Střihová skladba (N0211A310011)

Cíle studia ve studijním programu

Studijní program připravuje posluchače pro střihovou skladbu v plném rozsahu audiovizuálních médií s důrazem na soustavné rozvíjení skladebných a tvůrčích schopností s ohledem na nové technologie. Učí je využívat analytické metody interpretace audiovizuálních děl i v rozpracovaném stádiu a své názory prezentovat a argumentačně obhajovat.

Magisterské studium je zaměřeno na zevrubné zvládnutí gramatiky a estetiky filmových výrazových prostředků obrazové i zvukové složky, pochopení naratologie, sémiotiky a schopnosti samostatného dramaturgického myšlení a kreativního provedení díla v širším společenském kontextu.

Po dohodě s režisérem a producentem je schopen samostatně řídit tým svých spolupracovníků z dalších oborů realizace filmového díla.

Cílem výuky střihové skladby je kultivace porozumění jak jednotlivým aspektům audiovizuálního materiálu celovečerního filmového díla, tak i jeho vyznění v celku. Dále jde o získávání dovedností v oblasti sdělení myšlenky skrze filmovou řeč, schopnost formulovat sdělení odvyprávěním příběhu skrze uvěřitelné postavy, i pokročilou schopnost rozklíčovat podtext. Jde o celkový rozvoj osobnosti, při tvorbě cvičení a filmů také proces zrání, osvojování sociálních dovedností a vytváření systémů postojů a hodnot jednotlivce, vedoucích k prohloubení odpovědnosti za své chování a jednání v profesi uměleckého střihače, k vědomému rozvoji oboru a vlastní tvorbě; vnímání a obhajobě místa audiovizuálního umění ve společnosti.

Profil absolventa studijního programu

Absolvent magisterského programu studia střihové skladby je připraven ke střihu především celovečerního distribučního filmu libovolné metody, všech filmových a televizních žánrů v celovečerní stopáži včetně tvorby na poli nových médií. Zvládá běžně dostupné technologie v oboru, ovládá specifické audiovizuální výrazové prostředky, je schopen jejich tvůrčího využití a má potenciál tento druh umění dále rozvíjet a kultivovat. Získal zevrubné znalosti v uměnovědných a společenských oborech včetně širšího kulturního rozhledu. Může tedy směle zastávat postavení mistra střihu, hlavního střihače, případně kurátora, festivalového výběrčího nebo dramaturga ve filmové produkci či fondu.

Je obeznámen s okruhem pojmů a faktů historie a teorie kinematografie od počátku do současnosti, se zaměřením na posledních 70 let. Konkrétně má znalosti z oblasti teorie a historie střihové skladby, naratologie a dramaturgie. Díky vyučovaným předmětům zaměřeným na světlozpyt, filosofii, psychologii a archetypy postav je schopen uvažovat o nabytých vědomostech v širších souvislostech; rozumí kontextu vývoje kinematografie a provázání teoretických trendů se specifickými historickými epochami.

Chápe do hloubky souvislosti mezi jednotlivými obdobími a tendencemi v realizaci audiovizuálních děl i v myšlení o nich, uvědomuje si časové a prostorové odlišnosti mezi nimi a je schopen zařadit svoji vlastní tvorbu do jejich kontextu.

Absolvent je schopen vyjadřovat se na úrovni formálně správného akademického textu. Při státní závěrečné zkoušce musí prokázat zvládnutí praktických odborných dovedností potřebných k výkonu povolání filmového střihače – ke zkoušce musí odevzdat dokončené, minimálně středometrážní, filmové dílo, kde je autorem střihové skladby a dále dílo autorské (vlastní snímek nebo střihačova verze školního filmu). Dílo je kriticky zhodnoceno komisí, rekrutující se vesměs z filmových střihačů a dalších filmových odborníků či vědců.

Ke každému budoucímu absolvetovi se přitom přistupuje jako k autorovi, respektují se specifika jeho tvorby, zaměření a v potaz se berou i případné kulturní odlišnosti.

Odborné znalosti

• Má znalosti odborné literatury v oblasti tvorby filmu a jeho skladby.
• Reflektuje historické i současné metody tvorby audiovizuálních děl, současné tendence a přístupy k filmovému dílu i audiovizuálnímu dílu vůbec.
• Orientuje se v problematice postprodukce audiovizuálního díla
• Ovládá znalosti odborné literatury v oblasti aplikované teorie filmu i z jeho historie.
• Ví, co je Expanded cinema, Laterna Magica, AV instalace; dokáže vysvětlit principy a funkce filmu ve veřejném prostoru.
• Orientuje se v současné filmové a televizní tvorbě, dokáže jednotlivé tendence zařadit do souvislostí a zformulovat vlastní postoj k dané problematice.
• Rozumí teorii filmového žánru v kontextu inovativních stylových postupů a hry s žánry ve filmech posledních třiceti let.
• Dokáže uvažovat o celku filmu a argumentovat v ustálených dramaturgických pojmech.
• Ví, co jsou předpoklady pro vznik postavy, zná její odlišení od figury a dokáže podrobně popsat prvky, které tvoří protagonistu. Dokáže rozlišit, kdy komunikuje postava, vypravěč a kdy autor.
• Ví, jak je ve vyprávění definovaná tříaktová struktura; jak definovat prolog, epilog, expozici, háček.
• Student je schopen popsat pojem zápletka a odlišit jej od dramatické situace dramatu.
• Pozná příběhové struktury a umí je uplatnit ve své praxi.
• Má zevrubné znalosti vertikální montáže a dokáže ji vysvětlit i na němém filmu.
• Zevrubně zná osobnosti sovětské montážní školy, jejich tvorbu, nejvýznamnější díla, inspirační zdroje, poetiku.
• Zná Kulešovovy experimenty a umí popsat přínos sovětských montážníků pro rozvoj střihové skladby spolu s pozdějším přehodnocením metod režiséry Tarkovským a Pelešjanem.
• Má přehled o metodách tvorby audiovizuálních děl, zná zběžně současné tendence a přístupy k audiovizuálnímu dílu, zejména v oblastech gramatiky filmového jazyka, stylistických figur, typů skladby, předsnímacích jednot a orientace, principů grafické vazby, rytmické vazby, světlotonality.
• Zná a dokáže vysvětlit pojmy mizanscéna a montáž; časoprostor ve filmu - osa, rám, čas.
• Je schopen pokročilé práce s primárními zdroji, zejména s odbornou literaturou reflektující jednotlivé části tvůrčího procesu vzniku audiovizuálního díla a umí aplikovat tyto poznatky do vlastních textů.
• Má hluboké znalosti odborné literatury reflektující jednotlivé části tvůrčího procesu vzniku audiovizuálního díla.
• Ovládá psaní odborného textu na úrovni magistra.

Odborné dovednosti

• Je schopen sestříhat celovečerní hraný, dokumentární, animovaný nebo multimediální krátký film
• Je schopný pracovat s technologií analogového i digitálního filmového záznamu.
• Je schopen komplexního způsobu kritického myšlení, kdy dosažené znalosti v teoretické oblasti jsou odrazovou plochou pro jejich aplikování ve vlastní tvorbě.
• Ovládá vyjadřovací metody audiovizuálních médií (filmovou řeč, gramatiku, naratologii).
• Je schopen poznat a zprostředkovat, jak se metody audiovize vyvíjely a jaké byly kladeny specifické nároky na způsob AV komunikace v celém průběhu jejího vývoje.
• Ovládá tvorbu a využití jednotlivých vyjadřovacích nástrojů audiovizuální tvorby a jejich aplikaci v procesu tvůrčího sebevyjádření (příprava, produkce a zejména postprodukce).
• Dokáže formulovat téma a podílet se na rozvíjení a kritické reflexi scénáře krátkého filmu.
• Dokáže písemnou formou reflektovat svoji uměleckou tvorbu v souvislostech vlastní tvůrčí dráhy.
• Dokáže stříhat živé vysílání z vícekamerového řetězce a rozumí specifikům streamování
• Dokáže pochopit a analyzovat dramatický i nedramatický text.
• Schopnost formulovat téma a podílet se na rozvíjení a kritické reflexi scénáře.
• Dokáže myslet a komunikovat skrze filmovou řeč, je schopný na pokročilé úrovni rozklíčovat podtext.
• Dokáže kreativním způsobem zpracovat pořízený audiovizuální záznam.
• Po dohodě s režisérem a producentem je schopen samostatně řídit tým svých spolupracovníků z dalších oborů realizace filmové díla, komunikovat prakticky se souvisejícími technickými a pracovními obory a rozumět náplni jejich práce.
• Je schopen týmové spolupráce při přípravě a realizaci uměleckého díla.
• Ovládá zevrubně postprodukční proces audiovizuálního díla.

Obecné způsobilosti

Je schopen konstruktivního tvůrčího dialogu.

Je schopen aktivně hledat řešení uměleckého vyjádření v rámci dostupných materiálních prostředků a reflektovat ve svém díle společenskou realitu, která jej obklopuje.

Je schopen svou praxi začlenit do mezinárodního uměleckého i společenského kontextu.

Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů

Základní rámec pro koncepci studijních programů na AMU vytvářejí jednak Pravidla vnitřního hodnocení AMU, specifikující základní principy akreditačních procesů, stávající praxi dále formálně ukotvuje Akreditační řád AMU: určuje parametry společné pro všechny studijní programy vyučované na AMU a zároveň přenáší část odpovědnosti za oborové specifikace (divadlo, hudba, tanec, film/televize) na fakulty.

Studijní plány jsou vytvářeny v souladu se Studijním a zkušebním řádem AMU, který na základě specifik vysokého uměleckého vzdělávání vymezuje v rámci typologie předmětů hlavní povinný předmět: jde o klíčový umělecký (resp. talentový) předmět profilujícího základu, u něhož hodnocení probíhá vždy komisionálně a který neumožňuje opakování atestace. Důležitou roli v systému hodnocení hraje u mnoha oborů tzv. klauzurní zkouška, tj. prezentace uměleckého výstupu před komisí: principem je komplexní hodnocení znalostí a dovedností studenta získaných v několika dílčích předmětech a uplatněných v kolektivně vznikajícím díle (např. u divadelních oborů). Dalším specifikem studijních plánů je povolená flexibilita v rozdělení kreditů (60 ECTS za akademický rok) mezi zimní a letní semestr, vycházející u některých oborů z výraznější studijní a tvůrčí zátěže spojené s dokončováním uměleckých výstupů v letním semestru.

Povinnou součástí všech studijních programů je teoreticko-historický základ oboru, u akademických programů v podobě povinných předmětů profilujícího základu spoluurčujících profil absolventa a tvořících součást státní závěrečné zkoušky.

Součástí každého studijního plánu je dále povinné absolvování oborově zaměřené výuky anglického jazyka, v minimálním rozsahu 6 ECTS za studijní cyklus.

Klasifikace je udělována podle Kreditního systému (ECTS - European Credit Transfer System), který byl zaveden na základě Boloňských dohod z roku 1999 s cílem sjednotit a integrovat vysokoškolský systém v Evropské Unii.

Předměty ukončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A – E (F = nevyhověl), u ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná.

Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou přednáška, seminář, cvičení, dílna, přičemž tři poslední formy výuky v různé míře zahrnují i vznik uměleckých výstupů. Výuka probíhá buď na týdenní bázi, nebo formou intenzivních bloků či workshopů.

Ve studijním plánu se automaticky předpokládají prerekvizity v podobě sekvencí předmětů označených postupně rostoucím číslem za názvem předmětu. Tento typ prerekvizit není specificky uváděn v příloze BIII k jednotlivým předmětům. Pokud má předmět nesekvenční prerekvizitu, tak explicitně uvedena v příloze BIII k předmětu je. Ve stejném smyslu neuvádíme korekvizity, ty jsou dány povinným zařazením předmětu do konkrétního ročníku a semestru společně s dalšími předměty. Studijní plán nevyužívá ekvivalencí.

Studijní plán obsahuje skupiny povinně volitelných předmětů: A (profilující základ) a B (mimo profilující základ), bez vazby na ročník studia.

Povinné předměty

Skupina obsahuje 37 předmětů, které jsou za celé studium oceněny dohromady 95 kredity.

Zcela zásadní pro studium Střihové skladby jsou dva páteřní směry ve výuce: Praktické dílny střihu a výuka teorie.

• Dílna střihové skladby 5-8 provází studenta celým studiem s tím, že se během ročníků střídají jejich vedoucí. Přidělení vedoucích dílen probíhá na prvním setkání každé ateliérové skupiny tak, že jednotliví vyučující v dialogu vybírají studenty, aby se měnila každý rok náplň jejich práce a zároveň aby posluchači během studia poznali přístup a způsob uvažování alespoň dvou praktikujících filmařů - uměleckých střihačů. Vedoucí dílny je primárním diskusním partnerem studentů pro jejich umělecký rozvoj. Společně nastavují individuální studijní cíle a strategie, jak jich dosáhnout. Vedoucí dílny reflektuje akademický i umělecký vývoj studenta, doporučuje mu spolupracovníky ke konkrétním projektům, cvičením i k tvorbě absolventské práce.

Povinně volitelný předmět: A (profilující základ) - minimum 8 kreditů

v této skupině je 7 předmětů, které mají dohromady 18 kreditů. Studenti mají povinnost splnit alespoň 8 kreditů za celé studium v této kategorii. Jde o výuku, která pomáhá pochopit jednotlivé témata teorie střihové skladby na praktických příkladech a ukázkách.

_

Povinně volitelný předmět: B (mimo profilující základ) - minimum 12 kreditů

Tyto skupiny se dále dělí na dvě skupiny:

• Dějiny a teorie umění, společenské vědy

v této skupině je 30 předmětů, které mají dohromady 54 kreditů. Studenti mají povinnost splnit alespoň 6 kreditů za celé studium v této kategorii.

• Skladba

Z celkového počtu 5 nabízených předmětů, které mají dohromady maximálně 16 kreditů, mají studenti povinnost splnit alespoň 6 kreditů za celé studium v této kategorii. Předměty (povinně volitelný předmět: PVB) slouží studentům k širšímu rozhledu a pochopení filmu v kontextu jiných druhů umění a dalších humanitních oborů. Dále rozvíjí znalosti studentů získané v rámci povinných předmětů, v oblasti filmové praxe - zejména scenáristické tvorby, práce s hudbou a asynchronními zvuky, filmovým obrazem i v oblasti filmové teorie a historie, v níž je praktická filmová práce akademicky reflektována.

Volitelné předměty - minimum 5 kreditů

Student si dále vybírá volitelné předměty z nabídky všech kateder FAMU v hodnotě nejméně 10 kreditů za studium.

Příklady volitelných předmětů: Practical dramaturgy of a short film + projections and analyses, Guest Lecture 1-2, Czech Avant-garde Film, Zvuková ekologie a Soundscape, Documentary rough-cut workshop dok.incubator, Spontánní film v praxi, Střih trailerů projektů na workshopu Ex Oriente Film 3-4, Workflow obrazové postprodukce (Avid, DaVinci), Soundtrack Aesthetics...

Obecné informace o přijímacím řízení

Předchozí studium:

Podmínkou přihlášení je úspěšné absolvování bakalářského stupně studia v oblasti střihové skladby případně příbuzných oborů filmové tvorby, audiovizuálního umění a podobně.

Požadavky na uchazeče o navazující magisterské studium

K přijímacímu řízení uchazeč předloží tyto práce:

1- dva filmy (ideálně jeden dokumentární a jeden hraný film), na kterých chce uchazeč demonstrovat své tvůrčí kvality jakožto autora střihové skladby

2- bakalářskou teoretickou práci nebo teoretickou práci odpovídajícího rozsahu a úrovně (10-30 stran originálního textu na téma z oblasti filmové teorie)

3- projekt magisterského studia zahrnující:

• téma teoretické diplomové práce

• návrh na tvůrčí projekt, který by chtěl uchazeč v magisterském studiu realizovat

• nástin výběru specializovaných přednášek a seminářů, které by si uchazeč rád zapsal nad rámec povinných předmětů s ohledem na téma diplomové práce a žánr zamýšleného projek

• koncepce doplňkových forem studia (například tuzemské či zahraniční stáže, participace na grantových nebo vědeckých projektech aj.)

Uchazeč, který nestudoval bakalářské studium na Katedře střihové skladby, přiloží ještě svůj stručný životopis a svoji fotografii.

Průběh přijímacího řízení

Formou ústní zkoušky jsou minimálně pětičlennou komisí pedagogů Katedry střihové skladby zjišťovány talentové a znalostní předpoklady uchazeče, jenž bude dotazován na témata související zejména s jeho pracemi, dějinami filmu a teorií střihové skladby. Osobní účast je nutná.

Talentové a znalostní předpoklady uchazeče ke studiu posuzuje přijímací komise formou bodového hodnocení se stanovenou minimální hranicí. Přijímací komise navrhne uchazeče, kteří tuto hranici splnili, děkanovi FAMU k přijetí do studia.

Formou ústní zkoušky jsou zjišťovány hlubší talentové a znalostní předpoklady uchazeče. Posuzuje se schopnost zařazovat události do společenského kontextu, reflektovat vlastní tvorbu, prokázat všeobecné vzdělání a společenský rozhled, testuje se schopnost porozumění textu, pohotovost, schopnost argumentace, cit pro vnímání i vytváření podtextu. Komise hodnotí též smysl pro rytmus a také schopnost vyprávět.

Uchazeč musí ve své dosavadní tvorbě v předložených pracech prokázat schopnost analytické reflexe, obrazové a skladebné cítění a smysl pro temporytmus. V diskuzi při evaluaci svých prací by měl odprezentovat své komunikační schopnosti, myšlenkovou samostatnost; měl by být schopen rozpoznat a lokalizovat problematické části audiovizuálního díla.

Podmínkou pro přijetí do studia je prokázaný intenzivní zájem o kinematografii, literaturu, výtvarné umění a další spřízněné umělecké obory.

Seznam povinné literatury pro uchazeče o studium na katedře střihové skladby FAMU:

Jan Kučera: Střihová skladba ve filmu a v televizi. AMU, Praha 2002 (2. doplněné vydání).

Jerzy Płażewski: Filmová řeč. Orbis, Praha 1967.

Josef Valušiak: Střihovou skladbou k n-té dimenzi, AMU, 2000.

1. Jaroslav Anděl, Petr Szczepanik: Stále kinéma: Antologie českého myšlení ofilmu 1904– 1950. NFA, Praha 2008.

Seznam doporučené odborné literatury:

Karel Reisz: Umění filmového střihu. Ústřední půjčovna filmů, Praha 1962.

Sergej M. Ejzenštejn: Kamerou, tužkou i perem Orbis, Praha 1961.

Francesco CASETTI, Filmové teorie 1945-1990. Praha, 2008. 406 str., ISBN 978-80-7331-143-8

Aristoteles: Poetika. Oikoymenh, 2008.

Ernst Gombrich: Příběh umění. Odeon, 1992.

BAZIN, André. Co je to film? Praha 1979. 240 s.

Ernest Lindgren: Filmové umění. Ediční sbor Čs. filmu, Praha 1961.

Jan Kučera: Kniha o filmu. Orbis, 1941.

Peter Mihálik: Kapitoly z filmovej teórie. Tatran, 1983.

Walter Murch: In the Blink of an Eye. Silman-James Pr, 2001.

Guido Aristarco: Dějiny filmových teorií. Orbis, 1968.

Petr SZCZEPANIK (ed). Nová filmová historie. Antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury. Praha 2004. 528 stran

Jurij Lotman: Semiotika filmu a problémy filmovej estetiky. Slovesnký filmový ústav, 2008

Doporučená zahraniční literatura

ABEL, Richard. French Film Theory and Criticism. Volume I.: 1907-1929. Princeton University Press 1998.

ALTMAN, Rick. Film / Genre. London 1999.

ANDREWS, Dudley.: The Major Film Theories. New York Oxford UP 1984.

BELLOUR, Raymond. Film Analysis. Indiana University Press 2001.

BORDWELL, David; THOMPSON, Kristin, Film Art. An Introduction. McGraw-Hill Education 2012.

BORDWELL, David: Narration in the Fiction Film. University of Wisconsin Press, 1987.

BORDWELL, David, THOMPSON, Kristin. Film History. An Introduction.

McGraw Hill Education 2015.

BORDWELL, David; STAIGER, Janet; THOMPSON, Kristin: The Classical Hollywood Cinema. Columbia University Press 1985.

BORDWELL, David. On the History of Film Style. Harvard University Press 1998.

BORDWELL, David. Poetics of Cinema. New York 2007.

BRANIGAN, Edward; BUCKLAND, Warren. The Routledge Encyclopedia of Film Theory. New York 2015.

CALDWELL, Thomas. Film Analysis Handbook. Sydney 2010.

COOK David A.: A History of Narrative Film. New York: W.W. Norton & Co. 1996

CRITTENDEN, Roger. Fine Cuts: Theory of European Film Editing.Taylor & Francis, 2006

DANCYNGER, Ken. The Technique of Film and Video Editing: History, Theory, Practice. New York / London 2015.

DMYTRYK, Edward. On Film Editing. New York 1984.

FAISERVICE, Don. Film Editing: History, Theory and Practice. Manchester University Press 2001.

FRIERSON, Michael. Film and Video Editing Theory. How Editing Creates Meaning. New York / London 2018

LLEWELLYN REED, Christopher. Film Editing. Theory and Practice. Mercury Learning and Information 2012

MURCH, Walter. In the Blink of An Eye. A Perspective on Film Editing. Silman-James Press 2001.

NICHOLLS, Bill (ed.): Movies and Methods, Vol. I. University of California Press 1976.

NICHOLLS, Bill (ed.): Movies and Methods, Vol. II. University of California Press 1985.

ORPEN, Valerie. Film Editing: The Art of Expressive. Columbia University Press 2003.

PEARLMAN, Karen. Cutting Rhytm. Shaping the Film Edit. London/ New York 2009.

PEARLMAN, Karen. Cutting Rhytms: Intuitive Film Editing. London/ New York 2015.

REISZ, Karel; MILLAR, Gavin. Technique of Film Editing. New York / London 2009.

RYAN, Michael; LENOS, Melissa. An Introduction to Film Analysis: Technique and Meaning in Narrative Film. Bloomsbury Academic 2020.

SALT, Barry. Film Style and Technology. History and Analysis. Starword 2009.

THOMPSON, Kristin.: Breaking the Glass Amor. Neoformalist Film Analysis. Princeton University Press 1988.

Seznam povinných filmů pro uchazeče o studium, úprava prací k odevzdání a všechny detaily lze dohledat na oficiálním webu Katedry střihové skladby FAMU.

Návaznost na další typy studijních programů

• Logickou a možnou návazností je pokračovat tříletým doktorským studiem na FAMU.

• Kdo chce pokračovat spíše v teoretickém vzdělávání, má možnost studovat Ph.D. na Filmové vědě na UK.
• Dále je samozřejmě možné se přihlásit na jakoukoliv světovou školu, která vyučuje film v doktorském stupni - limitem jsou pouze znalosti vyučovacího jazyka, talent i zkušenosti adepta:
• Ze zahraničních škol dlouhodobě a těsně spolupracujeme s VŠMU v Bratislavě, Film School Lodž.

(doktorské studium v angličtině; Ph.D.):

• UCLA School of Theater, Film and Television's Cinema and Media Studies - PhD. Program,

Los Angeles, USA

• York University, Centre for Film & Theatre, Toronto, Ontario, Canada, PhD. Program
• Film University Babelsberg KONRAD WOLF Scientific/Artistic PhD. Program, Germany

Součásti státní závěrečné zkoušky a jejich obsah

Podle Studijního a zkušebního řádu (č. 27 odst 2.) se Státní závěrečná zkouška skládá z obhajoby VŠKP (písemné práce a absolventského uměleckého výkonu) a ústní zkoušky z teorie:

1. Absolventský umělecký výkon (I a II)

I) Spolupráce s bakalářským stupněm hrané, dokumentární, animované nebo multimediální režie FAMU (KR, KDT, KAT, CAS). Akceptovatelná je po předchozí domluvě s vedoucím dílny spolupráce s jinou katedrou nebo i školní koprodukce.

II) Autorské dílo (Autorský magisterský film KSS). Pokud student nezvládne natočit svůj vlastní krátký film, předkládá druhou spolupráci v takové formě, že stojí za každým skladebným rozhodnutím výsledného tvaru a je schopný jej obhájit. Pro takovou variantu je možné předložit i střihačovu verzi spolupráce - společného cvičení.

Při zkoušce je brán zřetel na otázku, jestli je posluchač připraven stát se tvůrčím partnerem režiséra schopným kreativního řešení jak dílčích variant obrazové a zvukové skladby, tak i dramaturgie celku. Posuzuje se, jestli je schopen při tvorbě přihlédnout k charakteru díla, režisérově osobnosti i současným uměleckým i technologickým trendům. Zároveň se na ústní zkoušce posuzuje, zda je za svou spolupráci schopen přijmout zodpovědnost za společensko-etické vyznění audiovizuálních děl. Je-li schopen se podílet na formulování a vytváření profesních postupů a standardů oboru.

Obhajoba absolventského uměleckého výkonu (písemná explikace a následně ústní obhajoba)

Předměty PZ: Dílna střihové skladby 5-8, European Editing Masterclass 3; Společná cvičení 4-5, Klauzurní zkouška 3, Autorský magisterský film KSS

1. Písemná práce

Obhajoba písemné práce (ústní obhajoba na základě psaného posudku vedoucího a oponenta práce)

Předměty ZT: Seminář k diplomové práci 4-6

_

Ústní zkouška se skládá ze dvou teoretických okruhů (I a II):

I) Teorie střihové skladby

Předměty ZT: Teorie střihové skladby 4-5; Kapitoly z dějin střihové skladby; Současná filosofie 1-2, Dramaturgická analýza příběhů a postav v náboženstvích 1-2; Světlozpyt 1-3;

Zkušební komise přihlíží k absolvovaným předmětům (Povinně volitelné předměty ze skupiny A) a při výběru a kladení jednotlivých otázek zohledňuje studentův výběr absolvovaných kurzů. Doplňující otázky z teorie se často týkají skladebných postupů v odevzdaných školních filmech i témat zmiňovaných v diplomové práci.

Zvolený okruh ze skupiny pomáhá studentům pochopit jednotlivá témata a okruhy páteřního předmětu Teorie střihové skladby na praktických příkladech a ukázkách zejména dokumentárních filmů, jejich dopadu na proměnu výrazových prostředků v jednotlivých fázích kinematografie.

Při obhajobě se diskutuje širší okruh pojmů a faktů historie a teorie kinematografie od počátku do současnosti, probírají se souvislosti mezi jednotlivými obdobími a tendencemi v realizaci audiovizuálních děl i v myšlení o nich. Zkouška prověřuje odlišnosti mezi nimi a očekává se schopnost zařadit svoji vlastní tvorbu do jejich kontextu. Absolvent je testován, jestli je schopen samostatného odborného výzkumu v oblasti filmové teorie a historie a jestli umí výsledky tohoto výzkumu vyjadřovat na úrovni formálně správného akademického textu.

• Při posuzování explikace se posuzuje, jestli umí písemnou formou dostatečně reflektovat svoji uměleckou tvorbu v širších souvislostech vlastní tvůrčí dráhy i společenských konotací.

Okruhy otázek:

Ia Teorie střihové skladby

1. Vývoj střihové skladby v evropském myšlení o filmu v 10. a 20. letech dvacátého století

2. Kritické zhodnocení teorie střihové skladby André Bazina

3. Kritické zhodnocení teorie střihové skladby Jana Kučery

4. Kritické zhodnocení syntagmatické teorie střihové skladby Christiana Metze

5. Teorie vnitrozáběrové montáže.

6. Filmoví střihači a režiséři jako teoretikové střihové skladby (K. Reisz, E. Dmytryk, S. Lumet, W. Murch)

7. Noël Burch a problematika kontinuitního střihu (5x 3 Matrix)

8. Filmová sémiotika. Inspirační zdroje, hlavní představitele, specifika filmového znaku.

9. Vliv psychoanalýzy na teorii filmu. Hlavní představitelé, stěžejní koncepty.

10. Vektorová teorie střihu Herberta Zettla.

11. Filmová avantgarda: Brackadgeova a Kubelkova teorie montáže.

Ib - Dějiny filmu z hlediska střihové skladby

1. Archeokinematografie. Objevy a vynálezy předcházející vzniku kinematografie. Umění zachycující pohyb a plynutí času.
2. Osobnosti sovětské montážní školy. Tvorba hlavních představitelů, nejvýznamnější díla, inspirační zdroje, poetika. Přínos sovětských montážníků pro rozvoj střihové skladby.
3. Skandinávský narativní film 10.-20. let.
4. Francouzská a německá filmová avantgarda 20. - 30. let
5. Střihová skladba a nástup zvukového filmu v Evropě a USA.
6. Československý film do 40. let dvacátého století (hraný, dokumentární, avantgardní)
7. Italský neorealismus, Cinema verité, Free Cinema. Periodizace, hlavní představitelé, stylové rysy, vliv na vývoj světové kinematografie.;
8. Francouzská a Československá nová vlna. Narativní a stylové inovace, tvorba hlavních představitelů. Periodizace, hlavní stylové znaky, témata.
9. Off Hollywood. Americký nezávislý film 60.- 70. let. Nový Hollywood. t. Společenské změny, proměna produkčního modelu, stylové a technologické inovace, domácí a zahraniční inspirace.
10. Polský film morálního neklidu a Německý nový film. Periodizace, hlavní představitelé a jejich tvorba, společenský a kulturní kontext.
11. Reflexe sovětské montážní školy Andrejem Tarkovským a Artavazdem Pelešjanem.

II) Praktická dramaturgie a naratologie

Předměty ZT: Postava, Gramatika filmového jazyka 3-4, Střihová skladba - Guest Lecture 2, Character + psychology and personality profile 1-3,

Okruhy otázek:

1. realita a film (reference, uvěřitelnost atd.) a principy vyjadřování ve filmu

2. příběh a prvky, které nezbytně obsahuje; film - pyramida, rozdíly mezi příběhem a způsobem vyprávění příběhu; interpretace - význam, reference, smysl, motiv (a jeho vztah k tématu)

3. vypravěč, autor a divák; jejich pozice ve vyprávění a vzájemné vztahy; typy vypravěče podle úhlu pohledu; spolehlivost vypravěče

4. děj - vnímání děje synchronické a diachronické, fenomén dějovosti, děj a téma

5. čas - čas vyprávění, kategorie uspořádání, trvání, a frekvence, vztah prostoru a času, kontinuita časoprostoru

6. příběhové struktury a jejich porovnání; struktura tragédie dle Aristotela; žánr a jeho funkce

7. dramatická situace dramatu a její tři roviny

8. prolog, epilog, expozice, „hook“(háček), rozdíl mezi prologem a expozicí

9. tříaktová struktura, rozdíl mezi „plot point one“, „plot point two“ a dramatickou situací dramatu

1. vztah „plot“ (zápletka, děj) a postavy; prvky které jí tvoří; ostenze

Další studijní povinnosti

Studentům je doporučeno navštěvovat kulturní akce v širším slova smyslu, aby byli schopni skrze svůj rozhled reflektovat současné pohyby ve společnosti a zároveň aby si tříbili svůj cit pro výběr, který je jejich hlavním pracovním nástrojem.

Podílí se ve zvýšené míře na výuce na bakalářském stupni FAMU a asistují pedagogům při přípravách podkladů a výuce.

Charakteristika odborné praxe

--

Předpokládaná uplatnitelnost absolventů (typické pracovní pozice)

Absolvent získává širší možnost uplatnění v evropském kontextu, a to formou pravidelného tvůrčího setkávání během studia a srovnávání se se studenty špičkových zahraničních institucí v daném oboru (European Editing Masterclass, Střihová skladba - Guest Lecture 2, Oborový seminář 7-10, stáže Erasmus + atd.). Absolvent oboru střihová skladba se dokáže bez problému vřadit mezi kolegy a zúročit své nabyté vědomosti v oblasti audiovizuální tvorby kdekoliv na světě.

Specializace celé katedry na kvalitní výuku předmětů odlišuje FAMU svou úzkou a cílenou profilovaností od dalších škol ve střední Evropě, které se věnují skladbě v audiovizi. Další výhodou absolutoria FAMU je existující paralelní výuka mnoha volitelných předmětů i několika povinných předmětů v angličtině.

Studium střihové skladby na FAMU tak nabízí absolventům solidní možnost uplatnění v mezinárodním měřítku zejména v těchto profesích:

• střihač celovečerního filmu určeného pro kinodistribuci
• střihač audiovizuálního díla libovolné stopáže a druhu pro televizní či on-line vysílání
• spolutvůrce audiovizuálního díla prezentovaného mimo kino či TV (media art)
• pedagog se specializací na výuku týkající se audiovize
• kurátor audiovizuálních sbírek (filmový archiv, rádio, produkční nebo distribuční společnost)
• dramaturg audiovizuálního díla libovolné stopáže a druhu pro televizní či on-line vysílání
• dramaturg celovečerního filmu určeného pro kinodistribuci

Protože je výuka v praktické části studia opřena o soustavu oborových a společných cvičení, které jsou konzultovány během tvůrčích dílen od jejich vzniku, zohledňuje tak reálné prostředí vzniku filmových, televizních i multimediálních děl.

Výuka střihové skladby jako samostatného studijního oboru FAMU byla poprvé zahájena roku 1964. V profilaci a způsobu vzdělávání se pedagogové katedry snaží vycházet z kvalitních základů a po vzoru zakladatelů jsou v převážné většině sami uměleckými střihači a jsou tak sami organickou součástí v procesu uplatnitelnosti absolventů.

Kritické myšlení, schopnost týmové práce a komunikační dovednosti, které si student na škole osvojí, jsou snadno využitelné v jakémkoli tvůrčím pracovním prostředí. Jedná se o postoj, přístup k práci a tvorbě obecně.