–26

Brecht, B. „Zcizující efekty v čínském hereckém umění“, in (týž) Myšlenky, Praha 1958: 39–49

Vostrý, J. „Nic nového pod sluncem“, Disk 7, resp. in Vojtěchovský, M. / Vostrý, J. Obraz a příběh, Praha 2008: 179–198 (Scéna a kultura)

Vostrý, J. O hercích a herectví, Praha 2014 (2., rozš. vyd.): 107–110 (z kap. 4. Maska a tvář) a 176–178 (úvod kap. 7.)

Vostrý, J. „Reálný projev a jevištní konvence“, in (týž) Režie je umění, Praha 2009 (2. vyd.): 125–127

1. Antická kultura a vznik a základní tendence evropského divadla

Hry: Euripides, Bakchantky (už 1. lekce Král Oidipus)

Encyklopedie: Encyklopedie antiky, Praha 1973; Stehlíková, E. Antické divadlo, Praha 2005 [encyklopedie]; viz i její Římské divadlo z roku 1993

Studie:

Gombrich, E. H. Příběh umění, Praha 1997: 75–97 (Velké probuzení: Řecko 7.–5. století př. Kr.), 100–115 (Království krásy: Řecko a řecký svět od 4. století př. Kr. do 1. století po Kr.)

Brockett, O. A. Dějiny divadla, Praha 1999: 22–99 (2/ Divadlo a drama v antickém Řecku; 3/ Římské a byzantské divadlo a drama)

Kotte, A. Divadelní věda (Úvod), Praha 2010: 54–60 (2.3.1. Mimus, pantomimus; 2.3.2. Mimové, histrioni, jokulátoři; 2.3.3. Commedia italiana)

Vostrý, J. Scénologie dramatu, Praha 2010: 88–111 (5 Mezi mimem a dramatem)

Vostrý, J. Scénování v době všeobecné scénovanosti, Praha 2012: 5–28 (Úvod)

1. Antické Řecko a vznik dramatu

Hry: Sofokles, Antigona (pozor: překlady!) Plautus, Lišák Pseudolus + Pešek, L. Tvář bez masky, 2 vydání (z kap. „Léta válečná“ pasáže o studiu Pseudola)

Encyklopedie:

Encyklopedie antiky, Praha 1973; Stehlíková, E. Antické divadlo, Praha 2005 (pozor: data!)

Studie:

Thomson, G. Aischylos a Athény, Praha 1952 (část 3. a 4.)

Vojtěchovský, M. / Vostrý, J. Obraz a příběh, Praha 2008: 19–30 (Úvod: pojmy a problémy)

Vostrý, J. Scénologie dramatu, Praha 2010: 39–62 (3 Drama a příběh)

Vostrý, J. / Sílová, Z. Je dnes ještě možné herecké umění? Praha 2009: 25–48 (Jak hrát antiku) a 186–192 (Dramatická osoba, herecká postava a herec: Herecká tvorba a text)

1. Shakespeare a obraz člověka v evropské kultuře

Z (Shakespearových) her: Romeo a Julie, Hamlet, Král Lear, Othello, Večer tříkrálový

Studie:

Bejblík, A. Shakespearův svět, Praha 1979 (k danému tématu viz kap. „Skvostní pobudové“ na s. 126–166)

Bejblík, A. „Ekonomické a společenské pozadí alžbětinského dramatu“, in Bejblík, A. / Hornát, J. / Lukeš, M. Shakespearovi současníci, Praha 1980: 9–58

Bejblík, A. „Nárys specifických znaků řeči a syžetu alžbětinského dramatu“, in Bejblík, A. / Hornát, J. / Lukeš, M. Drama po Shakespearovi, Praha 1985: 24–40

Brockett, O. G. Dějiny divadla, Praha 1999: 100–148 (4 Evropské divadlo a drama ve středověku); 185–227 (Anglické divadlo od středověku do roku 1642)

Greenová, G. Shakespeare, Praha 1996

Hornát , J. „Zrcadlo života a božský dar“, in Bejblík, A. / Hornát, J. / Lukeš, M. Shakespearovi předchůdci, Praha 1978: 118–134

Hilský, M. Shakespeare a jeviště svět, Praha 2010

Kotte, A. Theatergeschichte, Köln/Wiemar/Wien 2013: 99–108 (2.3 Der Narr und die Verkehrung)

Lukeš, M. „Alžbětinské divadlo“, in Bejblík, A. / Hornát, J. / Lukeš, M. Shakespearovi předchůdci, Praha 1978: 9–56

Lukeš, M. „Literatura na divadle“, in Bejblík, A. / Hornát, J. / Lukeš, M. Drama po Shakespearovi, Praha 1985: 9–23

Stříbrný, Z. Dějiny anglické literatury, Praha 1987: 158–165 (Christopher Marlowe: drama renesančního titanismu), 214–221 (Ben Jonson a jeho „kmen“), 221–234 (Shakespearovi a Jonsonovi současníci i následovníci v dramatu)

Vostrý, J. Scénologie dramatu, Praha 2010: 63–87 (4 Drama a rétorika)

Werich, J. „Klauni“, in (týž) Úsměv klauna, Praha 1984: 133–172

1. Italský vynález scénografie a směry novodobého evropského divadla

Braun, K. Divadelní prostor, Praha (AMU) 2001

Vojtěchovský, M. / Vostrý, J. Obraz a příběh (Scéničnost ve výtvarném a dramatickém umění), Praha 2008: 61–65 /Z ulice do pokoje/,

Vostrý, J. „Od podívané k obrazu (Italský vynález scénografie a směry evropského divadla)“, Disk 2 (prosinec 2002): 17-38 + Disk 3 (březen 2003): 21-44

1. Od komedie dell’arte k Molièrovi

Hry: ukázky scénářů in Kratochvíl, K. Komedie dell’arte doma i za hranicemi, Praha 1973; Molière: Tartuffe a Don Juan

Studie:

Bachtin, M. François Rabelais a lidová smíchová kultura středověku a renesance, Praha 1975, resp. 2007

Brockett (z kap. 5, 6, 7, 10);

Theofrastos: Povahopisy, in Čtení o antice 1978/1979, Praha 1979: 45–59;

Auerbach, E. Mimesis, Praha 1968: 320–347 (kap. Pokrytec);

Digrin, Z. Divadlo učenců a diplomatů, Praha 1995 (přísluš. pasáže z kap. XII a XIII);

Kotte, A. Divadelní věda (Úvod), Praha 2010: 58–59 (Commedia Italiana);

Kratochvíl, K. Komedie dell’arte doma i za hranicemi, Praha 1973;

Veltruská, J. Posvátné a světské, Praha 2006: 68–96 („Postava mastičkáře ve středověkém náboženském divadle“ a „Staročeský mastičkář jako klaun i symbol“)

Vostrý, J. Scénologie dramatu, Praha 2010: 115–137(Tartuffe);

Vostrý, „Úvod do studia postavy“, Amatérská scéna 1982, č. 4–9 a 1983, č. 1–7

1. Barokní divadlo mezi scéničností a scénovaností

Hra: Calderón: Život je sen

Studie:

Brockett, O. G. Dějiny divadla, Praha 1999: 149–184 (Italské divadlo a drama v letech 1400–1700), 185–227 (Anglické divadlo od středověku do roku 1642), 228–251 (Španělské divadlo do roku 1700), 269–274 [Triumf a naturalizace italského ideálu ve Francii]

Gombrich, E. H. Příběh umění, Praha 1997 (2. revidované a rozšířené vydání): 361–445 [16.–17. století]

Mikeš, V. Divadlo španělského Zlatého věku, Praha 2012 (2. upravené vydání)

Mikeš, V. Divadlo francouzského baroka, Praha 2001

Stříbrný, Z. Dějiny anglické literatury, Praha 1987: 158–165 (Christopher Marlowe: drama renesančního titanismu), 214–221 (Ben Jonson a jeho „kmen“), 221–234 (Shakespearovi a Jonsonovi současníci i následovníci v dramatu)

Vostrý, J. „Od podívané k obrazu (Italský vynález scénografie a směry evropského divadla)“, Disk 2 (prosinec 2002): 17–38 + Disk 3 (březen 2003): 21–44

1. Francouzský klasicismus a jeho rozporuplné dědictví

Z her: Corneille: Cid, Schiller: Úklady a láska, Marie Stuartovna nebo Panna Orleánská

Studie:

Brockett, O. A. Dějiny divadla, Praha 1999 (příslušné kapitoly 8–11);

Diderot, D. O umění, Praha 1983 („Herecký paradox“ a stati podle vlastního výběru), resp. Diderot o divadle, Praha 1950 („Paradox o herci“ a zvolené stati);

Lessing, G. E. Hamburská dramaturgie. Láokoón. Stati, Praha 1980;

Balvín, J. / Pokorný, J. /Scherl, A. (eds.) Vídeňské lidové divadlo od Stranitzkého k Nestroyovi, Praha 1990: 145–418 (vybrané pasáže z kapitol o Raimundovi a Nestroyovi)

1. Od Marivauxe k Beaumarchaisovi a hře ze současnosti

Hry: Beaumarchais: Figarova svatba, příp. Lazebník sevillský; Marivaux: Dvojí nestálost, Triumf lásky, příp. další

Studie:

Brockett, Oscar G.: Dějiny divadla (10. Itálie a Francie v osmnáctém století).

Kotte, Andreas: Theatergeschichte, Köln, Weimar, Wien 2013: 220–232 (4.3. Die Commedia dell’arte und ihre Konkurrenten in Paris).

Články v programu k inscenaci Dvojí nestálosti, režie Roman Polák, Národní divadlo 1994.

Články v programu k inscenaci Figarovy svatby, režie Michal Dočekal, Národní divadlo 2012.

1. Goldoni a Gozzi a odkaz lidové komedie ve středoevropském divadle

Hry: Goldoni: Sluha dvou pánů, Mirandolina / Poprask na laguně; Gozzi: Král jelenem

Brockett, O. A. Dějiny divadla, Praha 1999 (kapitoly 10, 11);

Bukáček, J. Carlo Goldoni, Praha 1957;

program k inscenaci Sluha dvou pánů v ND 1994;

Kohout, E. Divadlo aneb Snář, Praha 1975 (z kap. věnované Frejkově inscenaci Benátské maškarády /Lháře v úpravě M. Hlávky/)

Hodnoticí metody a kritéria

Zkouška se skládá:

1. z písemné seminární práce na námět či téma, které si sami vyberete (epocha, pojem, problém, událost, oblast, autor, hra…) v rozsahu 3,5–5 ns (6000–9000 znaků), kterou odevzdáte nejpozději tři dny před ústní zkouškou,
2. z ústního pohovoru – rozpravy nad písemnou prací a doplňujících otázek, zkoumajících znalost povinné literatury.

K ústní zkoušce dodejte i seznam doporučené literatury, kterou jste prostudovali (znalost povinné literatury se předpokládá).

Poznámka

Předmět vycházející z potřeb posluchačů a posluchaček s hlavním zájmem o činohru může sloužit i dalším katedrám, např. katedře scénografie, pokud o něj projeví zájem – možná právě proto, že zásadní úhel pohledu – i v tradici někdejších tak úspěšných přednášek prof. F. Götze – není teatrologický, ale dramaturgický.

Další informace

Předmět je součástí nabídky volitelných předmětů fakulty

Rozvrh na zimní semestr 2024/2025:

• Týdenní přehled
• Seznam

Rozvrh na letní semestr 2024/2025:

Rozvrh zatím není připraven

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Herectví činoherního divadla (M.A.) (Povinné předměty)
• Režie a dramaturgie činoherního divadla (B.A.) (Povinné předměty)
• Scénografie (B.A.) (Povinné předměty)