Realizační dílna 8

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Katedra

Předmět zajišťuje Katedra dokumentární tvorby

Obsah

Realizační dílna je hlavním profesním předmětem studentů Katedry dokumentární tvorby. Těžištěm její náplně je co nejintenzivnější dialog s vedoucím pedagogem dílny.

Realizační dílna je společenství vzniklé vzájemnou volbou studentů a učitele, v němž vznikají svobodně tvůrčí podněty a v procesu tvorby jsou dokončovány konkrétní projekty v atmosféře dělné spolupráce, pedagogicky efektivního sdílení profesních zkušeností ve všech fázích vzniku díla a také v otevřených diskusích, v nichž se tříbí a upevňují osobní stanoviska, umělecký projev a individuální rukopis.

Základem práce jsou důkladné rozbory námětů posluchačů v kolektivu dílny i individuálně, rozpravy o jejich možné společenské i umělecké účinnosti a systematický výklad, jak postupovat při jejich realizaci.

Ve fázi vytváření díla (natáčení a skladebné dokončování) pak pedagog analyzuje materiál především ve střižně.

Realizační dílna vede studenty k tomu, aby nepodléhali profesním stereotypům, ale aby se snažili vlastním ohledáváním stylů překvapovat nejen diváky, ale i sami sebe. Podněcuje je k prověřování způsobů, jak chápat aktuální dění a dobu, v níž žijeme, a ke schopnosti reflektovat ji filmem.

Rozdílem předmětu v magisterském cyklu, oproti bakalářskému, je větší zodpovědnost studentů vůči tvůrčímu vývoji svých služebně mladších kolegů, protože působí již v roli zkušenějších mentorů.

Tematické okruhy

-Tvůrčí dialog. Prostředí zaručuje bezpečí při hledání formulací a stavebních prvků filmového jazyka, ale také vybízí ke kritické reflexi.

-Sonda k tématu. Zrcadlení připravovaného filmu. Promýšlení důvodů a možných významů díla ve společenských souvislostech.

-Analýza detailů tvůrčí praxe. Nahlížení vrstev režijní práce. Prověrka stylů a škály jejich pravidel.

-Autorství. Průběžné ověřování motivací k tvorbě. Rozvíjení osobní filmové řeči.

Výsledky učení

-Studenti tříbí režijní dovednosti.

-Studenti získávají přehled o uměleckých oborech, ekonomickém a politickém dění a sociální problematice ve vztahu k dokumentární tvorbě.

-Studenti jsou schopni analýzy děl svých kolegů i vlastní sebereflexe.

-Studenti prohloubí svou mediální gramotnost a interpretační citlivost.

-Studenti se stávají nejenom autory/autorkami, ale i autoritami.

-Studenti kultivují své pedagogické schopnosti.

Předpoklady a další požadavky

žádné

Literatura

BERGER, John et al. Způsoby vidění. Překlad Andrea Průchová Hrůzová. 1. vydání. V Praze: Labyrint, 2016. 150 stran. Labyrint fresh eye; 3. svazek. ISBN 978-80-87260-78-4.

BRESSON, Robert. Poznámky o kinematografu. Překlad Miloš Fryš. Praha: Dauphin, 1998. 115 s. Film; sv. 1. ISBN 80-86019-68-3.

DELEUZE, Gilles. Film. 1, Obraz - pohyb. Překlad Jiří Dědeček. Vyd. v ČR 1. Praha: Národní filmový archiv, 2000. 298 s. Knihovna Iluminace; 13. ISBN 80-7004-098-X.

ECO, Umberto a FIALA, Jiří, ed. Mysl a smysl: sémiotický pohled na svět. Překlad Zdeněk Frýbort a Jiří Fiala. Praha: Moraviapress, 2000. 183 s. Knihovna Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97; sv. 2. ISBN 80-86181-36-7.

EPSTEIN, Jean a MAYDL, Přemysl, ed. Poetika obrazů. Překlad Ladislav Šerý. Praha: Herrmann & synové, 1997. 303 s. ISBN 80-238-1138-X.

JURÁČEK, Pavel. Deník. Vydání první. Praha: Torst, 2017- . svazky. ISBN 978-80-7215-544-6.

MacKENZIE, Scott (editor): Film Manifestos and Global Cinema Cultures: A Critical Anthology. Berkeley, CA: University of California Press. ISBN 9780520957411

MIRZOEFF, Nicholas. Jak vidět svět. Překlad Andrea Průchová Hrůzová a Jan J. Škrob. Vydání první. Praha: ArtMap, 2018. 372 stran. ISBN 978-80-906599-5-7.

PASOLINI, Pier Paolo. Zuřivý vzdor. Vyd. 1. Praha: Fra, 2011. 170 s. Eseje. ISBN 978-80-87429-14-3.

QUINN, James: This Much si True - 14 Directors of Documentary Filmmaking; A&C Black Academic and Professional; UK; 2013. ISBN-13: 978-1408132531

TARKOVSKIJ, Andrej Arsen'jevič a FRYŠ, Miloš, ed. Krása je symbolem pravdy: rozhovory, eseje, přednášky, korespondence, filmové scénáře a jiné texty 1954-1986. Překlad Miloš Fryš. Vyd. 2., aktualiz. Příbram: Camera obscura, 2011. 480 s. ISBN 978-80-903678-5-2.

HITCHCOCK, Alfred a TRUFFAUT, François. Rozhovory Hitchcock - Truffaut. Praha: Čs. filmový ústav, 1987. 211 s.

Ulver, Stanislav. Západní filmová avantgarda. Vyd. 1. Praha: Český filmový ústav, 1991. iii, 323 s. ISBN 80-7004-071-8.

THOMPSON, Kristin a BORDWELL, David. Dějiny filmu: přehled světové kinematografie. Překlad Helena Bendová. 2., opr. vyd. V Praze: Akademie múzických umění, 2011. 827 s., [24] s. obr. příl. ISBN 978-80-7331-207-7.

Hodnoticí metody a kritéria

-prezence, aktivní účast v dialogu (25 %)

-aktivita při dramaturgické přípravě a realizaci literárních podkladů (25 %)

-aktivita při realizaci ročníkového praktického cvičení v konzultacích s pedagogem (25 %)

-včasné dokončení společného praktického cvičení „Autorský absolventský film“ a následné předvedení při klauzurních projekcích (25 %)

Poznámka

Helena Třeštíková:

Základem mé koncepce vedení studentů v dílně dokumentárního filmu jsou dvě základní východiska:

1. Doba studia je pro studenty jedinečnou dobou zrání, profilace jejich osobnosti, dobou, ze které budou do jisté míry čerpat svůj celý další profesní i soukromý život. Proto je mým pedagogickým cílem dovést dílnu k tomu, aby se stala skutečně profesně i lidsky obohacujícím setkáním, aby v ní vládla nepředstíraná opravdovost, zodpovědnost k sobě samému, ke své práci, ke svému talentu, ale i ke svému času a k času ostatních.
2. Dokumentární film je nejenom dobrou možností pro formální experiment nebo pro osobní tvůrčí sebevyjádření, ale je zejména nejlepším možným prostředkem pro zaznamenávání autentické skutečnosti, reálné současnosti a jejího ducha. Žádný jiný druh zobrazování nemá takové schopnosti zachytit jak vizuální svět kolem nás, tak myšlení a trendy specifické pro dobu, ve které vzniká. Chci proto vést studenty ke hledání způsobů, jak hlouběji chápat aktuální dění a vůbec dobu, ve které žijeme, její znaky, ideje a specifičnosti a ty dokumentárním způsobem zachycovat a zpracovávat.

Míra Janek:

Podstata naší spolupráce by měla být vzájemně lidská, umělecká a profesionální inspirace. Snažím se vést své studenty k tomu, aby netočili filmy jako Vachek, Janek, Třeštíková, Špáta, Febio, Česká televize atd., ale aby věřili ve své téma a svému způsobu filmového projevu. Stejně tak ale nepodceňujte nutnost zvládnutí základů filmového řemesla. Vaše malé filmy ať se nesnaží vyřešit velké a důležité společenské problémy, ale spíše ať nahlížejí do osudů jednotlivých lidí. Nenatáčejte filmy, v nichž někdo od začátku až do konce jen mluví, ale snažte se pracovat s obrazovým výrazem a filmovým tichem. Pokud je to možné, nevytvářejte filmy o umělcích, ale snažte se sami sdílet umění. Nebuďte náchylní k formálním trendům, televiznímu obtěžování a žánrovým příkladům. Podněcujte pohyb a neupadejte do beznaděje. Buďte spokojeni s výsledky své práce, ale nebuďte pompézní. Choďte často do školy a předkládejte svou práci včas.

Alice Růžičková:

Osobně se přimlouvám za větší posun zpátky k původnímu významu slova „dílna“, tedy k dělnému tvůrčímu prostoru (laboratoři či ateliéru), kde jde především o rozvíjení kreativity a uvolňování autorské spontaneity. Dílna podle mého názoru je prostor pro důvěryplný brainstorming, místo možných pokusů a omylů, právo na hledání a tvořivou chybu. Měla by obsahovat i různé metody vyučovacího procesu (nejen dialogickou formu, ale i tvůrčí laboratoř – např. výtvarné a fotografické experimenty s barvami a matérií, společná výroba instalací či objektů, které by se vztahovaly k filmu, návštěvy a diskuse se zajímavými hosty, vycházky do galerií, divadel či terénu, exkurze k spřáteleným školám a ateliérům na přednášky, které mohou doplnit výuku FAMU). Bez zajímavosti není ani souběžná forma arteterapie, kdy během vlastního rozvíjení tvořivosti a fantazie dochází též samovolnému uvolňování psychiky a vytváření lepších a hodnotnějších vztahů s kolegy v dílně. Je zde i prostor k dlouhodobějším domácím zadáním (např. připravit zpětný scénář scény z oblíbeného filmu a zakreslení poloh, kde stála kamera), kdy jde o motivaci najít vlastní originální řešení, o zainteresování do procesu sebevzdělávání, v němž si student sám nastavuje míru obtížnosti úkolu. Myslím také, že podstatné není ani tak množství cvičení, jako jejich pravý účel, za jakým jsou zadávána - jako cvičení žánrová (např. anketa, fejeton, gag), jako cvičení stylu a vyjadřovacích prostředků (např. a lá Vertov, Hackenschmied, Lehovec) nebo jako cvičení tematická (např. o slunci, o druhé odmocnině, jak se vidím). Školní film by měl být každým rokem jen jeden, pokud možno dobře řemeslně zpracovaný a autorsky objevný.

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Dokumentární tvorba - magistr_2022 (Povinné předměty)