Divadlo v historii západní kultury 1

Předmět není vypsán Zobrazit rozvrh

Kód Zakončení Kredity Rozsah Jazyk výuky Semestr
201DVS1 zkouška 2 2 hodiny výuky týdně (45 minut), 32 až 42 hodin domácí příprava česky zimní

Garant předmětu

Zuzana SÍLOVÁ

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Jitka GORIAUX, Zuzana SÍLOVÁ, Milan ŠOTEK

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Cílem předmětu je poskytnout studentům 1. ročníku herectví, režie a dramaturgie KČD a scénografie KS obraz základních tendencí divadla západní kultury v kontextu příběhu, ve kterém by měli nalézt i oni/y své místo; to současně předpokládá představení jednotlivých tendencí a jejich zápasů jako otevřeného dění, kde stejně důležitá jako fakta jsou otázky, které z nich vyplývají.

Výsledkem by měla být základní orientace v probíraných tendencích divadla západní kultury, kdy při výkladech nejde o historiografický postup od jednoho tématu totožného s příslušným historickým obdobím, ale o vhled do „celkového“ vývoje při probírání každého tématu. S tím souvisí zásadní vědomí spojitosti vývoje divadla s vývojem obrazu světa a obrazu člověka v západní kultuře a z jejího vědomí pramenící vědomí aktivní úlohy divadla a jeho možností. Úhel pohledu - s vědomím odpovědnosti k základnímu poslání výuky uměleckých oborů na KČD a KS – není teatrologický, ale dramaturgický.

Forma studia

Přednáška spojená s proseminářem.

Předpoklady a další požadavky

Úspěšně vykonaná přijímací zkouška.

Obsah kurzu

Předmět kombinující přednášku s proseminářem vychází ze základního předpokladu sepětí historie a teorie divadla s jeho „praktickým“ poznáváním, k němuž dochází i v dalších (především hlavních uměleckých) předmětech. Nejde tedy o přehled dat a jmen, ale především o studium konkrétních předloh či námětů odpovídajících různým tendencím západní činohry, k nimž zvolená témata poskytují základní orientaci:

Přehled témat přednášek v zimním semestru 2021/2022

  1. Zdroje a povaha západní kultury v perspektivě vzniku a podob divadla
  2. Antická kultura a vznik a základní tendence evropského divadla
  3. Antické Řecko a vznik dramatu
  4. Shakespeare a obraz člověka v evropské kultuře
  5. Italský vynález scénografie a směry novodobého evropského divadla
  6. Od komedie dell’arte k Molièrovi
  7. Barokní divadlo mezi scéničností a scénovaností
  8. Francouzský klasicismus a jeho rozporné dědictví
  9. Od Marivauxe k Beaumarchaisovi a hře ze současnosti
  10. Goldoni a Gozzi a odkaz lidové komedie ve středoevropském divadle

.

Doporučená nebo povinná literatura

Povinná literatura:

Brockett, O. Dějiny divadla, Praha: Lidové noviny 1999, 2. vyd. 2008 (příslušné kapitoly)

Kotte, A. Divadelní věda. Úvod, Praha: KANT 2010 (vybrané kapitoly)

+ alespoň jeden z materiálů z Vámi zvoleného tématu

+ podle vlastního uvážení další literatura, zadávaná průběžně při přednáškách (viz seznam k jednotlivým tématům).

Sofokles: Král Oidipus, Antigona

Plautus: Lišák Pseudolus

William Shakespeare: Romeo a Julie, Othello, Hamlet nebo Král Lear, Richard III. nebo Macbeth; Večer tříkrálový nebo Sen noci svatojanské

Calderón de la Barca: Život je sen

Pierre Corneille: Cid

Molière: Tartuffe, Don Juan

Marivaux: Triumf lásky a / nebo Hra lásky a náhody

Beaumarchais: Figarova svatba

Goldoni: Sluha dvou pánů, Mirandolina nebo Poprask na laguně

Gozzi: Král jelenem

Schiller: Úklady a láska, Marie Stuartovna nebo Panna Orleánská

Přehled doporučené literatury k jednotlivým tématům zimního semestru 2021/2022:

  1. Zdroje a povaha západní kultury v perspektivě vzniku a podob divadla

Hry: Sofokles, Král Oidipus / Brecht, Matka Kuráž ¨

Studie:

Auerbach, E. Mimesis, Praha 1968: 8–26

Brecht, B. „Zcizující efekty v čínském hereckém umění“, in (týž) Myšlenky, Praha 1958: 39–49

Vostrý, J. „Nic nového pod sluncem“, Disk 7, resp. in Vojtěchovský, M. / Vostrý, J. Obraz a příběh, Praha 2008: 179–198 (Scéna a kultura)

Vostrý, J. O hercích a herectví, Praha 2014 (2., rozš. vyd.): 107–110 (z kap. 4. Maska a tvář) a 176–178 (úvod kap. 7.)

Vostrý, J. „Reálný projev a jevištní konvence“, in (týž) Režie je umění, Praha 2009 (2. vyd.): 125–127

  1. Antická kultura a vznik a základní tendence evropského divadla

Hry: Euripides, Bakchantky (už 1. lekce Král Oidipus)

Encyklopedie: Encyklopedie antiky, Praha 1973; Stehlíková, E. Antické divadlo, Praha 2005 [encyklopedie]; viz i její Římské divadlo z roku 1993

Studie:

Gombrich, E. H. Příběh umění, Praha 1997: 75–97 (Velké probuzení: Řecko 7.–5. století př. Kr.), 100–115 (Království krásy: Řecko a řecký svět od 4. století př. Kr. do 1. století po Kr.)

Brockett, O. A. Dějiny divadla, Praha 1999: 22–99 (2/ Divadlo a drama v antickém Řecku; 3/ Římské a byzantské divadlo a drama)

Kotte, A. Divadelní věda (Úvod), Praha 2010: 54–60 (2.3.1. Mimus, pantomimus; 2.3.2. Mimové, histrioni, jokulátoři; 2.3.3. Commedia italiana)

Vostrý, J. Scénologie dramatu, Praha 2010: 88–111 (5 Mezi mimem a dramatem)

Vostrý, J. Scénování v době všeobecné scénovanosti, Praha 2012: 5–28 (Úvod)

  1. Antické Řecko a vznik dramatu

Hry: Sofokles, Antigona (pozor: překlady!) Plautus, Lišák Pseudolus + Pešek, L. Tvář bez masky, 2 vydání (z kap. „Léta válečná“ pasáže o studiu Pseudola)

Encyklopedie:

Encyklopedie antiky, Praha 1973; Stehlíková, E. Antické divadlo, Praha 2005 (pozor: data!)

Studie:

Thomson, G. Aischylos a Athény, Praha 1952 (část 3. a 4.)

Vojtěchovský, M. / Vostrý, J. Obraz a příběh, Praha 2008: 19–30 (Úvod: pojmy a problémy)

Vostrý, J. Scénologie dramatu, Praha 2010: 39–62 (3 Drama a příběh)

Vostrý, J. / Sílová, Z. Je dnes ještě možné herecké umění? Praha 2009: 25–48 (Jak hrát antiku) a 186–192 (Dramatická osoba, herecká postava a herec: Herecká tvorba a text)

  1. Shakespeare a obraz člověka v evropské kultuře

Z (Shakespearových) her: Romeo a Julie, Hamlet, Král Lear, Othello, Večer tříkrálový

Studie:

Bejblík, A. Shakespearův svět, Praha 1979 (k danému tématu viz kap. „Skvostní pobudové“ na s. 126–166)

Bejblík, A. „Ekonomické a společenské pozadí alžbětinského dramatu“, in Bejblík, A. / Hornát, J. / Lukeš, M. Shakespearovi současníci, Praha 1980: 9–58

Bejblík, A. „Nárys specifických znaků řeči a syžetu alžbětinského dramatu“, in Bejblík, A. / Hornát, J. / Lukeš, M. Drama po Shakespearovi, Praha 1985: 24–40

Brockett, O. G. Dějiny divadla, Praha 1999: 100–148 (4 Evropské divadlo a drama ve středověku); 185–227 (Anglické divadlo od středověku do roku 1642)

Greenová, G. Shakespeare, Praha 1996

Hornát , J. „Zrcadlo života a božský dar“, in Bejblík, A. / Hornát, J. / Lukeš, M. Shakespearovi předchůdci, Praha 1978: 118–134

Hilský, M. Shakespeare a jeviště svět, Praha 2010

Kotte, A. Theatergeschichte, Köln/Wiemar/Wien 2013: 99–108 (2.3 Der Narr und die Verkehrung)

Lukeš, M. „Alžbětinské divadlo“, in Bejblík, A. / Hornát, J. / Lukeš, M. Shakespearovi předchůdci, Praha 1978: 9–56

Lukeš, M. „Literatura na divadle“, in Bejblík, A. / Hornát, J. / Lukeš, M. Drama po Shakespearovi, Praha 1985: 9–23

Stříbrný, Z. Dějiny anglické literatury, Praha 1987: 158–165 (Christopher Marlowe: drama renesančního titanismu), 214–221 (Ben Jonson a jeho „kmen“), 221–234 (Shakespearovi a Jonsonovi současníci i následovníci v dramatu)

Vostrý, J. Scénologie dramatu, Praha 2010: 63–87 (4 Drama a rétorika)

Werich, J. „Klauni“, in (týž) Úsměv klauna, Praha 1984: 133–172

  1. Italský vynález scénografie a směry novodobého evropského divadla

Braun, K. Divadelní prostor, Praha (AMU) 2001

Vojtěchovský, M. / Vostrý, J. Obraz a příběh (Scéničnost ve výtvarném a dramatickém umění), Praha 2008: 61–65 /Z ulice do pokoje/,

Vostrý, J. „Od podívané k obrazu (Italský vynález scénografie a směry evropského divadla)“, Disk 2 (prosinec 2002): 17-38 + Disk 3 (březen 2003): 21-44

  1. Od komedie dell’arte k Molièrovi

Hry: ukázky scénářů in Kratochvíl, K. Komedie dell’arte doma i za hranicemi, Praha 1973; Molière: Tartuffe a Don Juan

Studie:

Bachtin, M. François Rabelais a lidová smíchová kultura středověku a renesance, Praha 1975, resp. 2007

Brockett (z kap. 5, 6, 7, 10);

Theofrastos: Povahopisy, in Čtení o antice 1978/1979, Praha 1979: 45–59;

Auerbach, E. Mimesis, Praha 1968: 320–347 (kap. Pokrytec);

Digrin, Z. Divadlo učenců a diplomatů, Praha 1995 (přísluš. pasáže z kap. XII a XIII);

Kotte, A. Divadelní věda (Úvod), Praha 2010: 58–59 (Commedia Italiana);

Kratochvíl, K. Komedie dell’arte doma i za hranicemi, Praha 1973;

Veltruská, J. Posvátné a světské, Praha 2006: 68–96 („Postava mastičkáře ve středověkém náboženském divadle“ a „Staročeský mastičkář jako klaun i symbol“)

Vostrý, J. Scénologie dramatu, Praha 2010: 115–137(Tartuffe);

Vostrý, „Úvod do studia postavy“, Amatérská scéna 1982, č. 4–9 a 1983, č. 1–7

  1. Barokní divadlo mezi scéničností a scénovaností

Hra: Calderón: Život je sen

Studie:

Brockett, O. G. Dějiny divadla, Praha 1999: 149–184 (Italské divadlo a drama v letech 1400–1700), 185–227 (Anglické divadlo od středověku do roku 1642), 228–251 (Španělské divadlo do roku 1700), 269–274 [Triumf a naturalizace italského ideálu ve Francii]

Gombrich, E. H. Příběh umění, Praha 1997 (2. revidované a rozšířené vydání): 361–445 [16.–17. století]

Mikeš, V. Divadlo španělského Zlatého věku, Praha 2012 (2. upravené vydání)

Mikeš, V. Divadlo francouzského baroka, Praha 2001

Stříbrný, Z. Dějiny anglické literatury, Praha 1987: 158–165 (Christopher Marlowe: drama renesančního titanismu), 214–221 (Ben Jonson a jeho „kmen“), 221–234 (Shakespearovi a Jonsonovi současníci i následovníci v dramatu)

Vostrý, J. „Od podívané k obrazu (Italský vynález scénografie a směry evropského divadla)“, Disk 2 (prosinec 2002): 17–38 + Disk 3 (březen 2003): 21–44

  1. Francouzský klasicismus a jeho rozporuplné dědictví

Z her: Corneille: Cid, Schiller: Úklady a láska, Marie Stuartovna nebo Panna Orleánská

Studie:

Brockett, O. A. Dějiny divadla, Praha 1999 (příslušné kapitoly 8–11);

Diderot, D. O umění, Praha 1983 („Herecký paradox“ a stati podle vlastního výběru), resp. Diderot o divadle, Praha 1950 („Paradox o herci“ a zvolené stati);

Lessing, G. E. Hamburská dramaturgie. Láokoón. Stati, Praha 1980;

Balvín, J. / Pokorný, J. /Scherl, A. (eds.) Vídeňské lidové divadlo od Stranitzkého k Nestroyovi, Praha 1990: 145–418 (vybrané pasáže z kapitol o Raimundovi a Nestroyovi)

  1. Od Marivauxe k Beaumarchaisovi a hře ze současnosti

Hry: Beaumarchais: Figarova svatba, příp. Lazebník sevillský; Marivaux: Dvojí nestálost, Triumf lásky, příp. další

Studie:

Brockett, Oscar G.: Dějiny divadla (10. Itálie a Francie v osmnáctém století).

Kotte, Andreas: Theatergeschichte, Köln, Weimar, Wien 2013: 220–232 (4.3. Die Commedia dell’arte und ihre Konkurrenten in Paris).

Články v programu k inscenaci Dvojí nestálosti, režie Roman Polák, Národní divadlo 1994.

Články v programu k inscenaci Figarovy svatby, režie Michal Dočekal, Národní divadlo 2012.

  1. Goldoni a Gozzi a odkaz lidové komedie ve středoevropském divadle

Hry: Goldoni: Sluha dvou pánů, Mirandolina / Poprask na laguně; Gozzi: Král jelenem

Brockett, O. A. Dějiny divadla, Praha 1999 (kapitoly 10, 11);

Bukáček, J. Carlo Goldoni, Praha 1957;

program k inscenaci Sluha dvou pánů v ND 1994;

Kohout, E. Divadlo aneb Snář, Praha 1975 (z kap. věnované Frejkově inscenaci Benátské maškarády /Lháře v úpravě M. Hlávky/)

Hodnoticí metody a kritéria

Zkouška se skládá:

  1. z písemné seminární práce na námět či téma, které si sami vyberete (epocha, pojem, problém, událost, oblast, autor, hra…) v rozsahu 3,5–5 ns (6000–9000 znaků), kterou odevzdáte nejpozději tři dny před ústní zkouškou,
  2. z ústního pohovoru – rozpravy nad písemnou prací a doplňujících otázek, zkoumajících znalost povinné literatury.

K ústní zkoušce dodejte i seznam doporučené literatury, kterou jste prostudovali (znalost povinné literatury se předpokládá).

Poznámka

Předmět vycházející z potřeb posluchačů a posluchaček s hlavním zájmem o činohru může sloužit i dalším katedrám, např. katedře scénografie, pokud o něj projeví zájem – možná právě proto, že zásadní úhel pohledu – i v tradici někdejších tak úspěšných přednášek prof. F. Götze – není teatrologický, ale dramaturgický.

Další informace

Předmět je součástí nabídky volitelných předmětů fakulty

Rozvrh na zimní semestr 2022/2023:

06:00–08:0008:00–10:0010:00–12:0012:00–14:0014:00–16:0016:00–18:0018:00–20:0020:00–22:0022:00–24:00
Po
Út
St
Čt

místnost S201
Hallerův sál

(Karlova 26, Praha 1)

10:00–11:25
(paralelka 1)
Datum Den Čas Vyučující Místo Poznámky Č. paralelky
10:00–11:25 Hallerův sál
Karlova 26, Praha 1
paralelka 1

Rozvrh na letní semestr 2022/2023:

Rozvrh zatím není připraven

Předmět je součástí následujících studijních plánů