Zvuková tvorba (B0211A310011)

Bakalářský studijní program Zvuková tvorba poskytne svým absolventům znalosti a dovednosti, umožňující plnohodnotně zvládnout všechny úkoly spojené s tvorbou zvukové složky filmu od preprodukce přes samotné natáčení až po postprodukci.

Typ programu Forma studia Profil programu Standardní doba studia Jazyk výuky Katedra
bakalářský prezenční akademicky zaměřený 3 roky česky Katedra zvukové tvorby

Garant studijního programu

Jakub KUDLÁČ

Cíle studia ve studijním programu

Vzdělání, které absolventům umožní fungovat jako efektivní součást filmového týmu, předpokládá úspěšné zvládnutí celé řady dílčích dovedností a znalostí. Předně je to suma znalostí dějin a estetiky kinematografie, protože ta je nezbytnou podmínkou poučeného přínosu do procesu tvorby. Krom teoreticko-konceptuálních východisek je dalším nutným pilířem absolventa zevrubná znalost a ovládání postupů a technologií současné zvukové tvorby ve filmu. Stejně tak rozumí absolvent i základům ostatních oborů, podílejících se na vzniku filmového díla.

Centrem samotného vzdělání v programu Zvuková tvorba je však důkladná znalost procesů a postupů v celém řetězci vzniku filmového díla z hlediska jeho zvukové složky.

Profil absolventa studijního programu

Absolvent studijního programu Zvuková tvorba je zpravidla prakticky způsobilý zvukař s přesahem do oblasti filmové teorie a zároveň s dostatečnými diskurzivními znalostmi, aby byl schopen stát se tvůrčí součástí filmového týmu.

Odborné znalosti

Absolvent studijního programu

●zná historii estetických teorií, vztahujících se k oboru zvukové tvorby; je seznámen s aktuálními trendy v teoretickém myšlení a rozumí i jejich vztahu k starším teoretickým koncepcím.

●dobře se orientuje v obecných dějinách světové kinematografie (trendy, estetická paradigmata, vliv technologického vývoje na podobu filmového umění), jakož i v dějinách české kinematografie.

●rozumí matematickému a fyzikálnímu aparátu, nezbytnému pro porozumění akustickým zákonitostem.

●zná teorii akustiky ve vztahu k problematice zvukové tvorby, zejména vzhledem k akustickému řešení uzavřeného prostoru.

●ovládá zákonitosti hudební akustiky.

●má podrobné znalosti z oboru elektroakustiky, rozumí vlastnostem zvukového signálu, teorii elektroakustických měničů, zvukovým datovým formátům, principům AD/DA převodu, konceptu digitálního zvuku, problematice synchronizace zvuku a obrazu, principům zvukové syntézy.

●zná teorii zvukových spekter (řeč, hudební nástroje), standardy zpracování zvuku ve filmu.

●bezpečně se orientuje v celém produkčním řetězci; preprodukce (příprava od scénáře, výběr lokací, výběr technologií v závislosti na estetických potřebách), natáčení (principy komunikace ve filmovém štábu, na co dávat zvlášť pozor), postprodukce (organizace činností a logická návaznost jednotlivých fází, dokončovací práce).

●zná široké spektrum možných efektových úprav digitálního zvuku.

●rozumí základům hudební teorie, problematice studiového i živého nahrávání vážné hudby.

●kromě filmových zákonitostí zvukové tvorby (které jsou přirozeným těžištěm studia) absolvent ovládá i specifické principy práce v televizní a rozhlasové tvorbě.

●je zevrubně znalý principů všech profesí, podílejících se na vzniku filmového díla.

●je schopen kriticky analyzovat filmovou řeč, určit dramaturgický smysl zvukové složky v rámci filmového celku.

●je schopen tvůrčím způsobem přinášet dramaturgická řešení zvukové složky filmu, na kterém pracuje, formulovat a případně přetvářet svá východiska v diskusi s filmovým štábem (typicky v kooperaci s režií, střihem a produkcí).

Odborné dovednosti

Absolvent studijního programu

●dokáže připravit natáčení z hlediska zvuku (zhodnocení zvukových kvalit lokací, odhalení případných kritických momentů ve fázi scénáře a jejich ošetření, určení produkčních náležitostí v závislosti na estetických očekáváních).

●dokáže spolehlivě vést z hlediska zvuku natáčení malých až středních rozměrů (organizace asistentských činností, kontrola záznamu, průběžné zálohování, atd.).

●je schopen provést vznikající dílo střední komplexity postprodukčním procesem (začišťování dialogů, ošetření ruchové stopy, příprava atmosfér, mixáž, hlasitostní a dynamické úpravy).

●umí pracovat se systémem ProTools a Apple OS X.

●umí pracovat se zařízeními pro příjem zvuku (rekordéry, různé typy mikrofonů, příslušenství).

●dokáže sluchem identifikovat různá spektra, dynamické procesy, hudební intervaly a souzvuky.

Obecné způsobilosti

Absolvent studijního programu

●dokáže aplikovat teoretické znalosti estetické povahy v praktické tvorbě.

●má obecné kritické, technické a metodologické dovednosti, nutné pro psaní odborného textu či kvalifikačních prací.

Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů

Základní rámec pro koncepci studijních programů na AMU vytvářejí jednak Pravidla vnitřního hodnocení AMU, specifikující základní principy akreditačních procesů, stávající praxi dále formálně ukotví vznikající Akreditační řád AMU: ten stanoví parametry, společné pro všechny studijní programy, vyučované na AMU, a zároveň přenese část odpovědnosti za oborové specifikace (divadlo, hudba, tanec, film/televize) na fakulty.

Studijní plány jsou vytvářeny v souladu se Studijním a zkušebním řádem AMU, který na základě specifik vysokého uměleckého vzdělávání vymezuje v rámci typologie předmětů hlavní povinný předmět: jde o klíčový umělecký (resp. talentový) předmět profilujícího základu, u něhož hodnocení probíhá vždy komisionálně a který neumožňuje opakování atestace. Důležitou roli v systému hodnocení hraje u mnoha oborů tzv. klauzurní zkouška, tj. prezentace uměleckého výstupu před komisí: principem je komplexní hodnocení znalostí a dovedností studenta, získaných v několika dílčích předmětech, a uplatněných v kolektivně vznikajícím díle (např. u divadelních oborů). Dalším specifikem studijních plánů je povolená flexibilita v rozdělení kreditů (60 ECTS za akademický rok) mezi zimní a letní semestr, vycházející u některých oborů z výraznější studijní a tvůrčí zátěže spojené s dokončováním uměleckých výstupů v letním semestru.

Povinnou součástí všech studijních programů je teoreticko-historický základ oboru, u akademických programů v podobě povinných předmětů profilujícího základu spoluurčujících profil absolventa a tvořících součást státní závěrečné zkoušky.

Součástí každého studijního plánu je dále povinné absolvování oborově zaměřené výuky anglického jazyka, v minimálním rozsahu 6 ECTS za studijní cyklus.

Klasifikace je udělována podle Kreditního systému (ECTS - European Credit Transfer System), který byl zaveden na základě Boloňských dohod z roku 1999 s cílem sjednotit a integrovat vysokoškolský systém v Evropské Unii.

Předměty ukončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A – E (F = nevyhověl), u ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná.

Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou přednáška, seminář, cvičení, dílna, přičemž tři poslední formy výuky v různé míře zahrnují i vznik uměleckých výstupů. Výuka probíhá buď na týdenní bázi, nebo formou intenzivních bloků či workshopů.

Ve studijním plánu se automaticky předpokládají prerekvizity v podobě sekvencí předmětů, označených postupně rostoucím číslem za názvem předmětu. Tento typ prerekvizit není specificky uváděn v příloze BIII k jednotlivým předmětům. Pokud má předmět nesekvenční prerekvizitu, tak explicitně uvedena v příloze BIII k předmětu je. Ve stejném smyslu neuvádíme korekvizity, ty jsou dány povinným zařazením předmětu do konkrétního ročníku a semestru společně s dalšími předměty. Studijní plán nevyužívá ekvivalencí.

Studijní plán obsahuje skupiny povinně volitelných předmětů: Studijní plán obsahuje dvě skupiny povinně volitelných předmětů. Skupina Dějiny kultury poskytuje přehled z obecných dějin literatury, divadla, hudby a dalších. Skupina Spektrum audiovize je zaměřena na teorii filmu.

Studijní plán obsahuje volitelné předměty: Studenti jsou motivováni k tomu, aby si dle svých zájmů vybírali předměty z jiných kateder či fakult AMU. V bakalářském programu na volitelné předměty mají vyhrazeno 18 kreditů.

Studijní plán bakalářského oboru Zvuková tvorba je postaven na pevném pořadí povinných předmětů, jimiž studenti postupně budují znalosti a dovednosti popsané v profilu absolventa. Studijní plán obsahuje povinné předměty v dotaci 155 kreditů, dále dvě skupiny povinně volitelných předmětů - Spektrum audiovize (z 59 možných kreditů musí student za studium získat 3) a Dějiny kultury (student musí za studium získat 4 z 21 možných kreditů). Dále musí student v průběhu studia získat 18 kreditů z volitelných předmětů.

Obecné informace o přijímacím řízení

Předpoklady ke studiu

Základními předpoklady pro studium oboru jsou především tvůrčí vlohy a hluboký zájem o kinematografii a její múzické zdroje (literatura, výtvarné umění, hudba…). Dále je to představivost, schopnost abstraktního myšlení, muzikálnost a vynikající schopnost sluchové analýzy. Předpokládají se základní znalosti z elektroakustiky a praktické zkušenosti se zvukovou technikou. Z osobnostních vlastností jsou podstatné zejména smysl pro týmovou práci, komunikační schopnost, samostatnost a pohotovost v rozhodování, psychická odolnost, spolehlivost a obětavost.

Povinné domácí práce k přijímacím zkouškám

1. Zvuková kompozice na zadané téma (každý rok se vypisuje nové téma)

Krátký příběh (!) zpracovaný jako montáž více zvuků různých druhů. V kompozici musí být uplatněny ruchy, hudba i mluvené slovo. Hodnotí se nápaditost, schopnost vyjádřit myšlenku zvukovými prostředky i estetický a skladebný cit pro ztvárnění zvukového materiálu do smysluplného celku.

Část použitých zvukových materiálů může pocházet z převzatých záznamů, část musí zaznamenat uchazeč sám. Úroveň technického zpracování se hodnotí, ale pro celkové hodnocení není rozhodující. Součástí úkolu je písemná explikace, obsahující vysvětlení tvůrčího záměru, popis užitých technických zařízení a pracovního postupu se schematickým grafickým znázorněním zvukové skladby, údaje o původu jednotlivých zvuků (tzn. které zvuky jsou původní, které převzaté a odkud), a v závěru vlastní celkové zhodnocení výsledku. Explikace musí být opatřena jménem autora, názvem práce, údajem o formátu (MONO či STEREO) a o přesné délce kompozice.

Stopáž musí být v rozmezí 1ʼ30ʼʼ – 2ʼ00ʼʼ

Hodnocení zohledňuje pochopení formátu zadání – zvuková kompozice není totéž, co hudební kompozice.

  1. Samostatně vypracovaný písemný rozbor celovečerního filmu.

Uchazeč analyzuje pozoruhodné a obecně ceněné dílo z hlediska zvukové složky. Hodnotí se schopnost rozebrat dramaturgii zvukové složky, její funkční zapojení a umělecké i technické ztvárnění (za rozbor se nepovažuje pouhý popis děje). V práci je nutné uvést veškeré použité zdroje (včetně internetových adres).

  1. Esej na zadané téma (každý rok se vypisuje nové)

Uchazeč prokáže svou schopnost analytické reflexe a myšlenkovou samostatnost. Ověřuje se alespoň základní orientace v problematice audiovizuální zvukové tvorby. Hodnotí se uchazečovy původní postřehy a schopnost rozvinout téma.

  1. Povinná četba

Bordwell David, Thompsonová Kristin – Umění filmu: Úvod do studia formy a stylu (Film Art: An Introduction), NAMU 2011

  1. Seznam odborné literatury

Uchazeč předloží písemný seznam alespoň tří odborných knih, týkajících se zvukové tvorby a dějin filmu, které přečetl a které se pak mohou stát předmětem dialogu u přijímacího pohovoru.

Nepovinné domácí práce k přijímacímu řízení

Kolekci povinných prací je možné doplnit ukázkou realizace vlastní tvorby, např. literární, výtvarné, hudební - nejlépe však audiovizuální, která prezentuje uchazeče jako tvořivou osobnost. Předkládá se v digitalizované podobě a přiměřeném rozsahu. K dodanému dílu bude přiložena písemná explikace, obsahující vysvětlení tvůrčího záměru, účelu, za jakým dílo vzniklo, případně popis užitých technických zařízení a pracovního postupu, a v závěru pak vlastní celkové zhodnocení výsledku. Explikace musí být opatřena jménem autora, názvem práce a údajem o formě díla.

Průběh přijímacích zkoušek

I. kolo:

Zkušební komise zhodnotí dodané domácí práce a vyloučí uchazeče, kteří v nich neprokázali dostatečné talentové předpoklady pro zvolený obor. Uchazeči, kteří dále nepostupují, o tom dostanou písemné vyrozumění na adresu, udanou v přihlášce. Uchazeči, kteří nebudou informováni o nepřijetí, se bez dalšího pozvání dostaví osobně k dalším zkouškám v termínech, které fakulta každému uchazeči, který podal přihlášku, písemně oznámila.

II. kolo:

Začíná krátkým seznamovacím pohovorem, při kterém se prověří muzikálnost uchazeče (zahraje na klavír či donesený melodický nástroj skladbu, kterou si připravil, absolvuje zkoušku paměti pro výšku tónu a rytmický diktát).

Další část zkoušky představují písemné testy, při nichž se ověřují následující znalostní předpoklady a další schopnosti uchazeče:

– celkový kulturní přehled (známé osobnosti a díla, umělecké slohy historie i současnosti v oblasti hudby, filmu, literatury, výtvarného umění …).

– test sluchové analýzy – zvuková paměť a představivost. (Úkolem je např. rozlišit jemné zvukové odlišnosti, udat počet znějících tónů, zjistit interpretační či technickou závadu v nahrávce, odhadnout dobu dozvuku, schematicky načrtnout průběh melodického útvaru, rozpoznat hudební nástroje, určit známé hudební dílo apod.)

– test základních znalostí z elektroakustiky a zvukové techniky.

S výsledky a seznamem postupujících do třetího kola jsou uchazeči seznámeni po skončení II. kola zkoušek.

III. kolo:

Zahrnuje:

– písemný rozbor zvukové složky promítnutých filmových ukázek.

– praktický úkol – např. jednoduchá mixáž mluveného slova a hudby (hodnotí se výběr z dané nabídky hudeb, vzájemné poměry hlasitosti, umístění a provedení zvukové prolínačky a estetičnost řešení začátku i závěru).

– psychologický test a audiometrické vyšetření (výsledky těchto dílčích částí nejsou bodově hodnoceny).

– závěrečný pohovor, v němž si zkušební komise ověřuje informace o předpokladech uchazeče pro zvolený obor, získané v dílčích částech přijímacího řízení.

Doporučená literatura:

Bláha Ivo – Zvuková dramaturgie audiovizuálního díla, AMU 2004, 2006

Cooke Mervyn – Dějiny filmové hudby, Casablanca 2011

Janoušek Ivo – ABC akustiky pro hudební praxi, Supraphon 1979

Matzner Antonín, Pilka Jiří – Česká filmová hudba, Dauphin 2002

Monaco James – Jak číst film, Albatros 2004

Smetana Ctirad – Praktická elektroakustika, SNTL 1981

Syrový Václav – Malý slovník pojmů z elektroakustiky a hudební akustiky, AMU 2001

Töteberg Michael – Lexikon světového filmu, Orpheus 2006

Zenkl Luděk – ABC hudební nauky, Supraphon 1986 (či jiná učebnice hudební nauky).

kolektiv – Zvukem do hlavy. Sondy do současné audiokultury, NAMU 2012

Návaznost na další typy studijních programů

Studenti přijímaní do prvního ročníku bakalářského studijního programu Zvuková tvorba přicházejí zpravidla z gymnázií, či méně často z maturitních oborů specializovaných středních škol. Typickým pokračováním bakalářského stupně je magisterské studium oboru zvuková tvorba.

Součásti státní závěrečné zkoušky a jejich obsah

VŠKP se zpravidla skládá ze dvou částí:

1) Absolventský umělecký výkon

2) Písemná práce

Státní závěrečná zkouška

1) Obhajoba absolventského uměleckého výkonu (Realizační dílna 1-6)

2) Obhajoba písemné práce (Seminář k bakalářské teoretické práci)

3) Teoretická ústní zkouška

Tematické okruhy teoretické ústní zkoušky:

Akustika (Akustika 1-2, Hudební akustika)

Elektroakustika (Elektroakustika 1-5)

Hudební teorie (Hudební praktikum 1-2)

Teorie zvukové tvorby (Teorie zvukové tvorby 1-4)

Postupy a technologie filmového zvuku (Postupy a technologie filmového zvuku 1-4)

Další studijní povinnosti

Charakteristika odborné praxe

Předpokládaná uplatnitelnost absolventů (typické pracovní pozice)

Absolventi bakalářského programu Zvuková tvorba zpravidla nalézají své uplatnění ve filmových štábech či v postprodukčních studiích. Mezi pracovní pozice typicky zastávané našimi absolventy patří například zvukový mistr, editor dialogů, placový zvukař, manager postprodukce, hudební supervizor a podobně. Obvykle všichni naši absolventi nalézají uplatnění v oboru.

Platnost akreditace

Studijní program platný od Platnost studijního programu končí
6. 4. 2030

Výčet oborů/specializací