Folk Dance (H0N0779C)

Specialization of study programme Dance Education

Study Objectives

Profile of graduate

Absolvent magisterského studia oboru Pedagogika tance si systematicky prohloubí odborné

metodické a didaktické znalosti v dané specializaci, které logicky navazují a rozvíjí jeho

tvořivé pedagogické dovednosti, myšlení a komplexní uvažování o pohybu opřené o

anatomické znalosti těla, které si osvojil v bakalářském programu.

Je schopen kvalifikovaně vést výuku tanečních technik a repertoáru specializovanou dle

zvoleného studijního plánu (klasický tanec, moderní a současný tanec a lidový tanec) v

různých věkových skupinách a na všech úrovních odborné pokročilosti tanečního interpreta.

Je schopen vnímat úlohu tanečního pedagoga nejen z hlediska úzce odborné taneční

výuky, ale také z hlediska pedagogické psychologie a uvědomovat si odpovědnost za

celkový vývoj tanečního umělce. Musí dokázat definovat cíle, volit metody a postupy.

Základními hodnotami ve výuce by měly být především – schopnost motivace,

komunikativní dovednosti, empatie, respekt a důvěra, otevřenost, pozitivní přístup, neustálé

sebevzdělávání, hledání nových cest a přístupů, sebereflexe. Absolvent si upevňuje

přesvědčení o účinnosti pedagogického působení v souladu s hodnotovou orientací a z

hlediska zásad komunikace v demokratické společnosti.

Absolvent programu získá detailnější přehled o vývoji tance 2. poloviny 20. a počátku 21.

století a základy tanečního managementu a produkce. Student se učí kontextualizovat

odborné téma a vnímat zvolený obor v souvislostech tance obecně i ve vztahu k dalším

uměleckým oborům a kultuře.

Prokazuje široké znalosti historie, teorií, konceptů a metod tanečního umění i daného oboru,

umí je využívat v umělecké/tvůrčí praxi v oblasti tanečních umění. Umí klást otázky a

vyhledat, utřídit a interpretovat informace či inspirační zdroje relevantní pro řešení

vymezeného problému či umělecké ztvárnění zadaného tématu. Umí používat taneční

terminologii a základní technologie daného oboru a v míře odpovídající příslušnému oboru

organizačně, autorsko-právně, příp. autorsko-technicky zabezpečit veřejnou prezentaci

uměleckého výkonu. Je způsobilý dle rámcového zadání a přidělených zdrojů v rámci svého

oboru koordinovat činnost tvůrčího týmu při realizaci uměleckého díla menšího rozsahu a

jednoduššího charakteru a nést odpovědnost za jeho výsledky. Je způsobilý do řešení

problémů zahrnout úvahu o jejich etickém rozměru. Je způsobilý srozumitelně a přesvědčivě

sdělovat odborníkům i laikům informace o povaze odborných problémů v oblasti tance a

nonverbálního divadla a vlastním názoru na jejich řešení. Je způsobilý efektivně a

harmonicky spolupracovat na kolektivních projektech v týmu a srozumitelně shrnout názory

ostatních členů týmu. Je způsobilý jednat v rámci svých odborných znalostí a dovedností v

alespoň jednom cizím jazyce. Je způsobilý samostatně získávat další odborné znalosti,

dovednosti a způsobilosti na základě především praktické zkušenosti a jejího vyhodnocení,

ale také samostatným studiem teoretických poznatků oboru.

General information about admission process

Průběh a hodnocení přijímací zkoušky do magisterského studijního programu v oboru

pedagogika tance

Přijímací zkouška se bude sestávat z pohovoru o odborné problematice, o zaměření

uchazeče v magisterském studiu, o tezích zamýšlené diplomní práce. V předkládaných

tezích musí uchazeč v oboru pedagogika tance prokázat znalost kontextu dané oblasti.

Odborná problematika zahrnuje znalosti pedagogických metod výuky tance a metodiky

vybrané taneční techniky na úrovni absolventa bakalářského cyklu, orientaci ve

vzdělávacích systémech, tanečních institucích a významných osobnostech.

Uchazeč zadá dvě předem připravené příkladné vazby s metodickým výkladem se

zaměřením na zvolenou specializaci. Zároveň předloží svou bakalářskou práci.

Přijímací komise hodnotí uchazeče/čku souhrnným bodovým ohodnocením, které obsahuje

hodnocení znalosti tanečních technik (klasické, moderní, lidové), pedagogický talent a

zájem o obor dokumentovaný nejlépe pedagogickou praxí, znalost hudební teorie, přehled o

dějinách tance a baletu, všeobecný kulturní přehled, jevištní praxi, to vše minimálně na

úrovni absolventa bakalářského cyklu.

Po ukončení přijímací zkoušky vytvoří přijímací komise pořadí dle průměrů bodových hodnot

jednotlivých uchazečů/ček a k přijetí doporučí ty uchazeče/čky, kteří se umístili do pořadí

odpovídajícímu směrnému číslu a minimálnímu bodovému ohodnocení pro studijní program

Pedagogika tance.

Podmínky přijímacího řízení včetně stanovení způsobu bodového hodnocení, jeho rozmezí

a směrného čísla, ošetřuje pro každý akademický rok příslušná vyhláška děkana, která

podléhá schválení akademickým senátem fakulty.

Pokud nebude dostatek uchazečů splňujících podmínku bodového hodnocení, směrné číslo

se nenaplní.

Parts of the state final examination and their contents

VŠKP se zpravidla skládá ze dvou částí:

1. Absolventský umělecký výkon – pedagogický výstup (předvedení vyučovací hodiny v

rozsahu 90 minut na zadané téma) (předměty profilujícího základu: Didaktika a metodika KT

/ MST / LT, Pedagogický seminář KT / MST / LT, Taneční praxe MST / Repertoár KT / LT)

1. Písemná práce v rozsahu min. 40 NS

Státní závěrečná zkouška

1. Obhajoba pedagogického výstupu dané specializace
2. Obhajoba písemné práce
3. Teoretická ústní zkouška

a. Didaktika a metodika KT / MST / LT (předměty profilujícího základu: Didaktika a metodika

KT / MST / LT, Pedagogický seminář KT / MST / LT, Taneční praxe MST / Repertoár KT / LT,

Didaktika taneční výchovy, Tanec po roce 1945)

b. Pedagogika (předmět profilujícího základu Pedagogika)

Tematické okruhy teoretické ústní zkoušky

Pedagogika: Vymezení pojmu pedagogika a její postavení v systému věd. Základní zdroje

informací a poznání v pedagogice. Základní problémy terminologie pedagogiky. Problémy

odborného diskurzu v pedagogice v českém i v mezinárodním kontextu. Klíčové termíny

pedagogické vědy a jejich vztahy (výchova, vzdělání, vzdělávání, vzdělanost, problematika

studia a překladu zahraničních textů). Vymezení odborných termínů edukace, edukační

realita, edukační procesy, prostředí edukace. Vymezení základních pedagogických disciplín

v jejich vzájemných vztazích a jejich potenciál pro pedagogickou praxi. Vymezení hraničních

pedagogických disciplín ve vztazích k pedagogickým disciplínám základním a jejich

potenciál pro pedagogickou praxi. Etika ve vzdělávání. Vývoj pedagogiky v období od

prvních dokladů o výchově po období antiky (klíčové osobnosti a jejich pedagogické

představy ve vztahu k dnešku). Vývoj pedagogiky v období středověku (komparace se

současností). Přínos a odkaz pedagogického díla J. A. Komenského. Vývoj pedagogiky v

období osvícenství, 19. století, hlavní pedagogické směry 20. století. Specifika „klasických“

alternativních pedagogických směrů (Montessori pedagogika, vzdělávací systém Rudolfa

Steinera, koncepce Célestina Freineta, lesní/přírodní škola, Daltonské školy, Jenský plán)

Český vzdělávací systém ve srovnání se vzdělávacím systémem jiné země. Právní rámec

vzdělávání.

Didaktika a metodika moderního a současného tance: Vliv postmoderního myšlení na vznik

a vývoj současného tance. Proměna pojetí tělesnosti ve XX. století. Alignment a dynamický

alignment. (Funkčnost a estetika. Postojové návyky. Účinné a neúčinné napětí v těle.)

Koncept propojení temeno – kostrč a jeho uplatnění v pohybu. (Představa středové osy těla

jako nástroj k vysvětlení principů pohybů. Tři váhové celky.) Zapojení imaginace a různých

druhů vizualizace do výuky. Centrum těla jako opora stability těla. Propojení centra a

periferií. Mechanismus dýchání. Svalová a kosterní struktura horní končetiny. (Obrácené

polohy těla, jejich inspirační zdroje, základní pohybové principy a přípravná cvičení.) Těžiště

z hlediska biomechanického. (Centrální těžiště a těžiště jednotlivých tělesných struktur a

jejich pohyb v prostoru.) Stabilita a mobilita dolních končetin. Využití tvořivých metod ve

výuce různých věkových kategorií a tanečních úrovní. Tvorba v pedagogické praxi. Nervový

systém jako organizátor pohybu. Metody analýzy tanečního pohybu. Taneční lekce

výzkumného typu. Základní principy floor work, jeho využití v tréninkové praxi i

choreografiích. Improvizace v současném tanci: prostředek výuky, druh lekce (stavba lekce,

témata), způsob tvorby, typ představení. Vztah vnitřního a vnějšího prostoru. (Kinesféra.

Prostor u R. Laban a W. Forsytha. Různé možnosti a zvyklosti ve využívání vnějšího

prostoru v tanečních hodinách.) Kontaktní improvizace (hlavní znaky, její principy a formy

prezentace, vliv kontaktní improvizace na tvorbu partnerského tance.) Partnerský tanec jako

dialog těl. Základní didakticko–metodické principy techniky partnerského tance a příklady

přípravných cvičení. Umělecké partnerství a genderová otázka choreografů moderního a

současného tance. Klíčové aspekty v taneční pedagogice 21. století. Estetika a tvorba

moderních a současných choreografů v repertoáru velkých baletních těles. Tělo jako nástroj

a péče o něj u interpreta i pedagoga. Vzdělávání pedagogů, jejich motivace a obrana proti

vyhoření. Problematika druhé kariéry tanečníků. Struktura formálního a neformálního

vzdělávání v ČR. Problematika českého tanečního školství po roce 1945 až do současnosti.

Různé koncepty tanečních škol v Evropě i mimo. Taneční festivaly jako zdroj informací a

organizace.

Didaktika a metodika klasického tance:

metodický vývoj a principy jednotlivých prvků, principy a cíle techniky klasického tance,

inovace v technice klasického tance a její význam, taneční medicína a její význam ve výuce

tance, kompenzační, doplňkové metody a jejich význam ve výuce klasického tance, úloha

„baletního mistra“ - repetitor, asistent choreografa, pedagog, nejvýznamnější

metody-systémy výuky klasického tance a jejich základní specifikace a rozdíly (Vaganova,

Balanchine, Bournonville, Cecchetti), role pedagoga v životě tanečníka, hlavní cíle a rozdíly

ve výuce klasického tance v profesionálních tanečních souborech, tanečních

konzervatořích, soukromých komerčních studiích, ZUŠ, vztah techniky klasického tance k

ostatním tanečním technikám, technika sur le pointes (základní vysvětlení pojmu a principů,

přístup k využití této techniky na profesionálních tanečních školách a v amatérské taneční

sféře), adagio v technice klasického tance (základní vysvětlení pojmu a principů), allegro v

technice klasického tance (základní vysvětlení pojmu a principů), kreativita tanečního

pedagoga – tvorba enchainement, tradiční repertoár jako součást výuky techniky klasického

tance (Petipa, Balanchine)

Didaktika a metodika lidového tance:

Historické vrstvy lidového tance a formy. Vliv specifiky oblasti na pérování a provedení

tanečních kroků. Vliv instrumentální a vokální hudby na vývoj lidového tance.

Didaktický postup výuky jednotlivých základních kroků. Postavení a práce paží v lidovém

tanci, pozice, polohy paží a držení v páru a ve skupině. Rozdíl mezi tanci točivými tanci a

tanci s pevnou vazbou na hudební doprovod. Vliv na tance oblastí mají přírodní podmínky,

kroj, obuv a způsob obživy (na postavení těla při tanci). Do které oblasti patří náš

nejpomalejší tanec, v jakém taktu a kolika taktový je jeho taneční motiv a charakter pohybu.

Přínos jiných tanečních technik pro výchovu tanečníků lidového tance, které to jsou a proč.

Choreografické osobnosti, které vycházely a vycházejí při své tvorbě z lidového tance.

Česká beseda. Partnerská práce v lidovém tanci. Skladatelé. Vliv zpěvu při tanci. Dětské

lidové taneční hry. Tanec ve výroční a rodinné obřadnosti. Kalendářní a rodinný cyklus

života na vsi. Taneční příležitosti.