Taneční věda (B0215A310034)

Od roku 2022/23.

Typ programu Forma studia Profil programu Standardní doba studia Jazyk výuky Katedra
bakalářský prezenční akademicky zaměřený 3 roky česky Katedra tance

Garant studijního programu

Dorota GREMLICOVÁ

Cíle studia ve studijním programu

Bakalářské studium programu Taneční věda je zaměřeno na problematiku historické a systematické taneční vědy a její aplikaci v popularizaci či organizační činnosti. Studentům by mělo poskytnout přehled o oboru, podrobné faktografické poznatky o tanci v jeho různých podobách, o jeho historickém vývoji, o vnitřní struktuře tance a teoretických nástrojích k jejímu zkoumání, základních metodách taneční vědy a jejich použití při samostatné práci s tanečním materiálem. V seminárních úkolech si studenti osvojují postup vědecké práce a odborné prezentace jejích výsledků, uplatnění v organizační práci, seznamují se s vědeckou „infrastrukturou“. Obsahem studia jsou zejména poznatky tvořící základ oboru, tedy historická faktografie v přehledové podobě, ale s nutnou detailností, zejména v postižení tanečního umění první poloviny 20. století. Ta je nezbytností pro rozvíjení všech teoretických/systematických disciplín, které jsou podstatnou složkou navazujícího magisterského studia oboru. K tomuto historickému základu se dále řadí kurzy zaměřené na taneční teorii a její aplikace. Dále je v koncepci programu věnována pozornost základní charakteristice taneční vědy jako uměnovědné disciplíny v jejím historickém a teoretickém vymezení, postižení jejích specifik, metodologických přístupů, dosavadním objemu poznání a současném stavu a zaměření.

Tanec je v koncepci studijního programu vřazen do kontextu umění (kultury) a dalších uměleckých druhů (především hudby). Historické a teoretické poznatky jsou doplněny rozvíjením praktické taneční zkušenosti, která je nutnou podmínkou teoretické reflexe tance. Vlastní náplň studijního programu tvoří historické kurzy, poskytující detailní přehled o podobách tance v evropském a českém kontextu, s důrazem na divadelní tanec, ale s ohledem i na participační taneční kultury (lidový tanec, historické tance). Vedle historických kurzů jsou v programu zahrnuty kurzy teoretické (Úvod do studia taneční vědy, Úvod do taneční teorie, Analýza tance, Kinetografie, proseminář a semináře) a kurzy zaměřené na aplikované disciplíny (Základy taneční produkce). Především v těchto teoretických a aplikovaných kurzech je zdůrazněna vazba obsahu výuky na současnou situaci a podoby tance a jejich odbornou reflexi, současný stav taneční vědy jako uměnovědné disciplíny.

Oproti předchozí akreditaci nenastaly zásadní změny ve skladbě programu, nově jako stálý povinný předmět do něj byl vřazen kurz Základy taneční produkce reagující na společenskou aktuálnost a potřebnost tohoto oboru; zařazení kurzu bylo umožněno také tím, že je nově k dispozici vyučující, která jeho reflexi v akademické podobě zformulovala. Nově byl koncipován kurz Dějiny umění, který akcentuje teoretický pohled na umění jako symbolickou kulturní formu, jeho kulturní a společenské významy; na základě vymezených pojmů a charakteristik umění je historický přehled uměleckého dění soustředěn hlavně na evropský/západní kulturní prostor, znaky umělecké tvorby jednotlivých údobí jsou demonstrovány na vybraných jevech. Jako volitelné byly studentům oboru zpřístupněny kurzy související s pedagogickou aprobací pro taneční výchovu. V ostatních kurzech se inovace týká především obsahu kurzů samých (jednotlivých přednášek), který reaguje na nově zpřístupněné zdroje, nové poznatky a badatelské počiny a interpretační a metodologické postupy. Jejich uplatnění není většinou viditelné na tematických okruzích, které jsou vzhledem k zaměření programu na objem vědomostí, které tvoří základ, jádro oboru, relativně stálé. V akreditačním spisu je inovační přístup patrný na zařazení publikací z posledních osmi let do literatury příslušných kurzů, a z nových zdrojů vychází také v posledních letech vytvořené a doplňované e-learningové materiály a prezentace k přednáškám. Zásadněji byl obsah přednášek inovován v případě Dějin tance a baletu v Čechách, kde byl nově na základě výzkumu zformulován okruh týkající se nejstarších dějin tance u nás v období středověku a raného novověku a období 1945-1989, kde byly uplatněny i zkušenosti vyučující ze dvou vědeckých projektů zabývajících se tímto obdobím, na kterých se podílela.

Profil absolventa studijního programu

Absolvent bakalářského studia programu Taneční věda získává podrobné znalosti o oboru zejména ve sféře historie a teorie tance. Orientuje se v odborné literatuře domácí i cizojazyčné, zná další zdroje pro studium různých tanečně vědných témat (archivní, elektronické), ovládá principy práce s prameny (studium, kritika, analýza), koncipování odborného textu. Je seznámen s metodologickými nástroji, především historiografickými a tanečně analytickými. Je schopen tvořivě zpracovat dílčí odborná témata od pramenů po odborný text.

Je způsobilý dle rámcového zadání a přidělených zdrojů v rámci svého oboru koordinovat činnost tvůrčího týmu při realizaci uměleckého díla menšího rozsahu a jednoduššího charakteru a nést odpovědnost za jeho výsledky. Dokáže do řešení problémů zahrnout úvahu o jejich etickém rozměru. Je schopný srozumitelně a přesvědčivě sdělovat odborníkům i laikům informace o povaze odborných problémů v oblasti tance a nonverbálního divadla a vlastním názoru na jejich řešení. Umí efektivně a harmonicky spolupracovat na kolektivních projektech v týmu a srozumitelně shrnout názory ostatních členů týmu. Je připraven jednat v rámci svých odborných znalostí a dovedností v alespoň jednom cizím jazyce.

Vedle tanečně vědných znalostí získává a rozvíjí také své zkušenosti s praktickým provozováním různých druhů tance, které tvoří nezbytnou součást vzdělání v uměnovědných oborech. Cílem studia je výchova odborníků s přehledem o oboru, jeho místě ve spektru kultury a vědy, specificích, aktuálních trendech.

Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů

Základní rámec pro koncepci studijních programů na AMU vytvářejí jednak Pravidla vnitřního hodnocení AMU, specifikující základní principy akreditačních procesů, stávající praxi dále formálně ukotvuje Akreditační řád AMU: ten stanovuje parametry společné pro všechny studijní programy vyučované na AMU a zároveň přenáší část odpovědnosti za oborové specifikace (divadlo, hudba, tanec, film/televize) na fakulty.

Studijní plány jsou vytvářeny v souladu se Studijním a zkušebním řádem AMU, který na základě specifik vysokého uměleckého vzdělávání vymezuje v rámci typologie předmětů hlavní povinný předmět: jde o klíčový umělecký (resp. talentový) předmět profilujícího základu, u něhož hodnocení probíhá vždy komisionálně a který neumožňuje opakování atestace. Důležitou roli v systému hodnocení hraje u mnoha oborů tzv. klauzurní zkouška, tj. prezentace uměleckého výstupu před komisí: principem je komplexní hodnocení znalostí a dovedností studenta získaných v několika dílčích předmětech a uplatněných v kolektivně vznikajícím díle (např. u divadelních oborů). Dalším specifikem studijních plánů je povolená flexibilita v rozdělení kreditů (60 ECTS za akademický rok) mezi zimní a letní semestr, vycházející u některých oborů z výraznější studijní a tvůrčí zátěže spojené s dokončováním uměleckých výstupů v letním semestru.

Povinnou součástí všech studijních programů je teoreticko-historický základ oboru, u akademických programů v podobě povinných předmětů profilujícího základu spoluurčujících profil absolventa a tvořících součást státní závěrečné zkoušky.

Součástí každého studijního plánu je dále povinné absolvování oborově zaměřené výuky anglického jazyka, v minimálním rozsahu 6 ECTS za studijní cyklus.

Klasifikace je udělována podle Kreditního systému (ECTS - European Credit Transfer System), který byl zaveden na základě Boloňských dohod z roku 1999 s cílem sjednotit a integrovat vysokoškolský systém v Evropské Unii.

Předměty ukončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A – E (F = nevyhověl), u ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná.

Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou přednáška, seminář, cvičení, dílna, přičemž tři poslední formy výuky v různé míře zahrnují i vznik uměleckých výstupů. Výuka probíhá buď na týdenní bázi, nebo formou intenzivních bloků či workshopů.

Ve studijním plánu se automaticky předpokládají prerekvizity v podobě sekvencí předmětů označených postupně rostoucím číslem za názvem předmětu. Tento typ prerekvizit není specificky uváděn v příloze BIII k jednotlivým předmětům. Pokud má předmět nesekvenční prerekvizitu, tak explicitně uvedena v příloze BIII k předmětu je. Ve stejném smyslu neuvádíme korekvizity, ty jsou dány povinným zařazením předmětu do konkrétního ročníku a semestru společně s dalšími předměty. Studijní plán nevyužívá ekvivalencí.

Studijní plán počítá s povinně volitelnými a volitelnými předměty ve druhém a třetím ročníku, volitelné předměty tvoří 13 kreditů z celkových 180. Mezi povinně volitelné přeměty patří taneční techniky klasického, moderního a současného a lidového tance z nichž student vybírá dvě pro zisk 8 kreditů. Budou vypsány například předměty: Pedagogika, Pedagogická psychologie, Didaktika a vyučovatelská praxe taneční výchovy a tvorby, Klasický tanec, Moderní a současný tanec, Lidový tanec, Cunningham, Tanec s partnerem, Interpretační praxe, Labanova analýza pohybu a další.

Obecné informace o přijímacím řízení

Předpokladem přijetí je schopnost logického a systematického myšlení, vyjadřovací a stylistické dovednosti, přehled o tanečním dění v domácím i zahraničním kontextu, základní přehled o dějinách tance a baletu, znalost základů hudební teorie, dějin hudby a divadla, všeobecný kulturní přehled, znalost alespoň jednoho světového jazyka na pokročilé úrovni; taneční zkušenost a základní znalost tanečních technik nutná (klasický, moderní a současný, lidový tanec).

Přijímací řízení proběhne ve 2 vyřazovacích kolech:

1. kolo prezenčně

  1. písemný test ze všeobecné kulturní vyspělosti, dějin a teorie tance a baletu, dějin a teorie hudby
  2. písemná analýza choreografické ukázky (zaměřená na taneční styl/techniku, komponenty a formu, umělecký kontext, případně určení konkrétního díla)

vybraní uchazeči, kteří splní minimální bodovou hranici, budou zveřejněni k účasti do 2. kola přijímacího řízení

2. kolo prezenčně

pohovor týkající se:

• dějin tance (ve spojení se zjištěním jazykových dovedností ve zvoleném cizím jazyce)

• orientace v soudobém tanečním dění

• motivace ke studiu a představy odborného zaměření

Po ukončení 2. kola vytvoří přijímací komise pořadí dle průměrů bodových hodnot jednotlivých uchazečů/ček a k přijetí doporučí ty uchazeče/čky, kteří se umístili do pořadí odpovídajícímu směrnému číslu a minimálnímu bodovému ohodnocení pro studijní program Taneční věda.

Podmínky přijímacího řízení včetně stanovení způsobu bodového hodnocení, jeho rozmezí a směrného čísla, ošetřuje pro každý akademický rok příslušná vyhláška děkana, která podléhá schválení akademickým senátem fakulty.

Pokud nebude dostatek uchazečů splňujících podmínku bodového hodnocení, směrné číslo se nenaplní.

Cizinci, kteří se hlásí k bezplatnému studiu v českém jazyce, přiloží k přihlášce potvrzení akreditované instituce o dosažení znalosti češtiny na úrovni B1 dle CEFR.

Návaznost na další typy studijních programů

Absolventi bakalářského stupně taneční vědy se mají možnost hlásit do navazujícího magisterského programu katedry tance na HAMU v Praze či jiných uměleckých školách v České republice i zahraničí.

Součásti státní závěrečné zkoušky a jejich obsah

VŠKP se skládá z:

Písemná práce min. 40 NS

Státní závěrečná zkouška

1) Obhajoba písemné práce

2) Teoretická ústní zkouška

a. Dějiny tance a baletu (Přehled dějin tance a baletu, Dějiny tance a baletu v Čechách, Dějiny baletu 20. století, Moderní taneční směry)

b. Systematická taneční věda (Proseminář taneční vědy, Úvod do studia taneční vědy, Analýza tance, Kinetografie, Seminář historické taneční vědy, Lidová taneční kultura, Seminář metodologie tanečního výzkumu)

Tematické okruhy ústní zkoušky

a. Dějiny tance a baletu: Tanec v pravěké společnosti, Taneční projevy starověkých civilizací - společné rysy a odlišnosti, Středověká Evropa a tanec, Nové místo tance v renesanční a manýristické kultuře, Choreografické principy doby manýrismu, Baroko a rokoko - vydělení tance jako divadelního umění, Balet v období klasicismu

Balet ovlivněný preromantismem, Balet v období romantismu, Postromantický balet, Počátek 20. století a obroda baletu, Výrazový tanec - negace baletu

Nejstarší zprávy o tanci v Čechách, Formování divadelní taneční kultury v českém prostředí, První stálé divadelní scény v Čechách, Národní obrození a tanec, Formování českého baletního života, Česká umělecká avantgarda a tanec, Taneční umění v Československu po II. světové válce, Čeští choreografové po roce 1945, Česká taneční tvorba 60. a 70. let, Jiří Kylián a jeho choreografická tvorba

b. Systematická taneční věda:

Taneční historiografe jako klíčová disciplína taneční vědy (úkoly a východiska, výstupy taneční historiografie, Taneční prameny a jejich interpretace, Analýza tance jako tanečně teoretická disciplína, její východiska (pojem tanec) a specifické problémy; pojmy umělecký druh, žánr, styl, škola a směr ve vztahu k tanci; performativita, Taneční analýzy podle Janet Adsheadové-Lansdaleové, její charakteristika a analytický rámec (komponenty tance, forma, interpretace, zhodnocení); příklad (stručný souhrn analýzy konkrétní choreografe podle vlastní volby), Základní druhy tance podle funkce, kterou plní ve společnosti, Taneční notace (typy, vývoj), zákonitosti Labanovy kinetografie, Taneční věda jako specifický vědní obor, její povaha, vývoj a současná situace, poddisciplíny, Teoretická reflexe tance v českém prostředí (Jan Neruda, Alfred Waldau, Čeněk Zíbrt, Emanuel Siblík, Jan Reimoser), Lidový tanec období raného novověku (16.–18. století), Proměny lidového tanečního repertoáru v socio-kulturním kontextu 19. století a počátky badatelského zájmu o lidový tanec

Další studijní povinnosti

Účast na vědeckých a uměleckých aktivitách v rámci katedry.

Charakteristika odborné praxe

Studenti jsou zapojováni do odborné vědecké, publicistické i produkční praxe v rámci jednotlivých předmětů.

Předpokládaná uplatnitelnost absolventů (typické pracovní pozice)

Absolvent bakalářského studia programu Taneční věda je schopen spolupracovat na dílčích úkolech v oblasti tanečního výzkumu a při jeho prezentaci. Absolventi se uplatňují ve výzkumných projektech, divadelních institucích či v publicistice.

Platnost akreditace

Studijní program platný od Platnost studijního programu končí
24. 6. 2021 24. 6. 2031

Studijní plány programu