Scénická propedeutika 2

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód Zakončení Kredity Rozsah Jazyk výuky Semestr
207SCP2 ZK 3 4 hodiny výuky týdně (45 minut), 33 až 48 hodin domácí příprava česky letní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Cílem studia je uvědomělé rozvíjení (kultivace) scénického smyslu režisérů, dramaturgů, scénografů i teoretiků a kritiků z hlediska odkrývání (dramatických) možností textu na příkladu zvolené scény-situace jejím rozehráním v čase a prostoru (tj. inscenační interpretací), na kterém se podílejí jednotlivé (základní) složky jevištního výrazu a jejich představitelé ve vzájemném dialogu.

Forma studia

Předmět kombinující cvičení se seminářem zprostředkovává posluchačům režie, dramaturgie a scénografie i teorie a kritiky seznámení se základy scéničnosti „zevnitř“: K pojmům se i ve 2. semestru směřuje indukcí, konkrétně pomocí realizace scén z hotových textů, jejichž inscenátory jsou sami posluchači.

Předpoklady a další požadavky

Nejsou žádné znalostní předpoklady nutné pro zapsání předmětu.

Obsah kurzu

Ve 2. semestru se postupuje od výběru scén-situací z hotových (klasických i současných) textů přes jejich specifickou interpretaci (tj. interpretaci směřující k odkrytí jejich scénických/dramatických možností s jistými herci v jistém režijně-scénografickém „prostředí“) k jejich rozehrání v čase a prostoru. Při tomto rozehrávání jde opět o rozvíjené scénického smyslu posluchačů, zahrnujícího jako svou druhou stranu dramatický cit. Právě tato postupně uvědomovaná vazba (scénického s dramatickým) dovoluje koncipovat příslušnou scénu-situaci nejenom z její vizuální a „vnitřně hmatové“ stránky, ale také ve spojitosti této na smyslech založené roviny s rovinou potenciálního smyslu („vnitřního tématu“). Ke splnění zvoleného úkolu přispívá každý/á student/ka z hlediska zvolené specializace směřující v případě režie, scénografie i dramaturgie, na níž se podílejí také zúčastnění teoretici, o vytvoření scénického obrazu souvisejícího s (celkovým) „názorem“ kontrolovatelným pohledem „zvenku“; tento pohled „zvenku“ doplňuje ovšem pohled „zvnitřku“, živený příslušnou mírou empatie a rozvíjený i přímo účastí na „hereckém“ ztvárnění (která ovšem není povinná). Případné překračování úzce stanovených mezí, daných specializovanou rolí, přirozeně dosahované při vzájemném dialogu o celku, přispívá k dalšímu rozvíjení smyslu pro týmovou spolupráci, a to nejenom s ohledem na příslušnou specializaci, ale také na individuální tvořivé možnosti a přirozeně se uplatňující autoritu.

Doporučená nebo povinná literatura

Otakar Zich: Estetika dramatického umění, Praha 1986

Michail Čechov: O herecké technice, Praha 1996

Viz též literaturu k předmětu Tvůrčí psaní

Hodnoticí metody a kritéria

Tvořivá a pravidelná účast na realizaci scén z hotových textů, jejichž inscenátory jsou sami posluchači; odkrývání (dramatických) možností textu na příkladu zvolené scény-situace jejím rozehráním v čase a prostoru (tj. inscenační interpretací), na kterém se podílejí jednotlivé (základní) složky jevištního výrazu a jejich představitelé ve vzájemném dialogu.

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů