Současné teorie divadla I. 1

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód Zakončení Kredity Rozsah Jazyk výuky Semestr
207STA1 ZK 3 2 hodiny výuky týdně (45 minut), 57 až 72 hodin domácí příprava česky zimní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Student by se měl po absolvování cyklu umět samostatně orientovat v problematice současné divadelní teorie, a to v celé její šíři. Měl by být schopen napsat na toto téma odbornou studii nebo esej a měl by umět jednotlivé tematické okruhy a tendence, které se v současné divadelní teorii objevují, nejenom podrobně popsat a vyhodnotit, ale také je zařadit do širšího kulturního a společenského kontextu.

Forma studia

Přednáška.

Předpoklady a další požadavky

Nejsou.

Obsah kurzu

Cílem předmětu je seznámit studenty s nejsoučasnějšími trendy v české i zahraniční teorii divadla. Výuka čtyřsemestrálního předmětu Současné teorie divadla I., II. sice vychází ve své první fázi z tradice strukturálně-sémiotického pojetí divadelního díla, které má v českém kontextu dlouhou a hluboce zakořeněnou tradici, cyklus přednášek je ovšem orientován zejména na ony zlomové momenty teoretického uvažování o divadle, které tato tradiční východiska překonávají, a to v určité chronologii - tak, jak se postupně objevovaly v českém i zahraničním divadelně-teoretickém myšlení v druhé polovině 20. století a v první dekádě století 21.

Náplň:

V prvním semestru se posluchač seznámí se základními principy strukturalistického přístupu k divadlu Cílem přednáškového cyklu je tedy shrnutí přínosu strukturálně ? sémiotické školy české divadelní teorie a zhodnocení jeho pozitiv i mezí.

  1. Český divadelněvědný strukturalismus (Mukařovský, Veltruský, Honzl, Brušák, Bogatyrev).
  2. Pojem celku v umění Divadelní dílo jako dynamický svazek jednotlivých komponentů. (Mukařovský, Honzl).
  3. Složky divadelního výrazu (Pokorný, Veltruský).
  4. Záměrnost a nezáměrnost v umění (Mukařovský).
  5. Francouzský strukturalismus a sémiologie (Barthes, Althusser, Kristeva atd.).
  6. Francouzský poststrukturalismus (Barthes, Todorov, Kristeva aj.).
  7. Tzv. sémiotika „druhého dechu“ (Kowzan, de Marinis, Helbo, Ruffini, Prieto).
  8. Česká strukturálně - sémiotická škola divadelní teorie 2. poloviny 20. století (Císař, Osolsobě, Konigsmark, Jičínský atd.).

Doporučená nebo povinná literatura

Základní literatura pro celý čtyřsemestrální cyklus.

Jan Mukařovský: Studie I., Brno, Host, 2002

Jan Mukařovský: Studie II., Brno, Host, 2002

Jiří Veltruský: Příspěvky k teorii divadla, Praha: Divadelní ústav, 1994

Jiří Veltruský: Drama jako básnické dílo, Brno, Host,1999

Jindřich Honzl: K novému významu umění, Praha, Orbis, 1956

Jindřich Honzl: Základy a praxe moderního divadla Praha, Orbis, 1963

Petr Bogatyrev: Souvislosti tvorby, Praha, Odeon,1971

Petr Bogatyrev: Lidové divadlo české a slovenské, Brno, Stezky, 1940

Jan Císař: Proměny divadelního jazyka, Praha, Melantrich, 1986

Zdeněk Hořínek: Herectví jako hra, in: Divadlo 21, 1970, č. 2.

Zdeněk Hořínek: Divadlo, drama, divák, Bratislava, Tatran,1985

Ivo Osolsobě: Principia parodica, Praha, NAMU, 2007

Ivo Osolsobě: Mnoho povyku pro sémiotiku Brno, „G“, 1992

Jaroslav Etlík: Divadlo jako zakoušení, in: Divadelní revue 1999, č.1.

Jaroslav Etlík: Termíny k dohodnutím in: Divadlo a interakce I., Praha, 2007

Jaroslav Etlík: Ještě jednou k termínům, in: Divadlo a interakce III., Praha, 2009

Erika Fischerová-Lichte: Estetika perfomativity, Praha Na konári, 2011

Erika Fischerová-Lichte: Čím je představení v kultuře performací? Pokus o definici, in: Souřadnice a kontexty, Praha, DÜ, 2004

Hans Thies Lehmann: Postdramatické divadlo, Slovenský divadelný ústav Bratislava, 2009

Jan Rouba: Představení jako Kaosmos. K jeho chápání v performativní estetice Eriky Fischer - Lichte, Praha, DAMU, 2008

M. Carson: Dejiny divedelných teorií, Slovenský divadelný ústav, 2006

A. Nünning (ed): Lexikon teorie literatury a kultury, Brno, Host, 2008

A. Ubersfeldová: L´espace théatral, Paris 1979

K. Elam: The Semiotics of Theatre and Drama, London, 1980

M. Quinn, Prager school Thetre teory, New York, 1995

P. Pavis: Divadelní slovník, Praha, Divadelní ústav, 2003

Richard Schechner: Performancia: teórie, praktiky, rituály, Bratislava, Slovenský divadelný ústav, 2010

Hodnoticí metody a kritéria

80% docházka, aktivní spolupráce na hodině, písemná reflexe, ústní zkouška.

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů