Direction - Dramaturgy of Dramatic Theatre (B0215A310006)
| Type of programme | Mode of study | Profile of the programme | Standard study length | Language Instruction | Department |
|---|---|---|---|---|---|
| Bachelor's Programme | full-time | academically oriented | 3 years | Czech | Department of Dramatic Theatre |
Since this programme is designed for Czech-speaking students an English description is not available.
Guarantor of study programme
Programme objectives
The programme develops stagecraft talents with a focus on dramaturgy and directing, offering a wide range of creative resources with emphasis on teamwork in the creation of a stage production. Programme graduates are eligible for admission to Master’s programmes in directing or dramaturgy of dramatic theatre, and will obtain a qualification for professional work in a theatre, TV and radio, as well as other cultural institutions.
Profile of a programme graduate
A graduate of the Bachelor’s programme in Direction-Dramaturgy of Dramatic Theatre is a versatile expert who:
- demonstrates broad knowledge of the history, theory and practice of theatrical arts with emphasis on the tradition of European and Czech dramatic arts, and is well-oriented in the basic primary and secondary scholarly literature;
- actively, independently and successfully executes practical dramaturgical and directing tasks with a focus on managing the preparation and realisation of a specific staging form and always with appropriate theoretical reflection; in so doing applies expert knowledge and the basic methods of the professional field;
- is thus able to (co)create a staging form of a lesser extent (a staging in the extent of a one-act play) while demonstrating his/her management and teamwork skills;
- is proficient in at least one foreign language (English) at the level set by CEFR;
- is able to develop his/her artistic abilities in a Master’s programme, or can engage straightaway in activities connected with dramatic arts and related audio-visual activities at an appropriate professional level, i.e. enter practice and apply his/her skills as a lecturer in dramaturgy, assistant director, editor, or work in theatre or other media in the area of PR, in the production and management sphere, etc.
Rules and requirements for creating study plans
Základní rámec pro koncepci studijních programů na AMU vytvářejí jednak Pravidla vnitřního hodnocení AMU, specifikující základní principy akreditačních procesů, tak stávající praxi dále formálně ukotví vznikající Akreditační řád AMU.
Studijní plány jsou vytvářeny v souladu se Studijním a zkušebním řádem AMU, který na základě specifik vysokého uměleckého vzdělávání vymezuje v rámci typologie předmětů hlavní povinný předmět: V případě studijního programu režie-dramaturgie činoherního divadla jde o soubor klíčových uměleckých (resp. talentových), nejtěsněji propojených předmětů profilujícího základu: Dramaturgická tvorba, Režijní tvorba, Scénická propedeutika, Základy tvůrčího projevu (jako obdoba Scénické propedeutiky se zaměřením na slovesné vyjadřování) a Scénická tvorba, jejichž výuka probíhá kontinuálně ve všech třech ročnících studia. Jejich osnova je dána rámcově v souladu s hlavními cíli výuky a v jednotlivých ročnících resp. semestrech je vytvářena vedoucími pedagogy ročníků na základě konkrétních tvůrčích úkolů. Studenti jsou však vždy od počátku vedeni k intenzivní týmové spolupráci a teoretickému i praktickému poznávání jednotlivých profesí, nutných ke vzniku souborného divadelního díla. V systému hodnocení proto hraje nejdůležitější roli prezentace uměleckého výstupu (scénického útvaru na příslušném stupni studia) před komisí, tzv. klauzurní zkouška: principem je komplexní hodnocení rozvoje talentových předpokladů, znalostí a dovedností studenta, získaných v hlavních povinných předmětech a uplatněných v kolektivně vznikajícím díle. Vzhledem k charakteru hlavních předmětů není umožněno opakování atestace.
Studenti absolvují další povinné předměty, které v návaznosti na hlavní předměty rozvíjejí předpoklady pro zvolený profesní obor, a procházejí povinným cyklem teoretických a historických přednášek a seminářů teoretického základu, tvořících součást státní závěrečné (bakalářské) zkoušky.
Specifikem studijního plánu je povolená flexibilita v rozdělení kreditů (60 ECTS za akademický rok) mezi zimní a letní semestr, vycházející z výraznější studijní a tvůrčí zátěže spojené s dokončováním uměleckých výstupů v letním semestru.
Součástí každého studijního plánu je dále povinné absolvování oborově zaměřené výuky anglického jazyka, v minimálním rozsahu 6 ECTS za studijní cyklus.
Klasifikace je udělována podle Kreditního systému (ECTS – European Credit Transfer System), který byl zaveden na základě Boloňských dohod z roku 1999 s cílem sjednotit a integrovat vysokoškolský systém v Evropské Unii.
Předměty ukončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A–E (F = nevyhověl), u ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná.
Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou přednáška, seminář, cvičení, dílna, přičemž tři poslední formy výuky v různé míře zahrnují i vznik uměleckých výstupů. Výuka probíhá buď na týdenní bázi, nebo formou intenzivních bloků, workshopů a kurzů.
Ve studijním plánu se automaticky předpokládají prerekvizity v podobě sekvencí předmětů označených postupně rostoucím číslem za názvem předmětu. Tento typ prerekvizity není specificky uváděn v příloze BIII k jednotlivým předmětům. Pokud má předmět nesekvenční prerekvizity, tak je v příloze BIII k předmětu uvedena explicitně. Ve stejném smyslu neuvádíme korekvizity, ty jsou dány povinným zařazením předmětu do konkrétního ročníku a semestru společně s dalšími předměty. Studijní plán nevyužívá ekvivalencí.
Studijní plán obsahuje volitelné předměty (7 kreditů): Vzhledem k maximálnímu časovému vytížení na bakalářském stupni studia režie-dramaturgie povinnou výukou, nezařazujeme v tomto stupni studia povinně volitelné předměty a v menší míře jsou k dispozici předměty zařazené do celofakultní nabídky a zaměřené na dílčí historickou či teoretickou specializaci (např. Vývoj a estetika hudebně-dramatického díla 3, 4, Základy teatrologického výzkumu, Základy postmoderní dramaturgie, Moderní tvůrčí metody), praktické dovednosti (Zpěv) či dále rozvíjející uměleckou kreativitu (Tvůrčí psaní).
General information about admission process
Applicants must successfully pass a three-round entrance examination which examines demonstrable talent prerequisites:
1st round – eliminative: a written test focusing on general and cultural knowledge, an essay on an assigned theme according to a selection from among several topics, and a language test
2nd round – eliminative: an interview before the admissions committee consisting of a discussion Applicants must successfully pass a three-round entrance examination which examines demonstrable talent prerequisites:
1st round – eliminative: a written test focusing on general and cultural knowledge, an essay on an assigned theme according to a selection from among several topics, and a language test
2nd round – eliminative: an interview before the admissions committee consisting of a discussion on a presented written work and individual exercises examining the applicant’s talent and personality prerequisites (ability to perceive a dramatic situation, empathetic ability, inventive ability, etc.)
3rd round – individual: tasks examining the applicant’s sense for a theatrical situation, ability to find and interpret it in a dramatic text, or to organise it in space; the specific assignments of the tasks are included in the invitation to the entrance examinations
Point system for assessing success
In the first round, the maximum possible number of points is 250, of which at most 50 are from the language test, at most 50 are from the knowledge test, at most 50 are from the essay, and at most 100 are from the homework assignment. With regard to the evaluation of the homework assignment, particular emphasis is placed on the applicant’s ability to analyse a dramatic text which the applicant selects from among several suggested titles. Other factors include the applicant’s level of logical reasoning, understanding of the deeper meaning of the sample, theatrical imagination, fantasy and dramatic sentiment. The essay is evaluated according to the applicant’s ability to formulate and defend an opinion in the broader context, as well as the ability to reason independently. The knowledge test is evaluated according to the scope of applicant’s overall cultural-historical knowledge, and to his/her deeper interest in theatre and art. The language test is evaluated according to the applicant’s ability to understand the deeper sense of a foreign-language text.
In the second round (interview with the admissions committee), the maximum possible number of points is 100. The applicant will defend his/her homework assignment, and the committee will examine and evaluate the applicant’s sense for opening a dramatic situation, creativity, fantasy, inventive ability and communicativeness using tests (on the basis of photography, reproduction of an artwork, poem and rejoinders to a potential dialogue).
In the third round (individual exercise), the maximum possible number of points is 100. The examination is focused on exploring the applicant’s deeper talent prerequisites. It is evaluated based on the applicant’s ability to create a dramatic situation in space, the originality of the applicant’s approach and his/her ability to interpret reality through artistic means.
on a presented written work and individual exercises examining the applicant’s talent and personality prerequisites (ability to perceive a dramatic situation, empathetic ability, inventive ability, etc.)
3rd round – individual: tasks examining the applicant’s sense for a theatrical situation, ability to find and interpret it in a dramatic text, or to organise it in space; the specific assignments of the tasks are included in the invitation to the entrance examinations
Point system for assessing success
In the first round, the maximum possible number of points is 250, of which at most 50 are from the language test, at most 50 are from the knowledge test, at most 50 are from the essay, and at most 100 are from the homework assignment. With regard to the evaluation of the homework assignment, particular emphasis is placed on the applicant’s ability to analyse a dramatic text which the applicant selects from among several suggested titles. Other factors include the applicant’s level of logical reasoning, understanding of the deeper meaning of the sample, theatrical imagination, fantasy and dramatic sentiment. The essay is evaluated according to the applicant’s ability to formulate and defend an opinion in the broader context, as well as the ability to reason independently. The knowledge test is evaluated according to the scope of applicant’s overall cultural-historical knowledge, and to his/her deeper interest in theatre and art. The language test is evaluated according to the applicant’s ability to understand the deeper sense of a foreign-language text.
In the second round (interview with the admissions committee), the maximum possible number of points is 100. The applicant will defend his/her homework assignment, and the committee will examine and evaluate the applicant’s sense for opening a dramatic situation, creativity, fantasy, inventive ability and communicativeness using tests (on the basis of photography, reproduction of an artwork, poem and rejoinders to a potential dialogue).
In the third round (individual exercise), the maximum possible number of points is 100. The examination is focused on exploring the applicant’s deeper talent prerequisites. It is evaluated based on the applicant’s ability to create a dramatic situation in space, the originality of the applicant’s approach and his/her ability to interpret reality through artistic means.
Applicability to other types of academic programmes
Studium režie či dramaturgie v magisterském stupni studia na DAMU nebo na příbuzných uměleckých školách (JAMU, Slovensko: VŠMU).
Parts of the state final examination and their contents
Na základě výsledků v uměleckých úkolech v průběhu dosavadního studia, při nichž se rozvíjí individuální talentové předpoklady a tvůrčí dovednosti, i na základě vlastní volby se student při závěrečné zkoušce zaměřuje buď na profesi režie, nebo dramaturgie. Praktickou i teoretickou část zkoušky pak tvoří úkoly zadávané z hlediska specifik jednotlivých oborů při vědomí společného základu pro vytvoření souborného uměleckého díla – bakalářské inscenace.
VŠKP se skládá z:
- Praktické části bakalářské práce, kterou tvoří přihlášený tvůrčí umělecký výkon, vznikající v rámci hlavních uměleckých předmětů Dramaturgická tvorba, Režijní tvorba, Scénická tvorba a kterou tvoří:
a) režijní realizace inscenačního útvaru („bakalářská inscenace“) v časovém rozsahu 30 až 60 minut, založeného na hotovém (příp. k danému účelu adaptovaném) dramatickém textu nebo jeho části: realizace má prokázat schopnost tematizovaného rozehrání dramatické situace ve scénicky definovaném prostoru;
nebo
b) dramaturgická spolupráce při realizaci inscenačního útvaru („bakalářské inscenace“) v časovém rozsahu 30 až 60 minut, zahrnující výběr a přípravu (případně adaptaci) hotového dramatického textu nebo jeho části;
- Teoretické úvahy o rozsahu nejméně 20 ns, která vychází z písemné reflexe spolupráce na bakalářské inscenaci, obrážející hledisko zvoleného oboru (režie nebo dramaturgie), je konkrétně tematizována na základě dohody s pedagogem režie nebo dramaturgie a student v ní prokazuje schopnost propojení dovedností a znalostí získaných jak v PZ předmětech (Dramaturgická tvorba, Režijní tvorba, Scénická tvorba), tak v předmětech ZT (Divadlo v historii západní kultury, Divadlo v historii české kultury, Základy tvůrčího projevu, Teorie a praxe činohry, Teorie a praxe jevištního slova, Základy divadelního pojmosloví) pro řešení tvůrčích problémů vytčených konkrétním zaměřením reflexe uměleckého procesu.
Státní závěrečná zkouška:
- Obhajoba inscenace a teoretické úvahy, prokazující schopnost střízlivého sebehodnocení a reflexe, v níž odbornost brání jak sebepřeceňování, tak nedoceňování vlastních uměleckých výsledků.
- Ústní zkouška
a. z historie a teorie činoherního divadla – zaměření tematických okruhů této zkoušky je společné pro oba obory a její obsah vychází z prokázání odborných a historicko-teoretických znalostí získaných v předmětech PZ (Dramaturgická tvorba, Režijní tvorba) a ZT (Divadlo v historii západní kultury, Divadlo v historii české kultury, Teorie a praxe činohry, Základy divadelního pojmosloví);
b. z historie a teorie oboru, tedy z režie / dramaturgie – tematické okruhy obrážejí specifická hlediska oborů a jejich obsah vychází z prokázání odborných a historicko-teoretických znalostí získaných v předmětech PZ (Režijní tvorba, Dramaturgická tvorba), ZT (Teorie a praxe činohry, Teorie a praxe jevištního slova) a předmětů rozvíjejících individuální tvůrčí kreativitu (Základy tvůrčího projevu);
Bakalářskou zkoušku vykonávají posluchači na závěr první etapy studia, tedy po třetím ročníku.
Tematické okruhy teoretické ústní zkoušky:
Historie a teorie činoherního divadla
- Původ a podstata evropské činohry (divadlo a drama, dramatičnost a scéničnost a jejich proměňující se vztahy od renesance k dnešku)
- „Komediantská“ a „literární“ vývojová linie evropské činohry (střídání klasicky „pravidelných“ vzdělaneckých a komediantsky uvolněných tendencí, výchovné a zábavné zaměření a jejich spor i doplňování v průběhu vývoje evropské činohry s příslušnými hereckými a příp. i scénografickými konsekvencemi)
- Vývoj a podstata činoherních žánrů (klasicky přísné žánrové dělení na klasickou tragédii a klasickou komedii i zvlášť vydělovanou frašku jako původně lidový a pak „pokleslý“ žánr, a žánrový synkretismus a souvislosti jejich zápasu ve vývoji evropské činohry)
- Monolog/ičnost/ a dialog/ičnost/ ve vývoji a při tvorbě činohry (od formy jazykového vyjádření a její souvislosti se samotným vznikem činohry a vývojem stylů k monologičnosti či dialogičnosti ve vztazích mezi původci činoherních děl)
- Složky činoherního díla a vývojové proměny jejich vztahů (od nadvlády autora, příp. velkých hereckých osobností k režisérskému, příp. scénografickému divadlu, Gesamtkunstwerk a montáž)
- Text dramatu a scénické dílo (vztah verbálních a mimoverbálních, akustických a vizuálních, slovesných a výtvarných elementů v celku inscenace i v herecké tvorbě, jak se projevoval ve vývoji evropské činohry a jaký je v různých případech v současné praxi)
- Přirozenost a stylizace ve vývoji evropské činohry (evropské herectví a každodenní chování a proměny jejich vztahu, klasicismus, resp. romantismus a realismus, resp. civilismus, poezie a próza, hovorový jazyk a verš, stylovost a stylizovanost, příp. čistota stylu a stylový synkretismus v dramatu, herectví i režii)
- Způsoby vytváření jevištní postavy v evropské činohře (odstup a ztotožnění, prožívání a představování, resp. Stanislavskij a Brecht a jejich předchůdci i následovníci, tvorba postavy a hercovo „sebevyjádření“, dramatická, resp. herecká postava a její elementy a jejich vazby s ostatními elementy dramatického, resp. scénického celku)
- Od dramatické situace k jednání v jevištním prostoru (dramatická situace a mizanscéna, divadelní, jevištní a dramatický prostor a jeho cítění, situace a děj, prostor a čas, ilustrace textu a režijní a herecká „fabulace“)
- Text a podtext, „vnějšek“ a „vnitřek“ (obraz a výraz, konvencionální a expresivní chování, přístup „zvnějšku“ a na základě psychologické motivace, psychologicko-realistické a „nepsychologické“ žánry a styly v dramatu i herectví)
- Dva směry jevištní komunikace a jejich důsledky a proměny (komunikace mezi jevištěm a hledištěm a komunikace mezi jevištními partnery v postavě i mimo postavu, divadelní konvence a spontánní projev „bez ohledu na publikum“, výraz a sdělení)
- Přirozený (národní) jazyk a jazyk činohry (činohra jako divadelní druh, kde se „stále“ či „hlavně“ mluví, stav divadla a stav jazyka /viz české 19. století/, jazyk a mluva, spisovnost a „přirozenost“, resp. stylizovanost, divadelní kultura a kultura jazyka, resp. národa)
- Nejvýznamnější tradice českého činoherního divadla (tradice jako rezervoár možností; které tradice jsou živé a které zůstávají /třeba ke škodě věci/ opomenuty, původnost a navazování, kontinuita a diskontinuita vývoje v českých podmínkách, české divadlo a nejdůležitější evropské divadelní tradice)
- Základní vývojové tendence evropské činohry a jejich kořeny: Stendhalovu otázku „Racine, či Shakespeare“ lze rozmnožit: Goldoni, či Gozzi, bohatá podívaná, či chudé divadlo, oficiální („pravidelné“), či alternativní atd.; slohy a styly z hlediska historického a z hlediska typologického, činohra a sociální psychologie: styly „plebejské“ a styly „aristokratické“; smysl pro realitu a /vzpoura/ imaginace, styl a individuální psychologie)
- Kdy (čím) začíná a (případně) končí moderní činohra (od naturalismu přes symbolismus a modernu k meziválečné avantgardě a od poválečného „neorealismu“ k absurdnímu divadlu a postmoderně; styly a módy, dobové a osobní „preference“, dílo ve vztahu k publiku a kritice, individuální tvorba a kontext)
Činoherní režie
- Konvencionální a expresivní chování a (dramatické, ev. scénické) jednání
- Rozehrávání situace a (realisticko-psychologické a komediální či obrazově artistní) způsoby jeho motivace
- Rozehrávání situace a herecká, scénografická a specificky režijní účast na vytváření dramatického prostoru
- Situace a děj: rozehrávání v prostoru a průběh v čase
- Příběh a hrdina, zápletka a charakter s ohledem na obecnou problematiku zpodobování a jednání v dramatu a v divadle
- Herecké a mimoherecké prostředky rozvíjení jevištního jednání a jejich vztah v různých (historicky zakotvených) žánrech a stylech činoherní tvorby
- Dramatické a herecké, ev. jevištní (žádoucí) napětí; napětí a uvolnění kontra přepětí (křeč) a povolenost
- Psychosomatické předpoklady hereckého projevu a možnosti jejich tvořivého využití; herecká individualita a herecký typ
- Psaný text a (kultivovaný) herecký mluvní projev, ortoepie a porušování pravidel v souvislosti se stylizací
- Próza a verš a jeho využívání v evropské činohře
- Přirozenost a (výtvarná) stylizace: režijní a scénografické, resp. režijně–scénografické řešení
- Kompozice, artikulace (členění) a rytmus a vztahu jedn. elementů a (rovin, vrstev) dramatického a scénického celku
- Překlad a adaptace v přísném i obrazném smyslu, v jehož rámci je „překladem“ a „adaptací“ každá inscenace
- Interpretace a/nebo (sebe)výpověď: vcítění a odstup, imaginace a racionální analýza, pochopení a sebevyjádření
- Režisér a jeho partneři: režie jako provokace (vytváření podmínek) k tvořivé účasti všech na společném díle
Činoherní dramaturgie
- Divadlo (scénické umění) a slovní (psaný) text a jeho možné typy, které se uplatňovaly a uplatňují v evropské činohře
- Vyprávění a předvádění z hlediska dramatu (dramatičnosti) a scénování (scéničnosti)
- Scénické rozehrávání dramatické situace a (realisticko-psychologické a komediální či výtvarné aj.) způsoby jeho motivace
- Situace a děj: scénické rozehrávání v prostoru a průběh v čase
- Příběh a hrdina, zápletka a charakter s ohledem na obecnou problematiku zpodobování a jednání v dramatu a v divadle
- Herecké a mimoherecké prostředky rozvíjení jevištního jednání a jejich vztah v různých (historicky zakotvených) žánrech a stylech činoherní tvorby
- Dramatické a herecké, ev. jevištní (žádoucí) napětí; napětí a uvolnění kontra přepětí (křeč) a povolenost
- Psychosomatické předpoklady hereckého projevu a možnosti jejich tvořivého využití; herecká individualita a herecký typ
- Řeč a mluva; ortoepie a porušování pravidel v souvislosti se stylizací
- Próza a verš a jeho využívání v evropské činohře
- Přirozenost a stylizace: styl, stylizace a stylizovanost v dramatu a scénickém projevu
- Kompozice, artikulace (členění) a rytmus a vztahu jedn. elementů a (rovin, vrstev) dramatického a scénického celku
- Překlad a adaptace v přísném i obrazném smyslu, v jehož rámci je „překladem“ a „adaptací“ každá inscenace
- Interpretace a/nebo (sebe)výpověď: vcítění a odstup, imaginace a racionální analýza, pochopení a sebevyjádření
- Rozdíl pozice kritika a teoretika a „praktického“ dramaturga“ v divadle
Other academic duties
Characterisation of professional practice
Anticipated job placement for graduates (typical employment)
Accreditation validity
| Study programme valid from | Study programme valid to |
|---|---|
| 2020-01-10 | 2030-01-10 |